Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vodňanské kuře, s. r. o., sídlem Karlov 196, Kutná Hora, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2025 č. j. 10 Afs 157/2024-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2024 č. j. 17 A 25/2023-140 a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 27. ledna 2023 č. j. SZIF/2023/0107511, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Státního zemědělského intervenčního fondu, sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení zákazu diskriminace, svých práv na soudní ochranu a soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy, jakož i svobody podnikání.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že Státní zemědělský intervenční fond (dále jen "SZIF") v záhlaví uvedeným rozhodnutím ukončil administraci žádosti stěžovatelky o dotaci při Programu rozvoje venkova České republiky na období 2014-2020. Učinil tak, protože by vyhovění žádosti odporovalo pravidlům dotace pro střet zájmů podle § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Poskytnuté finanční prostředky by byly vyloučeny z financování od unijních orgánů, jak vyplývá z formálních sdělení orgánů Evropské unie.
3. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, kterou zamítl napadeným rozsudkem městský soud v Praze. Kasační stížnost stěžovatelky poté zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Správní soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zdůraznily, že z právní úpravy vyplývá požadavek, aby byla dotace v souladu s jejími pravidly již při podání žádosti. Opačný výklad by umožňoval záměrné obcházení těchto pravidel, například účelovou rezignací veřejného funkcionáře. Zde ukončení administrace dotace opodstatňuje důvodná obava, že Evropská komise pro střet zájmů neproplatí prostředky při poskytnutí dotace. Správní orgány při správním uvážení oprávněně vycházely ze závěrů orgánů Evropské unie.
4. Stěžovatelka tvrdí, že ukončení administrace dotace představuje diskriminaci z důvodu, že zakladatel skupiny Agrofert (jejíž součástí je stěžovatelka) je politicky činná osoba. Diskriminace spočívá v tom, že vůči členům skupiny Agrofert se uplatňují postupy, které se vymykají principům právního státu. Napadená rozhodnutí spočívají na dezinterpretaci správního spisu; Evropská komise výslovně při auditu uvedla, že střet zájmů je třeba posuzovat ke dni vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Orgány veřejné moci se rovněž nijak nevypořádaly s tvrzením, že ani nedošlo ke střetu zájmů podle § 4c zákona o střetu zájmů. Nejvyšší správní soud dále podle stěžovatelky nepředložil věc rozšířenému senátu, přestože dříve rozhodl v obdobných věcech jinak. V dřívějších rozhodnutích uvedl, že správní uvážení poskytovatele dotace musí být logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění, což nyní nemohl Nejvyšší správní soud respektovat. Z dřívějších rozhodnutí rovněž vyplývá, že u dotací SZIF se nemohou použít rozpočtová pravidla, a tedy ani zákon o střetu zájmů. Z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se také podává, že se správní orgány musí věcně vypořádat s naplněním podmínek střetu zájmů. Napadená rozhodnutí konečně představují zásah do svobody podnikání, protože na základě smyšlených, obskurních důvodů stěžovatelku znevýhodňují oproti jiným podnikatelům. Z téhož důvodu jsou napadená rozhodnutí v rozporu s § 19a odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, je proto v zásadě věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze u tzv. kvalifikovaných vad.
7. Nynější věc se týká podmínek dotací z prostředků Evropské unie pro obchodní společnost ze skupiny Agrofert. Rozhodné je, zda střet zájmů zakladatele této skupiny může být důvodem pro ukončení administrace dotace. Obdobnými věcmi se Ústavní soud zabýval dříve v usneseních ze dne 3. 7. 2024
sp. zn. II. ÚS 1469/24
, ze dne 4. 9. 2024
sp. zn. IV. ÚS 1758/24
, ze dne 24. 4. 2025
sp. zn. III. ÚS 903/25
či ze dne 24. 4. 2025
sp. zn. III. ÚS 1029/25
. V nich u obdobných rozhodnutí poskytovatelů dotací a správních soudů žádné kvalifikované vady neshledal a téměř totožné ústavní stížností jiných obchodních společností ze skupiny Agrofert zastoupených touž právní zástupkyní odmítl jako zjevně neopodstatněné.
8. Ústavní soud se v uvedených usneseních vypořádal s námitkami stěžovatelky k interpretaci závěrů auditu Evropské komise k okamžiku posuzování střetu zájmů, zda se bylo třeba zabývat naplněním podmínek § 4c zákona o střetu zájmů, tvrzenou diskriminací, jakož i tvrzenými rozpory učiněných závěrů s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Na uvedená usnesení lze v podrobnostech plně odkázat, protože podstata tehdy a nyní napadených rozhodnutí je srovnatelná, stejně jako argumentace stěžovatelky v nynější věci a tehdejších stěžovatelů, jiných obchodních společností ze skupiny Agrofert. Ústavní soud nemá důvod své dříve vyslovené závěry přehodnocovat. K tomu ostatně ani nynější námitky stěžovatelky nesměřují. Lze doplnit, že i nyní napadená rozhodnutí spočívají na závěru, že na dotaci není právní nárok, a správní orgány zde tedy disponují správním uvážením. To značně předurčuje (omezený) rozsah přezkumu správních soudů, jakož i kontext, ve kterém Ústavní soud věc hodnotí.
9. Jiný náhled na věc nepřináší ani námitky stěžovatelky porušením zákona o ochraně hospodářské soutěže, protože tímto kontextem stěžovatelka pouze rámuje své dříve uplatněné, ale nedůvodné a již věcně vypořádané námitky. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že dotace v nynější věci představuje jakoukoli formu znevýhodnění, respektive stěžovatelka nadále netvrdí nic, co by nasvědčovalo, že s jinými subjekty ve srovnatelném postavení bylo za stejných podmínek zacházeno odlišně.
10. Protože Ústavní soud z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu