Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti REALIS-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2025 č. j. 27 Cdo 1664/2024-52, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2024 č. j. 19 Cmo 39/2023-33 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2023 č. j. 38 Cm 22/2023-9, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily celou řadu jejích ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, vyžádaných listin a ze skutečností soudu známých z jeho činnosti (viz usnesení ze dne 28. 11. 2023
sp. zn. III. ÚS 2094/23
) plyne následující. Civilní soudy opakovaně řešily zrušení výmazu obchodní společnosti WINTER - HAAS spol. s r.o., v likvidaci, z obchodního rejstříku. Důvod byl vždy stejný: zjištění neznámého majetku (§ 209 odst. 1 občanského zákoníku), a sice nemovité věci na Jablonecku. Ukázalo se, že vlastnictví k sporné stavbě bylo pravděpodobně převedeno na základě neplatné kupní smlouvy. Vlastníkem stavby byla tedy vždy výše zmíněná společnost. Tato skutečnost byla prapříčinou veškerých soudních řízení včetně řízení trestního. Katastrální úřad zapsané zástavní právo vymazal. S tím však stěžovatelka nesouhlasila. Různými cestami se tak snažila zvrátit výmaz zástavního práva. Nyní tak činí cestou zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku.
3. Již v roce 2011 civilní soud zrušil výmaz společnosti WINTER - HAAS, a to na návrh správce konkursní podstaty. Ten údajně dohledal spornou nemovitost, tedy dosud neznámý majetek. Protože likvidátor nakonec nezjistil žádný jiný majetek, v roce 2021 civilní soud společnost opět vymazal. Tentýž rok stěžovatelka navrhla poprvé zrušení výmazu společnosti, bez úspěchu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022 sp.zn. 27 Cdo 929/2022). Nepodařilo se jí to ani napodruhé (nyní napadené usnesení krajského soudu). V obou případech argumentovala stejně: sporná nemovitost je neznámým majetkem, proto je třeba zrušit výmaz z obchodního rejstříku..
4. O druhém návrhu civilní soudy rozhodly stejně jako o návrhu prvním. Krajský soud řízení zastavil (§ 104 odst. 1 občanského soudního řádu), Vrchní soud v Praze rozhodnutí potvrdil (§ 219 téhož zákona) a Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl, neboť není třeba posoudit právní otázku jinak (§ 243c odst. 1 a § 237 téhož zákona). Krajský soud i vrchní soud vysvětlily, že o tomtéž již pravomocně rozhodly, kvůli stejné nemovitosti soudy společnost obnovily a následně ji podruhé vymazaly. Vznikla tak překážka věci rozhodnuté (rozsouzené). Stěžovatelka neuvádí nic nového, hlavně netvrdí, že by tu byl jiný dosud neznámý majetek. Dřívější rozhodnutí zavazují každého, tedy i stěžovatelku. Nejvyšší soud jen dodal, že rozhodnutí o výmazu z obchodního rejstříku je rozhodnutím o osobním stavu. Toto rozhodnutí zavazuje každého. Dokud není úředně zrušeno či změněno, požívá presumpce správnosti. Závěrem dodal, že to, zda likvidátor podá návrh na výmaz společnosti či nikoli, je plně v jeho rukou. Pokud pochybí při výkonu své funkce, odpovídá za škodu takto způsobenou. To však není důvod pro opětovné zrušení výmazu z obchodního rejstříku.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že výklad civilních soudů je přepjatě formalistický. Odmítá, aby likvidátor měl bezbřehý prostor pro úvahu, zda podá či nepodá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Kupní smlouva byla neplatná, vlastník nemovité věci se nikdy nezměnil. Argument překážkou věci rozhodnuté (rozsouzené) ústavně neobstojí. Ústavní soud dříve připustil, že ji lze výjimečně prolomit, a to s odkazem na princip obecné spravedlnosti. Katastrální úřad zapsal vlastnické právo jinému, protože byl uveden v omyl.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
7. Ústavní soud nevidí na postupu civilních soudů nic neústavního, resp. nic svévolného. Již jednou civilní soudy stěžovatelce vysvětlily, proč nelze znova vyhovět témuž návrhu, byť ho dříve podal někdo jiný. Ústavní soud nebude stěžovatelce opakovat již jednou řečené. Stačí proto jen stručně uvést, že v překážce věci rozsouzené má odraz důležitá ústavní hodnota, právní jistota. Není přípustné, aby se jednotlivci domáhali opětovného přezkumu již pravomocného rozhodnutí. Odchylku z této zásady lze odůvodnit jen s odkazem na mimořádné a výjimečné okolnosti (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 29. 11. 2022 Balan proti Moldavsku (č. 2), č. 49016/10, bod 27). Stěžovatelka sice uvádí pasáž z trestního rozsudku (podle něhož převod sporné nemovitosti nebyl po právu), ani ta však není dostatečně silným argumentem pro opětovné zrušení výmazu společnosti. Stěžovatelka se zřejmě snaží napravit svoji dřívější chybu v procesní strategii (v dřívějším řízení vzala žalobu zpět). Tuto chybu však v nynějším řízení napravovat nemůže.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu