Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti AMISTA investiční společnost, a. s., sídlem Sokolovská 700/113a, Praha 8, jednající na účet svého podílového fondu IMOS development otevřený podílový fond, zastoupené Mgr. Danielem Gajdošíkem, advokátem, sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti výrokům II až VIII rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2022 č. j. 70 Co 210/2021-230, ve znění opravného usnesení tohoto soudu v Brně ze dne 6. února 2023 č. j. 70 Co 210/2021-243, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Lucie Kantor, 2) Mgr. Romana Keznikla, LL.M., 3) Michala Kempného, 4) Mgr. Michala Procházky, 5) MUDr. Leony Procházkové, Ph.D., 6) společnosti BRAUN REAL s. r. o., sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, 7) Petra Nečase, 8) doc. MUDr. Mojmíra Lejsky, CSc., MBA, 9) Bc. Věry Lejskové, 10) Ing. Pavla Kaušitze, 11) Jakuba Trubače, 12) Ing. Petry Trubačové, 13) Andreje Milece, 14) Ivety Milecové, 15) Jarmily Havlové, 16) Aleše Juránka a 21) Ing. Zuzany Štercové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastníci se u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhali nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít kupní smlouvu. Městský soud jejich žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu potvrdil (výrok I) a ve výrocích II až VIII uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení.
4. Vedlejší účastníci napadli rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 7. 2024 č. j. 33 Cdo 40/2024-350 zamítl dovolání vedlejší účastnice 12) a rozsudkem ze dne 25. 10. 2024 č. j. 33 Cdo 3181/2023-354 zčásti zamítl a zčásti odmítl dovolání ostatních vedlejších účastníků.
5. Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí krajského soudu v rozporu s judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, a je procesním excesem. Krajský soud při rozhodování o nákladech řízení žádným způsobem nezohlednil pluralitu účastníků řízení na straně žalobců (tedy vedlejších účastníků). Vzhledem k tomu, že každý z vedlejších účastníků uplatňoval nárok na nahrazení projevu vůle, je třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot. Přiznaná výše nákladů řízení je v extrémním nepoměru vůči výši nákladů, na které měla stěžovatelka právo.
6. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou. Včasnost ústavní stížnosti se odvíjí od doručení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3181/2023-354. Předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky byly odmítnuty usnesením ze dne 27. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 656/23
a usnesením ze dne 19. 11. 2023
sp. zn. I. ÚS 3059/23
, neboť vedlejší účastníci podali proti napadenému rozhodnutí krajského soudu dovolání.
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Vzhledem k tomu, že v právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přistoupil Ústavní soud k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
9. V právě posuzované věci brojí stěžovatelka výhradně proti výrokům o náhradě nákladů řízení. K této problematice se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě. Ačkoliv i tato rozhodnutí mohou mít dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nález ze dne 5. 10. 2021
sp. zn. I. ÚS 2174/20
, bod 20, nebo nález ze dne 3. 9. 2019
sp. zn. II. ÚS 3627/18
, bod 15). Ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje zejména na nesprávnou aplikaci právních předpisů a v kontextu okolností věci z ní dovozuje uplatnitelnost závěrů z nálezové judikatury Ústavního soudu. Lze však odkázat na již výše citované stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34. Ani tehdy, je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil. Takové okolnosti ani ve spojení s ústavní stížností z právě posuzované věci nevyplývají. Bylo přitom na stěžovatelce, aby mimořádné okolnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu tvrdila a prokázala (srov. usnesení ze dne 4. 6. 2025
sp. zn. IV. ÚS 1420/25
, bod 6, nebo ze dne 19. 6. 2025
sp. zn. I. ÚS 18/25
, bod 7).
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu