Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2022 o
dovoláních obviněných 1. M. B., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č.
ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, 2. R. G., narozeného XY
v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Karviná, 3. T. H., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 4. R. J., narozeného XY v XY, trvale
bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 5. J. K.,
narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Valdice, a 6. T. P., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t.
č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 2020, č. j. 3 To 78/2020-7212, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2019, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných M.
B. a R. J. odmítají.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R.
G., T. H., J. K. a T. P. odmítají.
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 11. 6. 2020, č. j. 30 T 6/2019-6871, uznal obviněného M. B. vinným pod
bodem 1a) ze spáchání přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst.
1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku, obviněného R. G. vinným pod body 1a) – 1b), 3) a 8) ze spáchání
zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 7) ze spáchání zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku a pod bodem 9) ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle §
279 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného T. H. vinným pod body 1a) – 1b) a 2) ze
spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, obviněného R. J. vinným
pod bodem 1b) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, obviněného J. K. vinným
pod body 1a) a 4) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a
obviněného T. P. vinným pod body 1a) a 6) ze spáchání zvlášť závažného
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst.
4 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 5) ze spáchání přečinu výroby a držení
předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286
odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle
skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
1)
v přesně nezjištěné době, nejméně však od 10. 6. 2015 do 19. 11. 2018 na území
České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji v okrese Karviná, srozuměni s
tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, se
společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti,
srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení
možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, s
prekursory této drogy ani volně pěstovat rostliny konopí s vyšším obsahem než
0,3 % THC, jejich následným sklízením a sušením vyrábět konopnou drogu zvanou
marihuana, ani s těmito látkami využitelnými pro toxikomanii dále obchodovat či
jinak nakládat, vědomi si skutečnosti, že nedisponují příslušným zákonným
povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, nejsou držiteli licence, zvláštní licence
či registrace k nakládání s prekursory a pomocnými látkami, s cílem
maximalizovat úspěch své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení,
vytvořili dobře organizovanou skupinu osob, podílejících se každý svou dílčí
úlohou ve výsledku společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby
návykové látky metamfetamin zvané pervitin z prekursoru pseudoefedrin v
objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech a konopné drogy zvané
marihuana, v objemových řádech několika kilogramů při jednotlivé sklizni a
jejich následném prodeji, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace
a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže
popsaným způsobem
a)
M. B., R. G., T. H., J. K. a T. P.
na výrobě drogy metamfetamin, zvané pervitin společně tím, že
T. H. společně s R. G. organizoval, koordinoval, financoval a materiálně i
fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu tak, že
- opatřil a následně poskytl prostory pro výrobu pervitinu, a to konkrétně
rodinný dům na adrese XY, jehož nákup financoval a jímž výhradně fakticky
disponoval, ačkoli z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů, byla v
katastru nemovitostí evidována jako vlastník jeho matka A. H., umožnil T.
P. užívat prostory uvedeného domu pro výrobu pervitinu,
- spolufinancoval nákup surovin pro výrobu pervitinu, zejména chemikálií
opatřovaných R. G. a J. K. v níže uvedených případech,
- opakovaně zajišťoval dopravu zakoupených surovin do rodinného domu v XY na
uvedené adrese a jejich předání T. P., naposledy dne 2. 11. 2018 společně s
R. G.,
- osobně opakovaně za použití laboratorního vybavení, chemikálií, léčiv
obsahující prekursor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě dodaných
ostatními obžalovanými níže popsaným způsobem, vyráběl sám nebo společně s T.
P. pervitin, jednak v prostorách uvedeného rodinného domu v XY, a jednak ve
svém bydlišti v kotelně rodinného domu, který obýval na adrese XY, vždy v
objemových řádech několika stovek gramů směsi v každém jednotlivém případě o
blíže nezjištěném obsahu účinné látky,
- zajišťoval prodej vyprodukovaného pervitinu dosud nezjištěným odběratelům za
účelem dalšího prodeje či zneužívání, a to za minimální cenu 550 Kč za jeden
gram, při minimálním odběru 100 gramů,
R. G. společně s T. H. organizoval, koordinoval, financoval a materiálně
i fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu tak, že
- nejméně v období od 10. 6. 2015 do 2. 11. 2018 v XY v prodejně společnosti
M. na ul. XY za použití IČ: XY přiděleného podnikající fyzické osobě
jménem M. K., nar. XY, a dále v XY v prodejně společnosti V. na ul.
XY, po předložení živnostenského listu vydaného podnikající fyzické osobě R.
G., IČ: XY, s vědomím, že všechny zakoupené věci budou použity k nelegální
výrobě pervitinu realizované fakticky T. P. a T. H., sám, případně za
doprovodu M. B. v jednom případě, M. M. nejméně ve čtyřech případech a
minimálně v jednom případě společně s T. H., prováděl opakované nákupy
chemikálií a laboratorního vybavení, a to konkrétně
v prodejně V. dne 10. 6. 2015 – 5 000 g červeného fosforu, dne 14. 7. 2016 –
9 750 g červeného fosforu, dne 7. 2. 2017 – 11 500 g červeného fosforu a 6 000
g jódu, dne 29. 3. 2017 – 14 000 g jódu a 6 000 ml kyseliny chlorovodíkové, dne
15. 3. 2018 – 2 000 g červeného fosforu, 6 000 g jódu, 6 000 ml kyseliny
o-fosforečné, 2 000 ml kyseliny chlorovodíkové a laboratorní vybavení - baňku s
plochým dnem 10 000 ml, vložku přechodovou, koleno, kuličkový chladič, dne 14.
5. 2018 – 10 000 g jódu, dne 2. 11. 2018 – 4 000 g
červeného fosforu, 12 000 g jódu, 12 000 ml kyseliny o-fosforečné, 2 000 ml
kyseliny chlorovodíkové, 10 000 g hydroxidu sodného a laboratorní vybavení –
baňku s plochým dnem 20 000 ml,
v prodejně M. dne 10. 5. 2018 - 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny o-fosforečné
a laboratorní vybavení – hadici z PVC, 2 ks svorky na zábrus, hladkou nálevku
průměru 100 m, 100 ks stříkaček 20 ml, dne 14. 5. 2018 laboratorní vybavení – 4
ks svorek na zábrus, dělicí nálevku 2 000 ml, dne 28. 5. 2018, 10 000 ml
kyseliny o-fosforečné, 2. 7. 2018 – 9 000 g hydroxidu sodného a 2 ks otavených
tyčinek, dne 7. 9. 2018 – 8 000 gramů hydroxidu sodného, 6 000 ml kyseliny
chlorovodíkové a 100 ks stříkaček 20 ml,
celkem tedy 32 250 g červeného fosforu, 49 000 g jódu, 29 000 ml
kyseliny o-fosforečné, 16 000 ml kyseliny chlorovodíkové a 27
000 g hydroxidu sodného, kdy z celkového množství jím zakoupeného červeného
fosforu lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti
výroby, až 98 024 g pervitinu, z celkového množství takto odebraného jodu lze
za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 36 082
g pervitinu, a za pomocí celkového množství takto odebrané kyseliny
o-fosforečné lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti
výroby, až 56 974 g pervitinu
- zajišťoval dopravu zakoupených surovin do rodinného domu v XY na ul. XY
případně do místa svého bydliště na ul. XY, XY a jejich následné předání T.
P. a T. H. za účelem realizace výroby pervitinu, naposledy dne 2. 11. 2018
společně s T. H.,
- opatřoval prekursory pro výrobu pervitinu v podobě léčiv s obsahem
pseudoefedrinu,
- zajišťoval prodej vyprodukovaného pervitinu dosud nezjištěným odběratelům za
účelem dalšího prodeje či zneužívání, a to za minimální cenu 550 Kč za jeden
gram, při minimálním odběru 100 gramů,
J. K. materiálně i fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu
tak, že
- v období od 22. 10. 2015 do 6. 9. 2018 v XY v prodejně společnosti V. na
ul. XY, po předložení živnostenských listů vydaných na jméno J. K., IČ: XY,
společnosti P. L. IČ: XY a společnosti B. h., IČ: XY, s vědomím, že
všechny zakoupené věci budou použity k nelegální výrobě pervitinu, prováděl
opakovaně nákupy chemikálií a laboratorního vybavení, a to konkrétně dne 22.
10. 2015 – 10 500 g červeného fosforu, dne 21. 12. 2016 – 3 000 g červeného
fosforu, 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny o-fosforečné a laboratorní vybavení –
předloha destilační, svorka na fixaci kónických zábrusů, síťka nad kahan s
keramickou vrstvou, dne 10. 3. 2017 3 000 g červeného fosforu a laboratorní
vybavení – koleno v úhlu 75°, 2x odměrná lopatka, dne 6. 9. 2018 5 000 g
červeného fosforu,
celkem tedy 21 500 g červeného fosforu, 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny
fosforečné, kdy z celkového jím zakoupeného množství červeného fosforu lze za
použití dalších chemických látek vyrobit až 65 350 g pervitinu, z množství
odebraného jodu lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle
úspěšnosti výroby, až 736 g pervitinu, z množství odebrané kyseliny
o-fosforečné lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti
výroby, až 1 965 g pervitinu,
- opakovaně opatřoval léčiva s obsahem pseudoefedrinu v XY na adrese XY v
blíže nezjištěném množství pro účely nelegální výroby pervitinu od polského
občana jménem A. D., nar. XY, zvaného „Z.“ v přesně nezjištěném celkovém
množství, která jednak užíval pro výrobu pervitinu, kterou sám realizoval v
místě svého tehdejšího bydliště v pronajatém rodinném domě v XY na ul. XY
minimálně v období od listopadu 2016 do 26. 8. 2017 a jednak předával R. G.
a T. P. s vědomím, že budou využity pro účely výroby pervitinu realizované
T. P. a T. H. v rodinném domě v XY na ul. XY,
- prodával pervitin v blíže nezjištěném množství nezjištěným odběratelům,
T. P. minimálně v období od září roku 2017 do 19. 11. 2018 osobně opakovaně
za použití laboratorního vybavení, chemikálií, léčiv obsahující prekurzor
pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě dodaných ostatními obžalovanými
výše popsaným způsobem, vyráběl sám nebo společně s T. H. pervitin, jednak v
prostorách rodinného domu v XY na ul. XY, a jednak v bydlišti T. H. v
kotelně rodinného domu na adrese XY, XY vždy v objemových řádech několika
stovek gramů směsi v každém jednotlivém případě o blíže nezjištěném obsahu
účinné látky, neboť při domovní prohlídce realizované dne 19. 11. 2018 byla
zajištěna směs o obsahu 408 g metamfetaminu báze, a dále krystalická látka o
obsahu 64 % metamfetaminu, tedy 39,70 gramů metamfetaminu báze,
a všichni obvinění shora popsaným společným jednáním přispěli k výrobě drogy
metamfetamin, zvané pervitin s tím, že R. G., T. H., J. K. a T. P.
se podíleli na výrobě této drogy v celkovém minimálním množství 163 374 g,
kterou byli při zadokumentované minimální prodejní ceně 550 Kč za gram, schopni
prodat na černém trhu za celkovou minimální částku 89 855 700 Kč a tohoto
jednání se tedy společně dopustili v úmyslu získat prospěch převyšující 5 000
000 Kč,
kdy dále R. G., T. H. a M. B. bez vědomí ostatních shora jmenovaných
obviněných, minimálně v období od měsíce března 2018 do 27. 9. 2018 vyvíjeli
společné aktivity směřující k získání prekursorů potřebných k výrobě pervitinu,
konkrétně efedrinu, pseudoefedrinu či hydrochloridu těchto látek ze zemí mimo
Evropskou unii, a to prostřednictvím předstíraných obchodních aktivit v Angole
tím způsobem,
že R. G. a T. H., s cílem získat uvedené látky, poskytli M. B. finanční
prostředky potřebné pro založení obchodní společnosti v uvedeném státě s
deklarovaným předmětem podnikání v oboru obchod obecně, mj. velkoobchod,
maloobchod, export, import a distribuce léčiv,
M. B. na základě požadavku R. G. a T. H. činil aktivní kroky
směřující k opatření uvedených látek pod fiktivní záminkou, že budou sloužit k
výrobě výživových doplňků pro sportovce, a to prostřednictvím společnosti C.
L. se sídlem v provincii Benguela, obci XY, jež byla na základě jeho pokynů
a s použitím finančních prostředků poskytnutých R. G. a T. H. založena v
Angole angolskými občany výhradně k zastření tohoto záměru, kdy v rámci snahy
získat uvedené prekursory se pokoušel získat kontakty na možné dodavatele
těchto látek v zahraničí, konkrétně v Rusku a v Indii, a následně jménem
uvedené společnosti poptával přinejmenším
v období od 25. 4. 2018 do 3. 5. 2018, prostřednictvím obchodního ředitele
účelově založené společnosti C. L. jménem E. J. D. S., u společnosti D.
P. I. dodávku 10 kg látky pseudoefedrin hydrochlorid, a v domnění, že tato
poptávaná látka bude doručena společnosti C. L., odeslali R. G. a T. H.
blíže nezjištěnou finanční částku, jakožto kupní cenu uvedené látky, osobám
vystupujícím za posledně jmenovanou společnost do Angoly, kterážto měla být
dále přeposlána zmíněné indické společnosti,
a dále dne 4. 5. 2018 prostřednictvím telefonické a emailové komunikace u B.
N., ředitele společnosti V. B. se sídlem XY, pseudoefedrin hydrochlorid,
efedrin hydrochlorid, pseudoefedrin a efedrin, každou z těchto čtyř látek vždy
v minimálním celkovém množství 5 kg,
a to vše činil M. B. s vědomím, že s těmito látkami není možno bez
příslušného zákonného povolení volně nakládat, srozuměn s tím, že tyto látky
budou zneužity jako prekursory právě k nelegální výrobě pervitinu, organizované
R. G. a T. H., avšak tento záměr se nepodařilo uskutečnit, v důsledku čehož
došlo ke konfliktu mezi M. B., R. G. a T. H., a k ukončení popsané
činnosti došlo z důvodu nespokojenosti s vývojem situace ohledně
předpokládaných dodávek a nedorozumění hlavních aktérů aniž by požadované
množství prekursorů bylo dodáno,
přičemž za použití požadovaného množství 5 kg efedrinu či pseudoefedrinu je
možno vyrobit až 9 kg metamfetaminu a z množství 10 kg pseudoefedrinu
hydrochloridu či efedrinu hydrochloridu je možno vyrobit až 7,4 kg
metamfetaminu,
b)
R. G., T. H., R. J.
na výrobě konopné drogy zvané marihuana společně tím, že
T. H. od 15. 7. 2017 přenechal R. J. objekt rodinného domu na adrese
XY, XY, okr. Bruntál, který z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů
je v katastru nemovitostí evidován na osobu T. S. jako vlastníka, a to
pro potřeby dlouhodobého pěstování konopí v řádovém množství mnoha desítek
rostlin v jednom pěstebním cyklu, financoval přizpůsobení a vybavení předmětné
nemovitosti na velkokapacitní pěstírnu konopných rostlin umožňující pěstování a
sušení stovek konopných rostlin a prostřednictvím „zahradníka“ R. J. si zde
nechal vypěstovat blíže nezjištěné množství konopných rostlin a vyrobit
konopnou sušinu v blíže nezjištěném množství za účelem další distribuce,
R. G. doporučil T. H. R. J. pro realizaci pěstování a sušení konopí v
uvedeném rodinném domě a dále prostřednictvím dnes již zemřelého M. M.,
minimálně v jednom případě v měsíci květnu 2018 opatřil sazenice konopných
rostlin v celkovém množství nejméně 200 ks,
R. J. na základě doporučení R. G., po dohodě s T. H. dne 15. 7. 2017
převzal do užívání uvedenou nemovitost, provedl příslušné stavebnětechnické
přizpůsobení prostor nemovitosti pro pěstování konopných rostlin v řádovém
množství mnoha desítek rostlin, sestavil technologické zařízení spočívající v
použití elektrotechnických, botanických a dalších prostředků zajišťujících
ideální podmínky růstu rostlin konopí ve vnitřních podmínkách, s cílem dosažení
maximálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách, načež zde následně za účelem
výroby konopné drogy využitelné pro toxikomanii v přesně nezjištěné době,
minimálně od října roku 2017 do 19. 11. 2018, pro sebe, T. H. a R. G.,
při kontinuálním zajišťování ideálních světelných, tepelných a dalších
klimatických parametrů realizoval pěstování konopných rostlin v nejméně čtyřech
pěstebních cyklech o minimálním celkovém počtu 363 ks rostlin, jejichž
sklizením a sušením s ohledem na technologii pěstování získal celkem nejméně 18
586 gramů konopné sušiny o celkovém minimálním obsahu 1 561 gramů THC, kterou
následně předával nezjištěným odběratelům, případně vyráběl extrakt v podobě
tzv. fénixových slz,
přičemž čtvrtá sklizeň těchto rostlin o celkovém množství 163 ks, jejich
neoprávněné zpracování a následný prodej toxikomanicky využitelné rostlinné
hmoty nebyl v konkrétním případě realizován z důvodu zásahu policie, kdy při
realizaci domovní prohlídky dne 19. 11. 2018 bylo zajištěno 163 ks rostlin v
různých fázích růstu, z nichž by při použité technologii pěstování obviněný
získal celkem 8 345,6 gramů sušiny o obsahu 700,9 gramů THC a dále sušená
rostlinná hmota o hmotnosti 1 366, 5 gramů o obsahu 124,4 THC,
a všichni jmenovaní obvinění shora popsaným společným jednáním přispěli k
výrobě konopné drogy zvané marihuana v uvedeném objektu za účelem jejího
dalšího prodeje v množství 18 586 gramů konopné sušiny o celkovém minimálním
obsahu 1 561 gramů THC, tedy v množství, které byli při zadokumentované
minimální prodejní ceně 90 Kč za gram, schopni prodat na černém trhu za
celkovou minimální částku ve výši 1 672 740 Kč,
2)
T. H.,
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b), bez přispění ostatních obviněných
vyráběl konopnou drogu zvanou marihuana tím způsobem, že
nejméně v období od 11. 11. 2017 do 22. 6. 2018 ve svém bydlišti v rodinném
domě v obci XY na ul. XY, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch
z této činnosti, srozuměn s tím, že v České republice není možno bez
příslušného zákonného povolení pěstovat rostliny konopí s vyšším obsahem THC
než 0,3 % THC, jejich následným sklízením a sušením vyrábět konopnou drogu
zvanou marihuana využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat či jinak
nakládat, vědom si skutečnosti, že nakládá s omamnou a psychotropní látkou
způsobilou nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti či sociální chování, vybavil část prostor rodinného
domu, konkrétně místnost nacházející se za kuchyní, umělým osvětlením,
vzduchotechnikou, elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k
zajištění ideálních agrotechnických podmínek růstu rostlin konopí ve vnitřních
prostorách, sazenice rostlin konopí a následně zde minimálně ve dvou pěstebních
cyklech pěstoval vždy nejméně 83 ks, celkem tedy 166 ks rostlin vysoce
prošlechtěného kultivaru rostlin konopí setého, osobně prováděl veškeré
pěstební úkony směrující k zajištění ideálních podmínek růstu s cílem dosáhnout
maximálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách, které následně sklidil, usušil
a tímto procesem získal minimální celkové množství 8 499,2 g sušené rostlinné
hmoty využitelné pro toxikomanii o celkovém obsahu 722,4 g THC, vylučující
možnost výlučného užití pro vlastní potřebu, tedy určené pro prodej dalším
osobám za účelem přímého užívání či další distribuce, jehož prodejem na černém
trhu byl schopen získat celkovou minimální částku ve výši 764 928 Kč, přičemž
zbylá část produkce v množství 121,27 gramů konopné sušiny s obsahem účinné
látky 11,27 gramů THC byla zajištěna policií při domovní prohlídce realizované
dne 19. 11. 2018 v bydlišti obviněného,
3)
R. G.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) bez přispění ostatních obviněných,
vyráběl konopnou drogu zvanou marihuana tím způsobem, že nejméně v období od
března roku 2018 do 19. 11. 2018, ve svém bydlišti v rodinném domě v obci XY
na ul. XY, vybavil část prostor rodinného domu, konkrétně půdní prostory
postupně dvěma pěstebními stany s umělým osvětlením, vzduchotechnikou,
elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k zajištění ideálních
agrotechnických podmínek růstu rostlin konopí ve vnitřních prostorách, za
použití výkonného zdroje světla, speciálního substrátu, hnojiv a dalších
předmětů, které nakoupil společně s dnes již zemřelým M. M., osobně, případně
společně s M. M. prováděl pěstební úkony směřující k zajištění ideálních
podmínek růstu a pěstoval minimálně ve třech po sobě následujících tříměsíčních
pěstebních cyklech vždy minimálně 23 ks rostlin, celkem tedy minimálně 69 ks
rostlin konopí vysoce prošlechtěného kultivaru rostlin konopí setého, které mu
pro tento účel prodal právě M. M., a které minimálně ve dvou pěstebních
cyklech za pomoci M. M. v požadované fázi květenství sklidil, usušil a
tímto procesem byl schopen získat minimální celkové množství 3 533 gramů
konopné sušiny o minimálním obsahu 13,4 % THC tedy 473 gramů THC, určené pro
vlastní spotřebu i další distribuci, jehož prodejem na černém trhu byl schopen
získat celkovou minimální částku ve výši 317 970 Kč, kdy proces pěstování
rostlin z třetího pěstebního cyklu v počtu 23 ks rostlin, jejich sklizeň,
sušení a následný prodej toxikomanicky využitelné rostlinné hmoty nebyl v
konkrétním případě realizován jen proto, že dne 19. 11. 2018, byla předmětná
pěstírna při provedení domovní prohlídky Policií ČR zajištěna,
4)
J. K.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1a) bez přispění ostatních obviněných
v období od blíže nezjištěného měsíce roku 2014 do měsíce ledna roku 2015, v
XY na ul. XY v prostorách zastavárny, kterou v té době provozoval,
přechovával za účelem distribuce psychotropní látku pervitin, kterou si opatřil
z blíže nezjištěného zdroje, kterou následně prodával se znalostí jejích
negativních účinků na lidský organismus, poskytoval dalším osobám, z nichž byl
ztotožněn
B. B., nar. XY, kterému v prostorách uvedené zastavárny opakovaně pravidelně,
nejméně jednou týdně prodával pervitin za sjednanou cenu 1 000 Kč za 1 gram,
celkově nejméně 100 gramů pervitinu za celkovou částku 100 000 Kč,
5)
T. P.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) obžaloby bez přispění ostatních
obviněných
od blíže nezjištěné doby do 19. 11. 2018, v obytných i sklepních prostorách
rodinného domu na adrese XY, ul. XY, který sám užíval k bydlení a k výrobě
pervitinu, neoprávněně přechovával ventilátor se vzduchovým potrubím, 3 ks
elektrického předřadníku, 3 ks plechového stínidla, 10 ks elektrických výbojek,
1 ks uhlíkového filtru, hadici s rozvodem, plastové vaničky, organizér s
vědomím, že uvedené předměty tvoří část technologického vybavení, určeného pro
nelegální pěstování konopných rostlin ve vnitřních podmínkách za účelem výroby
konopné drogy zvané marihuana získávané z konopí setého, které je uvedeno jako
omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách
a v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
vydaného na základě zmocnění v § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol,
neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako
psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních
látkách,
6)
T. P.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) obžaloby bez přispění ostatních
obviněných
od blíže nezjištěné doby do 19. 11. 2018, v obývacím pokoji rodinného domu na
adrese XY, ul. XY, který sám užíval k bydlení a k výrobě pervitinu, přechovával
pro blíže nezjištěnou další osobu 1 441,7 g sušené rostlinné hmoty z konopí
využitelné pro toxikomanii, zvané marihuana obsahující 2,9 % THC, což
představuje 41,8 g THC, s vědomím, že popsaným způsobem nakládá s drogou zvanou
marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno jako omamná látka
zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze
č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na
základě zmocnění v § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC,
který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako psychotropní
látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a že není
držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující
návykové látky a jedná tak protiprávně,
7)
R. G.
v blíže nezjištěné době od roku 2010 do roku 2011, na území města XY v bytech
na různých adresách, zejména v bytě svého otce na ul. XY, dále v bytech na
XY, na ul. XY, XY a XY, neoprávněně přechovával laboratorní zařízení sloužící
k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin s jehož pomocí za použití
příslušných chemikálií a léčiv obsahujících prekursor pseudoefedrin opakovaně
vyráběl blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin, který zčásti
užil pro vlastní potřebu a zčásti v předmětných bytech, případně na dalších
přesně nezjištěných místech s vědomím negativních účinků této látky na lidský
organismus, prodal nebo bezúplatně poskytl k užití dalším osobám, z nichž byl
ztotožněn pouze
D. R., narozený XY, kterému v období od roku 2010 do roku 2011, zejména v
uvedených bytech, které v té době obýval, prodal drogu metamfetamin, zvaný
pervitin v minimálně 30 případech v celkovém množství nejméně 250 gramů, za
minimální dohodnutou cenu 700 Kč za gram, tedy za celkovou minimální částku cca
175 000 Kč a dalších nejméně 20 gramů pervitinu poskytl jako protislužbu za
výkon osobní ochrany,
8)
R. G.
v blíže nezjištěném období od roku 2015 do roku 2016, v XY v XY Baru na ul.
XY, který provozoval se svou matkou J. G., s vědomím, že se jedná o
psychotropní látku marihuanu, kterou si opatřil blíže nezjištěným způsobem, s
vědomím jejích negativních účinků na lidský organismus ve dvou případech prodal
D. R., nar. XY, vždy 20 gramů sušiny konopné drogy zvané marihuana o blíže
nezjištěném množství účinné látky THC, celkem 40 gramů za celkovou částku 3 000
Kč,
přičemž všichni jmenovaní obvinění si byli vědomi, že způsobem popsaným pod
body 1 – 8 nakládají s psychotropní látkou pervitin, pod jeho mezinárodním
nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, který je dle § 44c odst.
1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách uveden v příloze č. 5 nařízení
vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka
zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
dále s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno v
příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek
vydaného na základě zmocnění v § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb. o
návykových látkách a o změně některých zákonů, jako omamná látka zařazená do
seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a že obsahuje účinnou
látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4
citovaného nařízení vlády jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I
podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a s látkami efedrin a pseudoefedrin, které jsou prekursory drog ve smyslu § 1
zák. č. 272/2013 Sb. neboť jsou uvedeny jako látky uvedené v kategorii I
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004,
ačkoli nebyli držiteli příslušného zákonného povolení k zacházení s návykovými
látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky ani držiteli zákonné licence k
této činnosti a že tak nakládají s vyjmenovanými látkami v rozporu s podmínkami
uvedenými v citovaných předpisech a bez úmyslu tyto podmínky splnit, tedy
protiprávně,
9)
R. G.
od přesně nezjištěné doby, nejméně v období od roku 2015 do 19. 11. 2018, v
místě svého tehdejšího bydliště a následně i v rodinném domě na ul. XY v XY,
bez náležitého povolení, vědomě přechovával plně funkční a střelby schopnou
krátkou palnou zbraň, a to samonabíjecí pistoli německé výroby zn. Mauser,
model 90 DA, ráže 9x19, výrobního čísla XY, se zásobníkem a 200 ks nábojů s
označením 9 mm Luger, ráže 9x19 tuzemské výroby, zn. STV příslušných k této
zbrani, přičemž vzhledem k uvedenému množství se jednalo o střelivo při použití
v současně držené zbrani zranit či usmrtit větší počet osob, kdy popsané věci
byly zajištěny v rámci domovní prohlídky uvedeného rodinného domu realizované
dne 19. 11. 2018 a činil tak s vědomím, že není a nikdy nebyl držitelem
zbrojního průkazu dle § 16, ani zbrojní licence dle § 31 zákona č. 119/2002 Sb.
o střelných zbraních a střelivu, a dále s vědomím, že se jedná o zbraň
kategorie B dle § 5 cit. zák., podléhající registraci ve smyslu § 41 cit. zák.
a střelivo do zbraně kategorie B, k jejichž nabývání do vlastnictví, držení
nebo nošení opravňuje ve smyslu § 8 citovaného zákona pouze zbrojní průkaz či
zbrojní licence.
2. Soud prvního stupně obviněnému M. B. za přípravu shora uvedeného
zvlášť závažného zločinu uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §
58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Obviněnému R. G. za skutky popsané v bodech 1a) – 1b), 3), 8) a 9)
uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) let, pro jehož výkon jej
podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou
ostrahou, a dále za skutek popsaný v bodu 7), tedy za zvlášť závažný zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a sbíhající se přečin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl
uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž nabyl právní moci téhož dne, uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku souhrnný trest
odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82
odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Dále tomuto obviněnému uložil podle § 67 odst. 2, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku
peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 300 Kč, tj. 60 000 (šedesát
tisíc) Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku obviněnému povolil splácení
tohoto trestu v měsíčních splátkách po 3 000 Kč s tím, že první splátku daného
trestu je povinen zaplatit do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po
měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, a každou následující splátku
vždy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, přičemž dále určil, že
výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas; současně
podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil náhradní trest odnětí
svobody v trvání 6 (šesti) měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán. Dále jmenovanému obviněnému uložil podle § 73 odst. 1,
3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Zároveň podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Novém
Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž nabyl právní moci téhož
dne. Soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku i trest propadnutí části majetku specifikovaného pod body 1) až 5)
výroku o trestu týkajícího se tohoto obviněného a podle § 70 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku též trest propadnutí věci ohledně věcí konkretizovaných pod body
1) až 3) tamtéž a konečně uložil podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku také
zabrání věcí popsaných ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Obviněnému T. H. za výše uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně
uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14
(čtrnácti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku
zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku uvedeného pod body 1) až 4) výroku o
trestu týkajícího se tohoto obviněného. Soud prvního stupně uložil rovněž podle
§ 102a odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zabrání části majetku specifikovaného ve
výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného, dále podle § 70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných tamtéž a podle § 101
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému R. J. za shora uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně
uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi)
let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do
věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku
trest propadnutí části majetku specifikovaného ve výroku o trestu týkajícím se
tohoto obviněného. Současně uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí
věci týkající se věcí konkretizovaných tamtéž a podle § 101 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku též zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému J. K. za shora uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně uložil podle § 283
odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku trest
propadnutí části majetku konkretizovaného ve výroku o trestu týkajícím se
tohoto obviněného. Konečně uložil podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též
zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému T. P. soud prvního
stupně za shora uvedené sbíhající se trestné činy uložil podle § 283 odst. 4
tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí
věci specifikované ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a státní
zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (ten tak učinil v
neprospěch obviněných R. G. a T. H. do výroku o trestu) odvolání, o nichž
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 18.
11. 2020, č. j. 3 To 78/2020-7212, tak, že
I. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního
zástupce napadený rozsudek zrušil u obviněného R. G. ve výroku o trestu,
jímž mu za skutek popsaný v bodě 7. výroku napadeného rozsudku byl uložen za
zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a
sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze
dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, který nabyl právní moci téhož dne,
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 věta druhá tr.
zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl
podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání pěti roků, dále podle § 67 odst. 2 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2
tr. zákoníku byl uložen peněžitý trest ve výměře dvě stě denních sazeb po 300
Kč, tj. 60 000 Kč, ohledně něhož podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo
obviněnému povoleno splácení peněžitého trestu v měsíčních splátkách po 3 000
Kč s tím, že první splátku peněžitého trestu je povinen zaplatit do 20. dne
kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní
moci, a každou následující splátku vždy do 20. dne následujícího kalendářního
měsíce s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí
splátku včas, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest
odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců, který mu byl uložen
podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jakož i výrok, podle něhož podle § 43 odst.
2 tr. zákoníku se současně zrušuje výrok o trestu z pravomocného rozsudku
Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž
nabyl právní moci téhož dne;
II. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněnému R. G. za zvlášť
závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně
něhož zůstal výrok o vině v bodě 7. napadeného rozsudku nezměněn, jakož i za
sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze
dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, který nabyl právní moci téhož dne,
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 věta druhá tr.
zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §
56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon uloženého trestu do
věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 2, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku
obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 300 Kč, tj. 60
000 (šedesát tisíc) Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2
(dvou) let a 6 (šesti) měsíců;
III. podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných M. B., R. G., T. H., R.
J., J. K. a T. P. a odvolání státního zástupce ohledně obviněného T. H.
zamítl;
IV. jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní všichni obvinění
dovolání. Obviněný M. B. tak činí prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše
Grepla, advokáta, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu,
obviněný R. G. prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, z
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obvinění T. H. a J. K.
prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka, advokáta, z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný R. J. prostřednictvím obhájce Mgr.
Ondřeje Havránka, advokáta, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l)
tr. řádu a obviněný T. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Petra Blažka,
advokáta, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. všichni
obvinění uplatňují uvedené dovolací důvody ve znění § 265b odst. 1 tr. řádu
účinném do 31. 12. 2021).
5. Obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) v
podrobnostech vytýká rozhodnutím soudů obou stupňů, že spočívají na nesprávném
právním posouzení skutku. Vyslovuje názor (shodně jako již v odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně), že skutková zjištění opatřená soudem prvního
stupně nenaplňují znaky aplikované právní kvalifikace podle § 283 tr. zákoníku,
neboť odpovídají právnímu institutu zániku trestnosti přípravy v případě
dobrovolného upuštění od přípravného jednání podle § 20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Vyjadřuje setrvalé přesvědčení, že v dané věci zásadní otázku, zda
zjištěné ukončení přípravného jednání lze právně kvalifikovat jako „dobrovolné
upuštění“ od přípravného jednání, oba soudy vyhodnotily zcela nesprávně. S
poukazem na základní požadavky na dobrovolnost upuštění od přípravy a případy,
kdy o dobrovolné upuštění od přípravy nejde (z nichž v dané věci přichází do
úvahy jen ten, který spočívá v upuštění od dalšího jednání pod vlivem překážky,
kterou nemohl překonat) tvrdí, že nebyla opatřena skutková zjištění, že by mu
něco bránilo dokončit danou trestnou činnost, když naopak skutková zjištění
odpovídají tomu, že k ukončení jednání došlo výlučně z jeho strany, aniž by mu
cokoliv, tím méně pak nepřekonatelná překážka, bránilo v pokračování v jednání,
a že tedy své angažmá ve skutkovém ději ukončil s vědomím možnosti v přípravě
pokračovat (čin dokončit). V souvislosti s tímto tvrzením se zaměřuje na
skutková zjištění učiněná soudy na základě provedených důkazů. Zdůrazňuje, že
soud prvního stupně pracuje s důkazy vztahujícími se k ukončení jeho činnosti,
jichž je v rámci provedeného dokazování naprosté torzo, toliko v odstavci 151. svého rozsudku, a těmito jsou vedle výpovědí obviněných a výpovědi svědka O. D. pouze čtyři odposlechy v rámci akcí ZOE 33 a ZOE 23. Uvádí, že i z tohoto
odstavce však nadto vyplývá, že soud prvního stupně skutkově zjistil tlak na
pokračování realizace celého projektu v Angole s tím, že byl úkolován k
pokračování v zahájených aktivitách, a tudíž ani zde se soud prvního stupně
nevyjadřuje k ukončení přípravného jednání, tj. k tomu, za jakých okolností a z
jakých důvodů k němu došlo. Úvahy tohoto soudu obsažené v odstavci 154. jeho
rozsudku, jehož text pak rozebírá větu po větě a rozporuje je, považuje za
důkazně nepodložené, přičemž zejména poukazuje na to, že nebylo skutkově
zjištěno, co přesně bylo ještě zapotřebí k realizaci záměru spoluobviněných R. G. a T. H., a že by mělo být právě úkolem jmenovaných spoluobviněných dodat
za tímto účelem příslušné podklady, resp. že tyto mohl získat jen od nich;
namítá tak, že klíčová hodnotící úvaha, že to byli uvedení spoluobvinění, kteří
další postup zablokovali, je naprosto nepodložená, nepřezkoumatelná, nelogická
a rozporná se zjištěným skutkovým stavem. Tvrdí rovněž, že jmenovaní
spoluobvinění začali vznášet požadavky na vrácení investovaných prostředků (a
tedy ukončení akce) až delší dobu poté, co on svou činnost ukončil a jakékoliv
její pokračování zablokoval.
Vytýká též to, že skutková věta obsahuje úplně
jiný – zásadně rozporný – popis ukončení činnosti než odůvodnění rozsudku. Jestliže pak soud prvního stupně čerpal konkrétnější poznatky o okolnostech
ukončení přípravného jednání z klíčového a prakticky jediného důkazu – výpovědi
svědka O. D., a na jejím podkladě zjistil, že jediným důvodem ukončení
činnosti (projektu v Angole) bylo, že nedodal angolské straně požadované
dokumenty a přestal úplně komunikovat, zdůrazňuje, že právě nedodání podkladů a
odmlčení se v komunikaci byl způsob, jakým se sám „dobrovolně“ (aniž by k tomu
byl jakkoliv nucen, když pokračování bylo možné) rozhodl dané přípravné jednání
ukončit; v důsledku toho měl pak veškeré důvody obávat se reakce
spoluobviněných R. G. a T. H. na takové jeho rozhodnutí, jež se nakonec
ukázaly jako důvodné. Dodává, že konkrétní podoba a obsah nezbytných dokumentů
nebyly soudy skutkově zjištěny, přičemž však reálně šlo o dokumenty, v jejichž
opatření by nebyl žádný praktický problém (ani věcný – co do obsahu, ani časový
– bylo by možné je zpracovat v krátké lhůtě, ani finanční – nevyžadovaly by
žádné mimořádné výdaje).
6. V dalším textu tento dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že zcela
ignoroval jeho rozsáhlou a konkrétní odvolací argumentaci, jež zůstala naprosto
nevypořádána, když odůvodnění jeho rozsudku neobsahuje jedinou konkrétní reakci
na kteroukoliv z jeho mnoha námitek a ve vztahu k jeho osobě jsou mu v něm
věnovány dva neurčité odstavce 119. a 120. Poukazuje navíc na vnitřní
rozpornost v prvně uvedeném odstavci, kdy z věty „V momentě, kdy zjistil, že
látky požadované obžalovanými H. a G. by mohly sloužit k výrobě drog, proto
s nimi spolupráci ukončil“ dovozuje, že odvolací soud výslovně potvrzuje jeho
dobrovolné upuštění od přípravy, avšak v druhé části tohoto odstavce formuluje
úvahy opačné. Nesouhlasí rovněž s tím, pokud odvolací soud, poukazuje na
judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, odkazuje na
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
7. Jmenovaný obviněný dále uplatňuje námitku vůči zákonnosti pořízených
odposlechů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu. Je přesvědčen, že
byly nařízeny v rozporu se zákonnými zásadami, neboť jak z prvotního příkazu ze
dne 5. 4. 2018 (na č. l. 3302), tak z ostatních je zjevné, že soud nedisponoval
žádnými konkrétnějšími poznatky k jeho protiprávnímu jednání, a jednalo se tak
o pouhou spekulaci; základní usvědčující poznatky tedy nařízení odposlechů
nepředcházejí, nýbrž byly odposlechy teprve následně získávány. V této
souvislosti zdůrazňuje, že význam předmětné námitky je dán především tím, že
bez nezákonně opatřených odposlechů by orgány činné v trestním řízení neměly
proti němu prakticky žádné usvědčující důkazy. Dodává, že uvedené nedostatky
pak mají vykazovat též odposlechy ostatních obviněných, zejména spoluobviněného
R. G.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího
soudu a řízení jemu předcházející, včetně rozsudku soudu prvního stupně, v
rozsahu, v němž se týká jeho osoby, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný R. G. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“)
spatřuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že jednáním popsaným ve
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyla naplněna objektivní ani
subjektivní stránka trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dále v nepřezkoumatelnosti závěrů soudů obou
stupňů týkajících se posouzení skutku, v důsledku čehož bylo porušeno jeho
právo na spravedlivý proces, a rovněž v tom, že zejména ve vztahu ke skutkům
popsaným pod body 1a)-1b), 3), 7) a 8) rozsudku soudu prvního stupně je dán
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními tohoto soudu a provedenými důkazy. K
posledně uvedené námitce a k tomu, že tato zakládá jím tvrzený dovolací důvod,
přitom obsáhle cituje z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
10. V navazujícím textu se jmenovaný dovolatel vymezuje proti
rozhodnutím soudů obou stupňů, přičemž kategoricky popírá spáchání skutků
popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s výjimkou skutku
uvedeného pod jeho bodem 9), k jehož spáchání se naopak od počátku doznával.
Nesouhlasí zejména s tím, že by na základě provedeného dokazování bylo možno
dojít ke zjištěním, která by odůvodňovala právní závěr o naplnění skutkové
podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že jeho
stěžejní jednání je soudem prvního stupně formulováno z větší části bez
jakékoli opory v provedeném dokazování, a oba soudy při svém právním hodnocení
vycházely ze zcela nesprávně zjištěného skutkového stavu, takže pak je nutně
nesprávná i právní kvalifikace skutku. Vytýká soudu prvního stupně svévolnou
interpretaci provedených důkazů, zejména zadokumentovaných záznamů telefonních
hovorů mezi spoluobviněnými, a hojně užívanou paušalizaci, kdy skutkové závěry
týkající se spoluobviněných tento soud rozšiřuje (aniž by to z provedeného
dokazování vyplývalo) i na něj.
11. Dále se tento obviněný zaměřuje na skutky, jimiž byl uznán vinným,
jednotlivě. V případě skutku popsaného pod bodem 1a) rozsudku soudu prvního
stupně má za to, že extrémní rozpor spočívá ve skutečnosti, že soud neprovedl
jediný důkaz svědčící o získání jakéhokoli prospěchu jeho drogovou činností a
dokonce ani o tom, že by vyvíjel jakoukoli aktivitu, tedy snahu o získání
takového prospěchu. V tomto směru namítá, že při soudem tvrzeném objemu
pervitinu 163 kg a prodeji za bezmála 90 milionů Kč, není dobře představitelné,
že by orgány činné v trestním řízení nezjistily totožnost alespoň jednoho
zákazníka a nezaznamenaly distribuci dané drogy v takovém množství; daná
skutečnost podle jeho názoru svědčí o tom, že drogové aktivity s cílem zisku
obviněnými vůbec provozovány nebyly. Tvrdí, že nebyl proveden ani žádný důkaz
svědčící o jeho aktivním zapojení do těchto drogových aktivit a soud prvního
stupně v tomto ohledu zjevně spekuloval, když nepodloženě předjímal, že jím
předávané krabice obsahovaly prekursory pro výrobu pervitinu (soudy tak zjevně
porušily zásadu in dubio pro reo). Je přesvědčen, že výsledky sledovacích akcí
a záznamy telefonních hovorů vyznívají velmi vágně, neurčitě a lze je snad
považovat za nepřímé indicie, jež bez podpory přímých důkazů nemohou k závěru o
jeho vině postačovat. Vyslovuje názor, že i v případě přijetí skutkových
zjištění učiněných soudy o organizování trestné činnosti, toto zakládá trestní
odpovědnost za účastenství na trestném činu, nikoli za hlavní pachatelství. Za
obtížně uvěřitelnou označuje konstrukci skutku, z níž vyplývá, že měl spolu s
dalšími obviněnými T. H. a M. B. vyvíjet společné aktivity směřující k
získání prekursorů potřebných k výrobě pervitinu ze zemí mimo Evropskou unii, a
to prostřednictvím předstíraných obchodních aktivit v Angole. Namítá, že v
případě této části skutku pod bodem 1a) jde o nepodloženou konstrukci o
dokonaném trestném činu, když soud prvního stupně vzal za prokázané, že pokus o
obchodní aktivitu v Angole skončil neúspěchem, a tento skutek je učebnicovým
příkladem přípravy k trestnému činu. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1b),
uvádí, že jeho popis je vyloženě flagrantním příkladem nepodloženého závěru
hodnocení provedených důkazů, neboť ani jediný (a to ani nepřímý) důkaz
nepotvrzoval to, na co soud prvního stupně z neznámých důvodů usuzuje, tedy že
měl spoluobviněného R. J. doporučit spoluobviněnému T. H. pro realizaci
záměru pěstování a sušení konopí. Poukazuje na to, že již ze samotné konstrukce
popisu tohoto skutku je ostatně jasné, že ho s „pěstírnou“ ve XY měla i podle
názoru soudu spojovat toliko uvedená skutečnost, z čehož však nelze bez dalšího
dovozovat, že by měl jakékoli povědomí o následných aktivitách jmenovaných
spoluobviněných, natož, že by měl z jejich případné činnosti jakýkoli prospěch;
soud tak nedovodil ani základní prvky příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a
následkem, tedy činností těchto spoluobviněných.
Co se týče skutku popsaného
pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, namítá, že jediným důkazem nebyl
prokázán jeho záměr užít rostliny konopí či jejich části za účelem následné
distribuce a zisku, přičemž upozorňuje, že sám byl uživatelem marihuany, a tedy
přinejmenším zčásti ji pěstoval pro vlastní potřebu. Vytýká i to, že soudy bez
jakékoli opory v provedeném dokazování usoudily na množství jím vyprodukované
konopné sušiny a množství THC. Ve vztahu ke skutkům pod body 7) a 8) poukazuje
na odlišnou důkazní situaci oproti předchozím skutkům, neboť v jejich případě
soud vycházel pouze z jediného důkazu, a sice výpovědi svědka D. R. Uvádí,
že v těchto případech jde o ukázkovou situaci, v níž stojí tvrzení proti
tvrzení; trvá na tom, že daná výpověď je nepravdivá a účelově zkreslená, kdy
možným důvodem je osobní spor, který s tímto svědkem měl a v důsledku něhož
mezi nim vzniklo nepřátelství. Vyslovuje názor, že závěr soudů o tom, že se
předmětných skutků dopustil, je v rozporu se zásadou presumpce neviny a
principem in dubio pro reo, neboť není možné, aby byl odsouzen na základě
toliko jedné svědecké výpovědi, kterou popřel, když nebyl dán žádný důvod
přikládat výpovědi jmenovaného svědka větší váhu než jeho
výpovědi.
12. V závěru dovolání obviněný shrnuje, že soudy obou stupňů v jeho
případě zjistily skutkový stav neúplně, dovodily skutková zjištění bez jakékoli
zřetelné vazby na provedené důkazy, a tato zjištění jsou tudíž
nepřezkoumatelná, z čehož je patrné, že i právní hodnocení věci je chybné.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení
s rozsudkem soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil a
podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně, aby ji znovu
projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. řádu a
zprostil jej podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby.
13. Obviněný T. H. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění
účinném do 31. 12. 2021), namítá porušení svého práva na spravedlivý proces a
nesprávné právní posouzení skutku. Konkrétně pak tvrdí, že důkazy pořízené
odposlechem telekomunikačního provozu a protokoly o sledování, o něž zejména
soudy obou stupňů opřely závěr o jeho vině, jsou procesně nezpůsobilé k použití
jako důkaz, neboť již první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu Okresního soudu v Karviné i jeho následná prodloužení Krajským soudem v
Ostravě neobsahují zákonné náležitosti. Vytýká konkrétně, že první příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neobsahuje popis skutku, dále že
v něm není popsáno, na jaké trestné činnosti by se měl podílet, a že v něm jsou
pouze ničím nepodložené indicie o tom, že je páchána trestná činnost; rovněž z
jednotlivých příkazů není podle jeho názoru jasné, na základě čeho, proč po
dobu jednoho a půl roku byly prováděny odposlechy a sledování, když v těchto je
uváděno stále a opakovaně to, že dosavadním odposlechem nebyly zjištěny žádné
skutečnosti, které by dovolovaly policejnímu orgánu postup podle § 160 odst. 1
tr. řádu. Namítá, že důvodem odposlechu a sledování nemůže být pouze snaha
policejního orgánu očekávat důkazy, které budou sloužit k stíhání konkrétních
osob. Vzhledem k tvrzeným nezákonně pořízeným důkazům odposlechem a sledováním
má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s
provedenými důkazy.
14. Oběma soudům nižších instancí dále tento obviněný vytýká i to, že
opomněly zásadní důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení
skutkového děje. Poukazuje na to, že přestože je v odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně pracováno i s osobami A. D., O. K. a R. M., přes návrhy
obhajoby nebyl tímto soudem učiněn ani pokus o provedení důkazů výslechem
těchto osob; bez jejich výslechu ovšem nelze tvrdit, že měli ve skutkovém ději
jakousi úlohu.
15. Jmenovaný dovolatel napadá i výrok o trestu, a to zejména v
souvislosti s výše uvedenými námitkami týkajícími se výroku o vině, když nadto
uvádí, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísným, a to zvláště trest odnětí
svobody a trest propadnutí části majetku, kdy nejsou správně vyhodnocena
kritéria stanovená trestním zákoníkem pro ukládání trestu.
16. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal
soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
17. Obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) z
hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve
znění účinném do 31. 12. 2021) uplatňuje zcela (i formulačně) shodné námitky
jako obviněný T. H. Namítá tedy jednak nezákonnost důkazů pořízených
odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu a sledováním, a tudíž jejich
procesní nepoužitelnost, v důsledku čehož má za to, že skutková zjištění
učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a
dále i opomenuté důkazy, jimiž mají být neprovedené výslechy A. D., O. K. a
R. M. V souvislosti s námitkami k výroku o vině napadá též výrok o trestu
odnětí svobody, který považuje navíc ve výměře 12 let při rozpětí trestní sazby
10 až 18 let za nepřiměřeně přísný, stejně jako trest propadnutí části majetku,
přičemž je toho názoru, že nejsou správně vyhodnocena kritéria stanovená
trestním zákoníkem pro ukládání trestu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud
zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a
přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
18. Obviněný R. J. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) v rámci uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12.
2021) namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž vadné je i řízení mu
předcházející. Vyslovuje totiž názor, že právní závěry soudů jsou v extrémním
nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá
vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné
a právními závěry na straně druhé, resp. učiněná skutková zjištění soudů jsou v
extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a ve věci jsou rovněž dány tzv.
opomenuté důkazy. Dále ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) vytýká, že bylo rozhodnuto o
zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně,
přestože byl v řízení předcházejícím dán prvně citovaný důvod dovolání. Konečně
v obecné rovině nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, jestliže odkazuje na
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento soud se již bezezbytku
vypořádal se všemi námitkami uvedenými opětovně v odvolání, a pokud tento k
jeho osobě přistupuje paušálně tak, jako by se měl účastnit vytýkané trestné
činnosti v celém rozsahu a se všemi spoluobviněnými, a takto se věnuje i
námitkám všech obviněných společně, přičemž jemu vytýkané trestné činnosti
věnuje v odůvodnění svého rozsudku jen tři odstavce. Takové rozhodnutí pak
označuje za neodůvodněné, nepřezkoumatelné, a tedy za
nezákonné.
19. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
(ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. nesprávného právního posouzení skutku
jmenovaný dovolatel v podrobnostech předně zdůrazňuje, že část jeho jednání je
nutno právně posoudit jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 tr. zákoníku a
nikoliv jako dokonaný trestný čin, když ve vztahu k zajištěným 163 kusům
konopných rostlin nedošlo k výrobě omamné či psychotropní látky. V této
souvislosti vytýká oběma soudům, že měly objasnit celkový rozsah trestné
činnosti, k jejímuž dokonání směřoval. Nesprávné hmotněprávní posouzení pak
vztahuje ke znaku „jako člen organizované skupiny“, přičemž nesouhlasí s tím,
pokud soud prvního stupně shledává organizovanou skupinu v propojení jeho osoby
a spoluobviněných T. H. a R. G. způsobem popsaným ve skutkové větě pod
bodem 1b) jeho rozsudku; má jednak za to, že ze zadokumentovaných hovorů lze
zjistit pouze to, že si s obviněným R. G. vyměňují informace o pěstování
konopných rostlin, nikoliv to, že by se jmenovaný spoluobviněný podílel na
pěstování konopí jeho osobou, a dále podle jeho názoru absentuje činnost a cíl
pro organizovanou skupinu nejtypičtější, a to distribuce marihuany, neboť zde
není jediný důkaz o tom, že by si předmětnou drogu předávali či ji
distribuovali třetím osobám. Dále vytýká soudu prvního stupně, že ve vztahu k
němu neodůvodňuje, čím měly být naplněny znaky „neoprávněně prodal“ a „v úmyslu
získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. K posledně uvedenému
znaku současně namítá, že zjištěná prodejní cena (90 Kč/1 g) není aplikovatelná
na sušinu zajištěnou ve XY, neboť většina z této měla nízký obsah THC, a
tudíž nebyla toxikomansky využitelná a prodejná; nadto zdůrazňuje, že k určení
tzv. čistého prospěchu je nutné zohlednit a odečíst jím vynaložené náklady,
přičemž odůvodnění soudu prvního stupně v tomto ohledu považuje za nedostatečné
a nepřezkoumatelné. Nesouhlasí tak s tím, je-li mu kladeno za vinu získání
prospěchu ve výši 1 672 740 Kč bez odečtu nákladů a vytýká uvedenému soudu, že
nebyly prokazovány a zjišťovány (kromě vybavení pěstírny) další náklady,
zejména na elektrickou energii; v této souvislosti vytýká rovněž odvolacímu
soudu, že neprovedl jím navržené důkazy – opětovné přehrání hovoru č. 16 v
rámci akce ZOE 34 a dotaz na společnost ČEZ ohledně nákladů na elektrickou
energii v období od října 2017 do 19. 11. 2018 a v předchozích obdobích – a to
bez jakéhokoliv odůvodnění. Konečně vyjadřuje svou nespokojenost i s tím, že ve
vztahu k jeho jednání soud prvního stupně nedostatečně konkrétně vymezil znaky
„jinak jinému opatřil“ a „pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku“. Co se týče tvrzeného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními, tento se má týkat skutkového závěru, že mu bylo spoluobviněným R. G. prostřednictvím M. M. dodáno 200 kusů klonů, které měl následně
vypěstovat a sklidit. S poukazem na zadokumentované hovory v rámci akce ZZT ZOE
14 č. 100 a v rámci akce ZOE 08 č.
57 a též na protokol o sledování prostoru za
restaurací XY v rámci akce ZOE 21, na podkladě nichž soud prvního stupně daný
skutkový závěr učinil, tvrdí, že označenými důkazy naopak tento prokázán nebyl,
přičemž navíc v tomto směru poukazuje i na obsah THC v sušině nalezené ve XY
a v sušině nalezené u spoluobviněného R. G. a M. M. s tím, že tento je
neporovnatelný, takže se nemohlo jednat o shodné odrůdy rostlin konopí. I zde
přitom vytýká odvolacímu soudu, že bez odůvodnění zamítl jeho návrhy na
doplnění dokazování – opětovné přehrání hovorů č. 100 a č. 110 v rámci akce ZZT
ZOE 14 a předložení protokolu o sledování z akce ZOE 21 včetně fotografií – a
tyto tak označuje za důkazy opomenuté. Dalšími takovými důkazy mají být podle
jeho názoru jednak znalecký posudek z oboru biologie, odvětví botanika ke
stanovení celkové hmotnosti využitelné sušiny získané ze zajištěných 163 kusů
rostlin a k odhadu množství THC obsaženého v dopěstovaných rostlinách, a dále
opětovný výslech zpracovatele odborného vyjádření P. B., neboť namítá, že byl
zkoumán jen reprezentativní vzorek 10 kusů a hodnoty takto získané pak byly
aplikovány na všechny zajištěné rostliny a navíc i na oněch 200 kusů rostlin,
jejichž vypěstování nebylo vůbec prokázáno. Rozporuje též, že by soud prvního
stupně při předmětných výpočtech postupoval v jeho prospěch. Za nesprávný
považuje i postup soudu prvního stupně, pokud vyslechl jmenovaného zpracovatele
odborného vyjádření jako svědka, a jestliže tomuto byly kladeny otázky z oboru
botaniky (např. k napadení rostlin sviluškou, plísní), tj. mimo jeho odbornost. Poukazuje také na to, že tento zpracovatel v odborném vyjádření uvedl, že
všechny zajištěné stopy z místa pěstírny jsou velmi pravděpodobně kontaminovány
plísněmi, což má podle jeho mínění prokazovat jeho nezkušenost s pěstováním
rostlin konopí a jeho tvrzení, že v jeho případě se jednalo pouze o neúspěšné
pokusy o vypěstování konopí.
20. V závěru dovolání tento obviněný uvádí, že s výjimkou skutečností
uvedených k tzv. opomenutým důkazům, které dopadají v zásadě pouze na napadené
rozhodnutí odvolacího soudu, ostatní skutečnosti stran nesprávného právního
posouzení skutku, nesprávného hmotněprávního posouzení a extrémního rozporu
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jež jsou podřaditelné pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, se vztahují též na
řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu
prvního stupně, a tedy též celé řízení předcházející, a aby ve smyslu § 265l
odst. 1 tr. řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Obviněný T. P. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) tvrdí, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a
rovněž na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Shodně jako již v odvolání
proti rozsudku soudu prvního stupně v podrobnostech namítá, že soud prvního
stupně nesprávně hodnotil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B., jíž
bezmezně věří, ačkoliv jeho tvrzení (zejména o existenci sešitu, o němž tento
hovořil) neprověřoval dalšími důkazy. Dále poukazuje na to, že závěr o tom, že
se podílel na výrobě pervitinu ve velkém rozsahu, který byl následně
distribuován, tento soud učinil pouze na podkladě výpovědi jmenovaného
spoluobviněného, přestože je v extrémním rozporu s výpověďmi spoluobviněných
T. H. a J. K. a rovněž s protokoly o sledování osob a věcí i záznamy o
odposlechu telefonních stanic. Vytýká též to, že údajné množství předmětné
drogy vychází toliko z matematického výpočtu podle nakoupených chemikálií a
nikoli objektivně zjištěných důkazů. Z těchto důvodů má za to, že soud prvního
stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces. Další námitky pak směřuje vůči
příkazům k odposlechu telefonních stanic a sledování osob, jež podle jeho
názoru byly vydány v době, kdy předchozím prověřováním nebyly zjištěny žádné
skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl páchán trestný čin. Tvrdí (shodně jako
spoluobvinění T. H. a J. K.), že z jednotlivých příkazů není podle jeho
názoru jasné, na základě čeho, proč po dobu jednoho a půl roku byly prováděny
odposlechy a sledování, když v těchto je uváděno stále a opakovaně to, že
dosavadním odposlechem nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by dovolovaly
policejnímu orgánu postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu, přičemž zdůrazňuje, že
důvodem odposlechu a sledování nemůže být pouze snaha policejního orgánu
očekávat důkazy, které budou sloužit k stíhání konkrétních osob. Vzhledem k
tvrzeným nezákonně pořízeným důkazům odposlechem a sledováním pak má za to, že
skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými
důkazy. Soudům obou stupňů dále tento obviněný vytýká i to, že opomněly zásadní
důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení skutkového děje;
přestože totiž byl navržen zejména důkaz výslechem A. D., nebylo tomuto návrhu
vyhověno. V návaznosti na zmíněné vady pak namítá porušení čl. 6 odst. 1, odst.
3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a uvádí odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu.
22. V dalším textu dovolání jmenovaný obviněný vytýká soudu prvního
stupně, že nezkoumal míru zavinění každého jednotlivého spolupachatele a jeho
rozsudek je z důvodu úplné absence identifikace konkrétní formy zavinění
nesprávný a nepřezkoumatelný. Domnívá se též, že mu bylo kladeno k tíži, že
nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Konečně namítá, že soudy
obou stupňů nezohlednily náklady na výrobu pervitinu, a nesouhlasí ani s
částkou, za kterou bylo možno pervitin prodat. S ohledem na výše uvedené
skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a
rozsudek soudu prvního stupně zrušil, současně aby zrušil celý výrok o trestu a
přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
23. K dovoláním obviněných se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní
zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po
úvodní rekapitulaci dovolacích námitek obviněných předně konstatuje, že v dané
trestní věci rozhodně nezůstalo dokazování povrchní, nedostatečné či
polovičaté. Naopak soud prvního stupně realizoval dokazování precizní a úplné,
v jehož rámci provedl v podstatě všechny v úvahu přicházející důkazy, které
také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí dovolatelé, ale zejména ve
vzájemných souvislostech – vyhodnotil, přičemž v zásadě vyčerpávajícím způsobem
též reagoval na všechny klíčové námitky dovolatelů, jež byly orientovány
jediným směrem, totiž dosáhnout zproštění obžaloby či alespoň uznání viny pro
významně užší rozsah spáchané trestné činnosti. Vyslovuje názor, že soud
prvního stupně dospěl k takovým skutkovým závěrům, které lze z provedených
důkazů logicky dovodit, tyto jsou správné, a tudíž nelze dovodit vadu tzv.
extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Poukazuje na to,
že pro objasnění dané trestné činnosti sloužily především závěry expertiz a
posudků (tyto se staly stěžejními z toho důvodu, že pachatelé se svého jednání
dopouštěli dlouhodobě a za využití maximální míry konspirace, kdy podstatná
část vyprodukovaných drog nebyla zajištěna) v návaznosti na informace získané
sledováním osob a věcí, odposlechy a domovními prohlídkami. Je současně
přesvědčen, že soud prvního stupně při formování skutkového děje postupoval
striktně ve prospěch obviněných a vycházel výlučně z důkazů, které byly
zajištěny v souladu se zákonem a byly také řádně provedeny. Uvádí, že případná
nespokojenost dovolatelů s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s
odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným námitkám, není
chybou soudů a neznačí, že tato skutková zjištění jsou vadná a s provedenými
důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně); odlišná skutková zjištění soudů,
která se míjí s představami obviněných, pak nemohou být ani důsledkem
nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany
soudů.
24. V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na
argumentaci většiny dovolatelů, jejímž prostřednictvím s odkazem na údajné
formální i faktické nedostatky příslušných návrhů či příkazů tito zpochybňují
zákonnost odposlechů (potažmo sledování osob a věcí), resp. procesní
využitelnost důkazů a informací jimi získaných. Uvádí, že takto koncipovanou
námitku pod žádný dovolací důvod nelze podřadit, když navíc zcela odporuje
faktickému stavu věci. S poukazem na zákonné podmínky odposlechu, jak jsou
vymezeny v § 88 tr. řádu konstatuje, že všechny zákonem požadované náležitosti
byly splněny a z takto řádně zajištěného důkazu tudíž lze vycházet (tytéž
závěry přitom platí i pro sledování osob a věcí, přeshraniční sledování,
domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor) – dotčené návrhy i navazující
příkazy byly obsáhle, podrobně a především výstižně odůvodněny, byla zde
vymezena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a řádně
rozvedeno, čím je podezření z trestného činu odůvodněno a pro jaký trestný čin
se trestní řízení vede, a to včetně odkazu na příslušnou trestní sazbu a na
mezinárodní smlouvy, které ke stíhání takového trestného činu Českou republiku
zavazují; současně bylo popsáno, z jakých důvodů je odposlech povolován a čím
je odůvodněna neodkladnost, resp. neopakovatelnost požadovaných úkonů.
Zdůrazňuje, že nedostatkem rozhodně nemůže být skutečnost, že odposlechy byly
prodlužovány opakovaně, neboť je třeba přihlédnout k rozsahu a závažnosti
páchané trestné činnosti, které se obvinění dopouštěli dlouhodobě a
konspirativním způsobem; jestliže důvodné a zjištěnými skutečnostmi podložené
podezření z trestné činnosti nadále trvalo, stejně jako přetrvávaly důvody
nařízeného odposlechu, nicméně podmínky pro řádné zahájení trestního stíhání ve
smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu po jistou dobu dány nebyly, logicky a naprosto v
souladu se zákonem došlo k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu. Je přesvědčen, že obdobně nelze mít výhrady ani k úplnosti dokazování.
Co se týče problematiky tzv. opomenutých důkazů, je toho názoru, že žádný
stěžejní důkazní návrh soudy nebyl zcela opomenut, řádně provedené důkazy byly
v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně hodnoceny a stejně tak nedošlo ani k
zamítnutí důkazního návrhu bez věcně relevantní argumentace, tj. pokud některé
důkazní návrhy nebyly akceptovány, stalo se tak s řádným a dostatečným
odůvodněním. Dodává, že svým povinnostem se nezpronevěřil ani odvolací soud,
který podaná odvolání přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se
vypořádal, byť se tak stalo zčásti prostým odkazem na komplexní argumentaci
soudu prvního stupně, v čemž však nelze shledat žádnou vadu. Z hlediska výhrady
stran údajné povrchnosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu státní zástupce
(s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž vychází také
Ústavní soud) připomíná, že závazek odůvodňovat rozhodnutí nemůže být chápán
tak, že je vyžadována podrobná odpověď na každý argument.
25. Pokud jde o dovolání obviněných T. H. a J. K., jejichž
argumentace je zcela shodná, státní zástupce k jejich námitce založené na
zpochybnění zákonnosti a procesní využitelnosti odposlechů a sledování osob a
věcí, konstatuje, že ji nejenže nelze (shodně jako námitku ve smyslu údajného
extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů) pod jimi vytýkaný
ani žádný jiný dovolací důvod podřadit, ale nadto je nedůvodná, neboť k
porušení zákonných ustanovení souvislosti s povolováním odposlechu, sledováním
osob a věcí ani se zajištěním dalších důkazů rozhodně nedošlo. Pokud jde o jimi
vytýkanou nepřiměřenou přísnost uložených trestů odnětí svobody a propadnutí
části majetku, uvádí, že jednak taková námitka nemůže být relevantně uplatněna
v rámci žádného ze zákonných dovolacích důvodů, a dále, že tresty uložené všem
obviněným jsou sice přísné, nikoli však nepřiměřeně přísné, když odpovídajícím
způsobem odráží především rozsah trestné činnosti, její závažnost, zištný
motiv, míru zapojení obviněných, jejich postoj (absenci polehčujících
okolností), jakož i – v případě některých z nich – jejich trestní minulost. Ve
vztahu k dovoláním obviněných T. H. a J. K. z výše zmíněných důvodů
navrhuje, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
26. Shodný způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu pak státní zástupce
navrhuje i v případě dovolání obviněného T. P., neboť rovněž jeho dovolání je
postaveno výlučně na námitkách skutkové a procesní povahy, v jejichž rámci
vytýká soudům vadné hodnocení důkazů, zpochybňuje věrohodnost výpovědi
spoluobviněného M. B., obecně proklamuje nejasnost a nepřezkoumatelnost
rozsudků soudů, vytýká vadu opomenutých důkazů a dovozuje procesní
nepoužitelnost odposlechů a sledování osob a věcí, čehož důsledkem má být
údajné porušení jeho práva na spravedlivý proces; takové námitky se však s
deklarovaným dovolacím důvodem naprosto rozchází. Stejný závěr státní zástupce
činí i ohledně dovolatelovy výtky, že v odsuzujícím rozsudku absentuje určení
konkrétní formy zavinění, neboť toto odporuje realitě; v této souvislosti
poukazuje na odstavec 331. odůvodnění rozsudku, v němž soud prvního stupně
jednoznačně uvedl, že obvinění se trestné činnosti dopustili v úmyslu přímém
podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K poukazu obviněného na nezohlednění
faktických nákladů na výrobu pervitinu (učiněnému však bez zpochybnění znaku „v
úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“) a jeho
nesouhlasu s částkou, za niž bylo možno pervitin prodat, uvádí, že i tato
námitka směřuje do skutkových zjištění soudů. Současně je však nedůvodná, neboť
soudy vzaly v potaz náklady, jež se v dané věci podařilo prokázat (když jiné
náklady obvinění v průběhu dokazování ani nekonkretizovali), přičemž i částka,
za kterou byl pervitin prodán, vychází ze skutečně zadokumentovaných prodejních
cen. Navíc, i pokud by bylo vycházeno z jím tvrzených nákladů na výrobu
pervitinu, stále by se jednalo o prospěch přesahující 40 000 000 Kč, a tedy
prospěch velkého rozsahu.
27. Co se týče dovolání obviněného R. G., státní zástupce konstatuje,
že meritem tohoto jsou, přestože obviněný namítá, že nebyla naplněna objektivní
ani subjektivní stránka stíhaných trestných činů, ve skutečnosti námitky, jež
pod žádný dovolací důvod podřadit nelze, neboť jde o výhrady skutkové a
procesní povahy, jejichž prostřednictvím vytýká soudům zejména vadné hodnocení
provedených důkazů, popírá své pachatelství, označuje skutková zjištění za
extrémně nesouladná s provedenými důkazy, nesouhlasí s rozsahem trestné
činnosti a napadá [v případě skutků pod body 7) a 8)] věrohodnost svědka D.
R. Právě uvedené se pak týká i výtky dovolatele, že soudy nepřihlédly k jeho
užívání marihuany, a tedy nevzaly v potaz, že přinejmenším část konopí pěstoval
pro sebe. Zdůrazňuje, že soudy uvedenou okolnost samozřejmě zohlednily, ovšem
to ničeho nemění na faktu, že konopí bylo podle jejich zjištění v převážné míře
pěstováno pro obchod a tedy ze zištných důvodů, přičemž společně s vyrobeným
pervitinem se tak obviněný dopustil trestné činnosti ve velkém rozsahu a v
úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch velkého rozsahu. Vzhledem ke shora
uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání
tohoto obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
28. Ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného M. B. státní zástupce
uvádí, že s jím uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu se míjí ty z nich, v jejichž rámci vytýká odvolacímu soudu, že se
nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, čímž porušil jeho právo na
obhajobu, a dále nesouhlasí s vytyčením rozsahu trestné činnosti, případně
zpochybňuje procesní použitelnost odposlechů. Naproti tomu jeho námitku, jejímž
prostřednictvím dovozuje zánik trestnosti přípravy ve smyslu § 20 odst. 3 písm.
a) tr. zákoníku, s velkou dávkou tolerance (neboť i tato je zčásti postavena na
účelové a zavádějící dezinterpretaci části skutkových zjištění) považuje za
podřaditelnou pod předmětný dovolací důvod, současně ji však shledává zjevně
neopodstatněnou. Připomíná, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně
prokázáno, že jmenovaný obviněný od samého počátku velmi dobře věděl, o jaké
látky se jedná a k jakému nelegálnímu účelu jsou určeny. S tímto vědomím se
také aktivně podílel na krocích, jež měly ve skutečnosti směřovat k dovozu
prekursorů na výrobu metamfetaminu na území České republiky (a nikoli k
zahájení legálního podnikání), přičemž zjevně jednal s vidinou vysokého
mnohamilionového zisku, o kterém se zmiňovali i další obvinění. Státní zástupce
zdůrazňuje, že k realizaci uvedeného pak nedošlo nikoli z důvodu jeho
svobodného a dobrovolného rozhodnutí, nýbrž se tak stalo výlučně v návaznosti
na neúspěch obchodu, který se nevyvíjel podle představ obviněných, přičemž
důsledkem skutečnosti, že nedošlo k jeho úspěšné realizaci, byly neshody
obviněného a spoluobviněných T. H. a R. G. Konstatuje, že dovolatel tedy
upustil od dalšího jednání výlučně pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat,
což nemůže být případem dobrovolného upuštění od dokonání stíhaného zvlášť
závažného zločinu. Z hlediska obviněným dále uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uvádí, že s ohledem na to, že rozsudek
soudu prvního stupně není zatížen vadami nesprávného právního posouzení skutku
ani jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, logicky nemůže být vadný ani
rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud zamítl odvolání obviněného jako
nedůvodné. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
29. Státní zástupce má konečně za to, že námitkám skutkovým a procesním
se ve svém mimořádném opravném prostředku nevyhnul ani obviněný R. J. Je
tomu tak v případě jeho polemiky se skutkovými zjištěními, jež mají být v
extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo jeho výtky stran opomenutých
důkazů. Obdobného charakteru je i jeho výhrada, v jejímž rámci zpochybňuje
závěry kriminalistické expertizy zpracované B., případně pokud v rozporu se
skutkovými zjištěními tvrdí, že u jednotlivých pachatelů se jednalo o
samostatné jednání provedené vždy bez součinnosti s ostatními a bez toho, že by
bylo primárně zaměřeno na distribuci marihuany. Státní zástupce poukazuje na
to, že právě a výlučně na posledních dvou výhradách skutkové povahy obviněný
zpochybňuje naplnění znaků „spáchání činu členem organizované skupiny“ a
„neoprávněně prodal“, které tudíž (neboť je buduje na odlišných skutkových
zjištěních) pod tvrzený dovolací důvod rovněž nelze podřadit. Nad rámec tohoto
konstatování uvádí, že v dané věci se do realizace protiprávní činnosti
objektivně zapojily více než tři osoby a tato se vyznačovala pečlivou a
promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byly zaručeny úspěšná
produkce marihuany a maximální zisk a bylo zabráněno odhalení trestné činnosti.
Jednotlivé úkony zapojených osob přitom na sebe věcně navazovaly, měly
odpovídající časovou posloupnost a byly z těchto hledisek logickým způsobem
skloubeny – obviněný T. H. zajistil prostory a finance, obviněný R. G.
sehnal osobu, která se bude o rostliny starat, a nejméně v jednom případě i
sazenice konopných rostlin, a obviněný R. J. jako „zahradník“ provedl
potřebné stavebnětechnické úpravy a realizoval pěstování konopných rostlin pro
sebe a zbylé spoluobviněné. Vyslovuje tedy názor, že znak „spáchal čin jako
člen organizované skupiny“ zjevně byl naplněn. Dále konstatuje, že mimo
vytýkaný dovolací důvod stojí i námitky obviněného, v jejichž rámci tvrdí, že
kvalita části drogy byla natolik špatná, že nemohl dosáhnout soudem tvrzeného
prospěchu, případně že soudy neodečetly všechny náklady; nadto je podle jeho
názoru zřejmé, že obvinění měli v úmyslu produkovat marihuanu opakovaně a
dlouhodobě (pro tento účel se zajímali o nákup dalších květináčů), přičemž
jejich snahu ukončil až policejní zátah; znak „v úmyslu získat značný prospěch“
tak obviněným nepochybně naplněn byl.
30. Za námitku, již lze pod obviněným deklarovaný dovolací důvod
podřadit, státní zástupce považuje tvrzení, že poslední pěstební cyklus (tedy
čtvrtá sklizeň o počtu 163 kusů rostlin) ještě nebyl ukončen, a tudíž nešlo o
dokonaný trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy spáchaný ve velkém rozsahu, ale pouze o jeho
pokus. Současně však tuto shledává neopodstatněnou. Pokud jde o produkci
marihuany v případě skutku pod bodem 1b) a čtvrtý pěstební cyklus, poukazuje na
to, že soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že obviněný jako „zahradník“
přechovával neoprávněně pěstované rostliny konopí (jež jsou samy o sobě omamnou
látkou a již v raných fázích růstu obsahují THC, a tudíž ke sklizni může dojít
již v dřívějších fázích kultivačního procesu) pro jiného, a tedy uvedený
trestný čin i v případě čtvrtého pěstebního cyklu dokonal právě ve formě
„přechovávání pro jiného“; v případě předchozích tří pěstebních cyklů šlo o
„neoprávněnou výrobu“. Podle názoru státního zástupce je však významné rovněž
to, že v podstatě i bez rostlin ze čtvrtého pěstebního cyklu zajištěných při
policejním zásahu byl čin spáchán ve velkém rozsahu. Jak totiž vyplývá ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, obvinění v návaznosti na realizaci
čtyř pěstebních cyklů o minimálním počtu 363 kusů rostlin získali (resp. s
ohledem na čtvrtý cyklus mohli získat) přinejmenším 18 586 g konopné sušiny o
celkovém obsahu nejméně 1 561 g THC, takže i při odečtu čtvrtého pěstebního
cyklu fakticky (předchozími třemi sklizněmi) získali více než 10 200 g sušiny,
čímž bylo naplněno jedno z kritérií pro naplnění velkého rozsahu. Ačkoliv pak
obsah THC v této sušině byl „pouze“ nejméně 860 g, další zjištěné okolnosti
(trestná činnost byla páchána sofistikovaným způsobem, a to více než rok v
rámci pěstebních cyklů na sebe navazujících a přerušených až policejním
zásahem) ve spojení s celkovým množstvím sušiny svědčí závěru, že čin byl
skutečně spáchán „ve velkém rozsahu“.
31. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného R. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr.
řádu o dovoláních všech obviněných v neveřejném zasedání.
32. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům
obviněných k jejich případným replikám. Repliku (a současně doplnění dovolání)
obdržel jen od obviněného R. G. Obviněný v ní předně nesouhlasí se státním
zástupcem, pokud tento rozporuje aplikaci zásady in dubio pro reo na jeho
případ; je totiž setrvale přesvědčen, že verze skutkového děje nebyla v jeho
případě dostatečně prokázána a existují o ní vážné pochybnosti, přičemž soudy
obou stupňů dotvářely skutkový děj vlastními úvahami, namísto toho, aby při
absenci důkazů o jeho vině rozhodly v jeho prospěch. Dále se opětovně zaměřuje
na výpověď svědka D. R. s tím, že zdůrazňuje, že jde o jedinou výpověď
osoby, která měla být jeho odběratelem drog, v důsledku čehož vzniká důkazní
situace tvrzení proti tvrzení. Rozporuje též názor státního zástupce, podle
něhož v dané věci ze strany soudů nedošlo k opomenutí důkazů, a rovněž jeho
tvrzení, že zpochybnění zákonnosti odposlechů a informací jimi získaných nelze
považovat za dovolací důvod, přičemž v tomto směru odkazuje na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022; současně
má za to, že podmínky pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu nebyly splněny, a k této problematice odkazuje na judikaturu Nejvyššího
soudu a Ústavního soudu. V návaznosti na to uvádí jednotlivě dané podmínky a
vytýká, že v příkazu k odposlechu nejsou vymezeny konkrétní skutkové okolnosti,
které by odůvodňovaly jeho vydání, tento je neobvykle stručný, stroze, vágně a
obecně odůvodněný, není v něm vyloženo, proč jde o úkon neodkladný a
neopakovatelný. Vzhledem k těmto vadám pak tvrdí, že odposlech získaný na
základě takového příkazu je nezákonný a procesně nepoužitelný důkaz. Nadto
namítá, že soud prvního stupně z obsahu odposlechů učinil závěry, které z nich
neplynou, a tudíž překračují hranici volného hodnocení důkazů a naopak nesou
znaky libovůle a preference verze předkládané obžalobou, v důsledku čehož jsou
skutková zjištění soudů nesprávná a nezákonná; dezinterpretaci obsahu
odposlechů přitom vytýká také odvolacímu soudu. Jestliže pak státní zástupce
upozorňuje na to, že odůvodnění rozhodnutí nemusí být v každém případě podrobné
a všechny argumenty nemusejí být zodpovězeny, zdůrazňuje, že při ukládání tak
vysokého trestu, jaký byl uložen v jeho případě, je mimořádně pečlivé
odůvodnění rozhodnutí nezbytné. Závěrem setrvává na svém návrhu na rozhodnutí
dovolacího soudu, jak jej uvedl v dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J.
K. a T. P. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením
trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v
zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3
tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2
tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní
obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f
tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují
veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
34. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda
obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů,
jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
35. Jak již bylo uvedeno, všichni obvinění dovolání výslovně opírají o
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do
31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), a obvinění M. B. a
R. J. uplatňují nadto též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.).
Ve skutečnosti ale i v dovoláních obviněných R. G., T. H., J. K. a T.
P. lze vysledovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve
znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního
rozhodnutí tito obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož
přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
36. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který
byl dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu, ve
znění účinném do 31. 12. 2021 (druhá alternativa).
37. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak
podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního
zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně u obviněného R. G. ve výroku o
trestu za skutek pod bodem 7. rozsudku soudu prvního stupně a za splnění
podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu uložil tomuto obviněnému trest, jak bylo výše
konkretizováno, a dále podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných M. B., R.
G., T. H., R. J., J. K. a T. P. a též odvolání státního zástupce
ohledně obviněného T. H. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné,
že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do
31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala
spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
38. Tímto dovolacím důvodem je pak všemi obviněnými výslovně uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2021, jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci
takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního
posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním
řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo
vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve
smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to
přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení
vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku
o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
39. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav
poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo
pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval
hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených
rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného
doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím
řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o
dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.
řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový
stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu
prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem
zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž
přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS
412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp.
zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7.
2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i
povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu,
přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz
např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne
20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS
166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS
376/03).
40. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů
byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze
tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad
právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových
závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006,
sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy
Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004,
sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř.
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
41. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje
a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou základních práv a svobod (dále
jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v
předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného),
včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna
Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
42. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela
trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v
nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g)
byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy“.
43. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní
úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov.
například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh.
tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen
aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování,
tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné
od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti
Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je
vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr.
řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom
též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k
podání dovolání (§ 265f odst. 2 tr. řádu). Všem obviněným lhůta k podání
dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely
trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
44. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku
odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s
průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací
námitky obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. neodpovídají jimi
uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2021, neboť nejsou námitkami zpochybňujícími právní
posouzení skutku či jiné hmotněprávní posouzení, nýbrž se týkají otázek výlučně
skutkových a procesních. Svou veškerou argumentací totiž brojí proti úplnosti
dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti
správnosti jimi učiněných skutkových zjištění, přičemž současně vytýkají též
nezákonnost, a tudíž i procesní nepoužitelnost důkazů a poznatků získaných na
podkladě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí
s tím, že tyto byly nařízeny na podkladě příkazů nesplňujících zákonné
náležitosti. Provádí přitom vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozují z
nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak
tvrdí, že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z těchto důvodů
dovozují, že byli uznáni vinnými v rozporu se zásadou presumpce neviny a
principem in dubio pro reo, a mají za to, že bylo porušeno jejich právo na
spravedlivý proces. Pokud jde o dovolání obviněných M. B. a R. J., i
tito uplatňují zčásti námitky výše uvedeného charakteru, jež se se shora
citovaným dovolacím důvodem míjí, ovšem vznášejí též výhrady, které pod tento
podřadit lze, neboť se vztahují (nikoli jen formálně) k právnímu posouzení
skutků, jimiž tito obvinění byli uznáni vinnými. Ohledně posledně zmíněných
námitek jmenovaných dvou dovolatelů však Nejvyšší soud shledal, že jsou zjevně
neopodstatněné.
45. Ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na dovolání jednotlivých
obviněných, Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v dané trestní věci
neshledal žádný, natož obviněnými tvrzený extrémní rozpor či nesoulad, případně
(podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými
zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního
stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich
hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými
skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v
odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých
důkazů učinil (srov. velmi podrobné, logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a
závěry shrnuté zejména v bodech 76., 77., 79. až 89., 102., 105., 106., 108. až
110., 122., 125., 134. až 136., 143., 147., 150., 151., 154., 171., 177., 182.,
183., 185., 188. až 191., 195., 208., 209., 216. až 219., 223., 257., 262.,
267., 291., 292., 294., 295. a 300. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž s těmito
hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v
odůvodnění svého (byť v některých ohledech stručnějšího, ovšem nikoli
nepřezkoumatelného) rozsudku [srov. zejména jeho body 92., 95., 97., 99., 101.,
103., 104. až 131.]. Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru
vytknout. Stejný závěr pak učinil i ohledně právního posouzení skutků ve vztahu
ke všem obviněným, když toto shledal správným a zákonným (k právním závěrům
soudů srov. body 315. až 332. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod
132. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V návaznosti na uvedené skutečnosti
považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že veškeré skutkové a procesní
námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito vytýkají vadné hodnocení
provedených důkazů soudy a zpochybňují správnost skutkových zjištění, která po
tomto hodnocení učinily, s tím, že tato označují za extrémně rozporná, resp.
nesouladná s obsahem provedených důkazů, či namítají, že jsou založena na
procesně nepoužitelných důkazech, by nemohly obstát ani z hlediska první a
druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve
znění účinném od 1. 1. 2022. Uvedený závěr platí obdobně i v případě výhrady
obviněných T. H., J. K., R. J. a T. P., kterou jmenovaní vznášejí vůči
úplnosti provedeného dokazování, přičemž namítají, že soudy v dané věci
opomněly zásadní důkazy; ani tato námitka by z hlediska třetí varianty
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1.
1. 2022 obstát nemohla, neboť není důvodná, jak bude rozvedeno níže v
odůvodnění tohoto usnesení v rámci pasáží týkajících se uvedených obviněných
jednotlivě.
46. K dovoláním obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v
souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
IV. A
K dovolání obviněného M. B.
47. Obviněný M. B., jak již bylo výše zmíněno, v dovolání uplatňuje
jednak námitky, jež pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2021, nelze podřadit. Tak je tomu v případě, pokud
vytýká odvolacímu soudu, že ignoroval jeho rozsáhlou a konkrétní odvolací
argumentaci, když se k jeho protiprávnímu jednání vyjádřil jen ve dvou
odstavcích, a považuje odůvodnění jeho rozsudku navíc za rozporné, a dále
tehdy, jestliže zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a
záznamů telekomunikačního provozu. Nad rámec tohoto konstatování je však třeba
uvést, že jde o námitky nedůvodné. Co se týče tvrzených nedostatků odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu, je pravdou, že zásadní námitkou obviněného ohledně
dobrovolného upuštění od dalšího protiprávního jednání a zániku trestnosti
přípravy se odvolací soud zabývá výslovně v odstavcích 119. a 120., ovšem dané
části skutku pod bodem 1a) se týká i předcházející bod 118., a odvolací soud se
vyjadřuje k provedenému dokazování a skutkovým závěrům (ve vztahu k veškeré
trestné činnosti obviněných, včetně té, jíž se dopustil i tento dovolatel) též
v bodech zmíněných shora v bodu 45. tohoto usnesení. Současně je třeba
konstatovat, že byť jde o odůvodnění stručné, je jasné a přesvědčivé. Pokud jde
o vytýkanou vnitřní rozpornost věty v bodu 119. odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu, je zřejmé, že formulace „V momentě, kdy zjistil, že látky požadované
obžalovanými H. a G. by mohly sloužit k výrobě drog, proto s nimi spolupráci
ukončil“ není závěrem odvolacího soudu, ale pokračováním předchozí věty
týkající se obhajoby obviněného, a tedy jde jen o formulační neobratnost; tato
věta měla být navázána na předchozí vhodněji např. formulací „ a tomu, že“.
48. Pokud jde o námitku obviněného stran nezákonnosti pořízených
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu z důvodu jejich nařízení v
rozporu se zákonnými zásadami, a to proto, že byly nařízeny na základě
spekulací, když jim nepředcházely žádné konkrétnější poznatky a tyto jimi měly
být teprve získávány, ani této nemohl Nejvyšší soud z hlediska důvodnosti
přisvědčit.
49. V obecné rovině je možné předně připomenout, že odposlech a záznam
telekomunikačního provozu je za podmínek vymezených v § 88 tr. řádu dovoleným
zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením,
tj. do základního práva upraveného v čl. 13 Listiny a do práva na respektování
soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy. Nařídit
odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. řádu lze
pouze tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví
trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro
některý ze zde vyjmenovaných trestných činů nebo pro jiný úmyslný trestný čin,
k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to pokud lze důvodně
předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a
nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení
podstatně ztížené. Podle § 88 odst. 2 tr. řádu odposlech a záznam
telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na
návrh státního zástupce soudce, a to obligatorně v písemné podobě. V příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušném návrhu
státního zástupce k jeho vydání, přitom musí být uvedena uživatelská adresa či
zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její
totožnost známa (uvedením jména a příjmení, adresy, popřípadě i zaměstnání a
dalších potřebných identifikačních údajů), trestný čin naznačený v odstavci 1
citovaného zákonného ustanovení, doba, po kterou bude odposlech a záznam
telekomunikačního provozu prováděn a která nesmí být delší než čtyři měsíce, a
dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby
jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a
též musí být vysvětleny i důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Ve smyslu § 88 odst. 4
tr. řádu lze na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu prodloužit dobu trvání tohoto odposlechu a záznamu
stanovenou v příkazu, a to i opakovaně, vždy však maximálně o další čtyři
měsíce, přičemž o tomto prodloužení rozhoduje v řízení před soudem soudce soudu
vyššího stupně a v přípravném řízení soudce krajského soudu na návrh státního
zástupce. Podle § 88 odst. 6 tr. řádu má-li být záznam telekomunikačního
provozu použit v trestním řízení jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol
s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o
orgánu, který záznam pořídil. (srov. ŠÁMAL, P., RŮŽIČKA, M. Komentář k § 88. In
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2013, s. 1196, 1207, 1210 až 1211).
50. Z prvotního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
ze dne 17. 4. 2018 (založeného na č. l. 3316 až 3319 spisu), na který odkazuje
obviněný (uvádí však nesprávné číslo listu i chybné datum jeho vydání 5. 4. 2018, kdy na č. l. 3302 až 3306 je založena žádost policejního orgánu o podání
návrhu na jeho vydání z tohoto data), jakož i z následného příkazu k
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 8. 8. 2018
(založeného na č. l. 3331 až 3337 spisu) je zřejmé, že splňují všechny
náležitosti vymezené v § 88 tr. řádu včetně řádného a konkrétního odůvodnění. V
těchto je uveden zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní
hranicí trestní sazby nejméně osm let a k jehož stíhání nadto zavazuje
vyhlášená mezinárodní smlouva, a ve smyslu § 88 odst. 2 tr. řádu v nich je též
stanoveno mobilní telefonní číslo, osoba uživatele a doba trvání odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu nepřekračující čtyři měsíce. Současně jsou v
odůvodnění příkazů uvedeny konkrétní okolnosti, které jak vydání příkazů, tak
maximální dobu jejich trvání a rovněž potřebu prodloužení doby trvání
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k obviněnému zcela
dostatečně odůvodňují. Z těchto okolností je totiž zjevné, že obviněný znal
výrobce pervitinu a místo, kde se tento vyráběl, a pravděpodobně také na
předmětné trestné činnosti aktivně participoval, neboť byla zadokumentována
jeho společná cesta s obviněným R. G. do prodejny V. a dále opakovaně i jeho
přítomnost v XY, kde vlastní dům obviněný T. H. Rovněž tak je v příkazech
popsáno, čím byla odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost těchto úkonů –
jednalo se o vysoce škodlivou trestnou činnost páchanou vysoce konspirativním
způsobem, kdy bez odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu nebylo možné
zjistit takové informace, které by vedly k zahájení trestního stíhání všech
zúčastněných pachatelů, přičemž tyto bylo nezbytné zjišťovat bezodkladně, neboť
pokud by pachatelé získali informace o tom, že jsou prověřováni, bylo možné
očekávat ukončení jejich trestné činnosti; neopakovatelnost daných úkonů pak
byla dána nemožností zadokumentovat komunikaci mezi pachateli, případně dalšími
osobami dodatečně po zahájení trestního stíhání a ani jiným (tedy neskrytým)
způsobem. Konečně je v příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu řádně odůvodněno, že v případě neprodloužení
odposlechu by mohlo dojít ke ztrátě cenných údajů a zmaření možnosti
policejního orgánu prokázat předmětnou trestnou činnost, přičemž z vyhodnocení
dosud zaznamenané komunikace obviněného, jež z důvodu snahy znesnadnit odhalení
měla ovšem spíše informativní než důkazní charakter, bylo zřejmé, že v procesu
odhalování trestné činnosti měl nezastupitelnou úlohu, neboť i například pouhé
sjednávání schůzek či odkazy na odposlechem nemonitorovatelné komunikační
aplikace bylo možné využít v kombinaci s dalšími prostředky skrytého
prověřování.
Podstatnou přitom byla skutečnost, že důvodné podezření z páchání
trestné činnosti nadále trvalo, přestože podmínky pro řádné zahájení trestního
stíhání obviněných po jistou dobu (vzhledem ke konspirativnímu způsobu páchání
trestné činnosti) dány nebyly. V příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu je rovněž konstatováno, že v postupu policejního
orgánu nebylo zjištěno žádných průtahů ani nezákonností s tím, že tento účelně
využíval všech v úvahu přicházejících procesních prostředků skrytého
prověřování, tyto řádně vyhodnocoval a zakládal do spisového materiálu, takže
skutečnost, že se dosud nepodařilo shromáždit a zadokumentovat konkrétní
informace a důkazy odůvodňující zahájení trestního stíhání vůči konkrétním
osobám podle § 160 odst. 1 tr. řádu, nebyla způsobena nezákonností, průtahy či
liknavostí v policejním postupu, nýbrž obezřetností pachatelů, kteří své
protiprávní jednání obratně zastírali.