Zjistí-li soud rozhodující ve správním soudnictví, že v projednávané věci není dá- na pravomoc soudů (resp. že soudnímu řízení má předcházet řízení před jiným or- gánem) a namístě není ani postup podle $ 46 odst. 5 s. ř. s., návrh podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení a věc za přiměřeného použití $ 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. postoupí příslušnému orgánu.
C.) Přiměřené použití občanského soud- ního řádu pro daňovou exekuci znamená, že 664 se v ní použijí v první řadě ta jeho ustanove- ní, která upravují obdobné způsoby výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řá- du, a vedle toho i některá obecná ustanovení o výkonu rozhodnutí. Je nutno zdůraznit, že ustanovení občanského soudního řádu se použijí toliko přiměřeně, tj. s ohledem na po- vahu daňové exekuce a na její odlišnosti od soudního výkonu rozhodnutí, přičemž se při- rozeně nepoužijí ta ustanovení, jejichž apli- kovatelnost vylučuje výslovná či implicitní odlišná úprava v daňovém řádu.
U daňové exekuce srážkami ze mzdy tedy v první řadě přichází v úvahu přiměřené použití $ 276 až 302 0. s.ř. V konkrétním případě navrhovatele nut- no uvážit, čeho se vlastně svým podáním ze dne 24.5.2006 podaným k Okresnímu soudu v Litoměřicích, resp. podáním ze dne 14. 8. 2006 podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, domáhal. Podle obsahu podání chtěl docílit snížení výše měsíční srážky důchodu na část- ku, která by mu podle jeho mínění zaručila dů- stojný život z důchodu jako jediného příjmu. V daňové exekuci je orgánem, který ji provádí, a to vydáváním exekučních příkazů na zákonem taxativně vymezené typy majet- kových hodnot specifikovaných v $ 73 odst. 4 písm. a) až d) d.
ř., správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován ($ 73 odst. 3 věta první d. ř.), tj. v případě navrhovatele Finanč- ní úřad v Roudnici nad Labem. Česká správa sociálního zabezpečení nemá v daňové exe- kuci postavení správního orgánu, nýbrž toli- ko plátce důchodu, který je povinen upo- slechnout příkazu správce daně obsaženého v exekučním příkazu a provádět z důchodu srážku v zákonem stanovené výši [$ 73 odst. 6 písm. b) a odst. 7 věta první d. ř. ve spojení s $ 299 odst. 1 písm. f), $ 282 odst. 1 a $ 283 0.
s.ř.]. Oznámení České správy sociálního za- bezpečení o tom, že příjemci důchodu bu- dou prováděny srážky na základě daňové exekuce a v jaké výši, tak není správním roz- hodnutím, nýbrž toliko informačním úko- nem orgánu veřejné správy, který nemá pova- hu rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., neboť jej orgán veřejné správy činí na základě exekučního příkazu správce daně jako pouhý plátce důchodu, který je uvedeným správním rozhodnutím sám vázán. Znamená to tedy, že pojmově nepřichází v úvahu přezkum tako- vého rozhodnutí k žalobě ve správním soud- nictví podle $ 65 a násl. s.
ř. s.; soudnímu pře- zkumu ve správním soudnictví přirozeně podléhá samotný exekuční příkaz, přesněji řečeno rozhodnutí o námitkách proti němu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 81/2004-54, č. 791/2006 Sb. NSS). Ani samotné určení výše srážek v daňové exekuci není vyloučeno ze soudní kontroly. V soudním výkonu rozhodnutí se vychází ze zásady, že určení výše srážek je povýtce tech- nický a početní úkon, který plátce mzdy zpra- vidla provede věcně správně; zákon však po- čítá s tím, že ve sporných případech výši srážky určí soud, a to postupem podle $ 288 o.
s. ř., tedy na žádost povinného, oprávněné- ho nebo plátce mzdy. Přiměřená aplikace ob- čanského soudního řádu v daňové exekuci užití tohoto pravidla nevylučuje, toliko je mo- difikuje - na žádost daňového dlužníka či plátce mzdy určí částku, kterou je třeba v pří- slušném období srazit, správce daně. Jeho rozhodnutí, jež zasahuje jak do subjektivních práv daňového dlužníka (odebírá mu část příjmu), tak plátce mzdy (zakládá jeho povin- nost předepsanou srážku provést a poukázat ji správci daně a odpovědnost za porušení té- to povinnosti zakotvenou v $ 292 o.
s. ř., tedy se rovněž dotýká jeho majetkové sféry), je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Navrhovatel se ovšem určení výše srážek přiměřeným použitím $ 288 o. s. ř. nedomá- hal, néboť z početního hlediska nebylo sporu o tom, kolik má platit (již vůbec pak nezpo- chybňoval samotnou existenci vykonatelné pohledávky). Domáhal se snížení srážené © částky ze sociálních důvodů; ve své podstatě se tedy domáhal částečného odkladu daňové exeKuce z důvodů obdobných jako v $ 266 odst. 1 o. s. ř. (podle tohoto ustanovení na ná- vrh může soud odložit provedení výkonu roz- hodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by nepro- dlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště ne- příznivé následky a oprávněný by nebyl od- kladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen), případně možná požadoval, aby se správce daně spokojil s nižšími srážkami (pro účely soudního výkonu rozhodnutí dohodu mezi oprávněným a povinným o nižších srážkách připouští $ 287 odst. 1 o.
s. ř.). Obecně vzato je $ 266 o. s. ř. v daňové exekuci přiměřeně aplikovatelný (viz rozsudek Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 12. 9. 2006, čj. 1 Afs 154/2005-64, č. 1048/2007 Sb. NSS). Odklad exekuce z důvodů podobných důvodům uve- deným jak v $ 266 odst. 1, tak v odst. 2 o. s. ř. (podle něho i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude za- staven), tj. důvodů nikoli obdobných, nýbrž S nimi se shodujících jen v určité části roz- hodných rysů, je v daňové exekuci výslovně zakotven v $ 73 odst. 9 d.
ř., shora již citova- ném, a proto výslovná úprava v d. ř. vylučuje přiměřenou aplikovatelnost $ 266 o. s. ř. v da- ňové exekuci stran důvodů odkladu (ve vý- sledku ovšem nebude okruh důvodů, pro kte- ré bude odložena exekuce daňová, nijak zásadně odlišný od důvodů odložení exekuce uvedených $ 266 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Výslovná úprava v 73 odst. 9 d. ř., jakož i znatelně odliš- né postavení správce daně ve srovnání s po- stavením oprávněného v běžném řízení o soudní výkon rozhodnutí (v daňové exeku- ci je správce daně jak oprávněným, tak tím, kdo exekuci provádí) rovněž činí v daňové exekuci neaplikovatelným $ 287 odst. 1 o.
s. ř. Správní orgán může uzavřít dohodu se sou- kromou osobou o otázce spadající do jeho působnosti jen tehdy, je-li mu taková kompe- tence - přinejmenším implicitně - zákonem svěřena (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, čj. 2 Afs 173/2006-77; k zá- sadní nepřítomnosti smluvní volnosti ve ve- řejném právu srov. Vedral, J. Správní řád. Ko- mentář. Bova-Polygon : Praha, 2006, s. 913-914, komentář k $ 160 odst. 1).
Žádné takové oprávnění však z daňového řádu nevyplývá (S 160 odst. 1 správního řádu z roku 2004, je s ohledem na $ 99 d. ř. v daňovém řízení ne- aplikovatelný), neboť přiměřené užití $ 287 665 2082 odst. 1 0. s.ř. je, jak uvedeno, vyloučeno a daňo- vý řád zná jiné prostředky, jimiž lze docílit čás- tečného či úplného prominutí daňové povin- nosti daňového dlužníka ($ 55a , $ 65 d. ř) či modifikace časových parametrů jeho vykona- telné povinnosti ($ 60, $ 65 odst. 3 n fine d. ř.) Není ovšem potřeba, aby pro účely roz- hodnutí o návrhu navrhovatele Nejvyšším správním soudem bylo postaveno na jisto, če- ho že přesně se tento vlastně domáhal, je-li zřejmé, že se domáhal omezení výše jemu srá- žených splátek; na jisto si obsah návrhu po- staví až orgán veřejné moci nadaný pravomo- cí o něm rozhodnout.
V daňové exekuci ovšem o takovém návrhu nemůže rozhod- nout nikdo jiný než správce daně jako správ- ní orgán. Rozhodně tak nemůže učinit plátce důchodu, neboť v tomto řízení - jak shora po- dáno - má toliko postavení subjektu, který je povinen plnit příkaz správce daně provádět daňovému dlužníku zákonem stanovené sráž- ky z důchodu. Pravomoc k tomu však nemá ani soud rozhodující v občanském soudním řízení, ani soud rozhodující ve správním soudnictví, neboť je zákonem výslovně svěře- na jinému orgánu.
Pravomoc činit veškeré úkony v daňové exekuci, včetně rozhodování o odkladu, však v daňové exekuci má správce daně, neboť mu ji svěřuje již shora zmíněný $ 73 odst. 1 věta první d. ř. Úkony správce da- ně při provádění exekuce, jsou-li rozhodnutí- mi ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., pak přirozeně podléhají soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Ustanovení $ 73 odst. 1 věta prv- ní d. ř. tak vylučuje, aby ve vztahu k návrhu stěžovatele byla dána pravomoc soudů, a to ani jedné z obou větví obecného soudnictví, neboť tato pravomoc je zkrátka svěřena jiné- mu orgánu.
Uvedené zákonné ustanovení je jistě ústavně konformní, neboť zákonodárce nepochybně může, jak vyplývá i z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (které sta- noví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a ne- stranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), učiní-li tak výslovnou úpra- vou v zákoně, svěřit rozhodování o určitém individuálním právu či určité individuální povinnosti jiným orgánům veřejné moci než 666 soudům, zásadně ovšem se zajištěným soud- ním přezkumem (viz čl.
36 odst. 2 Listiny, též čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, č. 209/1992 Sb.). Výjimku zde předsta- vuje rozhodování o vině a trestu, které musí být vždy svěřeno soudu (viz čl. 90 věta druhá Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv na svobod). Je tedy zřejmé, že návrh měl směřovat k Finančnímu úřadu v Roudnici nad Labem. Již Okresní soud v Litoměřicích měl tedy svým usnesením ze dne 3. 8. 2006, kterým za- stavil řízení o žalobě navrhovatele ze dne 24.
5. 2006, vedle samotného zastavení řízení věc podle $ 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. [ta říká, že nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud po- stoupí věc po právní moci usnesení o zasta- vení řízení příslušnému orgánu; právní účin- ky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány] postoupit právě zmíněnému finančnímu úřa- du. Podobně měl postupovat i Obvodní soud pro Prahu 5, na nějž navrhovatel, který se ří- dil chybným poučením Okresního soudu v Litoměřicích, návrh ze dne 14.
8. 2006 po- dal. Namísto toho však Obvodní soud pro Prahu 5, domnívaje se, jak plyne z přípisu soudu ze dne 28. 8. 2006, že navrhovatel svůj návrh směřoval ve skutečnosti k Městskému soudu v Praze a že jej pouze omylem zaslal zmíněnému obvodnímu soudu, věc krátkou cestou předal Městskému soudu v Praze. Nej- vyššímu správnímu soudu není zřejmé, z če- ho Obvodní soud pro Prahu 5 usoudil, že na- vrhovatel se dopustil takového omylu, je-li jako soud, kterému je určena žaloba, v návrhu jednoznačně označen právě Obvodní soud pro Prahu 5; pro účely svého vlastního postu- pu ve věci však nepovažuje za nezbytné se tou- to otázkou dále zabývat.
Městský soud v Praze měl za to, že se nejedná o věc správního soud- nictví, a z tohoto důvodu věc předložil k roz- hodnutí Nejvyššímu správnímu soudu; i on však měl, jak bude dále vyloženo, věc postou- pit Finančnímu úřadu v Roudnici nad Labem. V České republice existují od účinnosti soudního řádu správního dvě vedle sebe sto- jící a na sobě relativně nezávislé větve obec- ného soudnictví - obecné soudnictví v užším slova smyslu (tj. soudy rozhodující ve věcech civilních, trestních a některých dalších) a soudnictví správní.
Občanský soudní řád a soudní řád správní mají výslovně upraveny mechanismy vzájemného „předávání si“ věcí mezi soudnictvím civilním a správním v $ 104b o. s. ř. a $ 46 odst. 2 s. ř. s. Civilní soudnictví i trestní soudnictví pak mají upraven mecha- nismus postupování věcí od soudu k přísluš- nému správnímu orgánu [$ 104 odst. 1 věta druhá, $ 221 odst. 1 písm. ©), $ 243b odst. 4 o.s.ř.; $ 171, $ 222 odst. 2, $ 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu). Soudní řád správní však vý- slovné ustanovení o postoupení věci z této větve obecného soudnictví ke správnímu orgánu nemá.
Absenci výslovné úpravy takového postu- pu v soudním řádu správním lze vykládat ze- jména následujícími způsoby: za prvé tak, že zákonodárce nechtěl, aby správní soudy mohly postupovat způsobem obdobným to- mu, jakým mohou postupovat soudy v řízení občanskoprávním či trestním; to by zname- nalo, že v případě, že by ke správnímu soudu byl podán návrh, k jehož projednání by byl příslušný nikoli on, nýbrž určitý správní or- gán, správní soud by konstatoval nedostatek své pravomoci a pro tento neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení by návrh odmítl podle $ 46 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. Dru- hou výkladovou alternativou je, že zákono- dárce měl za to, že uvedený postup upravuje $ 104 odst. 1 věta druhá o. s. ř., systematicky zařazená do části třetí občanského soudního řádu, jež se (vedle části první) podle $ 64s. ř. s., příp. podle tohoto ustanovení ve spojení s $ 120 s.ř. s., použije pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně, nestanoví-li soudní řád správní jinak, takže uvedený postup je možný i ve správním soudnictví cestou pou- žití $ 104 odst. 1 věty druhé s. ř. s. z důvodu je- jí inkorporace do pravidel řízení ve správním soudnictví na základě $ 64 s.
ř s. Nejvyšší správní soud se přiklání ke dru- hé z výše popsaných výkladových alternativ, a to z následujících důvodů: Jestliže ostatní předpisy upravující řízení před soudy, tedy občanský soudní řád a trestní řád, postoupe- ní věci soudem příslušnému správnímu orgá- nu znají a mají upraveno, lze se domnívat, že racionální zákonodárce bude takový postup volit i v případě obdobného typu soudního řízení, tj. řízení ve správním soudnictví, leda by byl právě u tohoto typu soudního řízení - na rozdíl od ostatních dvou - dán rozumný důvod k odlišné úpravě.
Žádný takový rozum- ný důvod však Nejvyšší správní soud u řízení ve správním soudnictví nevidí. Naopak, pří- mé postoupení věci soudem správnímu orgá- nu [děje-li se tak podle $ 104 odst. 1 věty dru- hé o. s. ř., dokonce s tím, že právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zaháje- ní řízení) zůstávají přitom zachovány] je rychlé, hospodárné a z hlediska „uživatelské přívětivosti“ postupu orgánů rozhodujících o právech a povinnostech a právního řádu ja- ko takového i nejúčelnější. Ve správním soud- nictví přitom nelze vidět žádné zvláštnosti, pro které by takový postup nebyl vhodný či dokonce možný.
SX Nejvyšší správní soud proto dospěl k zá- věru, že i v řízení ve správním soudnictví, a to jak v řízení před krajskými soudy, tak za si- tuace, kdy je věc předložena Nejvyššímu správ- nímu soudu, ať již v řízení o kasační stížnosti či z jiného důvodu (např. postupem podle $ 7 odst. 7 věty druhé s. ř. s.), lze aplikovat $ 104 odst. 1 větu druhou s. ř. s. Soud rozhodující ve správním soudnictví v případě, že dospěje k závěru, že věc nespadá do pravomoci soudů (tj. k rozhodnutí nemá pravomoc tento ani ji- ný soud rozhodující ve správním soudnictví a není dána ani pravomoc soudu rozhodující- ho v občanském soudním řízení) nebo v pří- padě, že má řízení před soudem předcházet jiné řízení, rozhodne o odmítnutí návrhu po- dle $ 46 odst. 1 písm. 4) s.
ř. s. pro neodstra- nitelný nedostatek pravomoci soudů jako jedné z podmínek řízení a věc podle $ 104 odst. 1 věty druhé ve spojení s $ 64 s. ř. s. (příp. též $ 120 s. ř. s.) postoupí příslušnému orgánu. Nejvyšší správní soud podotýká, že postup podle $ 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. není možný tehdy, jde-li o případ výslovně upravený v $ 46 odst. 5 s. ř. s., který stanoví, že podalli navrhovatel návrh proto, že se řídil 667 2083 nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípust- ný opravný prostředek, soud z tohoto důvo- du tento návrh odmítne a věc postoupí k vy- řízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému.
Bylli návrh po- dán včas u soudu, platí, že opravný prostře- dek byl podán včas. Uvedená úprava pro pří- pady, na něž dopadá, vylučuje přiměřenou aplikovatelnost $ 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř., neboť není splněna podmínka $ 64 s. ř. s., že soudní řád správní nestanoví jinak (naopak, soudní řád správní zde právě jinak stanoví). Nejvyšší správní soud dodává, že výše uvedený postup měl uplatnit již Městský soud v Praze, namísto aby věc předložil Nej- vyššímu správnímu soudu podle $ 7 odst. 7 věty druhé s.
ř. s. (v době, kdy tak Městský soud v Praze učinil, tj. před účinností zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, se jednalo o $ 7 odst. 6 větu druhou s. ř. s.). Ustanovení $ 7 odst. 7 s. ř. s. obsahově navazuje na odsta- vec 6 téhož ustanovení a vztahuje se toliko na řešení sporů o věcnou nebo místní přísluš- nost ve věcech správního soudnictví, tj. za splnění vstupního předpokladu, že se vůbec jedná o věc správního soudnictví. Přibude-li k soudu, který rozhoduje ve správním soud- nictví, věc, která věcí správního soudnictví není, zjistí tento soud v první řadě, zda je vů- bec dána pravomoc soudů resp. zda před je- jím uplatněním nemá předcházet řízení před jiným orgánem - pokud se jedná o takový pří- pad, soud návrh odmítne a věc postoupí pří- slušnému orgánu (viz postup popsaný výše); zvláštním případem takového postupu pak je již shora zmíněné odmítnutí návrhu a po- stoupení věci podle $ 46 odst. 5 s.
ř. s. Teprve jde-li o věc v pravomoci soudů (resp. nemá-li předcházet řízení před jiným orgánem), uvá- ží soud rozhodující ve správním soudnictví, zda se jedná o věc správního soudnictví, ane- bo o věc, o níž rozhodují soudy v řízení občanskoprávním. Jde-li o věc, o které rozho- dují soudy v řízení občanskoprávním, je na- místě postup podle $ 46 odst. 2, příp. odst. 3 či4 s. ř. s. Pouze tehdy, má-li soud rozhodující ve správním soudnictví za to, že se o věc správního soudnictví jedná, avšak má za to, že není věcně nebo místně příslušný, připadá vúvahu postup podle $ 7 odst. 6, příp. odst. 7 % S.£.
S. Nejvyšší správní soud v případě navrho- vatele nemá pochyb - jak shora vyložil - že v jeho věci není dána pravomoc soudů a že o ní má rozhodnout Finanční úřad v Roudni- ci nad Labem. O případ podle $ 46 odst. 5 s. ř. s. již prima facie nejde. Soud proto návrh podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl a věc podle $ 104 odst. 1 věty druhé s. ř. s. ve spojení s $ 64s. ř. s. postoupil uvedenému finanční- mu úřadu. (...) 2083 Řízení před soudem: nahlížení do spisu k $ 45 odst. 1 a $ 120 soudního řádu správního Nejvyšší správní soud může při rozhodování o kasační stížnosti, v jejímž rámci řeší postavení stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení před krajským (měst- ským) soudem, omezit nahlížení stěžovatele do spisu pouze na tu část spisu, která souvisí s předmětem kasační stížnosti ($ 45 odst. 1 s.
ř. s. za použití $ 120 s. ř. s.).
Miroslav N. proti České správě sociálního zabezpečení o úpravu výše srážek ze starobní-