10 Azs 268/2021- 32 - text
10 Azs 268/2021 - 33 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. Q. N., zastoupeného advokátem Mgr. Ondřejem Fialou, Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, čj. OAM 117/LE
BA02
HA10
2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2021, čj. 18 Az 3/2021 42,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) vyslovil přesvědčení, že v řízení uvedl azylově relevantní tvrzení. V případě návratu do země původu se obává především svých věřitelů a toho, že by mu státní orgány neposkytly ochranu. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, mimo jiné si neopatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí včetně informací o zemi původu stěžovatele. Kromě toho žalovaný porušil zásadu tzv. přiměřené pravděpodobnosti ve smyslu rozsudku NSS ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006. Rozsudek krajského soudu je navíc nepřezkoumatelný.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul podstatné argumenty rozsudku krajského soudu a navrhl kasační stížnost odmítnout, případně zamítnout.
[4] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 28, body 11–12).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] NSS se nejprve zabýval nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. K pojmu nepřezkoumatelnost odkazuje na svou ustálenou judikaturu (rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 52, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 44, nebo ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 73). NSS námitce nepřezkoumatelnosti nepřisvědčil, neboť krajský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
[7] K obavě stěžovatele z vyhrožování ze strany věřitelů v zemi původu odkazuje NSS na rozsudek ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005 54, v němž dovodil, že „obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu“. V rozsudku ze dne 13. 9. 2004, čj. 4 Azs 185/2004 45, pak NSS uvedl, že „za pronásledování by mohlo být v souvislosti s ohrožením soukromými osobami pokládáno leda odmítnutí veřejné moci poskytnout ochranu před tímto ohrožením, pokud by toto odmítnutí mělo typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu.“ Obava stěžovatele z jednání soukromých osob v zemi původu je navíc v současnosti pouze hypotetická.
[8] Otázkou zjišťování skutkového stavu věci se judikatura NSS opakovaně zabývala (rozhodnutí ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004 57, ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 Azs 45/2008 67, či ze dne 27. 1. 2009, čj. 2 Azs 91/2008 66). Žalovaný i krajský soud posoudili situaci v zemi původu stěžovatele na základě relevantních podkladů. Zprávy o situaci v zemi původu, které žalovaný použil, splňují požadavky stanovené rozsudkem NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 81, čj. 1825/2009 Sb. NSS, podle něhož „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Krajský soud při posouzení této otázky nevybočil z požadavků stanovených judikaturou.
[9] Poukaz stěžovatele na tzv. předběžnou pravděpodobnost ve smyslu rozsudku NSS čj. 2 Azs 71/2006 82, není případný, neboť stěžovatelova tvrzení se míjela s důvody, pro které je možné udělit mezinárodní ochranu.
[10] NSS s odkazem na rozsudek ze dne 17. 2. 2011, čj. 2 Azs 50/2010 49, zdůrazňuje, že mezinárodní ochranu nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu na území ČR. NSS snahu o legalizaci pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva dlouhodobě odmítá (rozsudky ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003 60, ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004 44, č. 397/2004 Sb. NSS a další). Není proto pochybením žalovaného, pokud tuto okolnost ve svém rozhodnutí zohlední.
[11] Ve věci nevyvstala právní otázka, kterou by dosud judikatura NSS neřešila nebo ji řešila rozdílně. NSS neshledal důvod pro judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, od které NSS neshledal důvod se odchýlit.
[12] NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, část III. 4.). Stěžovatel ve věci neměl úspěch, žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2021
Zdeněk Kühn předseda senátu