Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2025, č. j. 56 Co 3/2025-509, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) TERASY ŠVABINY s. r. o., sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, a 2) Miloše Majnera, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 3. 2025 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu. Potvrzeným usnesením okresní soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků dovolacího řízení a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3. Návrh stěžovatele trpí stejnými vadami jako mnohé předchozí, stěžovatel mimo jiné není zastoupen advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel sdělil Ústavnímu soudu, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta. Ústavní soud proto vyčkal na rozhodnutí České advokátní komory o žádosti stěžovatele. Dne 17. 4. 2025 Česká advokátní komora Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovateli advokáta neurčila. Od té doby stěžovatel na nedostatek svého zastoupení před Ústavním soudem nijak nereagoval.
4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev (podrobněji např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2410/24 či
III. ÚS 2673/24 ). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 11).
6. Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatel podal již několik vadných ústavních stížností a Ústavní soud jej opakovaně poučil o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem (např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 2281/22 ,
IV. ÚS 155/23 , 2 ÚS 669/23, 1 ÚS 1070/23,
II. ÚS 276/24 ,
II. ÚS 1789/24 ). O tom, že si je stěžovatel těchto poučení vědom, svědčí i jeho postup v této věci, kdy s podanou ústavní stížností spojil žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Od doby zamítnutí jeho žádosti Českou advokátní komorou zůstal nečinný, nejspíš spoléhaje na další opakované poučení Ústavního soudu o náležitostech ústavní stížnosti. S ohledem na výše uvedené však takový postup není zapotřebí.
7. Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti a jeho podání odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka