Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Europrom s.r.o., sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. MSPH 59 INS 9650/2023, 208 ICm 4003/2023, 29 ICdo 131/2025-62, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.
března 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023) a ze dne 24. září 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 625/2024-32 (MSPH 59 INS 9650/2023) a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023-41 (MSPH 59 INS 9650/2023) a ze dne 15. července 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023-25 (MSPH 59 INS 9650/2023), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CLAIMS GROUP s.r.o., sídlem Tovačovského 318/18, Kroměříž, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka se ve své insolvenční věci domáhala určení pravosti a výše pohledávky. Její žaloba byla usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 3. 1. 2024 č. j. 208 ICm 4003/23-6 (MSPH 59 INS 9650/2023) ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 26. 2. 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 134/2024-16 (MSPH 59 INS 9650/2023) odmítnuta, jako žaloba podaná neoprávněnou osobou [§ 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Soudy konstatovaly, že stěžovatelka, jako dlužnice, jejíž úpadek je řešen konkursem, nemá aktivní legitimaci k popření pohledávek. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání.
3. Městský soud usnesením ze dne 15. 7. 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023-25 (MSPH 59 INS 9650/2023) řízení o stěžovatelčině dovolání proti usnesení vrchního soudu zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
4. K odvolání stěžovatelky vrchní soud usnesením ze dne 24. 9. 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 625/2024-32 (MSPH 59 INS 9650/2023) usnesení městského soudu potvrdil. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání.
5. Městský soud usnesením ze dne 14. 1. 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023-41 (MSPH 59 INS 9650/2023) řízení o stěžovatelčině dovolání zastavil opět pro nezaplacení soudního poplatku.
6. K odvolání stěžovatelky vrchní soud usnesením ze dne 12. 3. 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023) usnesení městského soudu potvrdil. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání.
7. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 8. 2025 č. j. MSPH 59 INS 9650/2023, 208 ICm 4003/2023, 29 ICdo 131/2025-62 dovolací řízení zastavil, neboť stěžovatelka i přes výzvu nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Dospěl k závěru, že stěžovatelka jako dlužnice bez dispozičních oprávnění (bylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem) není osvobozena od poplatkové povinnosti podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). K uvedené otázce se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 21. 11. 2024 sp. zn. 21 Cdo 2245/2024, přičemž ústavní stížnost podanou stěžovatelkou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 403/25 . II. Argumentace stěžovatelky
8. Stěžovatelka namítá, že je-li v úpadku, nemá žádnou možnost soudní poplatek zaplatit, neboť nemá oprávnění disponovat svým majetkem (§ 246 odst. 1 insolvenčního zákona). Na dlužníka, který je v úpadku, se poplatková povinnost nemůže vztahovat a pro takovou osobu není třeba, aby bylo zákonem stanoveno osvobození od soudních poplatků. Trvat na zaplacení soudního poplatku, případně žádat o individuální osvobození osobou, které zákon zakazuje zaplatit soudní poplatek, jakož i jakékoliv jiné dispozice s majetkem, by bylo výkladem vzájemně rozporným.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
11. Ústavní soud předesílá, že obdobnou argumentací téže stěžovatelky se zabýval již ve výše zmiňovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 403/25
. Stěžovatelka nyní svoje námitky pouze opakuje. Proto stačí na závěry vyplývající z uvedeného usnesení odkázat a pouze ve stručnosti uvést, že zastavení dovolacího řízení je důsledkem zákonem předvídaného nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
12. Jelikož byl na majetek stěžovatelky prohlášen ke dni 28. 8. 2023 konkurs, nemohla stěžovatelka ke dni podání žaloby (21. 12. 2023) ani později disponovat s majetkovou podstatou, když podle § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními v době od prohlášení konkursu insolvenční správce (a nikoliv dlužník jako například v době od povolení reorganizace nebo oddlužení). Z toho důvodu také nemohla být naplněna hypotéza § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích.
13. K námitkám stěžovatelky se podrobně vyslovil vrchní soud [viz zejména body 7 až 14 usnesení ze dne 12. 3. 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023)]. Závěry obecných soudů jsou v tomto směru formulovány jasně a Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy vyložily insolvenční zákon nebo zákon o soudních poplatcích ústavně neslučitelným způsobem.
14. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit jeho kasační zásah. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu