Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky GRASO a.s., sídlem Šantova 656/6, Olomouc, právně zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 75 Co 294/2024-168 z 8. 4. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vodafone Czech Republic a.s., sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se v řízení podle části páté občanského soudního řádu před obecnými soudy domáhala zrušení správních rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ"), respektive jejich nahrazení rozhodnutím soudu, a po vedlejší účastnici požadovala zaplacení částky 16 238,35 Kč za bezdůvodně placenou cenu služeb a také náhradu nákladů řízení před správním orgánem v celkové částce 5 369 Kč.
2. Okresní soud v Olomouci shledal, že žaloba stěžovatelky není důvodná, a proto ji zamítl. Okresní soud uzavřel, že ČTÚ provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu, důkazy byly správně vyhodnoceny a skutková zjištění byla po právní stránce správně posouzena, přičemž nárok vedlejší účastnici za úhradu poskytnutých služeb vznikl a stěžovatelka je k úhradě tohoto dluhu povinná. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání stěžovatelky rozhodnutí okresního soudu napadeným rozsudkem potvrdil a zcela se ztotožnil s jeho závěry. Navíc zdůraznil, že neakceptuje odvolací argumentaci stěžovatelky o neúplnosti skutkových zjištění učiněných okresním soudem, které naopak považuje za plně dostačující pro právní hodnocení posuzované věci.
3. Proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí krajského soudu podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že postupem soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vlastnické právo zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny a právo podnikat garantované čl. 26 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka rozporuje závěry krajského soudu, že v daném smluvním vztahu s vedlejší účastnicí nevystupovala v pozici slabší strany, a namítá, že takové posouzení musí být důkladnější. Nesouhlasí s postupem krajského soudu, který neprovedl stěžovatelkou navrhované důkazy, jež měly prokázat nerovné postavení mezi ní a vedlejší účastnicí.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. V nyní posuzované věci jsou požadované částky svou výší bagatelní (21 607,35 Kč). Ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí připouští Ústavní soud pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. u natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 739/24 z 3. 7. 2024, bod 6; k bagatelnosti v obdobné věci srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 135/24 z 10. 4. 2024). Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 z 10. 4. 2014, bod 33, nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1393/11 z 1. 8. 2011).
6. Stěžovatelka žádné mimořádně okolnosti v ústavní stížnosti netvrdí a k bagatelní výši požadované částky se nijak nevyjadřuje. Žádné takové mimořádné okolnosti, které by měly zapříčinit věcné projednání ústavní stížnosti, ani Ústavní soud neshledal.
7. Je nezbytné připomenout, že není úkolem Ústavního soudu, aby v bagatelních věcech sjednocoval rozhodovací praxi obecných soudů. Přestože tedy úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnosti výslovně nezná, není možné přehlížet hranice, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč [srov. § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance a sjednotitele rozhodovací praxe obecných soudů nahrazoval Ústavní soud.
8. Nad rámec lze uvést, že kromě výčtu základních práv, která měla být porušena, stěžovatelka Ústavnímu soudu ani nepředkládá žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka namítá, že některé důkazy měly být krajským soudem opomenuty, nicméně neuvádí, o jaké konkrétní důkazy se mělo jednat.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu