Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., zastoupeného Mgr. Zuzanou Kratěnovou, advokátkou, se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. dubna 2025, č. j. 24 C 199/2024-46, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníka řízení a Obce X, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Na území vedlejší účastnice došlo k odchytu stěžovatelova zatoulaného dobrmana. Vedlejší účastnice zajistila na odchyt psa odchytovou službu. Ta později vyfakturovala vedlejší účastnici částku 8 500 Kč za odchyt psa a 1 000 Kč za jeho umístění do útulku.
2. Vedlejší účastnice podala vůči stěžovateli žalobu, kterou se domáhala zaplacení 9 500 Kč s příslušenstvím. Povinnost stěžovatele uhradit jí náklady na odchyt psa a jeho umístění do útulku odvozovala z § 42 odst. 4 a 5 veterinárního zákona.
3. Obvodní soud žalobě vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 9 500 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení ve výši 10 745,50 Kč (II. výrok). Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost.
4. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo jeho právo na ochranu majetku a na soudní ochranu (čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a Listiny základních práv a svobod).
5. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů: a) Obvodní soud nedůvodně opomenul četné návrhy na doplnění dokazování (které stěžovatel popisuje v bodech 15 až 29 ústavní stížnosti). b) Obvodní soud se nevypořádal se všemi námitkami stěžovatele. Odchyt neprovedla odchytová služba na veřejném prostranství, ale policie na soukromé zahradě. Vedlejší účastnice zneužívá právo, neměla s útulkem smluvní vztah a neprokázala, že vymáhané částky vynaložila. Soud nezohlednil otázku dobrých mravů ani to, že vedlejší účastnice a její starostka stěžovatele dlouhodobě perzekuuje. Poskytovatel odchytové služby má násobně vyšší ceny než jiní poskytovatelé, zatajil týrání psa a odmítl stěžovateli sdělit informace o jeho stavu. c) Obecné soudy v obdobných případech uplatňují § 150 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení je pro stěžovatele likvidační. Ačkoli je starostka vedlejší účastnice advokátkou, k zastupování zmocnila 150 km vzdáleného advokáta. Obvodní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu o advokátním zastupování statutárních měst a jejich městských částí. Odůvodnění nákladového rozhodnutí přesvědčivě neodůvodňuje účelnost nákladů vedlejší účastnice. Obvodní soud odůvodnil účelnost těchto nákladů tím, že stěžovatel vznesl větší množství námitek, ale zároveň se jimi nezabýval a návrhy na doplnění dokazování zamítl.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí může představovat závažný zásah do jeho základních práv. Stěžovatel je hlášen na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a jeho jediným příjmem je podpora v nezaměstnanosti, která mu od prosince 2024 nebyla vyplacena. Exekuční výkon rozhodnutí by mu způsobil závažnější újmu, než ke které může dojít odkladem vykonatelnosti rozhodnutí.
7. Napadené rozhodnutí uložilo stěžovateli povinnost zaplatit peněžní částku ve výši 20 245,50 Kč s příslušenstvím - konkrétně 9 500 Kč s příslušenstvím ve vztahu k nároku ve věci samé a 10 745,50 Kč na nákladech řízení.
8. Předmětem sporu je tedy peněžní částka ve výši 20 245,50 Kč s příslušenstvím, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
, body 29 až 33).
9. Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí klíčová. Ústavní soud totiž při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18
, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23
, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
10. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20
, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
11. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr - ať už proto, že je z hlediska ústavnosti natolik významný, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo například proto, že je napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20
, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24
, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
12. Ačkoli může mít i spor o bagatelní částku výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatel uvádí, že je pro něj nákladové rozhodnutí likvidační, ale nijak toto tvrzení nedokládá. Obsahově s tím může souviset jeho informace o tom, že je hlášen na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, což však samo o sobě nedokládá, že by povinnost uhradit výše uvedenou částku pro něj musela být likvidační. Stěžovatel se tedy bagatelností předmětu sporu v ústavní stížnosti nezabývá a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jeho případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost přitom neshledal ani Ústavní soud.
13. Stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti řadu námitek a doplnil je o rozsáhlé výňatky z judikatury Ústavního soudu. Většina jeho argumentace se však míjí s podstatou věci a odůvodněním napadeného rozhodnutí nebo je příliš obecná. Ústavní soud se proto ke stěžovatelovým námitkám vyjádří jen stručně.
14. Obvodní soud zamítl důkazní návrhy obou stran kvůli jejich nadbytečnosti, což ve svém rozhodnutí otevřeně uvedl [námitka a)]. Podle judikatury Ústavního soudu není takto formulované odůvodnění bez dalšího protiústavní. Obecný soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Nadbytečnost důkazu je přitom jednou z výjimek, na základě níž soud nemusí navržený důkaz provést (blíže viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1765/21
, body 26 až 27; II. ÚS 1026/21, body 27 až 29; III. ÚS 320/09, body 16 až 17). Závěr obvodního soudu, podle něhož již provedené důkazy tvoří spolehlivý a úplný podklad pro jeho rozhodnutí, Ústavní soud nepovažuje v daném případě za protiústavní.
15. Z ústavního hlediska není nutné, aby soud reagoval na každou jednotlivou námitku, pokud proti nim postaví svou ucelenou argumentační linii (např. nález sp. zn. III. ÚS 2410/18
, bod 39). Tento požadavek obvodní soud splnil [námitka b)]. Obvodní soud ve svém rozhodnutí popsal, jaká učinil skutková zjištění, na základě jakých důkazů k nim dospěl, jaká zákonná ustanovení na případ dopadají a proč je nárok vedlejší účastnice důvodný. Míra podrobnosti, s jakou rozhodnutí odůvodnil, je z ústavního hlediska dostatečná. Stěžovatelovy dílčí námitky přitom nejsou způsobilé nosné důvody napadeného rozhodnutí zpochybnit.
16. Protiústavním není ani napadené rozhodnutí o nákladech řízení [námitka c)]. Závěry stěžovatelem zmiňovaných rozhodnutí Ústavního soudu zdůrazňují nutnost individuálního posouzení účelnosti vynaložených nákladů na zastoupení některých osob veřejného práva. Vedlejší účastnice je malou obcí s 329 obyvateli (zdroj: Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online). V jejím případě tedy bez dalšího nevznikají pochybnosti o účelnosti zastoupení v soudním sporu zástupcem z řad advokacie.
Na tomto závěru nic nemění ani občanské povolání starostky obce. Stěžovatel neuvedl v ústavní stížnosti žádné konkrétní a přesvědčivé důvody pro moderaci náhrady nákladů řízení. Závěr i odůvodnění napadeného rozhodnutí o účelnosti nákladů vynaložených vedlejší účastnicí je smysluplné a ústavně souladné. Skutečnost, že obvodní soud nereagoval na každou stěžovatelovu námitku, přitom nemá na posouzení účelnosti nákladů vedlejší účastnice vliv.
17. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelovo ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
18. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost dne 5. 6. 2025 a její vady stěžovatel odstranil dne 11. 6. 2025. Krátce nato se Ústavní soud začal ústavní stížností zabývat a rozhodl ve věci samé (shodně viz např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 724/25
, bod 23; III. ÚS 356/22, bod 31; II. ÚS 1440/21, bod 55).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu