Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. G., 2) L. P. a 3)
V. B., zastoupených Mgr. Marií Strakošovou, advokátkou, sídlem Fügnerovo nám. 2809, Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 216/2024-1065 ze dne 27. listopadu 2024 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3 T 138/2023-1053 ze dne 30. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a) J. K., b) X, zastoupených Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou, sídlem Nábřeží 455, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud ve Zlíně ("okresní soud") uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným stěžovatelům náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy: poškozenému ve výši 26 222 Kč, poškozené 2) ve výši 26 222 Kč a poškozené 3) 21 222 Kč. Ohledně zbývajících požadovaných nákladů okresní soud jejich návrhy zamítl. Ke stížnosti stěžovatelů Krajský soud v Brně ("krajský soud") zrušil výrok pouze ve vztahu k poškozené 2) a znovu rozhodl tak, že vedlejším účastníkům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, ve výši 28 020,92 Kč; ve zbytku, ohledně požadovaných 121 876,60 Kč, návrh zamítl; ostatní stížnosti rovněž zamítl.
2. Řádně zastoupení stěžovatelé ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), spatřují v napadených usneseních porušení svých práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Okresní soud rozsudkem ve věci samé (č. j. 3 T 138/2023-972 ze dne 20. března 2024) přiznal stěžovatelům na náhradu nemajetkové újmy 159 733 Kč, 401 576,83 Kč a 127 030 Kč. Z těchto částek zmocněnkyně určila hodnotu úkonů za právní služby, a to za pět samostatných úkonů pro každého a za dalších pět úkonů vykonaných pro všechny stěžovatele společně. Za zastupování tak vyúčtovala 95 305 Kč, 121 876,60 Kč a 76 365,80 Kč. Okresní soud některé úkony vyloučil a nepřiznal za ně náhradu vůbec, u ostatních určil hodnotu úkonu s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. května 2021) a Ústavního soudu [např. nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2616/24 ze dne 16. října 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)], z tarifní hodnoty 50 000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024]. Krajský soud uvedený postup vyhodnotil jako správný.
4. Stěžovatelé nesouhlasí s vyloučením některých úkonů, především učiněných před sepisem plné moci, kterou považují pouze za projev vůči třetím osobám, nikoli za zahájení závazkového vztahu. Dále mají za to, že hodnota úkonu měla být vypočtena z přiznané náhrady nemajetkové újmy, nikoli bez odůvodnění z částky 50 000 Kč. K tomu odkazují na nález sp. zn. I. ÚS 3362/22 ze dne 7. srpna 2024, podle kterého musí náhrada nákladů ve sporech o nemajetkovou újmu odpovídat skutečné náročnosti těchto sporů. Jde-li o úkony, které zmocněnkyně vykonávala pro všechny stěžovatele, měl být aplikován § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a nikoli odměna moderována, jako by byl vykonán jen jeden úkon (viz nález sp. zn. IV. ÚS 158/24 ze dne 17. dubna 2024). S ohledem na uvedené navrhují zrušit napadená usnesení.
5. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky k vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud se nevyjádřil. Předseda senátu okresního soudu zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vedlejší účastníci se ve svém vyjádření ztotožnili s napadenými usneseními, podrobně se vyjádřili k argumentaci stěžovatelů a odmítli ji. Současně poukázali na svůj proaktivní přístup (návrh na mimosoudní vyrovnání, snaha o urychlené dokončení řízení, prohlášení viny a vyslovení lítosti aj.) - s tím, že vyhovění ústavní stížnosti by považovali za další trest; proto navrhli ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
6. Stěžovatelé v replice svoji argumentaci přiměřeně zopakovali.
7. Ústavní soud připojil spis okresního soudu, a poté, co se seznámil s jeho obsahem a s napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů ani jim není instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejsou-li současně porušena základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
9. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do něj zásadně nepřísluší zasahovat. Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy ústavního pořádku a ustálené judikatury.
10. Zmocněnec poškozeného má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Právní úprava není samoúčelná a zajišťuje, že ústavní právo na právní pomoc bude účinné. Aby advokáti mohli poskytovat kvalitní právní služby, musí být jejich práce uspokojivě ohodnocena. Postavení poškozeného v trestním řízení nespočívá jen v tom, že je důležitým pramenem důkazů, ale umožňuje mu zde uplatnit svá ústavně zaručená práva (viz nález sp. zn. II. ÚS 297/22 ze dne 26. června 2023). Zmocněnec je poškozenému oporou v situaci, do níž se dostal proti vlastní vůli (viz nález sp. zn. II. ÚS 357/22 ze dne 1. března 2023, bod 25), a proto je důležité neodepřít kvalifikovanou právní pomoc.
11. Současně je nezbytné, aby obecné soudy hodnotily pomoc zmocněnce podle obsahu jednotlivých úkonů, zohlednily průběh trestního řízení, posoudily, které úkony byly účelné, a zvážily, zda zjištěná odměna je přiměřená konkrétním okolnostem [například nález sp. zn. III. ÚS 1033/21 ze dne 16. listopadu 2021 (N 199/109 SbNU 153), bod 20]. Obecné soudy hodnotí účelnost každého jednotlivého úkonu, přiměřenost výše sazby za jeden úkon právní služby a celkové výše náhrady nákladů v porovnání s celkovou částkou náhrady újmy přiznané poškozenému (nálezy sp. zn. III. ÚS 1033/21 , bod 25, či sp. zn. III. ÚS 2835/23 ze dne 13. listopadu 2024, bod 33 a násl.).
12. Z napadeného usnesení okresního soudu se podává, že některé úkony zmocněnkyně provedla v době, kdy zastupovala pouze jednu stěžovatelku, a proto nebyly dva úkony posouzeny jako společné a byly přiznány pouze stěžovatelce 2); za společné úkony byla uznána účast na hlavním líčení ve dnech 18. října, 13. listopadu 2023 a 20. března 2024. Každému poškozenému pak byly přiznány tři samostatné úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), c) a d) advokátního tarifu. Okresní soud neuznal porady učiněné v krátkém časovém úseku před poskytnutím plné moci a písemná nenároková podání [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] nedoložená ve spisu. Z tarifní hodnoty 50 000 Kč určil hodnotu jednoho úkonu právní služby 3 100 Kč, rozlišil úkony samostatné a společné, pro které vypočetl odměnu společného zmocněnce bez aplikace § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Každému z poškozených pak přiznal jednu třetinu paušální náhrady a DPH a k výsledku připočetl náklady na znalecké posudky.
13. Krajský soud opravil pouze náhradu u stěžovatelky 2), v ostatním, s odkazem na roztříštěnost judikatury Ústavního soudu, vyhodnotil postup okresního soudu jako správný. Nadto poukázal, že ne všechny úkony je možné ocenit podle výše stanovené tarifní hodnoty, neboť u některých, které nejsou přímo spojeny s uplatněním adhezního nároku, je tarifní hodnota 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) a hodnota úkonu je pak 1 500 Kč. Výčet úkonů uvedl v bodě 22 napadeného usnesení.
14. V projednávané věci závisel způsob určení odměny na více faktorech: a) vyloučení některých úkonů, b) určení tarifní hodnoty, c) rozdělení úkonů na adhezní a neadhezní (jiné) a d) ocenění společných úkonů.
15. Ad a) - Úkolem obecných soudů je prověřit, které úkony byly vykonány účelně (§ 154 odst. 1 trestního řádu), a proto Ústavní soud nespatřuje ve vyloučení některých úkonů jako neúčelných namítané pochybení. Není-li třetím osobám patrný vztah poškozený - zmocněnec, nelze se domáhat náhrady za úkony za ně vyúčtované, což vedlo k vyloučení úkonů ze dne 20. července a 2. srpna 2023. Správně byly vyloučeny i úkony neprokazatelné. Na základě uvedeného toho bylo stěžovatelce 2) uznáno osm úkonů, zbylým stěžovatelům jen šest.
16. Ad b) - Stěžovatelé při určení hodnoty úkonu vycházeli z § 10 odst. 5 advokátního tarifu, část věty za středníkem, a jako tarifní hodnoty použili částky, které jim byly přisouzeny na náhradu nemajetkové újmy. Obecné soudy však tento způsob odmítly a tarifní hodnoty určily podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tj. 50 000 Kč pro adhezní úkony a 10 000 Kč pro úkony jiné. Svůj postup odůvodnily odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, ve spojení s nálezy sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 5. prosince 2023, sp. zn. IV. ÚS 2334/23 a usnesením sp. zn. IV. ÚS 2214/23 ze dne 31. října 2023. Zmíněná judikatura Ústavního soudu však byla částečně překonána nálezem sp. zn. I. ÚS 3362/22 , v němž Ústavní soud deklaroval, že na újmu na zdraví je potřeba pohlížet odlišně než na jiné zásahy do osobnostních práv, a to i při rozhodování o nákladech řízení. Jinak řečeno, ve sporech o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, jejíž výše závisí na znaleckém posudku, výše zmiňované usnesení Nejvyššího soudu neobstojí a nelze automaticky aplikovat tarifní hodnotu 50 000 Kč (viz rovněž nález sp. zn. II. ÚS 838/25 ze dne 13. května 2025). Stěžovatelé proto správně vycházeli z přiznaných náhrad nemajetkové újmy (159 733 Kč, 401 576,83 Kč a 127 030 Kč), z nichž určili hodnoty úkonů (7 500 Kč, 9 940 Kč a 6 220 Kč).
17. Ad c) - Není důvod odmítat takový výklad advokátního tarifu, který rozlišuje tarifní hodnotu pro úkony adhezní a neadhezní, tedy úkony směřující k vymožení náhrady nemajetkové újmy (§ 10 odst. 5 advokátního tarifu) a úkony, které sice byly nutné pro ochranu práv poškozených v trestním řízení, nevedly ale k vymožení náhrady (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu). Takový postup Ústavní soud opakovaně akceptoval (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2201/23 ze dne 3. října 2023 či sp. zn. I. ÚS 347/25 ze dne 30. dubna 2025). V usnesení sp. zn. I. ÚS 1294/24 ze dne 25. června 2025 Ústavní soud vysvětlil, že nepovažuje za vadu, je-li s jinými (neadhezními) úkony spojena nižší sazba odměny než s úkony adhezními. Takový postup, který nevylučuje neadhezní úkony, byť je honoruje jinak než adhezní, neodporuje vývoji směřujícímu k posílení ochrany poškozených v trestním řízení; zároveň stále motivuje zmocněnce k poskytování právní pomoci poškozeným. Obecné soudy mohou z více možných výkladů zvolit takový, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či excesivní. Při ochraně ústavnosti není žádný rozumný důvod zpochybňovat řádně odůvodněný závěr takto rozlišující úkony, navíc v situaci, kdy v současné době našel odraz přímo v advokátním tarifu. Novela advokátního tarifu (vyhláška č. 258/2024 Sb. účinná od 1. ledna 2025) tento postup vtělila přímo do nynějšího § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Soudy již mají jasné "vodítko", jak při výpočtu odměny zmocněnce poškozeného postupovat, aby byla zohledněna povaha jednotlivých úkonů a odměna zmocněnců nebyla snižována jen proto, že se zdá "nepřiměřeně vysoká". Proto interpretace předchozí úpravy tímto směrem není excesivní.
18. Ad d) - Zastupuje-li advokát dva nebo více poškozených, náleží mu za společné úkony za každou zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 158/24 nemůže obecný soud při rozhodování o nákladech poškozených vzniklých přibráním zmocněnce v trestní věci vyloučit aplikaci podzákonného právního předpisu či jeho části, aniž by řádně odůvodnil, proč je daný předpis či jeho část v rozporu se zákonem či dokonce ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 1 Ústavy). V projednávané věci obecné soudy uvedené ustanovení neaplikovaly jen s odkazem na odchylnou judikaturu obecných soudů, kterou Ústavní soud opakovaně označil za nesprávnou (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1294/24 ). S ohledem na uvedené tak stěžovatelům za společné úkony příslušela náhrada podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. V dané věci byly společnými úkony pouze účast na hlavním líčení ve dnech 18. října a 13. listopadu 2023, která měla povahu neadhezních úkonů, ohodnocených na 1 200 Kč pro každého stěžovatele.
19. Z výše uvedeného vyplývá, že při vyloučení některých úkonů a rozlišení dalších úkonů na adhezní a jiné postupovaly obecné soudy ústavně konformním způsobem. Při určení hodnoty úkonů a pominutí aplikace § 12 odst. 4 advokátního tarifu však postup správný nebyl.
20. Obecné soudy částečně chybovaly v rovině podústavního práva, avšak rozdíl způsobený nesprávným postupem nepřesahuje u žádného ze stěžovatelů 50 000 Kč, tedy částku považovanou za hranici bagatelnosti, a nedosahuje tak intenzity zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Podmíní-li zákon přípustnost opravných prostředků určitou minimální částkou, případně proti určitému rozhodnutí typově vůbec opravný prostředek nepřipustí, není jistě účelem takové úpravy, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Tvrzený zásah do základních práv musí být zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nepostačí toliko tvrzené porušení zákona [obdobně stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025 (97/2025 Sb.), bod 34]. V posuzované věci Ústavní soud žádné mimořádné okolnosti nezjistil a ani je stěžovatelé neuvedli.
21. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu