Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů J. K. a J. K., zastoupených JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, sídlem Ostravská 2966, Rožnov pod Radhoštěm, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 6. března 2025 č. j. 1 VZT 48/2018-282 a proti zásahu Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci, spočívajícímu v nečinnosti při převzetí trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci pod sp. zn. 28 T 6/2021 do přípravného řízení, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") a současně žádají, aby Ústavní soud přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství") převzít shora uvedenou trestní věc do přípravného řízení. Rozhodnutím vrchního státního zastupitelství a nečinností krajského státního zastupitelství mělo dojít k porušení jejich práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že na oba stěžovatele (a řadu dalších osob) byla podána obžaloba pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tuto obžalobu aktuálně projednává Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 28 T 6/2021. V průběhu řízení před soudem dne 15. 11. 2022 sjednalo krajské státní zastupitelství s oběma stěžovateli dohodu o vině a trestu, jejíž návrh se zavázalo předložit soudu. Vyrozuměním ze dne 5. 1. 2024 č. j. 2 KZV 7/2018-1027 informovalo krajské státní zastupitelství stěžovatele, že návrh na schválení dohody o vině a trestu bere zpět.
3. Zpětvzetí návrhu na schválení dohody o vině a trestu stěžovatelé napadli ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 634/24 jako návrh nepřípustný. Ústavní soud konstatoval, že v probíhajícím trestním řízení existuje mnoho prostředků k ochraně práv stěžovatelů, účinným prostředkem nápravy je mimo jiné podnět k výkonu dohledu adresovaný vyššímu státnímu zastupitelství.
4. V návaznosti na to stěžovatelé podali k vrchnímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu, neboť postup krajského státního zastupitelství považovali za protiprávní. Vrchní státní zastupitelství neshledalo tento podnět důvodným, o čemž stěžovatele zpravilo vyrozuměním ze dne 6. 6. 2024 č. j. 1 VZT 48/2018-252.
5. Proti vyrozumění vrchního státního zastupitelství a proti zásahu krajského státního zastupitelství spočívajícímu ve zpětvzetí návrhu na dohodu o vině a trestu podali stěžovatelé ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1738/24 jako návrh nepřípustný. Ústavní soud zde konstatoval, že je primárně úkolem obecných soudů posoudit v konečném rozhodnutí, zda krajské státní zastupitelství mohlo vzít dohodu o vině a trestu zpět. V bodě 10 usnesení Ústavní soud uvedl, že přistoupilo-li krajské státní zastupitelství k analogické aplikaci § 314o odst. 5 trestního řádu, není možné opomíjet ani druhou větu tohoto ustanovení, podle níž se "zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu věc vrací do přípravného řízení". Obě věty tvoří podle citovaného usnesení nerozdělitelný funkční celek. Zatímco první věta naplňuje autonomní pravomoc státního zástupce "odstoupit" (při zákonem neomezené diskreci stran důvodů) od schválené dohody o vině a trestu, druhá věta garantuje obviněnému, že tímto postupem nedojdou újmy možnosti jeho obhajoby. Garantem naplnění tohoto účelu musí být podle Ústavního soudu především obecné soudy.
6. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přípisem ze dne 4. 10. 2024 vrátil uvedenou trestní věc státnímu zástupci krajského státního zastupitelství.
7. Přípisem ze dne 7. 11. 2024 č. j. 2 KZV 7/2018-1188 navrhl státní zástupce krajského státního zastupitelství krajskému soudu pokračovat v hlavním líčení. Státní zástupce uvedl, že se způsobem vrácení věci do přípravného řízení toliko formou přípisu a s pouhým odkazem na usnesení Ústavního soudu nelze souhlasit. Po podání obžaloby nemůže nalézací soud vrátit věc do přípravného řízení toliko formou přípisu, ale usnesením. Státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022 sp. zn. 5 Tz 32/2022, z nějž vyplývá, že § 206b trestního řádu je vůči § 314o až 314s trestního řádu speciální úpravou pro případ, že dojde k předložení dohody o vině a trestu v průběhu hlavního líčení. Pokud není schválena dohoda o vině a trestu, která byla sjednána až v průběhu řízení před soudem, podle § 206b odst. 4 trestního řádu pokračuje soud v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby. Státní zástupce vrátil krajskému soudu příslušný trestní spis a navrhl, aby soud pokračoval v hlavním líčení podle § 206b odst. 4 trestního řádu na podkladě podané obžaloby.
8. V reakci na podnět k výkonu dohledu zaslal státní zástupce vrchního státního zastupitelství stěžovatelům vyrozumění ze dne 6. 3. 2025 č. j. 1 VZT 48/2018-282, v němž označil postup státního zástupce krajského státního zastupitelství za správný. Zdůraznil, že bod 10 odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 1738/24 nepředstavuje ratio decidendi uvedeného rozhodnutí, závěr v něm uvedený není nijak podrobně rozveden a koliduje s podrobně odůvodněným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 32/2022. Důsledky neschválení či odstoupení od dohody o vině a trestu jsou nutně jiné u dohody sjednané v přípravném řízení a u dohody sjednané až v řízení před soudem po podání obžaloby. Trestní řád stanoví pro tyto situace odlišný postup. Vzhledem k fázi trestního řízení (po podání obžaloby) je rozhodujícím orgánem trestního řízení krajský soud, nikoliv státní zástupce.
9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují svůj nesouhlas se zpětvzetím návrhu dohody o vině a trestu krajským státním zástupcem. Po uzavření této dohody stěžovatelé nabyli jistoty, že riziko jejich odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody eliminovali a rezignovali na svoji obhajobu (neúčastnili se hlavního líčení, nepovažovali za důležité uplatňovat svá obhajovací práva). Zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu byli této jistoty zbaveni, čímž mělo dojít k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
10. Ke zpětvzetí návrhu dohody došlo podle § 314o odst. 5 trestního řádu, věta první. Krajské státní zastupitelství odmítá respektovat větu druhou citovaného ustanovení, podle které se má věc vrátit do přípravného řízení, a to navzdory závaznému právnímu názoru, který Ústavní soud předložil v citovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 1738/24 . Nečinností a odmítáním převzít trestní věc do přípravného řízení dochází podle stěžovatelů k porušování jejich práva na spravedlivý proces.
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří tvrdí, že napadeným rozhodnutím, jakož i jiným zásahem orgánu veřejné moci spočívajícím v jeho nečinnosti, bylo zasaženo do jejich základních práv. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud je vázán principem subsidiarity ústavního přezkumu. Do neskončených řízení zásadně nezasahuje, nejde-li o situaci, kdy již neexistují jiné prostředky k ochraně práv stěžovatelů. V nynější věci stěžovatelé napadají zásah krajského státního zastupitelství spočívající v nepřevzetí jejich trestní věci zpět do přípravného řízení a vyrozumění dohledového státního zastupitelství, které uvedený postup potvrdilo. Předmět ústavní stížnosti je odlišný od předchozích ústavních stížností v téže trestní věci, které Ústavní soud odmítl jako nepřípustné ( sp. zn. I. ÚS 634/24 a II. ÚS 1738/24 ). Z podstaty věci vyplývá, že k přezkumu postupu obou státních zastupitelství stěžovatelé nemají k dispozici žádné další procesní prostředky. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
14. Ochrana základních práv obviněných je v probíhajícím trestním řízení svěřena orgánům činným v trestním řízení. V přípravném řízení je touto úlohou pověřen zejména státní zástupce. V hlavním líčení je garantem ochrany práv obžalovaných soud. Státní zástupce, který byl pánem přípravného řízení a podal ve věci obžalobu, má v hlavním líčení postavení strany řízení. Je to trestní soud, který nese konečnou odpovědnost za to, že bude v průběhu hlavního líčení respektováno právo obžalovaných na obhajobu a dalších požadavků vyplývajících z práva na soudní ochranu.
15. V nynější trestní věci podal státní zástupce krajského státního zastupitelství dne 28. 7. 2021 obžalobu na oba stěžovatele a řadu dalších obviněných, trestní řízení se tak dostalo do fáze hlavního líčení. Dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a stěžovateli byla sjednána po podání obžaloby v intencích § 206b trestního řádu. Pokud státní zástupce vzal zpět návrh na schválení dohody o vině a trestu sjednané až ve fázi hlavního líčení, nelze stěžovateli napadaný postup krajského státního zástupce, který nepřevzal věc zpět do přípravného řízení, považovat za svévolný či neodůvodněný.
Státní zástupce krajského státního zastupitelství v přípise adresovaném krajskému soudu velmi podrobně vysvětlil, proč podle jeho názoru nelze vrátit věc do přípravného řízení, není-li tak učiněno usnesením, proti kterému je přípustná stížnost (podle § 191 nebo 221 odst. 3 trestního řádu). Současně zdůvodnil, proč § 314o odst. 5 věta druhá trestního řádu nelze použít analogicky pro zpětvzetí návrhu na schválení dohody o vině a trestu, jde-li o dohodu sjednanou až po podání obžaloby. Úvahy krajského státního zástupce potvrdil a podrobněji rozvedl také státní zástupce vrchního státního zastupitelství, jenž zdůraznil, že ve fázi po podání obžaloby je další procesní postup plně v kompetenci nalézacího soudu, nikoliv státního zástupce.
16. Ústavní soud neshledal v úvahách státních zastupitelství týkajících se výkladu a aplikace podústavních předpisů vady, které by byly důvodem pro jeho kasační zásah. Právní názor k možné aplikaci § 314o odst. 5 věta druhá trestního řádu byl v usnesení sp. zn. II. ÚS 1738/24 vyjádřen jako obiter dictum. Ochrana obhajovacích práv stěžovatelů je úkolem soudu, který vede řízení v prvním stupni. Jeho povinností je posoudit zpětvzetí návrhu na schválení dohody o vině a trestu a zvážit jeho dopady do procesních práv stěžovatelů. Přezkum těchto otázek ze strany Ústavního soudu je v této chvíli předčasný. V samotném postupu státních zástupců porušení základních práv stěžovatelů spatřovat nelze.
17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím vrchního státního zastupitelství a zásahem krajského státního zastupitelství nebyla zasažena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu