Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) H. V. a 2) A. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 18 Co 112/2025-1374 ze dne 31. 7. 2025, č. j. 18 Co 113/2025-1377 ze dne 31. 7. 2025, č. j. 18 Co 114/2025-1380 ze dne 31. 7. 2025 a č. j. 18 Co 115/2025-1383 ze dne 31. 7. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a F. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 10. 2025 ústavní stížnost stěžovatelek spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní stížnost však nesplňuje podmínky k jejímu projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatelky především nejsou zastoupeny advokátem, ačkoliv tato povinnost je dána § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
2. Ústavní soud proto stěžovatelkám zaslal výzvu k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy a poučil je o důsledcích řádného a včasného neodstranění vad ústavní stížnosti. Výzva byla stěžovatelce 1) doručena dne 13. 11. 2025 a s stěžovatelce 2) dne 24. 11. 2025 (na základě fikce doručení). Ve stanovené lhůtě (ani později) však stěžovatelky vady svého podání neodstranily.
3. Dne 29. 12. 2025 obdržel Ústavní soud žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad podání s odůvodněním, že stěžovatelky jsou plně invalidní osoby, trpící vážnými zdravotními obtížemi a v mimořádné tíživé sociální situaci, což jim včas znemožnilo podat žádost České advokátní komoře o určení advokáta.
4. Aniž by Ústavní soud jakkoli zlehčoval tvrzenou situaci stěžovatelek, není zřejmé, jak - nijak nedoložené a nekonkretizované - zdravotní komplikace měly objektivně zabránit podání žádosti České advokátní komoře o určení advokáta v dvouměsíční lhůtě pro podání ústavní stížnosti, která byla prodloužena o dalších 30 dnů; tím spíše v situaci, kdy stěžovatelky opakovaně podávají návrhy k Ústavnímu soudu, a to i v době, v níž jim podle nich bylo znemožněno žádost podat (např. věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3589/25
,
sp. zn. II. ÚS 3590/25
či
sp. zn. III. ÚS 3458/25
). Skutečnost, že stěžovatelky ve lhůtě k odstranění vad podání o určení advokáta ani nepožádali, Ústavní soud ověřil telefonickým dotazem na Českou advokátní komoru.
5. S ohledem na uplynulý čas, který stěžovatelky k zajištění advokátního zastoupení do dnešního dne měly, a na to, že o zákonné povinnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti byly Ústavním soudem již mnohokrát poučeny (jen z poslední doby ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1873/25
,
sp. zn. I. ÚS 1872/25
či
sp. zn. II. ÚS 1839/25
), Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 13. ledna 2026
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj