I. Obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. II. Rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správ- ního řízení podléhá soudnímu přezkumu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
I. Obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. II. Rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správ- ního řízení podléhá soudnímu přezkumu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
[21] Podle § 84 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích „[p]řestupek lze projednat ulože-
ním pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný
z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2)
zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.“ Podle § 85 odst. 3 a 4
zákona o přestupcích „[n]emůže-li pachatel
přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se
mu blok na pokutu na místě nezaplacenou
s poučením o způsobu zaplacení pokuty,
o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel
přestupku potvrdí. Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat
a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení
uložena.“ Podle § 86 písm. a) zákona o přestupcích „[v] blokovém řízení mohou projednávat orgány policie též přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu“.
[22] Povahou aktu spočívajícího v uložení blokové pokuty se Nejvyšší správní soud
zabýval v rozsudku ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As
49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS. V tomto judikátu se uvádí, že „[p]osuzuje-li Nejvyšší
správní soud charakter uložení blokové pokuty z hlediska přímého dopadu do sféry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv, pak dospívá k závěru, že uložení
pokuty v blokovém řízení představuje akt
vydaný příslušným správním orgánem s cílem autoritativně zasáhnout do právních
vztahů osoby obviněné z přestupku jako
účastníka řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu
individuálního
správního aktu. Jsou tak splněny podmínky
podávané z § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon
správního orgánu, jímž se osobě, která se
přestupku dopustila, zakládá povinnost zaplatit pokutu.“ Také v rozsudku ze dne 15. 1.
2009, čj. 5 As 16/2008-68, č. 1797/2009
Sb. NSS, Nejvyšší správní soud dovodil, že „[b]lokové řízení je vedle řízení příkazního jednou z forem zkráceného řízení o přestupku,
jehož výsledkem je individuální správní akt,
tj. rozhodnutí v materiálním smyslu, jímž se
obviněnému z přestupku ukládá povinnost
zaplatit pokutu. Přes svou neformální povahu je tedy blokové řízení o přestupku dru-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
hem správního řízení a jeho výsledek je třeba považovat za rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s.“ K témuž závěru
dospěl Nejvyšší správní soud taktéž v rozsudku ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010-81,
č. 2264/2011 Sb. NSS. V něm se dále uvádí, že
rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku či bloku na pokutu na místě nezaplacenou a jeho podpisem
obviněným z přestupku. Rovněž v již citovaném rozsudku čj. 3 As 58/2007-117, vůči němuž se vymezil předkládající senát, přistoupil
Nejvyšší správní soud na tezi, podle níž lze pokutový blok považovat za správní rozhodnutí.
individuálního
[22] Povahou aktu spočívajícího v uložení blokové pokuty se Nejvyšší správní soud
zabýval v rozsudku ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As
49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS. V tomto judikátu se uvádí, že „[p]osuzuje-li Nejvyšší
správní soud charakter uložení blokové pokuty z hlediska přímého dopadu do sféry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv, pak dospívá k závěru, že uložení
pokuty v blokovém řízení představuje akt
vydaný příslušným správním orgánem s cílem autoritativně zasáhnout do právních
vztahů osoby obviněné z přestupku jako
účastníka řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu
individuálního
správního aktu. Jsou tak splněny podmínky
podávané z § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon
správního orgánu, jímž se osobě, která se
přestupku dopustila, zakládá povinnost zaplatit pokutu.“ Také v rozsudku ze dne 15. 1.
2009, čj. 5 As 16/2008-68, č. 1797/2009
Sb. NSS, Nejvyšší správní soud dovodil, že „[b]lokové řízení je vedle řízení příkazního jednou z forem zkráceného řízení o přestupku,
jehož výsledkem je individuální správní akt,
tj. rozhodnutí v materiálním smyslu, jímž se
obviněnému z přestupku ukládá povinnost
zaplatit pokutu. Přes svou neformální povahu je tedy blokové řízení o přestupku dru-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
hem správního řízení a jeho výsledek je třeba považovat za rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s.“ K témuž závěru
dospěl Nejvyšší správní soud taktéž v rozsudku ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010-81,
č. 2264/2011 Sb. NSS. V něm se dále uvádí, že
rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku či bloku na pokutu na místě nezaplacenou a jeho podpisem
obviněným z přestupku. Rovněž v již citovaném rozsudku čj. 3 As 58/2007-117, vůči němuž se vymezil předkládající senát, přistoupil
Nejvyšší správní soud na tezi, podle níž lze pokutový blok považovat za správní rozhodnutí.
individuálního
[23] Stejně tak podle usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo
775/2000, č. 4/2002 Sb. NS, „[u]ložení pokuty v blokovém řízení a vydání bloku na pokutu na místě nezaplacenou, nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě,
tedy představují akty vydané příslušným
správním orgánem, osobou jím pověřenou,
popřípadě orgánem určeným zákonem
o přestupcích nebo jiným orgánem, s cílem
autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku. Jde tedy – jak tomu je
také při vydání rozhodnutí o přestupku
(§ 76 a § 77 zákona o přestupcích) nebo při
vydání příkazu o uložení napomenutí nebo
pokuty (§ 87 zákona o přestupcích) –
o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu
státní správy nebo samosprávy) mající posprávního aktu.“
dobu
K stejnému názoru dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 776/2000,
sp. zn. 20 Cdo 912/2005, č. 69/2006 Sb. NS,
sp. zn. 20 Cdo 747/2008, sp. zn. 20 Cdo
749/2008 a sp. zn. 20 Cdo 1533/2008.
[23] Stejně tak podle usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo
775/2000, č. 4/2002 Sb. NS, „[u]ložení pokuty v blokovém řízení a vydání bloku na pokutu na místě nezaplacenou, nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě,
tedy představují akty vydané příslušným
správním orgánem, osobou jím pověřenou,
popřípadě orgánem určeným zákonem
o přestupcích nebo jiným orgánem, s cílem
autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku. Jde tedy – jak tomu je
také při vydání rozhodnutí o přestupku
(§ 76 a § 77 zákona o přestupcích) nebo při
vydání příkazu o uložení napomenutí nebo
pokuty (§ 87 zákona o přestupcích) –
o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu
státní správy nebo samosprávy) mající posprávního aktu.“
dobu
K stejnému názoru dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 776/2000,
sp. zn. 20 Cdo 912/2005, č. 69/2006 Sb. NS,
sp. zn. 20 Cdo 747/2008, sp. zn. 20 Cdo
749/2008 a sp. zn. 20 Cdo 1533/2008.
[24] Lze tedy konstatovat, že podle ustálené judikatury správních soudů i soudů rozhodujících v občanském soudním řízení je
blokové řízení o přestupku specifickým druhem správního řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu
§ 65 odst. 1 s. ř. s. S touto stabilní judikaturou
se rozšířený senát plně ztotožňuje a neshledává žádný důvod se od ní v posuzovaném
případě odchýlit.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
V.
Žádost o obnovu řízení při souhlasu
s uložením pokuty v blokovém řízení
[25] Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 „[ř]ízení před správním
orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví,
jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době
původního řízení a které účastník, jemuž
jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti,
důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování“. Podle § 100 odst. 2 správního
řádu z roku 2004 „[ú]častník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do
3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy
řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode
dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení
se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově
řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.“ Podle § 100
odst. 6 věty třetí správního řádu z roku 2004
„[r]ozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten
proti němu může podat odvolání“.
[25] Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 „[ř]ízení před správním
orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví,
jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době
původního řízení a které účastník, jemuž
jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti,
důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování“. Podle § 100 odst. 2 správního
řádu z roku 2004 „[ú]častník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do
3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy
řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode
dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení
se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově
řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.“ Podle § 100
odst. 6 věty třetí správního řádu z roku 2004
„[r]ozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten
proti němu může podat odvolání“.
[26] Ustanovení § 100 správního řádu
z roku 2004, § 62 správního řádu z roku
1967, které upravovalo podmínky pro obnovu správního řízení obdobným způsobem,
ani § 84 a násl. zákona o přestupcích výslovně nestanoví, že proti uložení pokuty v blokovém řízení nelze podat žádost o obnovu řízení. I přes tuto skutečnost Nejvyšší správní
soud v rozsudku čj. 3 As 58/2007-117, a v dalších shora uvedených judikátech dovodil nemožnost obnovy řízení o přestupku, který
byl projednán v blokovém řízení. Tento závěr
odůvodnil Nejvyšší správní soud v rozsudku
čj. 3 As 58/2007-117 takto: „Návrhem na obnovu blokového řízení však stěžovatel fakticky zpochybňuje splnění podmínek pro to,
aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno –
tvrdí, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn,
resp. odvolává svůj souhlas s uložením po-
kuty. Vrácení řízení do počátečního stadia,
konkrétně do fáze před udělením souhlasu
s uložením blokové pokuty (o něž stěžovatel
zjevně usiluje), by ovšem navodilo situaci,
za které by nebylo možno v blokovém řízení
pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna
ze zákonem vyžadovaných podmínek – souhlas s uložením blokové pokuty. Jakákoli
,obnova‘ řízení o přestupku, byl-li projednán
v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou sine qua non tohoto řízení je souhlas účastníka se zjištěním
přestupku a uložením sankce. S ohledem na
znění § 62 správního řádu [z roku 2004] nelze rovněž akceptovat, aby návrhem na obnovu řízení, které v daném případě proběhlo, tj. řízení blokového, bylo ve skutečnosti
zahájeno řízení podle § 67 zákona o přestupcích, které v projednávané věci neproběhlo. Podpůrný argument pro závěr o nemožnosti brojit proti uložení blokové
pokuty návrhem na obnovu řízení lze pak
nalézt rovněž ve výše citovaném rozsudku
zdejšího soudu, podle kterého není žaloba
proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení přípustná, neboť žalobce nejenže
nevyčerpal opravné prostředky, ale vědomě
souhlasil, že přestupek nebude projednáván
v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové
zjišťování spojené s dokazováním a následně i právní posouzení jeho jednání. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že rovněž
z těchto důvodů je nutno vyloučit i možnost
obnovy řízení ze stěžovatelem dovolávaného důvodu uvedeného v § 62 odst. 1 písm. a)
správního řádu [z roku 2004]. Nebylo-li totiž
– ze svobodné vůle účastníka řízení – provedeno formalizované skutkové ani právní posouzení věci, nelze následně tvrdit, že skutkové okolnosti byly odlišné (vyšly najevo
nové skutečnosti), resp. že je nutno doplnit
dokazování. Není tedy proti smyslu právní
úpravy obnovy řízení její nepřipuštění v případě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, jak argumentuje stěžovatel, ale bylo by
naopak proti smyslu blokového řízení, aby
byla v jeho případě z uvedeného důvodu obnova povolena. Podmínkou obnovy řízení
pak skutečně není předchozí vyčerpání řádných opravných prostředků (v tom lze se stě-
žovatelem souhlasit), z povahy věci však je
takovou podmínkou proběhnuvší standardní správní řízení, ve kterém byly předmětem
posuzování skutkové a právní otázky. Neproběhlo-li takové řízení, není ve smyslu
§ 62 odst. 1 písm. a) správního řádu [z roku
2004] ,co obnovovat‘.“
[26] Ustanovení § 100 správního řádu
z roku 2004, § 62 správního řádu z roku
1967, které upravovalo podmínky pro obnovu správního řízení obdobným způsobem,
ani § 84 a násl. zákona o přestupcích výslovně nestanoví, že proti uložení pokuty v blokovém řízení nelze podat žádost o obnovu řízení. I přes tuto skutečnost Nejvyšší správní
soud v rozsudku čj. 3 As 58/2007-117, a v dalších shora uvedených judikátech dovodil nemožnost obnovy řízení o přestupku, který
byl projednán v blokovém řízení. Tento závěr
odůvodnil Nejvyšší správní soud v rozsudku
čj. 3 As 58/2007-117 takto: „Návrhem na obnovu blokového řízení však stěžovatel fakticky zpochybňuje splnění podmínek pro to,
aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno –
tvrdí, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn,
resp. odvolává svůj souhlas s uložením po-
kuty. Vrácení řízení do počátečního stadia,
konkrétně do fáze před udělením souhlasu
s uložením blokové pokuty (o něž stěžovatel
zjevně usiluje), by ovšem navodilo situaci,
za které by nebylo možno v blokovém řízení
pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna
ze zákonem vyžadovaných podmínek – souhlas s uložením blokové pokuty. Jakákoli
,obnova‘ řízení o přestupku, byl-li projednán
v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou sine qua non tohoto řízení je souhlas účastníka se zjištěním
přestupku a uložením sankce. S ohledem na
znění § 62 správního řádu [z roku 2004] nelze rovněž akceptovat, aby návrhem na obnovu řízení, které v daném případě proběhlo, tj. řízení blokového, bylo ve skutečnosti
zahájeno řízení podle § 67 zákona o přestupcích, které v projednávané věci neproběhlo. Podpůrný argument pro závěr o nemožnosti brojit proti uložení blokové
pokuty návrhem na obnovu řízení lze pak
nalézt rovněž ve výše citovaném rozsudku
zdejšího soudu, podle kterého není žaloba
proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení přípustná, neboť žalobce nejenže
nevyčerpal opravné prostředky, ale vědomě
souhlasil, že přestupek nebude projednáván
v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové
zjišťování spojené s dokazováním a následně i právní posouzení jeho jednání. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že rovněž
z těchto důvodů je nutno vyloučit i možnost
obnovy řízení ze stěžovatelem dovolávaného důvodu uvedeného v § 62 odst. 1 písm. a)
správního řádu [z roku 2004]. Nebylo-li totiž
– ze svobodné vůle účastníka řízení – provedeno formalizované skutkové ani právní posouzení věci, nelze následně tvrdit, že skutkové okolnosti byly odlišné (vyšly najevo
nové skutečnosti), resp. že je nutno doplnit
dokazování. Není tedy proti smyslu právní
úpravy obnovy řízení její nepřipuštění v případě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, jak argumentuje stěžovatel, ale bylo by
naopak proti smyslu blokového řízení, aby
byla v jeho případě z uvedeného důvodu obnova povolena. Podmínkou obnovy řízení
pak skutečně není předchozí vyčerpání řádných opravných prostředků (v tom lze se stě-
žovatelem souhlasit), z povahy věci však je
takovou podmínkou proběhnuvší standardní správní řízení, ve kterém byly předmětem
posuzování skutkové a právní otázky. Neproběhlo-li takové řízení, není ve smyslu
§ 62 odst. 1 písm. a) správního řádu [z roku
2004] ,co obnovovat‘.“
[27] V již zmíněném § 84 odst. 1 zákona
o přestupcích jsou zakotveny tři podmínky
pro uložení pokuty v blokovém řízení, které
spočívají ve spolehlivém zjištění přestupku,
v nedostatečnosti jeho vyřízení domluvou
a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit. Znění tohoto ustanovení by proto mohlo oproti dosavadní judikatuře vést k úvaze
o principiální možnosti obnovy blokového řízení i v případě tvrzeného nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Takový názor by
však neodpovídal povaze blokového řízení.
[27] V již zmíněném § 84 odst. 1 zákona
o přestupcích jsou zakotveny tři podmínky
pro uložení pokuty v blokovém řízení, které
spočívají ve spolehlivém zjištění přestupku,
v nedostatečnosti jeho vyřízení domluvou
a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit. Znění tohoto ustanovení by proto mohlo oproti dosavadní judikatuře vést k úvaze
o principiální možnosti obnovy blokového řízení i v případě tvrzeného nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Takový názor by
však neodpovídal povaze blokového řízení.
[28] Orgány oprávněné ukládat a vybírat
pokuty v blokovém řízení po odhalení skutku a ztotožnění osoby, která se jej dopustila,
si nejprve učiní úsudek o tom, zda se jedná
o přestupek, zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí vyřídit domluvou
a zda jsou splněny i další zákonné podmínky
pro jeho projednání v blokovém řízení. Následně zjišťují, zda je obviněný z přestupku
ochoten pokutu v blokovém řízení zaplatit.
V případě udělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení orgány oprávněné
ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení
vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí
pachatel přestupku svým podpisem. Na pokutovém bloku se přitom podle § 85 odst. 4
zákona o přestupcích vyznačí pouze údaje
o tom, jaké pověřené osoby, komu, kdy a za jaký přestupek uložily pokutu v určité výši. Orgány policie mají navíc v některých případech podle § 123b odst. 2 a § 128 odst. 3
zákona o silničním provozu povinnost doručit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,
kde se však taktéž uvádějí jen základní údaje
o přestupku, a to místo, čas, velmi stručný popis skutku a jeho právní kvalifikace, jako tomu bylo i v posuzované věci. Po potvrzení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
o převzetí pokutového bloku obviněným
z přestupku a po oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu orgány
oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení již nevyhledávají žádné důkazní
prostředky ani neprovádějí dokazování za
účelem posouzení skutkového a právního
stavu věci.
[28] Orgány oprávněné ukládat a vybírat
pokuty v blokovém řízení po odhalení skutku a ztotožnění osoby, která se jej dopustila,
si nejprve učiní úsudek o tom, zda se jedná
o přestupek, zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí vyřídit domluvou
a zda jsou splněny i další zákonné podmínky
pro jeho projednání v blokovém řízení. Následně zjišťují, zda je obviněný z přestupku
ochoten pokutu v blokovém řízení zaplatit.
V případě udělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení orgány oprávněné
ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení
vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí
pachatel přestupku svým podpisem. Na pokutovém bloku se přitom podle § 85 odst. 4
zákona o přestupcích vyznačí pouze údaje
o tom, jaké pověřené osoby, komu, kdy a za jaký přestupek uložily pokutu v určité výši. Orgány policie mají navíc v některých případech podle § 123b odst. 2 a § 128 odst. 3
zákona o silničním provozu povinnost doručit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,
kde se však taktéž uvádějí jen základní údaje
o přestupku, a to místo, čas, velmi stručný popis skutku a jeho právní kvalifikace, jako tomu bylo i v posuzované věci. Po potvrzení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
o převzetí pokutového bloku obviněným
z přestupku a po oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu orgány
oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení již nevyhledávají žádné důkazní
prostředky ani neprovádějí dokazování za
účelem posouzení skutkového a právního
stavu věci.
[29] Naopak v případě nesouhlasu obviněného z přestupku s uložením pokuty v blokovém řízení probíhá správní řízení podle
§ 67 a násl. zákona o přestupcích. Před jeho
zahájením státní orgány, orgány policie a orgány obce podle § 58 odst. 1 zákona o přestupcích učiní oznámení o přestupku, v němž
příslušnému správnímu orgánu zejména uvedou, který přestupek ve skutku spatřují, jakož
i důkazní prostředky, které jsou jim známy
a které prokazují, že jde o přestupek a že byl
spáchán určitou osobou. Oznamuje-li přestupky příslušným správním orgánům orgán
policie a jedná-li se o přestupky určitého druhu, učiní dále orgán policie nezbytná šetření
ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání
přestupku a k zajištění důkazních prostředků
nezbytných pro pozdější dokazování před
správním orgánem, přičemž o zjištěných skutečnostech sepíše úřední záznam, který přiloží
k oznámení (§ 58 odst. 2 zákona o přestupcích).
Na základě takto kvalifikovaného oznámení
pak správní orgán po zahájení běžného řízení o přestupku provádí dokazování, kterým
v potřebném rozsahu zjišťuje rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch
obviněného z přestupku.
[29] Naopak v případě nesouhlasu obviněného z přestupku s uložením pokuty v blokovém řízení probíhá správní řízení podle
§ 67 a násl. zákona o přestupcích. Před jeho
zahájením státní orgány, orgány policie a orgány obce podle § 58 odst. 1 zákona o přestupcích učiní oznámení o přestupku, v němž
příslušnému správnímu orgánu zejména uvedou, který přestupek ve skutku spatřují, jakož
i důkazní prostředky, které jsou jim známy
a které prokazují, že jde o přestupek a že byl
spáchán určitou osobou. Oznamuje-li přestupky příslušným správním orgánům orgán
policie a jedná-li se o přestupky určitého druhu, učiní dále orgán policie nezbytná šetření
ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání
přestupku a k zajištění důkazních prostředků
nezbytných pro pozdější dokazování před
správním orgánem, přičemž o zjištěných skutečnostech sepíše úřední záznam, který přiloží
k oznámení (§ 58 odst. 2 zákona o přestupcích).
Na základě takto kvalifikovaného oznámení
pak správní orgán po zahájení běžného řízení o přestupku provádí dokazování, kterým
v potřebném rozsahu zjišťuje rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch
obviněného z přestupku.
[30] Možnosti zajištění dalších důkazních
prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného
zjišťování skutkového a právního stavu věci
v běžném správním řízení se však obviněný
z přestupku vzdává udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení. Tímto souhlasem obviněný z přestupku akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry
o spáchání přestupku, o jeho právní kvalifikaci a o nedostatečnosti jeho vyřízení domluvou, které byly učiněny v blokovém řízení.
V důsledku toho pak nabývají závěry orgánu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
oprávněného ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení charakteru nesporných zjištění,
která tvoří podklad pro uložení sankce.
[31] Ochota obviněného zaplatit pokutu
v blokovém řízení tedy nepředstavuje pouhou jednu z kumulativních podmínek tohoto
řízení, nýbrž přímo jeho podmínku sine qua
non, při jejímž splnění se navíc bez dalšího
vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn a nestačí jej vyřídit domluvou, a že jsou
tak splněny všechny podmínky pro uložení
pokuty v blokovém řízení stanovené v § 84
odst. 1 zákona o přestupcích.
[32] Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně v žádosti o obnovu řízení podané
podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 zpochybňovala závěry učiněné
v tomto řízení a namítala, že přestupek nebyl
spolehlivě zjištěn či že jej bylo možné vyřídit
pouhou domluvou. Naopak s ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží
svá práva) je nutné vycházet z toho, že obviněný z přestupku se souhlasem s uložením
pokuty v blokovém řízení dobrovolně vzdal
důkladnějšího zjišťování skutkového stavu
věci v rámci běžného řízení o přestupku,
a proto se této možnosti nemůže dovolávat
v řízení o obnově.
[32] Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně v žádosti o obnovu řízení podané
podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 zpochybňovala závěry učiněné
v tomto řízení a namítala, že přestupek nebyl
spolehlivě zjištěn či že jej bylo možné vyřídit
pouhou domluvou. Naopak s ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží
svá práva) je nutné vycházet z toho, že obviněný z přestupku se souhlasem s uložením
pokuty v blokovém řízení dobrovolně vzdal
důkladnějšího zjišťování skutkového stavu
věci v rámci běžného řízení o přestupku,
a proto se této možnosti nemůže dovolávat
v řízení o obnově.
[33] Provádění dokazování za účelem zjišťování skutkového stavu věci až v rámci obnovy blokového řízení by bylo i ve zjevném
rozporu se smyslem blokového řízení jako
neformálního
typu řízení o přestupku,
v němž se zachycují skutkové otázky zjednodušeným způsobem. Navíc dokazování vedené až v rámci řízení o obnově podle § 100
odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004
by fakticky suplovalo běžné správní řízení
o přestupku, v němž by s ohledem na značný
časový odstup od spáchání skutku častokrát
nastával stav důkazní nouze, který by bezdůvodně svědčil žadatelům o obnovu. V jejich
neprospěch by zde totiž existovala jen elementární skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry obsažené na bloku a na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za
přestupek proti bezpečnosti a plynulosti sil-
ničního provozu. Případné svědecké výpovědi osob, které uložily pokutu v blokovém řízení, by měly daleko menší důkazní sílu, neboť tyto úřední osoby by si na skutek kvůli
množství jimi vyřizovaných bagatelních případů a uplynutí značné doby již těžko v podrobnostech pamatovaly. Jestliže by se k tomu
přidala důkazní aktivita žadatelů o obnovu
podepřená svědeckými výpověďmi jim spřízněných osob, byl by v mnoha případech výsledkem obnoveného řízení závěr o tom, že
spáchání skutku nebylo obviněnému z přestupku prokázáno. Tím by se smysl blokového
řízení zcela popřel a postupně by se z něho
stal způsob, jak uniknout sankci za přestupek.
[34] Z těchto důvodů nemůže obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 přicházet v úvahu tehdy, když
žadatel v žádosti o obnovu řízení nezpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku
v blokovém řízení a toliko brojí proti skutkovým zjištěním v něm učiněným. V takovém
případě musí být žádost o obnovu řízení podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu
z roku 2004 bez dalšího zamítnuta.
VI.
Řízení o žádosti o obnovu řízení
při nesouhlasu s uložením pokuty
v blokovém řízení
[34] Z těchto důvodů nemůže obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 přicházet v úvahu tehdy, když
žadatel v žádosti o obnovu řízení nezpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku
v blokovém řízení a toliko brojí proti skutkovým zjištěním v něm učiněným. V takovém
případě musí být žádost o obnovu řízení podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu
z roku 2004 bez dalšího zamítnuta.
VI.
Řízení o žádosti o obnovu řízení
při nesouhlasu s uložením pokuty
v blokovém řízení
[35] Jiná situace však nastává, když žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybňuje
svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Při neudělení tohoto souhlasu
totiž není splněna základní podmínka blokového řízení, v důsledku čehož nelze vycházet
z toho, že obviněný z přestupku akceptoval
skutková zjištění a z nich vyplývající právní
kvalifikaci přestupku učiněné v blokovém řízení, vzdal se běžného správního řízení, a tudíž nemůže tyto závěry blokového řízení později zpochybňovat. Jestliže tedy žadatel
v žádosti o obnovu řízení podané podle § 100
odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004
zpochybní souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí při splnění ostatních podmínek pro obnovu řízení být provedeno šetření za účelem zjištění, zda tento souhlas
skutečně udělil, či nikoliv.
[36] Žadatel o obnovu řízení může zpochybnit souhlas s uložením pokuty v blokovém
řízení s odkazem na to, že skutek nespáchal
a pokutový blok ve skutečnosti podepsala jiná osoba, která se legitimovala jeho osobním
dokladem, jako tomu bylo v nyní projednávané věci. Záměna identity byla tvrzena a několikrát prokázána v trestním řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002,
sp. zn. Tpjn 309/2001, č. 57/2002 Sb. NS, Šámal, P. K postupu při záměně identity obžalovaného v pravomocném rozsudku. Právní
rozhledy, 2000, č. 6, s. 255 a násl.), takže řešení této problematiky má nepochybně význam
i pro účely blokového řízení. Lze si však představit i případy zfalšování podpisu obviněného z přestupku, který jeho spáchání nepopřel,
avšak dožadoval se projednání přestupku
v běžném správním řízení. K zfalšování podpisu osoby uvedené na pokutovém bloku
však dokonce může dojít i tehdy, když se žádný přestupek nestal nebo kdy nebyl ztotožněn jeho pachatel. Rozšířený senát dosud neřešil žádný případ zfalšovaného podpisu
obviněného z přestupku na pokutovém bloku. Nicméně pro účely posouzení předložené
právní otázky musí být i na takové případy pamatováno. Také v případě zfalšování podpisu
osoby uvedené na pokutovém bloku je totiž
nutné vycházet z toho, že tato osoba neudělila
souhlas s projednáním přestupku v blokovém
řízení, a v důsledku toho jsou zpochybněna
i skutková zjištění učiněná v tomto řízení.
[36] Žadatel o obnovu řízení může zpochybnit souhlas s uložením pokuty v blokovém
řízení s odkazem na to, že skutek nespáchal
a pokutový blok ve skutečnosti podepsala jiná osoba, která se legitimovala jeho osobním
dokladem, jako tomu bylo v nyní projednávané věci. Záměna identity byla tvrzena a několikrát prokázána v trestním řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002,
sp. zn. Tpjn 309/2001, č. 57/2002 Sb. NS, Šámal, P. K postupu při záměně identity obžalovaného v pravomocném rozsudku. Právní
rozhledy, 2000, č. 6, s. 255 a násl.), takže řešení této problematiky má nepochybně význam
i pro účely blokového řízení. Lze si však představit i případy zfalšování podpisu obviněného z přestupku, který jeho spáchání nepopřel,
avšak dožadoval se projednání přestupku
v běžném správním řízení. K zfalšování podpisu osoby uvedené na pokutovém bloku
však dokonce může dojít i tehdy, když se žádný přestupek nestal nebo kdy nebyl ztotožněn jeho pachatel. Rozšířený senát dosud neřešil žádný případ zfalšovaného podpisu
obviněného z přestupku na pokutovém bloku. Nicméně pro účely posouzení předložené
právní otázky musí být i na takové případy pamatováno. Také v případě zfalšování podpisu
osoby uvedené na pokutovém bloku je totiž
nutné vycházet z toho, že tato osoba neudělila
souhlas s projednáním přestupku v blokovém
řízení, a v důsledku toho jsou zpochybněna
i skutková zjištění učiněná v tomto řízení.
[37] V žádosti o obnovu řízení udávané
zfalšování podpisu nebo záměna identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku
a navrhované důkazy vztahující se k těmto
tvrzením je nepochybně nutné považovat za
důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1
písm. a) správního řádu z roku 2004. Jedná se
totiž o dříve neznámé skutečnosti a důkazy,
které vyšly najevo po právní moci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení, které
existovaly v době původního řízení a které
účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit. Tyto skutečnosti
a důkazy zároveň mohou odůvodňovat jiné
řešení skutku, jenž byl předmětem rozhodování v blokovém řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
[37] V žádosti o obnovu řízení udávané
zfalšování podpisu nebo záměna identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku
a navrhované důkazy vztahující se k těmto
tvrzením je nepochybně nutné považovat za
důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1
písm. a) správního řádu z roku 2004. Jedná se
totiž o dříve neznámé skutečnosti a důkazy,
které vyšly najevo po právní moci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení, které
existovaly v době původního řízení a které
účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit. Tyto skutečnosti
a důkazy zároveň mohou odůvodňovat jiné
řešení skutku, jenž byl předmětem rozhodování v blokovém řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
[38] V případě pravdivosti tvrzení o zfalšování podpisu nebo o záměně identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku by
totiž, s níže uvedenou výjimkou, bylo zřejmé,
že se osoba uvedená na pokutovém bloku na
místě přestupku vůbec nenacházela, a že se tak
skutek, o němž bylo vedeno blokové řízení, nestal nebo jej tato osoba nespáchala. Navíc, jak
již bylo zmíněno, je souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení podmínkou sine
qua non tohoto řízení. Neudělení takového
souhlasu osobou označenou na pokutovém
bloku má proto za následek nemožnost vycházet ze skutkových zjištění učiněných
v blokovém řízení a pokládat přestupek za
spolehlivě zjištěný. Nemůže být tedy žádných
pochybností o tom, že tvrzení o neudělení
souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení představuje skutkovou novotu, pro kterou
lze vést řízení o žádosti o obnovu řízení. To se
týká i případu možného zfalšování podpisu
na pokutovém bloku obviněného, který nepopírá spáchání přestupku a pouze žádá jeho
projednání v běžném správním řízení. Rovněž v takovém případě totiž tvrzený nesouhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení automaticky zpochybňuje skutková
zjištění učiněná v tomto řízení, byť by žadatel
v žádosti o obnovu řízení spáchání přestupku nikterak nezpochybnil.
[39] Žádost o obnovu řízení podanou podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku
2004, v níž žadatel uvádí, že neudělil souhlas
s vyřízením přestupku v blokovém řízení, tedy není možné bez dalšího zamítnout. Naopak příslušný správní orgán se jí musí zabývat a, jsou-li splněny další podmínky pro
obnovu řízení, zjistit, zda je toto tvrzení žadatele o obnovu pravdivé, či nikoliv.
[40] V této souvislosti je nutné zdůraznit,
že žádostí o obnovu řízení, ve kterém byla žadateli uložena pokuta v blokovém řízení, se
nezahajuje řízení o přestupku podle § 67
a násl. zákona o přestupcích ani řízení o obnově tohoto běžného správního řízení. Takovou žádostí se zahajuje řízení o žádosti o obnovu blokového řízení, v jehož režimu bylo
žadatelem napadené rozhodnutí vydáno.
[40] V této souvislosti je nutné zdůraznit,
že žádostí o obnovu řízení, ve kterém byla žadateli uložena pokuta v blokovém řízení, se
nezahajuje řízení o přestupku podle § 67
a násl. zákona o přestupcích ani řízení o obnově tohoto běžného správního řízení. Takovou žádostí se zahajuje řízení o žádosti o obnovu blokového řízení, v jehož režimu bylo
žadatelem napadené rozhodnutí vydáno.
[41] Vedení řízení o žádosti o obnovu blokového řízení umožňuje znění § 100 odst. 2
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
správního řádu z roku 2004, podle něhož
může účastník podat žádost o obnovu řízení
u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, přičemž o obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl
v posledním stupni. Přestupky v blokovém řízení projednává příslušný správní orgán pouze v jednom stupni, z čehož je zřejmé, že ten
samý správní orgán bude podle uvedeného
ustanovení rozhodovat i o žádosti o obnovu
blokového řízení. Tak tomu bylo ostatně
i v nyní projednávané věci, neboť pokutu za
přestupek uložila stěžovateli v blokovém řízení Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, a stejný policejní orgán rozhodoval také o žádosti stěžovatele o obnovu
blokového řízení.
[42] Jestliže správní orgán rozhodující
o obnově řízení se po provedeném šetření
neztotožní s tvrzením obviněného o neudělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení, žádost o obnovu blokového řízení
podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu
z roku 2004 zamítne a toto rozhodnutí oznámí žadateli, který proti němu může podat odvolání. O něm podle § 89 odst. 1 správního
řádu z roku 2004 rozhoduje správní orgán
nejblíže nadřízený správnímu orgánu, který
žádost o obnovu řízení zamítl. Tak tomu bylo
i v posuzované věci, v níž o odvolání proti zamítnutí žádosti stěžovatele o obnovu blokového řízení rozhodovala žalovaná Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
Jihomoravského kraje.
[43] Pokud naopak správní orgán rozhodující o včasné žádosti o obnovu řízení po
provedeném šetření učiní zjištění o zfalšování podpisu či o záměně identity obviněného
z přestupku na pokutovém bloku, rozhodne
podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 o obnově blokového řízení. Takové rozhodnutí bude mít přitom podle § 100
odst. 6 věty druhé správního řádu z roku 2004
odkladný účinek, pokud rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí
odkladný účinek vyloučí z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 správního řádu z roku
2004 nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné
účinky pokutového bloku již zaniknou podle
zvláštního zákona.
VII.
Nové řízení při nesouhlasu s uložením
pokuty v blokovém řízení
[43] Pokud naopak správní orgán rozhodující o včasné žádosti o obnovu řízení po
provedeném šetření učiní zjištění o zfalšování podpisu či o záměně identity obviněného
z přestupku na pokutovém bloku, rozhodne
podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 o obnově blokového řízení. Takové rozhodnutí bude mít přitom podle § 100
odst. 6 věty druhé správního řádu z roku 2004
odkladný účinek, pokud rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí
odkladný účinek vyloučí z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 správního řádu z roku
2004 nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné
účinky pokutového bloku již zaniknou podle
zvláštního zákona.
VII.
Nové řízení při nesouhlasu s uložením
pokuty v blokovém řízení
[44] K novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, je podle § 102 odst. 1
správního řádu z roku 2004 příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni, nebo odvolací správní
orgán, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před ním. Po
vydání pravomocného rozhodnutí o obnově
blokového řízení je tedy podle uvedeného
ustanovení k novému řízení příslušný správní orgán, který rozhodl o uložení pokuty
v blokovém řízení.
[45] V novém řízení se podle § 102 odst. 8
správního řádu z roku 2004 postupuje podle
ustanovení platných pro řízení v prvním
stupni. Novým rozhodnutím vydaným po obnově řízení se pak původní rozhodnutí ruší,
přičemž o tomto následku musí být účastníci
poučeni v písemném vyhotovení rozhodnutí
(§ 102 odst. 9 věta první správního řádu z roku 2004).
[46] Blokové řízení je však zkráceným
a neformálním řízením o přestupku, jehož
výsledkem je individuální správní akt, kterým
se obviněný z přestupku uznává vinným
a ukládá se mu povinnost zaplatit pokutu.
Rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku či bloku na pokutu na místě nezaplacenou a jeho podpisem
obviněným z přestupku. Vydáním takového
rozhodnutí správního orgánu, které splňuje
definiční znaky uvedené v § 65 s. ř. s., se přitom blokové řízení začíná a zároveň i končí.
Blokové řízení se totiž nezahajuje formálním
úkonem správního orgánu, který by se oznamoval obviněnému z přestupku. V jeho rámci se ani neprovádí žádné dokazování a pokutový blok se vydává na základě elementárních
skutkových zjištění, která správní orgán činí
v rámci šetření nezbytného ke zjištění skutku
a ztotožnění osoby podezřelé ze spáchání
přestupku. Toto šetření přitom nelze považovat za součást blokového řízení, neboť má
charakter úkonů prováděných před zahájením řízení o přestupku, které později mohou
sloužit též jako podklad pro běžné správní řízení podle § 67 a násl. zákona o přestupcích.
Ani po vystavení pokutového bloku a potvrzení o jeho převzetí obviněným z přestupku
již nemohou být v rámci blokového řízení
prováděny žádné úkony, neboť podpisem pokutového bloku pachatelem přestupku nabývá toto rozhodnutí právní moci. Blokové řízení tak splývá s rozhodnutím v něm vydaným.
[46] Blokové řízení je však zkráceným
a neformálním řízením o přestupku, jehož
výsledkem je individuální správní akt, kterým
se obviněný z přestupku uznává vinným
a ukládá se mu povinnost zaplatit pokutu.
Rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku či bloku na pokutu na místě nezaplacenou a jeho podpisem
obviněným z přestupku. Vydáním takového
rozhodnutí správního orgánu, které splňuje
definiční znaky uvedené v § 65 s. ř. s., se přitom blokové řízení začíná a zároveň i končí.
Blokové řízení se totiž nezahajuje formálním
úkonem správního orgánu, který by se oznamoval obviněnému z přestupku. V jeho rámci se ani neprovádí žádné dokazování a pokutový blok se vydává na základě elementárních
skutkových zjištění, která správní orgán činí
v rámci šetření nezbytného ke zjištění skutku
a ztotožnění osoby podezřelé ze spáchání
přestupku. Toto šetření přitom nelze považovat za součást blokového řízení, neboť má
charakter úkonů prováděných před zahájením řízení o přestupku, které později mohou
sloužit též jako podklad pro běžné správní řízení podle § 67 a násl. zákona o přestupcích.
Ani po vystavení pokutového bloku a potvrzení o jeho převzetí obviněným z přestupku
již nemohou být v rámci blokového řízení
prováděny žádné úkony, neboť podpisem pokutového bloku pachatelem přestupku nabývá toto rozhodnutí právní moci. Blokové řízení tak splývá s rozhodnutím v něm vydaným.
[47] Z této povahy blokového řízení vyplývá, že pokud osoba uvedená na pokutovém bloku nesouhlasila s projednáním přestupku v blokovém řízení, a z tohoto důvodu
bylo rozhodnuto o obnově původního blokového řízení, není možné v novém blokovém
řízení činit žádné úkony ani vydat nový pokutový blok, který by měl za následek zrušení
původního pokutového bloku. Z tohoto důvodu nelze ve vztahu k blokovému řízení aplikovat § 102 odst. 8 a odst. 9 věty první správního řádu z roku 2004, které v návaznosti na
podklady opatřené v původním řízení a v řízení obnoveném umožňují zrušení původního rozhodnutí vydáním rozhodnutí nového.
[48] Ustanovení § 102 správního řádu
z roku 2004 je však konstruováno na obnovené klasické správní řízení, v němž se vychází
z toho, že nové řízení je pokračováním původního řízení a spolu s ním tvoří jeden celek. Současná právní úprava obnoveného řízení však nepamatuje na taková specifická
správní řízení, která nemohou po zjištění
skutkových novot pokračovat v rámci nového řízení ani neumožňují vydání nového rozhodnutí s následkem zrušení rozhodnutí původního. To se týká i blokového řízení, jehož
obnova je sice z uvedených důvodů možná
při zjištěném nesouhlasu obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení, avšak
§ 102 správního řádu z roku 2004 nestanoví,
jakým způsobem se má v novém blokovém řízení postupovat a především jakou formou
lze dosáhnout zrušení pokutového bloku vydaného v původním řízení.
[48] Ustanovení § 102 správního řádu
z roku 2004 je však konstruováno na obnovené klasické správní řízení, v němž se vychází
z toho, že nové řízení je pokračováním původního řízení a spolu s ním tvoří jeden celek. Současná právní úprava obnoveného řízení však nepamatuje na taková specifická
správní řízení, která nemohou po zjištění
skutkových novot pokračovat v rámci nového řízení ani neumožňují vydání nového rozhodnutí s následkem zrušení rozhodnutí původního. To se týká i blokového řízení, jehož
obnova je sice z uvedených důvodů možná
při zjištěném nesouhlasu obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení, avšak
§ 102 správního řádu z roku 2004 nestanoví,
jakým způsobem se má v novém blokovém řízení postupovat a především jakou formou
lze dosáhnout zrušení pokutového bloku vydaného v původním řízení.
[49] V daném případě se tedy jedná o tzv.
pravou mezeru v zákoně, kdy aplikace jedné
právní normy logicky předpokládá jinou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
právní normu, která však chybí a bez jejíhož
doplnění je dané ustanovení neaplikovatelné. Existence takové mezery v zákoně mající
technickou povahu je však v rozporu se základním právním principem účelnosti, neboť
není možné rozumně očekávat, že zákonodárce bude tvořit právní normy, které není
možné vůbec použít. Tento princip je pak základním legitimačním důvodem pro uzavření
technické mezery v zákoně za pomoci argumentů, které jsou obecně přípustné pro výklad právních předpisů (k pojmu pravé mezery v zákoně a způsobu jejího uzavření srov.
kupř. Melzer, F. Metodologie nalézání práva.
Úvod do právní argumentace. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, s. 224 a násl.).
[50] Jestliže tedy tvrzení o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení
představuje skutkovou novotu ve smyslu
§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku
2004, správní orgán shledá toto tvrzení pravdivým a o obnově blokového řízení rozhodne, pak je nemyslitelné, aby v novém řízení
vedeném podle § 102 správního řádu z roku
2004 zůstal původní pokutový blok nedotčen s poukazem na to, že toto ustanovení nepamatuje na situaci, kdy v rámci nového blokového řízení nelze pokračovat v blokovém
řízení původním a vydat nové rozhodnutí
s následkem zrušení rozhodnutí původního.
Takový závěr by navíc nebyl ústavně konformní a odporoval by právním zásadám
i principu spravedlnosti, neboť po osobě, která neudělila souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, nelze žádat, aby strpěla právní
následky takového rozhodnutí.
[50] Jestliže tedy tvrzení o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení
představuje skutkovou novotu ve smyslu
§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku
2004, správní orgán shledá toto tvrzení pravdivým a o obnově blokového řízení rozhodne, pak je nemyslitelné, aby v novém řízení
vedeném podle § 102 správního řádu z roku
2004 zůstal původní pokutový blok nedotčen s poukazem na to, že toto ustanovení nepamatuje na situaci, kdy v rámci nového blokového řízení nelze pokračovat v blokovém
řízení původním a vydat nové rozhodnutí
s následkem zrušení rozhodnutí původního.
Takový závěr by navíc nebyl ústavně konformní a odporoval by právním zásadám
i principu spravedlnosti, neboť po osobě, která neudělila souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, nelze žádat, aby strpěla právní
následky takového rozhodnutí.
[51] Z těchto důvodů je nutné uvedenou
mezeru v zákoně uzavřít. Jak již bylo zmíněno, nelze při nesouhlasu obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení navázat v obnoveném řízení na původní řízení
a na základě podkladů opatřených v obou
těchto řízeních vydat nové rozhodnutí. Proto
jediným úkonem a výsledkem nového blokového řízení může být pouze zrušení původního rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém
řízení. Jen takové řešení odpovídá účelu nového řízení vedeného podle § 102 správního
řádu z roku 2004, který spočívá ve zrušení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
původního rozhodnutí v tom rozsahu,
v němž již ve světle nově zjištěných skutečností nadále nemůže obstát. Pokud tedy způsob odstranění původního rozhodnutí není
v zákoně pro některé typy správního řízení
výslovně stanoven, může tak správní orgán
příslušný k novému řízení učinit vydáním rozhodnutí, kterým původní rozhodnutí zruší.
[52] Po uzavření uvedené mezery v § 102
správního řádu z roku 2004 lze tedy učinit závěr, že správní orgán, jenž v návaznosti na
zjištění o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení rozhodne o obnově
řízení, je oprávněn v novém řízení původní
pokutový blok bez dalšího zrušit.
[52] Po uzavření uvedené mezery v § 102
správního řádu z roku 2004 lze tedy učinit závěr, že správní orgán, jenž v návaznosti na
zjištění o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení rozhodne o obnově
řízení, je oprávněn v novém řízení původní
pokutový blok bez dalšího zrušit.
[53] Vydáním takového zrušujícího rozhodnutí se věc vrací zpět do stadia před zahájením řízení o přestupku. Policejní orgán,
který o uložení pokuty v blokovém řízení původně rozhodl, proto může v návaznosti na
zjištění o zfalšování podpisu či záměně identity ve vztahu k osobě uvedené na pokutovém bloku věc odložit podle § 58 odst. 3
písm. b) zákona o přestupcích. Stejným způsobem může podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích postupovat správní orgán,
který je příslušný k projednání přestupku
v řízení podle § 67 a násl. téhož zákona. Jestliže však dosavadní šetření nasvědčuje tomu,
že osoba uvedená na pokutovém bloku sice
nesouhlasila s projednáním přestupku v blokovém řízení, avšak přestupek spáchala, přistoupí správní orgán, který pokutový blok vystavil, k zahájení řízení o přestupku podle
§ 67 a násl. zákona o přestupcích nebo, jde-li
o orgán policie, přestupek oznámí správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku v tomto běžném správním řízení.
V případě záměny identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku lze vést řízení
o přestupku s osobou, která podle zjištění
učiněného v řízení o žádosti o obnovu blokového řízení měla příslušný skutek spáchat,
přičemž při splnění všech zákonných podmínek s ní může být přestupek projednán
i v blokovém řízení. Ve všech těchto případech však bude možné vést řízení o přestupku jen za předpokladu, že v mezidobí již nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek
podle § 20 zákona o přestupcích.
judikaturu Nejvyššího
[54] Závěr o možnosti obnovy blokového
řízení a o možnosti vydání rozhodnutí o zrušení pokutového bloku v rámci obnoveného
řízení v případě zjištěného nesouhlasu obviněného z přestupku s uložením pokuty v blokovém řízení jen doplňuje a prohlubuje dosasprávního
vadní
soudu, která správně dovodila nemožnost obnovy řízení při uložení pokuty v blokovém řízení kvůli udělení souhlasu obviněného
s tímto způsobem vyřízení přestupku, avšak
neřešila případy zpochybnění takového souhlasu. Uvedené řešení přitom při respektu
k povaze blokového řízení umožňuje napravení těch nejzávažnějších pochybení při projednání přestupku v blokovém řízení, na něž
poněkud kusá právní úprava této specifické
formy řízení o přestupku nepamatuje. Současně obnova řízení v okrajových případech
zpochybnění souhlasu s uložením pokuty
v blokovém řízení nenaruší řádné fungování
tohoto řízení, které rozšířený senát považuje
za prospěšný a smysluplný způsob projednávání velkého množství bagatelních přestupků zejména na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.
VIII.
Soudní přezkum zamítnutí žádosti
o obnovu správního řízení
[54] Závěr o možnosti obnovy blokového
řízení a o možnosti vydání rozhodnutí o zrušení pokutového bloku v rámci obnoveného
řízení v případě zjištěného nesouhlasu obviněného z přestupku s uložením pokuty v blokovém řízení jen doplňuje a prohlubuje dosasprávního
vadní
soudu, která správně dovodila nemožnost obnovy řízení při uložení pokuty v blokovém řízení kvůli udělení souhlasu obviněného
s tímto způsobem vyřízení přestupku, avšak
neřešila případy zpochybnění takového souhlasu. Uvedené řešení přitom při respektu
k povaze blokového řízení umožňuje napravení těch nejzávažnějších pochybení při projednání přestupku v blokovém řízení, na něž
poněkud kusá právní úprava této specifické
formy řízení o přestupku nepamatuje. Současně obnova řízení v okrajových případech
zpochybnění souhlasu s uložením pokuty
v blokovém řízení nenaruší řádné fungování
tohoto řízení, které rozšířený senát považuje
za prospěšný a smysluplný způsob projednávání velkého množství bagatelních přestupků zejména na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.
VIII.
Soudní přezkum zamítnutí žádosti
o obnovu správního řízení
[55] K návrhu předkládajícího senátu
zbývá již pouze posoudit možnost soudního
přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o obnovu správního řízení. Jeho specifickým
typem je i blokové řízení, takže případný závěr o poskytnutí soudní ochrany při zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení bude dopadat i na situaci, kdy správní orgán zamítne
žádost o obnovu blokového řízení, neboť po
provedeném šetření učiní závěr o udělení
souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení žadatelem o obnovu řízení.
[56] K závěru o soudním přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení dospěl ve vztahu k § 62 a násl.
správního řádu z roku 1967 již Ústavní soud
v usnesení ze dne 13. 6. 1997, sp. zn. IV. ÚS
366/96, č. 78/1997 Sb. ÚS a Vrchní soud
v Praze v rozsudku ze dne 30. 10. 1998,
čj. 6 A 24/97-23.
[56] K závěru o soudním přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení dospěl ve vztahu k § 62 a násl.
správního řádu z roku 1967 již Ústavní soud
v usnesení ze dne 13. 6. 1997, sp. zn. IV. ÚS
366/96, č. 78/1997 Sb. ÚS a Vrchní soud
v Praze v rozsudku ze dne 30. 10. 1998,
čj. 6 A 24/97-23.
[57] Obnova řízení podle § 100 odst. 1
správního řádu z roku 2004 je založena na
obdobných principech jako v předchozí
právní úpravě, takže na závěru, podle něhož
zamítnutí žádosti o obnovu řízení není vyloučeno ze soudního přezkumu, rozšířený senát
neshledává potřebu nic měnit. Takovými rozhodnutími správních orgánů se ostatně
správní soudy běžně meritorně zabývají, jak
vyplývá například z citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 58/2007-117
a čj. 3 As 62/2007-156. K dosavadním argumentům ve prospěch soudního přezkumu zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení
rozšířený senát pouze dodává, že obnova řízení podle § 100 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí ve
věci, a nikoliv pouhým dozorčím prostředkem. Řízení o obnově podle tohoto ustanovení se proto nezahajuje z moci úřední, nýbrž
podáním žádosti účastníka. Zamítnutím této
žádosti žadatel nedosáhne revize původního
rozhodnutí, které tak nadále zasahuje do jeho
práv. Navíc rozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má podle § 100 odst. 6 věty druhé správního řádu z roku 2004 zpravidla odkladný účinek, takže v důsledku zamítnutí žádosti
o obnovu řízení žadatel přichází o možnost
pozastavení účinků původního rozhodnutí.
[58] Zamítnutí žádosti o obnovu řízení tedy nepochybně představuje rozhodnutí ve
smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Proti rozhodnutí,
jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, může
žadatel podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu z roku 2004 podat odvolání. Soudnímu přezkumu tedy podléhá až rozhodnutí
o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení.
Odlišné stanovisko soudce Jaroslava
Vlašína podle § 55a s. ř. s. k výroku I.
usnesení.
[1] Mám za to, že právní věta obsažená ve
výroku I. usnesení není správná, a to z následujících důvodů.
[1] Mám za to, že právní věta obsažená ve
výroku I. usnesení není správná, a to z následujících důvodů.
[2] Obnova řízení je procesním prostředkem, jenž slouží především k tomu, aby bylo
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
možno znovu meritorně rozhodnout ve věci,
která byla již pravomocně skončena, vyjdou-li
najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které
existovaly v době původního řízení, účastník
je bez svého zavinění nemohl uplatnit a ve výsledku by mohly vést k jinému závěru o skutkovém stavu, a tudíž i k jinému výroku rozhodnutí, než byl učiněn v původním řízení.
Vzhledem k tomu, že obnovené řízení je v zásadě pokračováním řízení původního, probíhá toto řízení s odchylkami uvedenými
v § 100 a § 102 správního řádu z roku 2004
podle stejných procesních pravidel. Nové
skutečnosti a důkazy předestřené navrhovatelem se tak musí vztahovat k předmětu řízení, dokazování ve věci musí probíhat ve stejném procesním režimu a nové rozhodnutí
(neobstojí-li po provedeném dokazování to
dosavadní) musí rozhodnout o předmětu řízení v tom rozsahu, jak byl vymezen při zahájení původního řízení.
[3] Blokové řízení je v § 84 a násl. zákona
o přestupcích upraveno jako zvláštní typ
zkráceného správního řízení k projednání
přestupku, jehož jediným výsledkem může
být uložení pokuty a jeho jediným formálním
výstupem je pokutový blok.
[4] V projednávané věci byl předmětem
původního řízení přestupek proti plynulosti
a bezpečnosti silničního provozu, který byl
vyřešen uložením blokové pokuty stěžovateli. Podstatou jeho návrhu na obnovu řízení je
pak tvrzení, že přestupek nespáchal, neboť
na místě nebyl, nemohl proto souhlasit s vyřízením přestupku v blokovém řízení, a nepodepsal tudíž ani pokutový blok, kterým je
spáchání přestupku dokládáno.
[5] Většina je toho názoru, že institut obnovy řízení sice nelze v obecné rovině použít
pro další vedení řízení blokového, neboť souhlas přestupce s uložením pokuty zakládá
i jeho implicitní souhlas se skutkovými zjištěními, a proto je později již nemůže zpochybňovat, v případě tvrzené absence souhlasu
s vyřízením věci v blokovém řízení však možnost obnovy řízení existuje. Většina připouští, že ani za této situace nebude možné vydat
ve věci nové meritorní rozhodnutí (pokutový
blok), má však za to, že výsledkem obnovené-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
ho řízení může být zrušení bloku původního.
Ve skutečnosti, že § 102 odst. 9 správního řádu z roku 2004 takovou variantu neupravuje,
spatřuje mezeru v zákoně, kterou je třeba
překlenout výkladem.
[5] Většina je toho názoru, že institut obnovy řízení sice nelze v obecné rovině použít
pro další vedení řízení blokového, neboť souhlas přestupce s uložením pokuty zakládá
i jeho implicitní souhlas se skutkovými zjištěními, a proto je později již nemůže zpochybňovat, v případě tvrzené absence souhlasu
s vyřízením věci v blokovém řízení však možnost obnovy řízení existuje. Většina připouští, že ani za této situace nebude možné vydat
ve věci nové meritorní rozhodnutí (pokutový
blok), má však za to, že výsledkem obnovené-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
ho řízení může být zrušení bloku původního.
Ve skutečnosti, že § 102 odst. 9 správního řádu z roku 2004 takovou variantu neupravuje,
spatřuje mezeru v zákoně, kterou je třeba
překlenout výkladem.
[6] Mám za to, že uvedené teze nejsou správné. Souhlasím s názorovou většinou v tom, že
pokutový blok je správním rozhodnutím sui
generis. Tento správní akt má materiálně náležitosti požadované § 67 správního řádu
z roku 2004, nemá však formální náležitosti
podle § 68 správního řádu z roku 2004, neboť zvláštní právní předpis pro něj předepisuje náležitosti jiné (viz § 85 odst. 4 zákona
o přestupcích). Na proces jeho vydání se
z větší části nevztahuje ani správní řád z roku
2004 v ustanoveních o řízení podle části druhé. Až potud k názorové kolizi nedochází.
V souvislosti s výše uvedeným však názorová
většina zcela pominula zásadní otázku, kdy
a za jakých okolností pokutový blok nabývá
právní moci a stává se vykonatelným. K uvedené otázce přitom existuje poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu,
jejíž závěry ve svém důsledku přijatý právní
názor o možné obnově blokového řízení výrazně zpochybňují. Tak například v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013,
čj. 9 As 128/2012-25 (který navazoval na rozsudky ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76,
č. 2145/2010 Sb. NSS, ze dne 29. 12. 2010,
čj. 8 As 68/2010-81, č. 2264/2011 Sb. NSS a ze
dne 9. 6. 2011, čj. 9 As 2/2011-93), bylo stanoveno, že „okamžikem vydání rozhodnutí
v blokovém řízení a zároveň okamžikem
nabytí právní moci tohoto rozhodnutí je
okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku“. Dále bylo stanoveno, že
„podmínkou pro uložení pokuty v blokovém
řízení je, že pokutový blok obsahuje veškeré
zákonem stanovené formální náležitosti
tak, jak předpisuje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, tj. obsahuje jednoznačné údaje
o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla
pokuta v blokovém řízení uložena, včetně
podpisu osoby obviněné z přestupku.“
[6] Mám za to, že uvedené teze nejsou správné. Souhlasím s názorovou většinou v tom, že
pokutový blok je správním rozhodnutím sui
generis. Tento správní akt má materiálně náležitosti požadované § 67 správního řádu
z roku 2004, nemá však formální náležitosti
podle § 68 správního řádu z roku 2004, neboť zvláštní právní předpis pro něj předepisuje náležitosti jiné (viz § 85 odst. 4 zákona
o přestupcích). Na proces jeho vydání se
z větší části nevztahuje ani správní řád z roku
2004 v ustanoveních o řízení podle části druhé. Až potud k názorové kolizi nedochází.
V souvislosti s výše uvedeným však názorová
většina zcela pominula zásadní otázku, kdy
a za jakých okolností pokutový blok nabývá
právní moci a stává se vykonatelným. K uvedené otázce přitom existuje poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu,
jejíž závěry ve svém důsledku přijatý právní
názor o možné obnově blokového řízení výrazně zpochybňují. Tak například v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013,
čj. 9 As 128/2012-25 (který navazoval na rozsudky ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76,
č. 2145/2010 Sb. NSS, ze dne 29. 12. 2010,
čj. 8 As 68/2010-81, č. 2264/2011 Sb. NSS a ze
dne 9. 6. 2011, čj. 9 As 2/2011-93), bylo stanoveno, že „okamžikem vydání rozhodnutí
v blokovém řízení a zároveň okamžikem
nabytí právní moci tohoto rozhodnutí je
okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku“. Dále bylo stanoveno, že
„podmínkou pro uložení pokuty v blokovém
řízení je, že pokutový blok obsahuje veškeré
zákonem stanovené formální náležitosti
tak, jak předpisuje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, tj. obsahuje jednoznačné údaje
o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla
pokuta v blokovém řízení uložena, včetně
podpisu osoby obviněné z přestupku.“
[7] Z výše uvedeného lze dovodit, že pokud pokutový blok neobsahuje podpis obviněného z přestupku, nestává se pravomoc-
ným a vykonatelným rozhodnutím. Takto
ostatně argumentoval i stěžovatel v uvedené
věci. Není-li zde ovšem pravomocné rozhodnutí, není splněna ani základní podmínka pro
obnovu řízení tak, jak ji formuluje hypotéza
§ 100 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
K tomu jen na okraj podotýkám, že obnovit
řízení a toto řízení vést zajisté nelze s cílem
zjistit v konečném rozhodnutí, zda vůbec byly splněny podmínky pro jeho zahájení.
[8] Výše uvedené teze obsažené v rozsudku devátého senátu přitom většina nepopírá
(viz bod [46] usnesení), ani nepředkládá jiný
názor na právní důsledky absence podpisu obviněného na pokutovém bloku kvůli odlišným
skutkovým okolnostem obou případů, tedy
netvrdí například, že by na právní účinky pokutového bloku měly rozdílný vliv úplná absence podpisu obviněného z přestupku a absence jeho podpisu, která není na první
pohled zřetelná, neboť pokutový blok obsahuje podpis náležející jiné osobě či podpis zfalšovaný (viz poslední věta bodu [36] usnesení).
[8] Výše uvedené teze obsažené v rozsudku devátého senátu přitom většina nepopírá
(viz bod [46] usnesení), ani nepředkládá jiný
názor na právní důsledky absence podpisu obviněného na pokutovém bloku kvůli odlišným
skutkovým okolnostem obou případů, tedy
netvrdí například, že by na právní účinky pokutového bloku měly rozdílný vliv úplná absence podpisu obviněného z přestupku a absence jeho podpisu, která není na první
pohled zřetelná, neboť pokutový blok obsahuje podpis náležející jiné osobě či podpis zfalšovaný (viz poslední věta bodu [36] usnesení).
[9] Splněny však dle mého názoru nejsou
ani další podmínky pro obnovu řízení. Ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 umožňuje obnovit řízení v případě nových skutečností nebo důkazů, které
se týkají předmětu řízení a mohou být důvodem jiného řešení této otázky. Předmětem řízení je v projednávané věci přestupek proti
plynulosti a bezpečnosti silničního provozu.
Zpochybňuje-li stěžovatel skutečnost, že přestupek spáchal, formálně tím požadavek zákona splnil, zpochybněním zjištěného skutkového stavu i svého souhlasu s uložením
blokové pokuty však současně popřel i podmínky, za nichž lze vůbec blokové řízení vést
a rozhodnutí v blokovém řízení vydat. Jak lze
za daného stavu respektovat skutečnost, že
podmínky pro vedení řízení nejsou splněny
a zároveň toto řízení rozhodnutím obnovit
a vést, není z názoru většiny jasné a dle mého
soudu to ani není možné. Jestliže je většina
sama názoru (a v tom s ní souhlasím), že blokové řízení se koncentruje do vydání pokutového bloku (viz bod [46] usnesení) a ten je
tak jediným formálním výstupem v tomto typu řízení, jak by pak bylo možné vydat v tom-
to řízení byť i jen procesní rozhodnutí o obnově, činit dále úkony ke zjištění rozhodných
skutečností (zda obviněný z přestupku souhlasil či nesouhlasil s jeho vyřízením v blokovém řízení) či dokonce vydat „klasické“ rozhodnutí ve věci (za něž lze v daném kontextu
pokládat i rozhodnutí o zrušení bloku)?
[9] Splněny však dle mého názoru nejsou
ani další podmínky pro obnovu řízení. Ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu
z roku 2004 umožňuje obnovit řízení v případě nových skutečností nebo důkazů, které
se týkají předmětu řízení a mohou být důvodem jiného řešení této otázky. Předmětem řízení je v projednávané věci přestupek proti
plynulosti a bezpečnosti silničního provozu.
Zpochybňuje-li stěžovatel skutečnost, že přestupek spáchal, formálně tím požadavek zákona splnil, zpochybněním zjištěného skutkového stavu i svého souhlasu s uložením
blokové pokuty však současně popřel i podmínky, za nichž lze vůbec blokové řízení vést
a rozhodnutí v blokovém řízení vydat. Jak lze
za daného stavu respektovat skutečnost, že
podmínky pro vedení řízení nejsou splněny
a zároveň toto řízení rozhodnutím obnovit
a vést, není z názoru většiny jasné a dle mého
soudu to ani není možné. Jestliže je většina
sama názoru (a v tom s ní souhlasím), že blokové řízení se koncentruje do vydání pokutového bloku (viz bod [46] usnesení) a ten je
tak jediným formálním výstupem v tomto typu řízení, jak by pak bylo možné vydat v tom-
to řízení byť i jen procesní rozhodnutí o obnově, činit dále úkony ke zjištění rozhodných
skutečností (zda obviněný z přestupku souhlasil či nesouhlasil s jeho vyřízením v blokovém řízení) či dokonce vydat „klasické“ rozhodnutí ve věci (za něž lze v daném kontextu
pokládat i rozhodnutí o zrušení bloku)?
[10] Souhlasit však nemohu ani s názorem, že nemožnost zrušení bloku v obnoveném řízení je mezerou v zákoně, a proto se
§ 102 správního řádu z roku 2004 pro tyto
případy neuplatní. Jednak zde většina právní
normu jen nedotváří, ale naopak jedno z nejdůležitějších ustanovení správního řádu z roku 2004 vztahujícího se k obnově řízení
z aplikace vylučuje, takže o pouhém zacelení
mezery v právu nemůže být řeči, jednak je
tento názor jen důsledkem předchozích nesprávných tezí. Zde je nutno připomenout,
že blokové řízení není jako typ řízení upravené ve správním řádu z roku 2004, ale jedná se
o speciální procesní institut podle zákona
o přestupcích s vlastními procesními pravidly. Použití prostředků nápravy zakotvených
ve správním řádu z roku 2004 je tedy možné
jen tehdy, pokud není zvláštní povahou tohoto řízení vyloučeno. Není-li na blokové řízení
aplikovatelný institut obnovy řízení (a není
důvodu, proč by nutně musel být, zvláště není-li připuštěno ani odvolání), nelze v tom
spatřovat mezeru v zákoně a nelze tento institut dotvářet způsobem, který je v příkrém
rozporu s jeho smyslem a účelem. Jaká úskalí
jsou spojena s názorem většiny lze ostatně
nejlépe demonstrovat na projednávané věci.
[10] Souhlasit však nemohu ani s názorem, že nemožnost zrušení bloku v obnoveném řízení je mezerou v zákoně, a proto se
§ 102 správního řádu z roku 2004 pro tyto
případy neuplatní. Jednak zde většina právní
normu jen nedotváří, ale naopak jedno z nejdůležitějších ustanovení správního řádu z roku 2004 vztahujícího se k obnově řízení
z aplikace vylučuje, takže o pouhém zacelení
mezery v právu nemůže být řeči, jednak je
tento názor jen důsledkem předchozích nesprávných tezí. Zde je nutno připomenout,
že blokové řízení není jako typ řízení upravené ve správním řádu z roku 2004, ale jedná se
o speciální procesní institut podle zákona
o přestupcích s vlastními procesními pravidly. Použití prostředků nápravy zakotvených
ve správním řádu z roku 2004 je tedy možné
jen tehdy, pokud není zvláštní povahou tohoto řízení vyloučeno. Není-li na blokové řízení
aplikovatelný institut obnovy řízení (a není
důvodu, proč by nutně musel být, zvláště není-li připuštěno ani odvolání), nelze v tom
spatřovat mezeru v zákoně a nelze tento institut dotvářet způsobem, který je v příkrém
rozporu s jeho smyslem a účelem. Jaká úskalí
jsou spojena s názorem většiny lze ostatně
nejlépe demonstrovat na projednávané věci.
[11] Teoreticky si lze představit situaci, že
by Policie České republiky shledala tvrzení
stěžovatele o záměně osob při projednávání
přestupku v blokovém řízení relevantním
a že by dospěla k předběžnému závěru, dle
něhož stěžovatel na místě přestupku nebyl,
nesouhlasil tudíž s vyřízením věci v blokovém řízení a blok nepodepsal. Podle názoru
většiny by tedy měla Policie ČR rozhodnout
o obnově řízení podle § 100 odst. 1 správního řádu z roku 2004, ačkoliv a) podle zmiňovaného předběžného názoru zřejmě nebylo
v blokovém řízení vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, b) podmínky pro vy-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 013
Sb. ÚS; č. 4/2002 Sb. NS, č. 57/2002 Sb. NS a č. 69/2006 Sb. NS.