Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2025 sp. zn. 64 Co 279/2025, 64 Co 280/2025, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 8. 2025 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 5. 2. 2025 č. j. 129 EX 5444/24-29 a ze dne 19. 2. 2025 č. j. 129 EX 5444/24-30, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že daný návrh (stejně jako mnohé předchozí) těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel v něm nicméně sdělil Ústavnímu soudu, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta.
3. Ústavní soud dopisem ze dne 26. 8. 2025 požádal Českou advokátní komoru o sdělení, jak bylo o stěžovatelově žádosti rozhodnuto a případně kdy bylo stěžovateli její rozhodnutí doručeno. V dopise ze dne 1. 9. 2025 č. j. 10.01-000371/25-0005 Česká advokátní komora sdělila, že v dané věci bylo vydáno rozhodnutí dne 6. 8. 2025 č. j. 10.01-000371/25-0003, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2025, a že jím nebyl stěžovateli advokát k poskytnutí právní služby určen.
4. Má-li návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev (podrobněji např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2410/24 či sp. zn. III. ÚS 2673/24 ). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 11).
5. Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatel podal již několik vadných ústavních stížností a Ústavní soud jej opakovaně poučil o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem (např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 2281/22 , IV. ÚS 155/23 , II. ÚS 669/23 ,
,
,
II. ÚS 1789/24
). O tom, že si je stěžovatel těchto poučení vědom, svědčí i jeho postup v této věci, kdy s podanou ústavní stížností spojil žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Od doby zamítnutí jeho žádosti Českou advokátní komorou zůstal nečinný. S ohledem na výše uvedené další opakované poučení Ústavního soudu o náležitostech ústavní stížnosti není namístě.
6. Ústavní soud proto již stěžovatele k odstranění vad podané ústavní stížnosti nevyzýval a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2025
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj