Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti P. O., zastoupeného Mgr. Janem Luběnou, advokátem se sídlem Cejl 494/25, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. dubna 2025 sp. zn. 1 T 60/2023 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2025 č. j. 8 Tdo 40/2025-179, za účasti Okresního soudu ve Vyškově a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud ve Vyškově uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Krajský soud v Brně odmítl odvolání stěžovatele jako nedůvodné. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rovněž odmítl. Okresní soud ve Vyškově následně rozhodl, že je stěžovatel povinen nahradit náklady trestního řízení za bezvýsledné dovolání ve výši 10 000 Kč (§ 153 odst. 1 trestního řádu).
2. V ústavní stížnosti brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu a následnému usnesení okresního soudu. Stěžovatel tvrdí, že vzal své dovolání zpět podáním ze dne 10. 2. 2025, tedy ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu. Tím, že v řízení bylo pokračováno a rozhodnuto, došlo k neústavnímu zásahu do práv stěžovatele. Újma na ústavních právech stěžovatele se následně materializovala tím, že mu bylo uloženo nahradit náklady řízení. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel tvrdí, že jeho stížnost nelze považovat za bagatelní, neboť nejde o povinnost k plnění, která by pro stěžovatele byla vzhledem k jeho majetkovým poměrům zanedbatelná. Stížnost také přesahuje zájmy stěžovatele.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Posuzovaná věc postrádá jakýkoli ústavní rozměr. I kdyby tvrzení stěžovatele byla pravdivá, tedy pokud Nejvyšší soud skutečně rozhodl o podaném dovolání navzdory zpětvzetí, důsledky tohoto rozhodnutí se ve sféře stěžovatele nemohou projevit jako porušení jeho základních práv. Jediným důsledkem tohoto rozhodnutí je totiž - jak stěžovatel sám uvádí - uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 10 000 Kč. Tato částka je však z pohledu ústavního přezkumu bagatelní, což samo o sobě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti, neprovázejí-li posuzovanou věc ústavněprávně významné skutečnosti (srov. např. usnesení sp. zn. III.
ÚS 1263/25 ). Stěžovatel sice tvrdí, že tato částka není bagatelní vzhledem k jeho majetkovým poměrům, avšak toto své tvrzení nijak nedokládá a omezuje se pouze na zcela obecné konstatování. V takovém případě není povinností Ústavního soudu z vlastní iniciativy majetkové poměry stěžovatele zjišťovat (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1554/24 , bod 11).
4. Navíc, v posuzované věci se jedná o ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení - takové ústavní stížnosti jsou však rovněž zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné ústavněprávně relevantní okolnosti (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34; či usnesení sp. zn. I. ÚS 316/25 , bod 6). Takové okolnosti v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Koneckonců, ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou takovou okolnost netvrdí, neodkazuje na žádnou relevantní judikaturu Ústavního soudu, ani na jakékoli ustanovení ústavního pořádku.
5. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu