Judikát 11 Tdo 125/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:11 Tdo 125/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.125.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Obhájce zvolený
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 37 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 11 Tdo 125/2026-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání obviněné K. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 6. 2024, č. j. 13 To 114/2024-204, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 T 1/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. K. odmítá. Odůvodnění: I.Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 16 T 1/2023-170, uznal obviněnou K. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
2. Přisouzeného zvlášť závažného zločinu se obviněná dopustila zkráceně řečeno tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu letních měsíců 2021 v XY prodala J. J. ve třech případech psychotropní látku metamfetamin (pervitin), vždy za částku 1.000 Kč, tedy za celkovou částku ve výši 3.000 Kč, ačkoli 16. 11. 2020 vykonala trest odnětí svobody v délce 300 dnů, v který byl přeměněn původní trest 300 hodin obecně prospěšných prací uložený jí za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2016, č. j. 90 T 55/2016-43.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 13 To 114/2024–204, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.
4. Pro úplnost rekapitulace trestního řízení je třeba doplnit, že ve věci byl nejprve vydán Okresním soudem v Havlíčkově Brodě zprošťující rozsudek ze dne 18. 7. 2023, č. j. 16 T 1/2023-116, který byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21. 11. 2023, č. j. 13 To 322/2023-153, k odvolání státního zástupce zrušen ve výroku, jímž byla obviněná zproštěna obžaloby pro skutek pod bodem II. (tj. v části týkající se prodeje drogy svědku J.) a v této části vrácen soudu prvního stupně. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání. To prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Poledníka. Kromě toho bylo jménem obviněné učiněno podání označené jako dovolání, které zpracoval Mgr. Luděk Růžička, advokát.
6. Ve svém prvním podání zpracovaném obhájcem JUDr. Petrem Poledníkem uplatnila obviněná dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Namítla, že byla odsouzena pouze na základě svědecké výpovědi J. J., distributora drog, s nímž měla jisté osobní rozpory.
U veřejného zasedání odvolacího soudu byl proveden důkaz dopisem adresovaným tímto svědkem dovolatelce, v němž označil svou výpověď za lživou. Svědek u odvolacího soudu potvrdil pravost dopisu a odmítl vypovídat, neboť mu hrozilo trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi. Odvolací soud měl hodnotit věrohodnost svědka v kontextu předmětného dopisu, a nikoliv pouze podle toho, co uvedl dříve v přípravném řízení. Obviněná v této souvislosti vytkla soudům nižších stupňů, že porušily zásadu in dubio pro reo, neboť není zřejmé, proč se přiklonily k J. svědecké verzi.
7. Ve svém druhém podání zpracovaném Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Vycházela prakticky ze shodné argumentace jako ve svém prvním podání. To pouze s modifikací, že svědectví klíčového svědka J. J. označila jako procesně nepoužitelný důkaz, neboť tento svědek své výpovědi účelově měnil. Jako distributor a uživatel návykových látek měl sníženou důvěryhodnost sám o sobě, bez ohledu na to, že písemně svůj výslech a svědectví popřel a zpochybnil.
V návaznosti na to dovolatelka namítala, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť soud nevzal v potaz výslechy svědků, kteří vypovídali v její prospěch. Na tomto základě dovodila i nesprávné právní posouzení, neboť soud prvního stupně nikdy jednoznačně nedoložil aktivní účast dovolatelky na distribuci návykových látek. Samotné tvrzení svědka J. J. není dostatečným důkazem, protože je založeno na procesně nepoužitelném důkazu, výpovědi organizátora samotné trestné činnosti, tj. J.
J.
8. Závěrem obou podání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 18. 6. 2024, č. j. 13 To 114/2024, a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2024, č. j. 16 T 1/2024, a současně aby Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
9. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
10. K prvému dovolatelčinu podání státní zástupce upozornil, že soudy nižších stupňů logicky přijatelným způsobem vysvětlily, proč třem opakovaným výpovědím svědka J. uvěřily a proč považují předání pervitinu tomuto svědkovi dovolatelkou za prokázané. Dovolatelka zjevně uplatnila první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž státní zástupce nemá za to, že by byl založen zjevný rozpor mezi obsahem svědecké výpovědi svědka J. a skutkovým zjištěním soudů, že dovolatelka tomuto svědkovi prodala pervitin. Rozpor by mohl vzniknout tím, pokud by svědek před odvolacím soudem jako svědek vypovídal a pokud by v této nové výpovědi své tři předchozí výpovědi popřel nebo nahradil novým tvrzením, že dovolatelka mu žádné drogy nepředala. To však svědek J. neučinil. Z obavy před trestním stíháním odmítl v odvolacím řízení jako svědek vypovídat.
Státní zástupce se pozastavil nad tím, že svědek by se dříve neobával vypovídat nepravdivě a nyní by se měl obávat vypovídat pravdivě, když pouze nepravdivou výpovědí by se mohl dopustit trestného činu, jehož spáchání se podle dovolatelky obává – totiž křivé výpovědi. Přiléhavějším vysvětlením je podle státního zástupce, že svědek se obává vypovědět nepravdu ve prospěch dovolatelky právě nyní a že právě proto nevypovídá. V každém případě je zřejmé, že výpověď svědka J. stojící proti soudy učiněným skutkovým závěrům neexistuje, neboť tento svědek takovou novou výpověď ve svém dopisu sice avizoval, ale posléze nerealizoval. Dovolatelkou tvrzený zjevný rozpor tedy neexistuje a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.
11. K namítanému porušení zásady in dubio pro reo státní zástupce připomněl bohatou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu a uvedl, že pokud dovolatel poukazuje na tuto zásadu, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly.
12. Státní zástupce reagoval též na druhé podání obviněné. Připomněl, že procesně nepoužitelným je důkaz, který byl opatřen nebo proveden v rozporu se zákonem, případně způsobem, který porušuje základní procesní zásady či základní práva a svobody. Dovolatelka však k opatření ani provedení J. svědecké výpovědi nic neuvádí, namítá pouze sníženou důvěryhodnost tohoto svědka. Brojí tedy proti důvěryhodnosti, a nikoliv přípustnosti tohoto důkazu. Taková námitka směřuje pouze proti způsobu hodnocení důkazů soudem a neodpovídá tedy žádnému z dovolacích důvodů.
Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněná tvrdí jen se stručným posteskem, že soud prvního stupně vycházel z výpovědi svědka J. a vůbec nevzal v potaz výslechy svědků, kteří vypovídali ve prospěch dovolatelky u soudu prvního stupně v hlavním líčení. K takto obecné námitce státní zástupce vyzdvihl, že Nejvyšší soud není povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, jak je patrno z bodu 13.
odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22. Ani v této třetí části proto neodpovídají námitky dovolatelky žádnému z dovolacích důvodů.
13. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná jen zopakovala své předchozí výhrady k hodnocení výpovědi svědka J., aniž by uvedla nějakou argumentaci hmotně právní. Při absenci takové argumentace nelze učinit závěr, že by tyto námitky uvedenému dovolacímu důvodu odpovídaly.
14. Státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelkou v jejím prvním podání dovolání odpovídají jen dílem první variantě dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné. Ve zbývajících částech prvního podání dovolání (námitky založené na zásadě in dubio pro reo) a ve všech třech částech druhého podání dovolání neodpovídají námitky dovolatelky žádnému z dovolacích důvodů. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. III.Přípustnost dovolání
15. Dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Uvedené však platí jen ve vztahu k dovolání podanému obhájcem JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem.
16. U podání zpracovaného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, totiž není doloženo zmocnění, na základě něhož by tento advokát obviněnou zastupoval, resp. byl jejím obhájcem. Chronologicky vzato :
· Mgr. Luděk Růžička, advokát, se stal zvoleným obhájcem obviněné nejprve ve věci vedené u prvostupňového soudu pod sp. zn. 16 T 1/2023. Plná moc je datována 30. 8. 2023 (č. l. 20). · Paralelně s tím byl Mgr. Luděk Růžička, advokát, zvoleným obhájcem obviněné i ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 16 T 5/2023, kde jemu udělená plná moc je datována 19. 3. 2023 (č. l. 5 sp. zn. 16 T 5/2023). · Usnesením z 6. 6. 2023 soud prvního stupně věc sp. zn. 16 T 5/2023 spojil do věci 16 T 1/2023. V takto spojených věcech figuroval jako zvolený obhájce Mgr.
Luděk Růžička, advokát, po celé řízení před soudem prvního stupně, navazující na prvé odvolací řízení a znovu vedené řízení prvostupňové, které skončilo odsuzujícím rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 16 T 1/2023-170. · Dne 28. 3. 2024 doložil týmž dnem datovanou plnou moc k obhajobě obviněné advokát JUDr. Petr Poledník, advokát (č. l. 177), a to se současně podaným odvoláním. · Po předložení věci odvolacímu soudu Mgr. Luděk Růžička, advokát, doložil dne 14. 5. 2024 (č. l. 190) výpověď jemu udělené plné moci ze strany obviněné.
Výpověď byla datována dnem 26. 3. 2024 (č. l. 191). · Žádná nová plná moc, která by vedla k opětovnému zmocnění Mgr. Luďka Růžičky, advokáta, předložena nebyla. Přesto tento advokát podal dne 29. 1. 2026 dovolání (č. l. 259).
17. Nejvyšší soud se pokusil vyjasnit nedostatek zplnomocnění. Po opakovaných pokusech se podařilo Mgr. Luďka Růžičku, advokáta, zastihnout a tento přislíbil nedostatek zhojit a plnou moc zaslat. To se stalo 18. 3. 2026, leč dodaná plná moc osvědčovala původní zmocnění, neboť byla datována dnem 20. 2. 2024, tedy předtím, než dne 26. 3. 2024 zanikla výpovědí. Ani dodatečně doložená plná moc tak neprokazovala, že Mgr. Luděk Růžička, advokát, by byl obviněnou zmocněn k podání dovolání. Proto k jím zpracovanému podání nebylo možno přistupovat jako k dovolání, jehož argumenty by mohly být Nejvyšším soudem vypořádávány.
18. Níže uvedená argumentace se proto pojí pouze k dovolání podanému obviněnou v řádném zastoupení, tj. k dovolání zpracovanému obhájcem JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem.
IV. Důvodnost dovolání
19. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z podstatné části opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněné poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu.
Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či usnesení ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
20. Obviněná založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst.
3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
22. Obviněná tento dovolací důvod uplatnila v jeho prvé alternativě. Konkrétně tak činila zejména při svých úvahách o věrohodnosti svědka J. v kontextu jí zaslaného J. omluvného dopisu, který je v rozporu s jeho předešlými výpověďmi. Jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí.
Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
23. Námitky dovolatelky nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
24. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů. Její výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že odvolací soud předložený dopis od svědka J. a jeho předešlé výpovědi vyhodnotil jinak, než by si ona představovala či přála. Nutno předeslat, že jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně, vyčerpávajícím způsobem hodnotily všechny provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti.
Právě a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat jinou výkladovou variantu. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněná, která se upínáním na teoreticky možnou eventualitu určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem zásadních nesrovnalostí v celku. Obviněná tak neoznačuje rozpor (natož zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale pouze se domáhá jiného hodnocení důkazů.
25. Nutno zdůraznit, že odvolací soud se dostatečně a velmi podrobně vypořádal s námitkami obviněné, že J. dopis zcela zpochybňuje jeho svědeckou výpověď, ze které nelze nadále vycházet. Odvolací soud zdůraznil, že svědek nijak nevysvětlil, proč uvedený dopis napsal, a přestože k věci vypovídal jako svědek celkem třikrát shodně v neprospěch obviněné, kterou usvědčoval z toho, že při návštěvách v bytě si od ní koupil drogu pervitin, tuto výpověď v pozici svědka neodvolal ani nezměnil. Ani poté, kdy u veřejného zasedání odmítl svědek J. znovu k věci vypovídat, byť připustil, že napsal dopis obviněné, neshledal odvolací soud důvody, které by vyžadovaly korekci skutkových závěrů vyvozených soudem prvního stupně (v podrobnostech srov. zejména body 14 – 18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
26. Uvedeným závěrům odpovídají skutečnosti zjištěné z předloženého spisového materiálu. Svědek J. v trestní věci obviněné vypovídal celkem třikrát. · V přípravném řízení vypovídal dne 2. 5. 2023 (č. l. 12 a násl. spisu sp. zn. 16 T 5/2023), tedy v době, kdy byl ve vazbě (viz usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 5. 2023, č. j. 16 T 3/2023-158, zažurnalizované na č. l. 144 – 145 projednávaného spisu). Podle protokolu o výslechu jmenovaného svědka (č. l. 12 a násl. spisu sp. zn. 16 T 5/2023) tento měl od dovolatelky pervitin asi třikrát.
Dovolatelka jej nepřemlouvala, aby jí poskytl drogy. Když s ní byl, chtěl po ní drogy on. · Následně byl vyslýchán u hlavního líčení dne 18. 7. 2023 (č. l. 111 a násl. spisu), tedy už poté, kdy byl sám ve vlastní trestní věci pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věcí (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 7.
6. 2023, č. j. 14 To 97/2023-123, zažurnalizovaný na č. l. 142 projednávaného spisu). V době svého svědeckého výslechu u hlavního líčení tedy byla jeho vlastní trestní věc již skončena. U hlavního líčení konaného dne 18. 7. 2023 (č. l. 111 a násl. spisu) uvedl, že nikdy obviněné návykovou látku neposkytl. Myslí, že mu obviněná jednou drogu poskytla. Pokud uvedl v přípravné řízení, že to bylo třikrát, neví, asi jednou nebo dvakrát, třikrát asi ne. Myslí, že u obviněné byl v bytě jednou nebo dvakrát.
Byl tam právě pro něco, pro drogu. Myslí, že to bylo ve dvou případech. Nikdo další u toho nebyl přítomen. · Znovu byl svědek J.
vyslechnut v době výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v rámci hlavního líčení konaného dne 20. 2. 2024 (č. l. 165 a násl. spisu), kde vypověděl, že obviněná mu jednou nebo dvakrát drogu poskytla. U ní v bytě byl jednou nebo dvakrát. Drogu mu poskytla v tom bytě, asi ve dvou případech. Jednalo se asi o pervitin. Minule uvedl tři případy, teď uvádí dva případy.
27. U veřejného zasedání konaného dne 18. 6. 2024 (č. l. 201 a násl. spisu) uvedený svědek potvrdil, že napsal dopis obviněné, dále ale odmítl k věci vypovídat. V předmětném dopise (č. l. 196 spisu) píše, že se obviněné omlouvá za problémy, které jí svým jednáním způsobil. Věci, které proti ní vypovídal, byla jedna velká lež. Dělal to pod tlakem a chtěl si chránit vlastní krk, pod slibem mírnějšího trestu. Chtěl změnit výpověď, ale řekli mu, že pokud to udělá, dopustí se křivé výpovědi. Vymyslel si svůj příběh, ale nedošlo mu, že tím může zničit život slušné ženě.
28. Svědek J. ve svých výpovědích shodně potvrzoval, že mu obviněná poskytovala drogy, a to asi ve dvou případech, vždy u ní v bytě. Kromě toho svědek poměrně shodně popisoval způsob seznámení s dovolatelkou a popsal její podobu. Současně je třeba brát v úvahu, že svědek učinil výpověď rovněž v době, kdy již byl pravomocně odsouzen za svoji vlastní drogovou trestnou činnost. Tím nelze dát za pravdu dovolatelce ohledně jejích spekulací stran toho, proč se měl uchylovat ke lži. Pokud by si svědek J.
chtěl ve své vlastní trestní věci polepšit, učinil by tak nepochybně v průběhu trestního řízení vedeného proti jeho osobě, nikoliv až poté, kdy už byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud neshledal nic nelogického na tom, pokud soudy nižších stupňů vyhodnotily J. svědeckou výpověď jako věrohodnou a pravdivou. Konečně sama dovolatelka potvrzovala kontakt s tímto svědkem a že za ní docházel do bytu. Oba byli drogově závislými osobami, které měly zkušenosti i s distribucí drog a dovolatelka byla rovněž schopná obstarat si drogy sama.
V souvislosti se zprávou PhDr. Holendové je prokazováno, že v rozhodné době se dovolatelka dostala do životní krize a opět započala s užíváním drog.
29. Vyčítá-li obviněná soudům, že pochybily při posouzení věrohodnosti svědka J., Nejvyšší soud poznamenává, že věrohodnost důkazu hodnotí soud (viz § 2 odst. 6 tr. ř.), který se s ním v plném rozsahu seznámil. Závěr o tom, zda je důkaz věrohodný, musí soud opírat nejen o jeho obsah, ale učinit jej musí po posouzení dalších důkazů a všech rozhodných skutečností. V posuzované věci se soudy se všemi rozhodnými okolnostmi řádně vypořádaly a vysvětlily, jak svědeckou výpověď svědka J. hodnotily, zejména odvolací soud v kontextu s předloženým dopisem sepsaným jmenovaným svědkem. Nepřehlédl ani skutečnost, že ačkoliv svědek potvrdil své autorství dopisu, přesto předchozí učiněné výpovědi nepopřel a odmítl vypovídat. Odvolací soud se těmito skutečnostmi dostatečně zaobíral a zaujal srozumitelné a logické vysvětlení, proč nezpůsobují devalvaci ostatních informací, které svědek poskytl. 30.
Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soudy nižších stupňů posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudů nižších stupňů neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4.
6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnou v rámci jejího mimořádného opravného prostředku nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
31. Dovolatelka uplatnila shora uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta vznesla námitky, které se s dovolacími důvody míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 33. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů soudce