Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Glace, zastoupeného JUDr. Richardem Pechou, advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2024 č. j. 33 Cdo 1492/2023-201, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. ledna 2023 č. j. 25 Co 286/2022-184 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2022 č. j. 15 C 122/2021-154, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ACTORESS PRODUCTION s.r.o., sídlem Piletická 486, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručených práv v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejší účastnici zaplacení celkem 3 mil. Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka se skládá ze souhrnu pěti plateb, které stěžovatel postupně zaplatil na bankovní účet vedlejší účastnice. Podle závěrů obecných soudů žaloba nebyla důvodná, jelikož vedlejší účastnice nebyla pasivně věcně legitimována. Její účet sloužil jen jako platební místo, stěžovatel platil na účet vedlejší účastnice z důvodu závazkových vztahů vzniklých mezi ním a Davidem Baldou (resp. obchodní společností Balda Film s.r.o.).
Stěžovatel a David Balda nejprve uzavřeli dne 29. 11. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí, na jejímž základě poslal stěžovatel na účet vedlejší účastnice první tři platby, později uzavřel stěžovatel s Balda Film s.r.o. producentskou smlouvu, podle níž pak poukázal na účet vedlejší účastnice další dvě platby. Vedlejší účastnice nebyla smluvní stranou žádné z těchto smluv. Okresní soud v Hradci Králové proto žalobu napadeným rozsudkem zamítl, neboť bankovní účet, jehož majitelem je vedlejší účastnice, byl na základě ujednání mezi stěžovatelem a Davidem Baldou užit coby sjednané platební místo, kam byly poukázány platby.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu nyní napadeným rozsudkem potvrdil. Rovněž podle krajského soudu žádný závazkový vztah mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí nevznikl, vedlejší účastnice proto není ve sporu pasivně věcně legitimována.
3. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Rozsudek krajského soudu je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, nikoli majiteli účtu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.
9. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, usnesení ze dne 12. 10. 2016 sp. zn. 28 Cdo 4279/2016 a ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 28 Cdo 3427/2020). Na posouzení stěžovatelem předložené otázky ("zda plnění třetí osobě, která má vykonat pro smluvní strany nějaké plnění za odměnu, je či není pravou smlouvou ve prospěch třetího") nebylo napadané rozhodnutí krajského soudu založeno. Dále Nejvyšší soud uvedl, že námitky týkající se obsahu posuzovaných smluv, správnosti jejich výkladu či hodnocení provedených důkazů jsou skutkové povahy a nelze je úspěšně uplatnit dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.
Nejde ani o případ, kdy skutková otázka je s to založit přípustnost dovolání ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že výklad smlouvy, provedený obecnými soudy, nepodléhá dovolacímu přezkumu, jelikož jde o skutkovou otázku. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že výklad smlouvy zahrnuje oba aspekty, skutkový i právní. Podle stěžovatele dále obecné soudy postupovaly excesivně při hodnocení důkazů. Nejvyšší soud nesprávně posoudil v dovolání vymezenou právní otázku. Vedlejší účastnice nebyla pouhým platebním místem Davida Baldy, jak mylně uzavřely obecné soudy.
Konstrukce prý byla od počátku taková, že stěžovatel a David Balda budou koproducenty filmu, jehož výrobou na základě společné objednávky pověří vedlejší účastnici. V čl. II.1 producentské smlouvy bylo jasně sjednáno, že dojde k uzavření smlouvy s vedlejší účastnicí. Stěžovatel dle producentské smlouvy nebyl povinen poskytovat jakékoli prostředky Davidu Baldovi (resp. Balda Film s.r.o jako smluvní straně), dle smlouvy je měl poukazovat na účet vedlejší účastnice jako odměnu za zajištění výroby filmu.
Podobně také platby v režimu smlouvy o smlouvě budoucí byly zálohami vedlejší účastnice za výrobu filmu. Do momentu výpovědi producentské smlouvy stěžovatelem nedošlo k uzavření smlouvy na výrobu filmu s vedlejší účastnicí (resp. ji s ní uzavřela jen Balda Film s.r.o. bez vědomí stěžovatele) a nebylo dodáno žádné konkrétní vyúčtování za výrobu filmu. Stěžovatele se tak David Balda s vedlejší účastnicí snažili uvést v omyl a finanční prostředky si ponechat. Právní důvody pro platby odpadly a stěžovateli vznikl nárok u vedlejší účastnice na jejich vrácení.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. Proto do hodnocení důkazů či výkladu práva obecným soudem Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, a to ani tehdy, pokud by se s ním sám neztotožňoval, ledaže dojde k porušení ústavnosti.
7. Jádrem sporu v nynější kauze je otázka, zda vedlejší účastnice byla pasivně věcně legitimována ve sporu se stěžovatelem. Obecné soudy dospěly k závěru, že mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí nevznikly žádné závazkové vztahy, ze kterých by vedlejší účastnici plynuly práva či povinnosti vůči stěžovateli. Její účet byl použit jen jako platební místo pro splnění závazků mezi stěžovatelem a Davidem Baldou, případně Balda Film s. r. o. Na tuto situaci pak použily ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. její shrnutí v bodě 3 shora).
8. Stěžovatel vyvozuje pasivní věcnou legitimaci vedlejší účastnice z právní konstrukce, že smlouvy uzavřené mezi ním a Davidem Baldou (resp. Balda Film s. r. o.) lze považovat za tzv. pravé smlouvy ve prospěch třetí osoby ve smyslu § 1767 občanského zákoníku, na základě nichž třetí osoba nabývá vedle práva k převzetí plnění rovněž přímé právo požadovat splnění (§ 1767 odst. 2 občanského zákoníku). Takto specificky však stěžovatel poprvé argumentoval až v dovolacím řízení, při vymezení právní otázky v dovolání. Okresní soud a krajský soud bez znalosti stěžovatelových úvah a jeho skutkové a právní argumentace směrem k § 1767 občanského zákoníku nezkoumaly, zda byla naplněna hypotézy této právní normy.
9. Nemožnost vznášet zcela novou právní argumentaci ostatně plyne z předpokládané subsidiarity dovolacího řízení, jehož účelem podle platné právní úpravy je řešit právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí odvolacího soudu explicite či implicite stojí (§ 237 občanského soudního řádu). Vznáší-li stěžovatelka uvedenou námitku i v ústavní stížnosti, pak ji Ústavní soud musí odmítnout z obdobných důvodů jako Nejvyšší soud. Argumenty, které stěžovatel včas a řádně neuplatní již před obecnými soudy, ačkoli tak učinit mohl, Ústavní soud - v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů - standardně považuje za nepřípustné v materiálním smyslu a nemůže se jimi věcně zabývat (viz např. usnesení ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 1482/19 , bod 10).
10. V tomto ohledu pak nelze mít ani výhrady proti posouzení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem, který námitky stěžovatele o nesprávném výkladu obou posuzovaných smluv označil za skutkovou otázku, kterou nadto obecné soudy ani nemohly řešit. Na tom není v kontextu nynější věci nic neústavního. Dovolacími námitkami se totiž stěžovatel (opožděně) vymezil jen proti zjištěnému skutkovému stavu a předložil vlastní alternativní skutkovou verzi o tom, že platby poskytnuté na účet byly zálohami či odměnami vedlejší účastnici za výrobu filmu.
11. Ústavní soud k tomu nad rámec nezbytně nutného uvádí, že stěžovatelova argumentace působí vnitřně rozporným dojmem. Stěžovatel poukazuje na § 1767 občanského zákoníku, dle kterého smlouvy uzavřené formálně mezi ním a Davidem Baldou měly obsahovat ujednání o přímém právu vedlejší účastnice požadovat na stěžovateli splnění. Současně však sám vykládá producentskou smlouvu tak, že závazky s vedlejší účastnicí měly být upraveny dodatečně až v samostatné smlouvě a namítá, že vedlejší účastnice s ním žádnou smlouvu neuzavřela, z čehož dovozuje nepoctivý úmysl vedlejší účastnice a Davida Baldy.
12. Závěr obecných soudů o nedostatku pasivní věcné legitimace vedlejší účastnice je z ústavněprávních hledisek udržitelný. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu