č. 271/1992 Sb., č. 255/2000 Sb. a č. 151/2002 Sb.
I. Podání, jež je podle svého obsahu zjevně odvoláním, a není tak žád- ným z opravných prostředků upravených soudním řádem správním, Nej- vyšší správní soud odmítne pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmí- nek řízení [$ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
II. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle $ 9 odst. 1, části věty za střední- kem, zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je přípustná.
I ve správním soudnictví platí, že kaž- dý úkon posuzuje soud podle jeho obsa- hu, i když je úkon nesprávně označen [$ 41 odst. 2 o. s. ř., $ 64s. ř. s.]. V přípa- dě podání žalobkyně však neexistuje rozpor mezi obsahem a označením její- ho podání; zejména nelze v žádném pří- padě mít za to, že by její podání bylo po- dle obsahu kasační stížností. Z označení podání i jeho obsahu je nepochybně zřejmé, že žalobkyně neměla v úmyslu vznášet proti usnesení Městského soudu v Praze o zastavení řízení pro nezaplace- ní soudního poplatku námitky byť jen ty- pově podřaditelné pod přípustné důvo- dy kasační stížnosti, jak je upravuje $ 103 odst. 1 s.
ř. s., nýbrž že postupovala v úmyslu dodatečným splněním poplat- kové povinnosti ve spojení s podáním opravného prostředku, o němž měla za to, že má suspenzivní účinek (na rozdíl od kasační stížnosti), dosáhnout toho, aby usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo soudem, který je vydal, zrušeno a v říze- ní o kasační stížnosti bylo dále pokračo- váno. Takovýto postup krajského soudu podle ustanovení $ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), je však ve vě- cech správního soudnictví přípustný pouze, je-li poplatek zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení pro jeho ne- zaplacení nabylo právní moci.
Pouze v ostatních věcech (tj. v jiných než ve vě- cech správního soudnictví) lze podle ustanovení $ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. soudní poplatek zaplatit nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Podle $ 14 zákona č. 549/1991 Sb. proti usnesením ve věcech poplatků vy- daným soudy ve správním soudnictví totiž není odvolání přípustné. Z výše uvedené- ho vyplývá, že podle nové úpravy správ- ního soudnictví zavedené soudním řádem správním a podle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, má sice ten, kdo nezaplatí soudní poplatek, možnost odvrátit účinky již vydaného usnesení o zastavení řízení ve věcech správního soudnictví pro nezaplacení soudního poplatku, ale musí tak učinit nejpozději do doby, než toto usnesení nabude právní moci (srov. k tomu závě- ry uvedené v rozsudku Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 30.
9. 2003, čj. 5 Afs 4/2003-29, zveřejněném pod číslem 69/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Nová úprava správní- ho soudnictví vychází ze zásady, že roz- sudek či usnesení soudu jsou v právní moci, pokud byly doručeny účastníkům ($ 54 odst. 5 s. ř. s., $ 55 odst. 5 ve spoje- ní s $ 54 odst. 5 s. ř. s.), a nezná opravné prostředky se suspenzivním účinkem, tj. opravné prostředky, jejichž podání by odkládalo právní moc napadeného roz- hodnutí; naopak, kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomoc- nému rozhodnutí (tj. rozsudku i usnese- ní) krajského soudu ($ 102 s.
ř. s.); po- dobně tomu je i u obnovy řízení ($ 111 s. ř. s.). Znamená to tedy, že účastník, kte- vý je povinen zaplatit soudní poplatek a tuto povinnost do vydání usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení nesplnil, jej musí dodatečně uhradit v časovém intervalu mezi vydáním usne- sení a jeho doručením všem účastníkům řízení (ustanovení $ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. o nabytí právní moci nut- no vzhledem k jeho jednoznačné dikci vykládat tak, že jím je míněna absolutní právní moc, nikoli pouze relativní práv- ní moc ve vztahu k tomu účastníku říze- ní, který má soudní poplatek zaplatit); pozdější zaplacení soudního poplatku již samo o sobě (bez přistoupení urči- tých dalších specifických okolností) účinky usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemůže odvrátit.
113 765 Pokud žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze o zastavení ří- zení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku podala opravný pro- středek, kterým podle jeho obsahu i označení bylo odvolání, přičemž se zjevně nejednalo o kasační stížnost, mu- sel Nejvyšší správní soud toto odvolání usnesením podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout pro neodstranitelný ne- dostatek jedné z podmínek řízení. Žalob- kyní podaný opravný prostředek se vzhledem ke svému obsahu vymyká z uzavřeného katalogu opravných pro- středků přípustných ve správním soud- nictví, kterými jsou kasační stížnost a ná- vrh na obnovu řízení (srov. k tomu metodicky obdobné úvahy obsažené v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29.
7. 2003, čj. Na 779/2003-42, a v usnesení Nejvyššího správního sou- du ze dne 19. 2. 2003, čj. 5 A 166/2002-8; žádné z uvedených usnesení nebylo zve- řejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyšší- ho správního soudu). Odvolání - jakkoli jinak je v řízení podle občanského soud- ního řádu proti usnesení o zastavení ří- zení pro nezaplacení soudního poplatku obecně přípustné - do katalogu oprav- ných prostředků ve správním soudnictví nepatří ani speciálně v oboru soudních poplatků (třebaže jsou soudní poplatky v řízeních podle občanského soudního řádu i podle soudního řádu správního upraveny jedním zákonem - zákonem č. 549/1991 Sb.).
Ustanovení $ 14 zákona č. 549/1991 Sb. totiž výslovně stanoví, že odvolání proti usnesením ve věcech po- platků vydaným soudy ve správním soudnictví není přípustné. Jednou z podmínek řízení, za nichž může soud jednat ve věci, je i funkční příslušnost soudu, tzn. zákonné určení, které stupně soudní soustavy budou tutéž věc projed- návat po sobě (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 114 6 A 24/2002, zveřejněné v Soudní judika- tuře ve věcech správních pod č. 954/2002 a v Soudní judikatuře č. 2/2002, str.
158; srov. rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 11. 1997, sp. zn. Na 292/97, zveřejněné v Soudní judikatuře ve věcech správních pod č. 1041/2002 a v Soudní judikatuře č. 5/2002, str. 453). Ve věcech správního soudnictví však od- volání jako opravný prostředek vůbec přípustné není; jedinými opravnými prostředky, které platná právní úprava správního soudnictví zná, jsou kasační stížnost a návrh na obnovu řízení. Proto zde není ani žádný funkčně příslušný soud, který by mohl o odvolání rozhod- nout (srov. usnesení Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 8.
10. 2003, čj. Na 828/2003-7, zveřejněné pod č. 107/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Tento nedostatek podmínky ří- zení nelze odstranit; v řízení nelze proto pokračovat. Na rozdíl od právní úpravy správního soudnictví účinné do 31. 12. 2002 však nyní stojí na vrcholu dvou- stupňové soustavy soudů rozhodujících ve správním soudnictví Nejvyšší správní soud, který (a nikoli soud adresy, je-li jím krajský soud, tj. v daném případě Měst- ský soud v Praze) je tak nutno považovat za soud, jenž rozhodne o odmítnutí po- dání, jehož obsahem je nepřípustný opravný prostředek.
K podrobnějšímu osvětlení ústavnos- ti svého rozhodnutí považuje Nejvyšší správní soud za vhodné ještě dodat, že pokud by se žalobkyně řídila poučením v usnesení, které svým odvoláním na- padla, a podala proti němu namísto od- volání kasační stížnost, byla by taková kasační stížnost z obecného hlediska přípustná. Ustanovení $ 14 zákona č. 549/1991 Sb. nelze totiž vykládat ex- tenzivně v tom smyslu, že pod pojem „odvolání“ nutno zařadit také všechny v úvahu připadající opravné prostředky, které zná a výslovně upravuje právní úprava správního soudnictví.
Naopak, ustanovení $ 14 zákona č. 549/1991 Sb. nutno rozumět tak, že zákonodárce i ří- zení o opravných prostředcích ve vě- cech soudních poplatků podřídil soud- nímu řádu správnímu, jakkoli úprava soudních poplatků i po jeho přijetí je v podstatných ohledech přenechána zvlášt- nímu zákonu, tedy zákonu č. 549/1991 Sb. Ustanovení $ 13a věty druhé (do novely provedené zákonem č. 255/2000 Sb. se jednalo o větu třetí) zákona č. 549/1991 Sb., podle níž v řízení ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud podle ob- čanského soudního řádu, jestliže zákon č. 549/1991 Sb., popřípadě zvláštní před- pis, nestanoví jinak, s takovýmto závě- rem není v rozporu.
Uvedená věta byla do zákona č. 549/1991 Sb. vložena spolu s celým $ 13a novelou č. 36/1995 Sb. ces- tou pozměňovacího návrhu při projed- návání v Poslanecké sněmovně Parla- mentu České republiky, tedy dlouho před přijetím soudního řádu správního, a nutno ji vnímat v kontextu tehdejší právní úpravy soudních řízení či úkonů soudů zpoplatněných podle zákona č. 549/1991 Sb. - uvedená řízení, resp. uvedené úkony, bylo možno provádět zá- sadně toliko postupem podle občanské- ho soudního řádu, neboť jiný procesní zákon, který by tato řízení, resp. tyto úkony, upravoval, v té době neexistoval.
Takovým zákonem se stal teprve soudní řád správní. Procesní ustanovení soudní- ho řádu správního, zvláště pak ustanove- ní o opravných prostředcích, je tedy nut- no považovat za nepřímou novelizaci $ 134 zákona č. 549/1991 Sb. Znamená to, že na řízení o soudních poplatcích ve správním soudnictví se v první řadě použije soudního řádu správního a záko- na č. 549/1991 Sb. (toho pak v procesní rovině v té míře, v jaké obsahuje úpravu doplňující procesní úpravu obsaženou v soudním řádu správním - zde lze poukázat zejm.
na $ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.; ostatně právě v souvis- losti s přijetím soudního řádu správního bylo ustanovení $ 9 zákona č. 549/1991 Sb. podstatně novelizováno). Občanského soudního řádu se použije toliko způso- bem a v rozsahu, které upravuje a při- pouští ustanovení $ 64 s. ř. s. Výklad, podle něhož by se na řízení o soudních poplatcích vztahoval občan- ský soudní řád v plném rozsahu, takže soudní řád správní by nebyl vůbec pou- žitelný a krajský soud by postupoval vý- hradně podle občanského soudního ří- du s tím, že odvolání proti usnesením ve věcech poplatků vydaným soudy ve správním soudnictví by nebylo přípust- né ($ 14 zákona č. 549/1991 Sb.), nelze považovat za ústavně konformní, neboť by byl v rozporu s nosnými důvody roz- hodnutí obsaženými v řadě judikátů Ústavního soudu ve věcech soudních poplatků ve správním soudnictví (viz ze- jm.
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 238/99, zveřej- něné pod č. 10 ve svazku č. 17 Sbírky ná- lezů a usnesení Ústavního soudu, roz- hodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. II. ÚS 177/2000, zveřejněné pod č. 137 ve svazku č. 19 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 738/2000, zveřejněné pod č. 134 ve svazku č. 23 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II.
ÚS 118/02, zveřejněné pod č. 72 ve svazku č. 26 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 251/02, zveřejněné pod č. 124 ve svazku č. 28 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozhodnutí Ústavního soudu ze 115 765 dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 308/01, zve- řejněné pod č. 35 ve svazku č. 29 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. III. ÚS 715/02, zveřej- něné pod č. 72 ve svazku č. 30 Sbírky ná- lezů a usnesení Ústavního soudu).
Ústav- ní soud ve vztahu k právní úpravě správního soudnictví účinné před naby- tím účinnosti soudního řádu správního v těchto rozhodnutích opakovaně uvedl, že k zajištění ústavně zaručeného práva na soudní ochranu musí existovat mož- nost zohlednit dodatečné zaplacení soudního poplatku účastníkem a v říze- ní pokračovat; jinými slovy řečeno - prá- vem chráněným na ústavní rovině je zde možnost účastníka i v případě, kdy ani na výzvu soudu soudní poplatek neza- platí a soud v důsledku toho rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soud- ního poplatku, tento důsledek zvrátit svojí dodatečnou aktivitou (dodatečným zaplacením soudního poplatku) do na- bytí právní moci usnesení o zastavení ří- zení.
V této souvislosti není žádného dů- vodu k závěru, že uvedené právo ústavní povahy bylo třeba chránit toliko za účin- nosti staré úpravy správního soudnictví v části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, a ni- koli již za nové úpravy v soudním řádu správním. Právě kvůli ochraně tohoto práva ústavní povahy - jelikož podle dří- vější úpravy nebylo proti usnesením soudů ve správním soudnictví o zastave- ní řízení pro nezaplacení soudního po- platku odvolání přípustné a jiný účinný opravný prostředek v dané situaci nebyl použitelný - Ústavní soud pro řízení ve věcech správního soudnictví podle teh- dejší části páté občanského soudního řádu (na rozdíl od řízení ve věcech civilních) považoval za nutné doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku jednak zástupci účastníka, jednak i účastníku sa- 116 motnému.
Lze mít nepochybně za to - a z odůvodnění výše uvedených rozhod- nutí Ústavního soudu takový závěr i pří- mo vyplývá - že argumentace tehdy plat- ným zněním ustanovení $ 49 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. tím, že placení soudního poplatku je úkonem, který má v řízení vykonat účastník osobně, což z obecné- ho hlediska je názor jen obtížně udržitel- ný; viz k tomu argumentaci uvedenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, zveřejně- ném jako Rc 1/2001 - podle této argu- mentace musí jít o případy, resp. úkony, kdy konkrétní jednání nemůže učinit ni- kdo jiný než účastník samotný, tedy o tzv. jednání nezastupitelné, charakte- ristické svým osobním prvkem, který se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná od kon- krétního účastníka řízení, nemůže, prá- vě proto, že je charakterizován osobou jednajícího, takový úkon vykonat) byla v této souvislosti Ústavním soudem pou- žita především z důvodu neexistence ji- ných vhodnějších procesních alternativ, jak za tehdejší úpravy správního soud- nictví zajistit účinnou ochranu práv účastníků řízení.
V kontextu nové úpravy správního soudnictví, jak ji obsahuje soudní řád správní, však takové nebezpečí podle ná- zoru Nejvyššího správního soudu již ne- hrozí (viz rozsudek Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs 187/2004-69, vydaný rozšířeným sená- tem tohoto soudu; dosud nezveřejněn), a proto již není důvodu vykládat ve správním soudnictví ustanovení $ 42 odst. 2 věty druhé s. ř. s., které je ve správním soudnictví obdobou dřívější- ho ustanovení $ 49 odst. 1 o. s. ř. (nyní, po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 555/2004 Sb. a účinné od 1.
1. 2005, je obdobné usta- novení obsaženo v $ 45c odst. 3 o. s. ř.), odlišně od obecného (tj. civilněproces- ního) výkladu. Požadavek zaplacení soudního poplatku jako jedna z podmí- nek řízení je nepochybně ústavně kon- formním procesněprávním institutem. Jeho smyslem a účelem je jednak to, aby účastník zaplacením soudního poplatku stvrdil, že svému podání přikládá určitý nezbytný stupeň vážnosti a důležitosti a že se nejedná o podání podávané „jen tak“, jednak to, aby stát příjmy ze soud- ních poplatků alespoň zčásti pokrýval náklady na financování výkonu veřejné moci, zejména pak náklady na činnost orgánů provádějících zpoplatněná říze- ní či úkony.
Oba účely lze v ústavním a právním státě nepochybně považovat samy o sobě za legitimní. Vyžadování za- placení soudního poplatku ovšem zůsta- ne ústavně konformním institutem pou- ze tehdy, pokud procedura výběru soudního poplatku umožní zohlednit poměry konkrétních účastníků (a ti z nich, jejichž poměry, zejména poměry majetkové, to odůvodňují, budou od pla- cení osvobozeni) a pokud její jednotlivé součásti budou „nastaveny“ tak, že účast- níkovi umožní v určité míře napravit je- ho opomenutí soudní poplatek zaplatit ihned, jakmile mu tato povinnost vznik- ne (musí tedy existovat procedura umožňující dodatečné zaplacení poplat- ku v určité nikoli zcela krátké náhradní lhůtě, a to v určité míře i po vydání roz- hodnutí, jímž se řízení pro nezaplacení soudního poplatku končí, a musí existo- vat povinnost soudu účastníka k zaplace- ní poplatku v náhradní lhůtě účinně a srozumitelně vyzvat a poučit jej o ná- sledcích neuposlechnutí výzvy).
Platná právní úprava výše popsaným ústavním kritériím vyhovuje. Soudní po- platek za kasační stížnost je splatný jejím podáním [$ 4 odst. 1 písm. d), $ 7 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb.]. Ne- splní-li účastník tuto povinnost, je sou- dem vyzván k zaplacení poplatku ve lhů- tě, kterou mu soud určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví ($ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že říze- ní zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené Ihůtě zaplacen ($ 9 odst. 3 zá- kona č. 549/1991 Sb.); jen za splnění i té- to podmínky bude zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v soula- du se zákonem.
Z povahy věci vyplývá, že lhůta k zaplacení soudního poplatku musí být přiměřená jeho výši a pomě- rům účastníka; vzhledem k tomu, že soudní poplatek za kasační stížnost je 3000 Kč (viz položku 15 Sazebníku soudních poplatků - přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.), tj. relativně nízká část- ka, bude zpravidla vyhovovat lhůta cca jednoho až dvou týdnů od doručení vý- zvy. Výzvu nutno řádně doručit advoká- tu účastníka, je-li jím účastník zastou- pen, anebo účastníku © samotnému, není-li zastoupen (viz $ 105 odst. 2 s.ř.s., část věty za středníkem); v případě, že účastník zastoupen je, není důvodu do- ručovat i jemu, neboť placení soudního poplatku není něčím, co by musel vyko- nat účastník sám ($ 42 odst. 2 věta druhá s.
ř. s.), jelikož se nejedná o nezastupitel- ný úkon, charakteristický osobním prv- kem a upínající se právě a jen na osobu jednajícího. Vyhoví-li účastník výzvě a zaplatí dodatečně soudní poplatek, ří- zení v jeho věci nemůže být zastaveno. Dokonce i v případě, že účastník v sou- dem stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatí a soud z tohoto důvodu řízení zastaví, může účastník účinky rozhodnu- tí soudu odvrátit tím, že do právní moci usnesení o zastavení řízení poplatek za- platí ($ 9 odst. 7 věta první zákona č. 549/1991 Sb.; srov. též již shora zmíně- ný rozsudek Nejvyššího správního sou- 117 766 du ze dne 30.
9. 2003, čj. 5 Afs 4/2003-29, zveřejněný pod č. 69/2004 Sbírky roz- hodnutí Nejvyššího správního soudu). Od podání kasační stížnosti až do pří- padného vydání rozhodnutí o zastavení řízení o ní z důvodu nezaplacení soudní- ho poplatku může účastník požádat o osvobození od poplatku. Jeho žádostí se za takových okolností musí soud vždy zabývat a rozhodnout o ní. Kasační stíž- nost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soud- ních poplatků je přípustná a zastavit říze- ní o kasační stížnosti podle $ 47 písm. c) s.
ř. s. ve spojení s $ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nelze, dokud nebylo roz- hodnuto o kasační stížnosti proti rozhodnu- tí o nepřiznání osvobození spojené s žádo- stí o odkladný účinek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2005, čj. 2 Afs 132/2004-91, dosud nezveřejněn). Kasační stížnost proti usnesení o za- stavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku pak slouží k ochraně účastníka před nezákonností tohoto usnesení či postupu krajského soudu předcházející- ho jeho vydání. Lze se jí bránit například proti zastavení řízení poté, co soud sta- novil účastníkovi k dodatečnému zapla- cení soudního poplatku příliš krátkou lhůtu, proti zastavení řízení bez řádného poučení o následcích nezaplacení soud- ního poplatku ve výzvě k jeho dodateč- 2“ nému zaplacení, proti zastavení řízení za situace, kdy výzva k dodatečnému zapla- cení soudního poplatku nebyla účastní- kovi řízení či jeho zástupci řádně doru- čena, proti zastavení řízení za situace, kdy účastník soudní poplatek ve skuteč- nosti zaplatil, avšak soud tuto skutečnost nepostřehl či řádně nezohlednil, proti zastavení řízení z důvodu, že soud měl neoprávněně za to, že účastník poplat- kové povinnosti podléhá či že soudní poplatek má být v jeho věci placen ve vyšší částce, než zákon ve skutečnosti stanoví, proti zastavení řízení předtím, než bylo pravomocně rozhodnuto o žá- dosti účastníka o osvobození od soudní- ho poplatku, či proti zastavení řízení bez toho, aby byl účastník po vydání usnese- ní o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků znovu vyzván k za- placení poplatku v dodatečné přiměře- né lhůtě.
Takovýto rozsah ochrany daný opravným prostředkem v podobě kasač- ní stížnosti, jakož i skutečnost, že účast- ník má k dispozici reálné možnosti, jak své opomenutí zaplatit soudní poplatek může dodatečně napravit, již podle ná- zoru Nejvyššího správního soudu nadále nevyžaduje, aby i za účinnosti nové úpra- vy správního soudnictví bylo po krajském soudu požadováno doručovat výzvu k za- placení soudního poplatku jak zástupci účastníka (v případě, že ho účastník má), tak i účastníku samotnému. 766 Ochrana přírody a krajiny: odebrání želv Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů k $ 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zá- kona č. 16/1997 Sb. Ničím nepodložené přesvědčení správního orgánu o tom, že blíže neur- čení odborníci dospěli k závěru, že identifikační znaky želv chovaných ža- lobcem a želv zobrazených na jejich identifikačních listech se liší, nemůže 118 ————— — u u 2 2..
O být dostatečným důvodem pro odebrání těchto želv žalobci podle $ 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Akciová společnost A. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu ve