Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele G. H., zastoupeného JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem, AK se sídlem Horní Lipová 271, 790 63 Lipová-lázně 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 5 Tdo 13/2010, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 8. 2009 sp. zn. 2 To 230/2009 a Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 6. 2009 čj. 2 T 207/2002-1009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku (dále též "nalézací soud) ze dne 20. 10. 2003 čj. 2 T 207/2007-748 byl stěžovatel (i spoluobžalovaný) uznán vinným trestným činem podle § 125 odst. 1 tr. zák. (zkratka "tr. zák." označuje trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění relevantním pro rozhodnutí ve věci stěžovatele) a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 10 000,- Kč. Z podnětu odvolání stěžovatele a spoluobžalovaného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud"), usnesením ze dne 19. 10. 2004 sp. zn. 2 To 702/2004 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 20. 6. 2006 čj. 2 T 207/2002-891 rozhodl o vině a trestu u stěžovatele shodně jako ve svém prvním rozsudku. Spoluobžalovaného obžaloby zprostil. Odvolání stěžovatele odvolací soud usnesením ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 2 To 118/2007 zamítl. Z podnětu dovolání stěžovatele Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") usnesením ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 5 Tdo 845/2008 shora citovaná rozhodnutí soudů zrušil a přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 6. 2009 čj. 2 T 207/2002-1009 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině. Odsouzen byl znovu k peněžitému trestu ve výměře 10 000,- Kč (náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce). Rozsudek nalézacího soudu napadl stěžovatel opět odvoláním, které bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 8. 2009 sp. zn. 2 To 230/2009.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání opřené o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání odmítnuto. Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 5 Tdo 13/2010 dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Proti v záhlaví citovaným rozhodnutím nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost.
Okresní soud v Jeseníku v odůvodnění odsuzujícího rozsudku podrobně rozvedl důkazy ve věci provedené a přezkoumatelným způsobem vyložil, na základě kterých důkazů dospěl ke skutkovému zjištění týkajícímu se výroku o vině stěžovatele. Pozornost věnoval právní kvalifikaci prokázaného jednání, naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu, kterým byl stěžovatel uznán vinným a výroku o trestu.
Odvolací soud se velmi podrobně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání vztahujícími se ke zjištěnému skutkovému stavu, zpřesněnému znění skutkové věty (včetně zachování totožnosti skutku) a užité právní kvalifikaci.
Mimořádnou pozornost věnovaly oba soudy výroku o trestu u stěžovatele, a to především s přihlédnutím k délce trestního řízení v posuzované věci (str. 9 rozsudku nalézacího soudu, str. 9 usnesení odvolacího soudu) se závěrem, že právě s ohledem na délku trestního řízení byl stěžovateli uložen toliko trest peněžitý při spodní hranici trestní sazby, tj. trest výrazně mírnější, než by byl uložený za situace, kdy by trestní řízení proběhlo v přiměřené lhůtě.
Rovněž Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích o dovoláních vyjádřil ke všem námitkám stěžovatele. V napadeném usnesení přezkoumatelným způsobem rozvedl, z jakých důvodů se ztotožnil se závěry soudů prvních dvou stupňů, učiněnými v návaznosti na předchozí skutková zjištění. Zdůraznil přitom, že nalézací soud se při třetím projednání věci beze zbytku řídil pokyny obsaženými v rozhodnutí dovolacího soudu a náležitým způsobem napravil vady, vytknuté mu v řízení o prvním dovolání stěžovatele. Vypořádal se rovněž s námitkou týkající se údajné podjatosti státního zástupce činného v odvolacím řízení.
Ze skutečnosti, že se stěžovatel se závěry soudů neztotožňuje, nelze bez dalšího dovozovat porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že znamená právo na rozhodnutí ve věci příznivé pro stěžovatele. Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal ani pochybení, která by svědčila o zásahu do dalších základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, či jiných práv nebo svobod garantovaných Listinou. Podmínky pro zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů proto v dané věci splněny nebyly.
Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu