Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Morávkem, advokátem, sídlem Vinohradská 2134/126, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2025 č. j. 21 Cdo 1572/2025-422, výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2025 č. j. 62 Co 380/2024-389 a výroku VII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. července 2024 č. j. 42 C 161/2022-299, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí nebo jejich jednotlivých výroků s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Řízení před obecnými soudy se týkalo výpovědi, kterou vedlejší účastník ukončil pracovní poměr se stěžovatelem. Stěžovatel jako osoba se zdravotním postižením namítal mj. i její diskriminační povahu. Ve sporu neuspěl. Ústavní stížností napadá pouze nákladové výroky soudu prvého stupně i odvolacího soudu. Z procesních důvodů napadá i usnesení Nejvyššího soudu, který se však náklady řízení nezabývá [resp. dovolání proti těmto výrokům je nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
3. Soud prvého stupně rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 122 996,50 Kč. Odvolací soud následně na návrh stěžovatele výši těchto nákladů aplikací § 150 o. s. ř. snížil o 50 % na 61 498 Kč, stejně jako náklady odvolacího řízení (17 212 Kč). K tomuto kroku přistoupil z důvodu invalidity stěžovatele a proto, že mu jeho zdravotní postižení způsobuje problémy v pracovněprávních vztazích.
4. Stěžovatel porušení svých ústavních práv shledává v postupu obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení. Soudy postupovaly ryze formalisticky a vedlejšímu účastníkovi přiznaly náhradu nákladů právního zastoupení automaticky jako procesně úspěšnému účastníkovi řízení bez zohlednění konkrétních okolností věci. Vedlejší účastník navíc disponuje legislativně právním odborem. S otázkou účelnosti nákladů se obecné soudy nevypořádaly, ačkoli stěžovatel tuto námitku výslovně a opakovaně uplatňoval. V rozhodnutích absentuje přesvědčivé a přezkoumatelné odůvodnění. Tento exces dosahuje ústavněprávní intenzity i s ohledem na to, že obecné soudy dostatečně nezohlednily osobní a majetkové poměry zdravotně postiženého stěžovatele s omezenými příjmy, u kterého by naopak měly být pozornější a zvlášť dbát na to, aby v řízení mohl uplatnit svá práva stejně jako jiní účastníci řízení.
5. Ústavní soud se rozhodnutími o nákladech řízení zásadně nezabývá, ústavněprávní dimenze totiž zpravidla nabývají až v případech extrémního vykročení z pravidel je upravujících (z poslední doby nález ze dne 12. 6. 2025
sp. zn. I. ÚS 2/25
). K tomu dochází kupříkladu v důsledku svévolné interpretace nebo aplikace příslušných ustanovení zákona, extrémního rozporu s principy spravedlnosti nebo nerespektování kogentních právních norem (např. nález ze dne 13. 10. 2015
sp. zn. III. ÚS 411/15
).
6. Jádrem stěžovatelových námitek je neúčelnost nákladů právního zastoupení vedlejšího účastníka - veřejnoprávní korporace. Soud prvého stupně vyšel z toho, že právní zastoupení vedlejšího účastníka je s ohledem na složitost věci (stěžovatel se domáhal celkem sedmi žalobních nároků), organizační důvody na straně vedlejšího účastníka (právní oddělení sice zaměstnává přes deset osob, ty se ale zabývají širokou agendou jiných věcí) a úroveň právní pomoci samotného stěžovatele (ten byl zastoupen advokátem) účelně vynaložené (srov. bod 66 napadeného rozsudku soudu prvního stupně).
7. Odvolací soud následně na návrh stěžovatele náhradu nákladů moderoval a při zohlednění specifických okolností na straně stěžovatele snížil na polovinu, což podrobně zdůvodnil. K účelnosti vynaložených nákladů vedlejšího účastníka na právní zastoupení se v napadeném rozsudku nevyjádřil, ač stěžovatel v odvolání námitku neúčelnosti zastoupení vznesl (bod 15 rozsudku odvolacího soudu). Takový postup sice představuje pochybení, ústavněprávní intenzity však s ohledem na níže uvedené nedosahuje.
8. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí obecné soudy řádně odůvodnit případy, kdy jako účelně vynaložené považují i takové náklady státu i jiných veřejnoprávních korporací, které jsou vybaveny příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze svých rozpočtů (srov. např. usnesení ze dne 12. 6. 2024
sp. zn. II. ÚS 2689/23
a v něm citovanou nálezovou judikaturu, zejména v bodech 21 a 22, k vyšším územně samosprávným celkům srov. přímo nález ze dne 6. 6. 2013
sp. zn. I. ÚS 4229/12
). Je-li předmětem sporu právní problematika, kterou zaměstnanci takových účastníků řízení v rámci své agendy standardně neřeší, ještě to nutně neznamená, že vynaložené náklady na právní zastoupení advokátem jsou účelně vynaložené (nález ze dne 13. 3. 2014
sp. zn. I. ÚS 2310/13
, bod 26).
9. Stěžovatel sám v bodě 22 ústavní stížnosti uvádí, že diskriminační spory lze v českém kontextu vzhledem k jejich nízkému počtu považovat za relativně složité. S ohledem na to lze usuzovat, že se nejedná o právní otázky, které by vedlejší účastník běžně řešil, ale právě o agendu specializovanou, vyžadující zastoupení odborníkem v daném oboru. Ústavní soud navíc neshledal, že by soudy rozhodovaly formalisticky, jak namítá stěžovatel. Jakkoli se odvolací soud k problematice výslovně nevyjádřil, soud prvého stupně vysvětlil, proč je možno právní zastoupení při množství požadovaných nároků a specifické povaze sporu vzhledem k agendám právního oddělení vedlejší účastnice považovat za účelné. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil jako věcné správné (byť se výslovně k této otázce nevyjádřil), pouze přistoupil k moderaci nákladů řízení. Argumentuje-li stěžovatel, že soudy dostatečně nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry, které stěžovatel dokládal za účelem osvobození od soudního poplatku, Ústavní soud dodává, že osvobození od soudních poplatků nemá na rozhodování soudu o nákladech řízení vliv (srov. usnesení ze dne 8. 9. 2011
sp. zn. II. ÚS 302/11
). Navíc odvolací soud stěžovatelovy osobní a majetkové poměry zohlednil právě snížením náhrady nákladů řízení na polovinu.
10. Ústavní soud závěrem považuje za podstatné zdůraznit, že si je vědom mnohdy složité situace osob namítajících diskriminační jednání. Ačkoli samotnou otázku existence diskriminačního jednání stěžovatel nečiní předmětem přezkumu před Ústavním soudem, Ústavní soud nepřehlédl, že soudy se ve stěžovatelově případě namítaným diskriminačním jednáním vedlejšího účastníka dostatečně zabývaly se závěrem, že k diskriminaci, resp. k neoprávněné výpovědi nedošlo. Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu a výrok o nákladech řízení musí korespondovat s výsledkem řízení ve věci samé s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu (srov. nález ze dne 11. 10. 2023
sp. zn. I. ÚS 1934/23
, bod 14). Stěžovatel není obětí diskriminace a s ohledem na to nelze ani na jeho případ aplikovat závěry nálezu ze dne 29. 10. 2024
sp. zn. III. ÚS 2236/23
, podle něhož je nutno i při rozhodování o nákladech řízení volit výklad pro oběť diskriminace nejpříznivější a co nejvíce odpovídající spravedlivému uspořádání věci (bod 34 odkazovaného nálezu) s tím, že v případě pochybností by měly jít náklady řízení k tíži osoby diskriminující. Protože soud diskriminaci neshledal, odpovídá tomu i výrok o náhradě nákladů řízení, byť moderovaný ve prospěch stěžovatele.
11. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu