Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2009 sp. zn. 4 T 14/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a vyslovení zákazu Okresnímu soudu v Přerově, aby nadále pokračoval v porušování jeho ústavních práv a svobod. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím podle § 203 odst. 3 tr. ř. o zamítnutí námitky jeho obhájce, učiněným při hlavním líčení dne 13. 3. 2009, byly porušeny základní zásady trestního řízení vyjádřené v § 2 odst. 4, odst. 5 tr. ř., v důsledku čehož bylo zasaženo do ústavních práv garantovaných čl.
90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy a čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 12 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel upřesňuje, že námitka obhájce směřovala do rozhodnutí předsedy senátu o přípustnosti dotazu, v němž byly svědkovi předestřeny informace nabyté z nelegálně získaného důkazu. Rozhodnutí o zamítnutí námitky předseda senátu neodůvodnil, pouze konstatoval, že k předmětnému důkazu se vyjádří až při hodnocení důkazů v rozsudku. Stěžovatel má za to, že přihlédnutím k nezákonným důkazům by soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V další části ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rozvádí důvody, pro něž považuje některé z opatřených důkazů za nezákonné i neústavní.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Shora uvedené je v ustálené soudní praxi vykládáno jako princip subsidiarity. Ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a to především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. I v trestním řízení lze zpravidla případné protiústavní procesní vady napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v probíhajícím řízení akceptovat jen výjimečně. O takový případ ale v posuzované věci nejde.
Proti napadenému usnesení Okresního soudu v Přerově sice není možno podat stížnost, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné", ale toliko o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení. V jeho rámci stěžovatel může uplatnit své námitky stran nesprávnosti postupu soudu, resp. v důsledku toho vzniklých porušení jeho procesních práv, a to cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků. Až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu bylo napadené usnesení vydáno, lze získat odpověď na otázku, zda kritizované opatření předsedy senátu vedlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele.
Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížnosti nelze dojít k závěru, že nastal stav, kdy se ochrany práva není možné domáhat zákonným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2854/07 ,
III. ÚS 907/08 ,
IV. ÚS 957/08 , týkající se obdobné problematiky).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (nebyla k ní připojena plná moc k zastupování stěžovatele podle § 29 a § 30 odst. 1 tohoto zákona). K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. května 2009
Stanislav Balík soudce zpravodaj