Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. srpna 2024 č. j. 10 As 132/2024-21 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. června 2024 č. j. 59 Af 15/2023-94, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 29. 10. 2024 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. V ní stěžovatel rovněž uvedl, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu" pro jejich podjatost.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
1. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 téhož zákona musí být v plné moci k zastupování výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
2. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o náležitostech uvedených sub 3 např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1588/13 , sp. zn. IV. ÚS 3556/13 , sp. zn. IV ÚS 3790/13, sp. zn. I. ÚS 673/18 a dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Navzdory uvedenému nadále volí postup, kterým opomíjí zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Přístup stěžovatele, který řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
6. Jde-li o vznesenou námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu, je Ústavnímu soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací také s těmito požadavky. Taková námitka podjatosti nesplňuje obligatorní zákonné náležitosti, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci a soudkyně vyloučeni z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatele. Ústavní soud přitom již mnohokrát uvedl, že o námitce podjatosti vznesené proti všem soudcům Ústavního soudu nemá kdo rozhodovat (srov. např. usnesení ze dne 8. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 2907/23 , ze dne 6. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 207/24 či ze dne 16. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 1004/24 ), což se uplatní i zde.
7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v dalších desítkách věcech stěžovatele u Ústavního soudu (srov. namátkou usnesení ze dne 22. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 493/21 , ze dne 1. 4. 2022 sp. zn. III. ÚS 768/22 , ze dne 19. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 2601/23 , ze dne 3. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1825/24 či ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. III. ÚS 2287/24 ).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj