Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s.r.o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3463/2019, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2025, č. j. KSOS 31 INS 4184/202l-B-570, a proti jinému zásahu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení práv stěžovatelky podle čl. 11, 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkovým protokolem č. 1 k Úmluvě; dále též vyslovení, že postupem Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021 bylo zasaženo do práv stěžovatelky garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkovým protokolem č. 1 k Úmluvě; jakož i uložení Krajskému soudu v Ostravě, aby rozhodl o pokračování v řízeních o žalobách pro zmatečnost vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Co 267/2010.
2. Současně stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210.
3. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se stěžovatelka na Ústavní soud obrátila opakovaně, proto se bude ve stručnosti soustředit na podstatu tohoto procesního stadia.
4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790 bylo dovolání stěžovatelky ze dne 11. 3. 2021 ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007 odmítnuto jako nepřípustné. Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3463/2019 stěžovatelka brojila v řízení vedeném u Ústavního soudu pod
sp. zn. III. ÚS 2627/24
. Ústavní soud však její žalobu odmítl pro nepřípustnosti z důvodu nevyčerpání opravných prostředků. Stěžovatelka však nemůže pokračovat v žalobách pro zmatečnost z důvodů účinků konkurzu (řízení o žalobě je přerušeno podle § 263 insolvenčního zákona, jak vyplývá z usnesení krajského soudu č. j. 51 Co 267/2010-60 ze dne 8. 8. 2024 a napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2025, č. j. KSOS 31 INS 4184/202 l-B-570). Na návrh odděleného insolvenčního správce nebylo v řízení pokračováno, resp. nebyly shledány mimořádné důvody v pokračování v řízení o žalobách o zmatečnosti navzdory účinkům konkurzu. (Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2025 byl návrh na pokračování zamítnut). Stěžovatelka v této souvislosti souhrnně namítá, že došlo k odepření spravedlnosti a jsou naplněny mimořádné důvody pro přístup k Ústavnímu soudu [§ 72 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
5. Stěžovatelka ve věci samé namítá, že v důsledku průtahů v řízení u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007 mělo dojít k odepření spravedlnosti stěžovatelce. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 26 Cdo 1004/2024-1790, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020, č. j. 51 Co 267/2020-1210 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3463/2019, pak došlo k porušení práva na zákonného soudce. Nejvyšším soudem (v jeho prvním výše citovaném rozhodnutí) došlo k porušení práva na zákonného soudce, přičemž navazující rozhodnutí jsou již jen "ovocem z otráveného stromu".
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení č. j. KSOS 31 INS 4184/202l-B-570 je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoliv rozhodnutím ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Podle názoru Ústavního soudu zpravidla nelze v této fázi řízení konstatovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele a tím de facto předjímat, jaký bude další postup soudu v dané věci (srov. usnesení ze dne 13. 12. 2017
sp. zn. I. ÚS 1199/17
či ze dne 30. 5. 2017
sp. zn. II. ÚS 1275/17
).
8. Přes zamítnutí návrhu pokračování v řízení o žalobách pro zmatečnost (a se zohledněním argumentů přednesených stěžovatelkou) zůstává nadále platný závěr, že Ústavní soud není oprávněn do probíhajícího řízení (byť dotčeného účinky konkurzu) v tuto chvíli zasahovat. Pokud by tak Ústavní soud (předčasně) učinil, takovým zásahem by byla dotčena celá řada osob, jejichž zájmy jsou v insolvenčním řízení zohledněny a chráněny.
9. Mimořádné důvody pro přípustnost ústavní stížnosti [§ 72 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu] neshledal ani ve vztahu k namítanému odepření práva na zákonného soudce ve věci samé. Tuto námitku učinil centrem své úvahy krajský soud v napadeném usnesení č. j. KSOS 31 INS 4184/202l-B-570, konkrétně v rámci zvažování možných důvodů pokračování v řízení (bod 26 citovaného usnesení). Krajský soud si vyžádal dotčené spisy nalézacích soudů, odkázal ve své argumentaci na příslušné části rozvrhu práce Nejvyššího soudu, avšak pochybení ve složení konkrétního senátu (resp. přidělení věci) neshledal. Rozhodnutí krajského soudu je veřejně dostupné, proto Ústavní soud na jím přijaté závěry ve stručnosti odkazuje, přičemž se plně ztotožňuje s nepřípadnou argumentací nedávným nálezem Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 1098/24
ze dne 21. 1. 2025. V tehdy projednávané kauze "předcházení" před Nejvyšším soudem založila zejména relativně samostatná otázka provedeného odkladu vykonatelnosti příslušným senátem Nejvyššího soudu. Ústavní soud tehdy dospěl k závěru, že pokud Nejvyšší soud přidělí věc jinému soudnímu oddělení až po vydání usnesení o odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu (tedy sice po předběžném, avšak náležitém posouzení dovolání), nenaplní ústavněprávní požadavky na zákonného soudce.
10. Ústavní soud neshledal důvody pro mimořádný přístup stěžovatelky k Ústavnímu soudu ve smyslu § 72 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a nemohl proto také přistoupit k deklaraci jiného zásahu a přikázání v pokračování řízení, kterými se stěžovatelka fakticky (materiálně) dovolává zrušení rozhodnutí č. j. KSOS 31 INS 4184/202l-B-570.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako celek mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
12. Návrh na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí sdílí osud Ústavní stížnosti, která je nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj