Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Barabášem, advokátem, sídlem 28. října 3159/29, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2025 č. j. 66 Co 584/2024-60 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 5. srpna 2024 č. j. 125 EXE 874/2024-42, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a Mgr. Jaroslava Fialy, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Výrokem I. napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh povinné - stěžovatelky na zastavení exekuce vedené pro vymožení částky 8 228 Kč s příslušenstvím.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil odvoláním napadený výrok I. usnesení okresního soudu. Soud neshledal důvodnou (opakovanou) námitku stěžovatelky, že byla v nalézacím řízení nesprávně označena (vystupovala jako správkyně dědictví, nikoli jako fyzická osoba), a proto proti ní nelze vést posuzovanou exekuci. Tato námitka představuje zpochybnění věcné správnosti exekučního titulu (usnesení krajského soudu ze dne 22. 9. 2023 č. j. 18 ICm 2312/2023-40, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2023 č. j. 12 VSOL 350/2023-55), avšak exekučnímu soudu již nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (ani pokud jde o označení a postavení stěžovatelky v nalézacím řízení). Soud rovněž poukázal na průběh jiného exekučního řízení, vedeného mezi týmiž účastníky o stejném nároku oprávněného - vedlejšího účastníka vymáhajícího náklady nalézacího řízení, kdy stěžovatelka užila téže argumentace ohledně jejího postavení v nalézacím řízení (exekučním titulem v uvedené věci byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015 č. j. 94 Co 594/2014-588, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovu náklady řízení v celkové výši 544 395 Kč).
4. Stěžovatelka nejprve zaslala Ústavnímu soudu svůj vlastní návrh, bez povinného právního zastoupení. Po výzvě k odstranění vad byl stěžovatelce (na základě její žádosti) přidělen Českou advokátní komorou právní zástupce, který následně zaslal novou ústavní stížnost.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce uvádí, že se domáhala zastavení exekučního řízení pro věcnou nesprávnost exekučního titulu - rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015 č. j. 94 Co 594/2014-588, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení v celkové výši 544 395 Kč. Exekuční titul opomíjí, že stěžovatelka v nalézacím řízení vystupovala jako soudem ustanovená správkyně pozůstalosti, nikoliv jako fyzická osoba. Nezákonná exekuce je vedena na její osobní majetek, čímž je vážně zasahováno do jejího vlastnictví, a to tím spíše, že je již ve věku X let, je invalidní (pohybově odkázána na elektrický invalidní vozík a na pomoc druhé osoby) a není výdělečně činná. Obecné soudy přitom byly povinny zabývat se takovou vadou exekučního titulu, která naplňuje porušení základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18 ).
6. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že obecné soudy zásadně pochybily, pakliže nepostupovaly v souladu se závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 1441/21 , podle něhož "lze dát stěžovatelce za pravdu v tom, že právě naznačená záměna v postavení účastníka řízení může mít podle okolností případu vliv například na výkon soudního rozhodnutí v exekučním řízení."
7. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů a o přednostní projednání jejího návrhu. Odkazuje přitom na to, že v rámci exekuce byla vydána dražební vyhláška, na jejímž základě má být dne 14. 10. 2025 zahájena dražba, jejímž předmětem je její nemovitý majetek, který je zároveň jejím jediným bydlištěm; to by v jejím zdravotním stavu mohlo mít zásadní negativní důsledky.
8. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti.
9. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
10. Exekuční řízení je vůči stěžovatelce vedeno pro uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka ve výši 8 228 Kč s příslušenstvím, z čehož plyne, že jde o tzv. bagatelní věc. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnosti nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, kterými zákonodárce pro civilní řízení bagatelnost vymezuje. Nepřipouští-li občanský soudní řád podat dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance plnil Ústavní soud (usnesení ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 962/24 ). Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným (viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 ). O takový případ však nyní nejde; na tomto závěru nemohou ničeho změnit ani námitky stěžovatelky poukazující mj. na její zdravotní stav.
11. Stěžovatelka se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž opakuje prakticky stále tytéž námitky, jimiž se soudy již zabývaly a řádně se s nimi vypořádaly. Pro stručnost lze poukázat na odůvodnění nedávných usnesení ze dne 16. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1642/25 či ze dne 25. 8. 2025 sp. zn. III. ÚS 1474/25 , ve kterých se Ústavní soud zabýval zejména otázkou označení stěžovatelky, resp. postavení v daném řízení před obecnými soudy (správkyně pozůstalosti x fyzická osoba). Obdobně byly v odůvodnění těchto usnesení vypořádány i námitky stěžovatelky pokud jde o povinnost exekučních soudů přezkoumávat v řízení o zastavení exekuce současně i vady exekučního řízení nebo její argumentace usnesením sp. zn. III. ÚS 1441/21
. V nyní posuzovaném řízení přitom Ústavní soud neshledal důvodu pro odchýlení se od těchto svých dřívějších závěrů.
12. Ústavní soud proto uzavírá, že neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být z pohledu výše uvedených hledisek vnímáno jako porušení základních práv stěžovatelky a vést ke zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.
13. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí fakticky vyhověl.
15. O návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených usnesení Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu