Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 11/2025 ze dne 14. 1. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 51 T 100/2024-1180 ze dne 23. 10. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel byl ustanoven jako obhájce z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Po skončení trestního řízení uplatnil nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 21 780 Kč. Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovateli napadeným usnesením přiznal na odměně celkem 19 602 Kč; co do rozsahu 2 178 Kč jeho návrh zamítl. Obvodní soud stěžovateli nepřiznal odměnu 1 500 Kč včetně režijního paušálu 300 Kč za nahlížení do spisu dne 4. 10. 2023 s odůvodněním, že se nejedná o úkon právní služby ve smyslu příslušných ustanovení advokátního tarifu. Podle soudu totiž spadá do úkonu právní služby - převzetí a příprava obhajoby včetně první porady s klientem. Současně obvodní soud z výše uvedené částky stěžovateli nepřiznal daň z přidané hodnoty.
2. Městský soud napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu a stěžovatelovu stížnost zamítl, když shledal, že stěžovatelova stížnost nebyla důvodná. K odměně obhájce s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že převzetí obhajoby a (první) nahlédnutí do spisu spolu tvoří nedílný celek. Advokát se logicky musí při převzetí obhajoby seznámit s podrobnostmi případu tím, že nahlédne do spisu.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou projevem extrémního nepochopení rozdílu mezi úkonem právní služby ve smyslu převzetí zastoupení a úkonu nahlížení do spisu. Poukazuje na to, že obhájce musí mít možnost pracovat s podklady, které jsou v trestním spisu. Pokud se tento spis nenachází na místě, kde dochází k převzetí zastoupení, není možné ani logicky se s tímto spisem seznámit pro další obhajobu a je nutno si spis objednat.
S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 z 1. 3. 2021 a sp. zn. I. ÚS 4012/18 z 8. 3. 2021 poukazuje na to, že jediným korektivem pro posouzení nahlížení do spisu je účelnost takového úkonu. Účelnost potom dovozuje z toho, že v den převzetí spisu nebyl spis ve věznici, kde se substitut stěžovatele setkal s klientem. K nahlížení do spisu proto došlo až o více než týden později na jiném místě.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatel dovolává.
5. Stěžovatelova ústavní stížnost směřuje výlučně proti rozhodnutí o nákladech řízení, k jejichž přezkumu se Ústavní soud staví velmi zdrženlivě (k tomu srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2632/18 z 17. 4. 2019).
6. Ústavněprávní rozměr nyní řešené věci navíc významně oslabuje její bagatelní povaha. Jde o spor, ve kterém okresní soud stěžovateli přiznal o 2 178 Kč méně, než mu podle jeho mínění mělo náležet. Ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí přitom připouští Ústavní soud pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. u natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 739/24 z 3. 7. 2024). Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na jiné okolnosti dané věci (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 z 10. 4. 2014 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1393/11 z 1. 8. 2011).
7. Ústavní soud neshledal, že by ve stěžovatelově věci byly dány tak závažné (výjimečné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že k převzetí a přípravě zastoupení došlo dne 26. 9. 2023, kdy tentýž den substitut stěžovatele navštívil klienta stěžovatele. Pár dní poté dne 4. 10. 2023 substitut stěžovatele nahlížel do spisu. Městský soud řádně a srozumitelně vysvětlil - a s tímto závěrem se Ústavní soud ztotožňuje -, že nahlížení do spisu po převzetí obhajoby v zásadě nelze považovat za samostatný úkon a že advokát se logicky musí při převzetí obhajoby seznámit s podrobnostmi věci tím, že nahlédne do spisu. Převzetí obhajoby a (první) nahlédnutí do spisu tak spolu tvoří nedílný celek.
8. Ústavní soud v tomto směru poukazuje, že např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 2415/22 z 15. 11. 2022 akceptoval, že odehrává-li se nahlížení do spisu v přiměřené časové souvislosti s převzetím věci, nelze výklad, že nahlížení do spisu představuje součást seznamování se s věcí, považovat za neústavní. Ústavní soud si je vědom, že v minulosti konstatoval, že i úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) též vyhlášky (viz nález sp. zn. I.
ÚS 3906/17 z 1. 3. 2021). Jak ovšem dále zdejší soud zdůraznil v nálezu sp. zn. I. ÚS 4012/18 z 8. 3. 2021, je povinností obecných soudů, aby náležitým způsobem posoudily účelnost provedených nahlížení do spisu právě z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení. Platí, že při existenci výjimečných okolností není vyloučeno, aby i úkon nahlížení a studium spisu byl posouzen jako samostatný úkon právních služeb.
9. Stěžovatel ovšem na žádné takové výjimečné okolnosti v ústavní stížnosti nepoukazuje a jen velmi obecně tvrdí, že k nahlédnutí do spisu nemohlo dojít v den převzetí věci, neboť spis stěžovatelova klienta nebyl v daný moment ve věznici. Tato okolnost přitom podle Ústavního soudu není způsobilá opodstatnit zmíněnou výjimečnost okolností pro přiznání náhrady nákladů úkonu nahlížení a studia spisu. Za tohoto stavu věci a zejména s přihlédnutím k podstatě sporu (náklady řízení) a výši požadované odměny (v bagatelní výši) za úkon právní služby, nemá Ústavní soud za to, že by nepřiznáním nákladů došlo v tomto konkrétním případě k porušení základních práv a svobod stěžovatele.
10. Na základě výše uvedeného byla stěžovatelova ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu