Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v trestní věci Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality sp. zn. KRPB-28217/TČ-2018-060083 při mezinárodní trestní spolupráci s orgány Rumunska spočívajícímu v odepření práva na bezplatnou pomoc tlumočníka a v nečinnosti a proti vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j.
2 KZV 11/2022-289 ze dne 29. února 2024, vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 1 VZT 62/2022-125 ze dne 14. května 2024 a sdělení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 KZV 11/2022-367 ze dne 15. května 2024, s níž stěžovatelka spojila návrh na zrušení čl. 58 odst. 5 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 16. prosince 2013, o mezinárodní justiční spolupráci, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka je ve výše uvedené trestní věci stíhána (společně s dalšími osobami) jako obviněná pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V této trestní věci byly v Rumunsku provedeny výslechy svědků na základě vydání evropského vyšetřovacího příkazu dle § 374 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
2. Stěžovatelka podala u Ústavního soudu dne 15. července 2024 proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ústavní stížnost, v níž namítá (s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2852/14 ze dne 23. února 2015, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/20 ze dne 1. září 2020 a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Diallo proti Švédsku č. 13205/07 ze dne 5. ledna 2010) porušení čl. 36 odst. 1, odst. 4, čl. 37 odst. 4, čl.
40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. c), d), e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti dále stěžovatelka navrhuje zrušit čl. 58 odst. 5 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 16. prosince 2013, o mezinárodní justiční spolupráci, který byl vydán na základě § 12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. Stěžovatelka namítá, že nebylo vyhověno jejím opakovaným žádostem o provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení a zajištění přítomnosti tlumočníka.
Dále namítá, že byl zásah do jejích základních práv prohlouben tím, že orgány činné v trestním řízení aprobovaly zkrácení původně žádaného času pro vyrozumění obhajoby o výslechu svědka ze strany rumunského policejního orgánu a že orgány činné v trestním řízení nereagovaly na evidovanou žádost stěžovatelky o provedení výslechu konferenčním zařízením a zajištění přítomnosti tlumočníka.
3. Ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval [viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. února 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), usnesení Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 651/18 , usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2006 sp. zn. II. ÚS 134/06
(U 5/41 SbNU 595), usnesení Ústavního soudu ze dne 22. června 2021 sp. zn. IV. ÚS 1241/20 ], že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje (s výjimkou mimořádných situací, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce) za zásadně nepřípustné, případně nežádoucí. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní, tedy při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 25.
ledna 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 ). Ochrana ústavnosti totiž není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu (viz čl. 4 Ústavy České republiky, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci). Subsidiární ochrana Ústavním soudem nastupuje až v případě, že všechny jiné možnosti ochrany byly marně vyčerpány nebo jsou neefektivní.
5. V případě stěžovatelky se nejedná o naplnění ani jedné z výše uvedených výjimek. Nezajištění tlumočníka při výslechu svědka a neumožnění konání výslechu svědka prostřednictvím telekomunikačních prostředků samo o sobě není způsobilé projevit se negativně ve sféře stěžovatelky; to může až meritorní rozhodnutí soudu, kterým bude na základě těchto výslechů odsouzena. Tyto námitky je dále možné uplatnit ve všech dalších fázích trestního řízení proti důkazům, ať již při jednání soudu prvního stupně, tak v řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku a nakonec i v ústavní stížnosti.
6. Jelikož řízení nebyla pravomocně ve věci samé ukončena napadenými rozhodnutími a nedošlo ani k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, je podaná ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; nic takového ostatně stěžovatelka ani netvrdila.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítl.
8. Stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na zrušení čl. 58 odst. 5 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 16. prosince 2013, o mezinárodní justiční spolupráci. Bez ohledu na to, že nejde o právní předpis, je zřejmé, že návrh podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu je tzv. návrhem akcesorickým a sdílí osud ústavní stížnosti, což znamená, že je odmítnut, aniž by o něm bylo, resp. mohlo být samostatně rozhodováno [podobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 3521/22 ze dne 11. ledna 2023, s odkazem na publikované usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj