USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání
obviněného B. T., nar. XY ve XY, Slovenská republika, trvale bytem XY,
okres Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5.
2020, sp. zn. 4 To 28/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích
pod sp. zn. 23 T 25/2017, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného B.
T. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T
25/2017-922, byl obviněný B. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283
odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož
výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst.
1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále
uložen peněžitý trest v počtu pětiset denních sazeb ve výši jedné denní sazby
1.000 Kč, tj. v celkové výši 500.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě
nebyl uložený peněžitý trest vykonán, byl okresním soudem podle § 69 odst. 1
tr. zákoníku obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání
osmnácti měsíců.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Teplicích právní moci
nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání jak obviněný, tak státní
zástupce, který tak učinil v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných
prostředcích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 4. 5.
2020, sp. zn. 4 To 28/2020, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. řádu jako
nedůvodná zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný B. T.
shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěných dnech v období od léta 2010 do 22. 1. 2013 v XY, okres
Teplice, a to dílem v ul. XY, v budově označované jako „XY“, dílem v ul. XY,
tedy před domem v místě svého bydliště, a také v prostoru hřbitova, R. F.,
nar. XY, poskytoval drogu označovanou jako heroin, a to obvykle prodejem 2,5 či
5 gramů, za částky 800 až 1.000 Kč za 1 gram heroinu, a ve dvou případech mu
heroin neprodal, nýbrž směnil za parfémy a jiné věci spotřebního charakteru,
když celkem takto jmenovanému prodal či směnil heroin běžné kvality v celkovém
množství 828 gramů,
přičemž droga označovaná jako heroin obsahuje
(5R,6S)-4,5-epoxy-17-methylmorfin-7-en-3,6-diyl-diacetát, který je omamnou
látkou zařazenou do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a do seznamu
č. 3 přílohy 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
ve znění pozdějších právních předpisů, a obviněnému nesvědčilo žádné oprávnění
k nakládání s těmito látkami.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný B. T. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 To 28/2020-951, ve spojení s rozsudkem
Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č j. 23 T 25/2017-922,
dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výroku o
vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku
odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h)
a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
vykazuje řadu vad. Předně toto rozhodnutí podle dovolatele spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení, přičemž obviněný má rovněž za to, že mu byl uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští, popř. mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Současně bylo rozhodnuto o
zamítnutí jím podaného odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dle
jeho mínění dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel
podřadil své námitky směřující proti stěžejní výpovědi svědka R. F., a to
zejména v části, ve které tento svědek uvedl, že od obviněného po dobu dvou a
půl roku opakovaně získával omamnou látku heroin. V reakci na to dovolatel
zdůraznil, že tento svědek nemluví pravdu, neboť již při svém výslechu dne 6.
1. 2015, a poté i během hlavního líčení, na přímou otázku jasně uvedl, že v
letech 2010 až 2014 si opatřoval heroin výhradně od svědka R. G. s tím, že
žádný jiný zdroj neměl. V této souvislosti dovolatel upozornil i na to, že soud
prvního stupně svědeckou výpověď R. G. vůbec neakceptoval, načež až poté, co
mu byla předmětná věc odvolacím soudem zprvu vrácena, tuto výpověď vyhodnotil
jako nevěrohodnou pro údajné vnitřní rozpory, které však v odůvodnění svého
rozhodnutí nikterak nepopsal.
6. V návaznosti na to obviněný poukázal na vzájemné rozpory v
jednotlivých výpovědích svědka F., jež byly podle jeho názoru zjevné již v
průběhu trestního řízení. Obviněný uvedl, že již nalézacímu soudu předložil
fotografie svého bytu, aby jimi doložil, jak jeho byt v inkriminovanou dobu
vypadal, tedy že heroin skutečně neskladoval v zásuvkách svého stolu, kterak
svědek F. tvrdil. Nalézací soud však předloženou dokumentaci ignoroval, stejně
jako jím navrhované výslechy osob, které s ním v té době sdílely jeho
domácnost, pročež mohly potvrdit verzi prezentovanou jeho obhajobou. Z těchto
důvodů oba soudy nižších stupňů vyhodnotily nevěrohodnou výpověď svědka F.
jako usvědčující, a to i přesto, že v trestní věci obviněného, stejně jako v
trestní věci již odsouzeného R. G. jsou výpovědi jmenovaného svědka navzájem
v rozporu, pročež je vyloučeno, že by tento svědek v obou případech vypovídal
pravdu. Nadto svědek F. svoji výpověď průběžně měnil i v jednotlivých fázích
trestního řízení v nyní posuzované věci.
7. Dovolatel dále namítl, že soudy obou stupňů nepodrobily zkoumání ani
podivnou shodu okolností, kdy svědka F. v průběhu výkonu jemu uloženého
nepodmíněného trestu odnětí svobody navštívili policisté, kteří mu předložili
nějaké fotografie a sdělili mu, co je jim o věci známo. V reakci na tuto
fotorekognici svědek na jedné z fotografií označil osobu, kterou znal pod
přezdívkou B., což soud prvního stupně později vyhodnotil jako usvědčující
důkaz, a to přesto, že jej obviněný upozornil na skutečnost, že stejnou
přezdívku v XY užívalo vícero osob. Současně dovolatel vyjádřil údiv nad
skutečností, že krátce po této rekognici byl svědek F. z výkonu svého trestu
podmínečně propuštěn. Za čistou spekulaci soudu pak dovolatel označil výpočet
množství omamné látky, kterou měl v nyní posuzované věci údajně distribuovat
další osobě.
8. Na tomto základě obviněný tvrdí, že mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními z nich plynoucími je zřejmý extrémní rozpor, pročež bylo
porušeno jeho právo na spravedlivý proces, stejně jako procesní zásada in dubio
pro reo. Ve vztahu k uloženému trestu pak obviněný doplnil, že mu byla jako
přitěžující okolnost ve smyslu § 42 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku přičtena
ziskuchtivost, kterou však podle jeho názoru soud nikterak neprokázal, nýbrž ji
pouze dovodil z toho, že měl obviněný předmětnou drogu prodávat, aniž by
zjistil, s jakým ziskem.
9. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
dovolatel pouze stručně podotkl, že všechna výše uvedená pochybení byla dána
již v řízení před soudem prvního stupně, avšak v přechozích stadiích trestního
řízení nebyla ze strany nalézacího, ani odvolacího soudu nikterak napravena.
10. Naplnění dovolacího důvodu popsaného v § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu pak obviněný spatřuje v uložení trestu, který je podle jeho mínění v
rozporu s § 37 odst. 2 tr. zákoníku, jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. V této
souvislosti upozornil na to, že pro shodnou trestnou činnost byl týmž senátem
(byť pro větší rozsah) odsouzen také R. G. Tomu však byl vyměřen trest odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání čtyř let (viz rozsudek Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 47 T
26/2015). Z tohoto důvodu je obviněný přesvědčen o tom, že jemu uložený trest
je neoprávněně přísnější, než trest uložený již odsouzenému R. G., pročež
tento trest označil za protizákonný a protiústavní.
11. Vzhledem k výše uvedeným námitkám dovolatel závěrem navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
4. 5. 2020, č. j. 4 To 28/2020-951, i jemu předcházející rozsudek Okresního
soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T 25/2017-922, a aby předmětnou
věc znovu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 3. 11.
2020, sp. zn. 1 NZO 964/2020, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která veškeré námitky
dovolatele vyhodnotila jako nepodřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody.
13. Ve vztahu k námitkám subsumovaným pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupkyně předně akcentovala, že jednání
obviněného bylo spolehlivě prokázáno přesvědčivou výpovědí svědka R. F. Tento
svědek zcela logickým způsobem objasnil i své výpovědi učiněné dříve v odděleně
vedené trestní věci tehdy obviněného R. G., kdy jej označil jako jediný zdroj,
od kterého návykovou látku kupoval. K opakovaným poukazům dovolatele na
rozpornost výpovědí jmenovaného svědka ve dvou odděleně vedených trestních
řízeních státní zástupkyně stran tohoto tvrzení zdůraznila, že R. F.
nepopřel jiný zdroj, ale ani neuvedl jinou osobou, od které by látku v
předmětné době kupoval. Za podstatné státní zástupkyně považuje i to, že
výpověď R. F. je podporována rovněž výpověďmi svědkyň M. P. a N. B. K
námitce obviněného zpochybňující jeho totožnost s ohledem na to, že přezdívku
B. v jeho okolí užívá více osob, soudy zcela správně odkázaly na provedenou
rekognici spolu s fotodokumentací, během které svědek F. jednoznačně označil
obviněného jako osobu vystupující právě pod touto přezdívkou. Taktéž námitku
zpochybňující množství obviněným distribuované drogy státní zástupkyně odmítla
s odkazem na výpovědi výše uvedených svědků, jež je třeba považovat za
věrohodné.
14. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
státní zástupkyně konstatovala, že obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné
trestní sazby dané ustanovením § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Takový trest pak
hodnotí jako zcela přiměřený všem zákonným hlediskům, pročež je třeba námitku
obviněného o údajné nezákonnosti či protiústavnosti uložené sankce zásadně
odmítnout. K odkazu dovolatele na existenci dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. řádu se státní zástupkyně výslovně nevyjádřila, nicméně
vzhledem k argumentaci vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu a k provázanosti těchto dvou dovolacích důvodů je zjevné, že
i tento odkaz dovolatele vyhodnotila jako irelevantní.
15. Vzhledem k tomu, že dovolatel ve svém podání uplatnil pouze námitky
skutkového charakteru, státní zástupkyně Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání
obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu,
tedy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně přitom vyjádřila souhlas
s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v
neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v
souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda
dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše
uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání
vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu,
tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně
uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší
soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je
dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích
lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze
podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v
judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud
na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost
a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto
situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba
odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných
skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho
povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s
ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je
vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím
uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný
skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným
činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění
nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu,
jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný
namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není
vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo
574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb.
rozh. tr.
21. Obviněný B. T. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který může být naplněn ve dvou
alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který
zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem
trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl
obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52
tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo
zákonem stanovenou sazbu pak znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody
došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným
prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr.
zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Tento dovolací důvod proto
nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již
pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o
překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
22. Obviněný T. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě,
který je dán tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o
zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obecně lze tedy konstatovat,
že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané
odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po
věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací
soud neshledal důvodným. Za tohoto stavu sice nebylo odvolateli odepřeno právo
na přístup k soudu druhého stupně, avšak tento soud, přestože v řádném opravném
řízení napadené rozhodnutí věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
V.
K meritu věci
23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného B. T. splňuje kritéria jím
uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového
materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají
uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny
v § 265b odst. 1 tr. řádu.
24. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že dovolatel
jejich prostřednictvím opětovně usiluje především o zpochybnění věrohodnosti
klíčové výpovědi svědka R. F., který jej přímo usvědčil z toho, že si od jeho
osoby po dobu dvou a půl roku opakovaně opatřoval heroin, přičemž soud na
základě jeho svědectví dospěl k závěru, že celkové množství odebrané drogy
dosáhlo minimálně objemu 828 g.
25. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na tento
dovolací důvod nikterak nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané
jednání nenaplnilo znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2
písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše
uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění
nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli
odpovědnosti za spáchání projednávaného zločinu popsaného v tzv. skutkové větě,
pročež požaduje zrušení obou rozhodnutí soudů nižších stupňů a nové projednání
věci u soudu prvního stupně. Touto argumentační negací však dovolatel všechny
své námitky – mající výhradně skutkový charakter – znovu zaměřil výhradně proti
provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v
dovolacím řízení již nepřípustné.
26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §
265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není
určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně,
ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází
v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat,
popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném
prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových
zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout
jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci
se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl
zjištěn bez odůvodněných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal
žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných nižšími soudy,
kteréžto byly opřeny o četné, řádně provedené důkazy. Dovolací soud tak v rámci
svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Teplicích odvodil své skutkové závěry
ze svědecké výpovědi R. F., která nestojí osamoceně, nýbrž je podpořena rovněž
výpověďmi svědkyň M. P. a N. B. Tyto stěžejní důkazy pak doplnil ještě
listinnými důkazy (zejména opisem z evidence Rejstříku trestů obviněného,
soupisem z přestupkových spisů vedených k jeho osobě v místě jeho bydliště a
lustrací v Centrální evidenci stíhaných osob).
27. Tyto důkazy přitom soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu
s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení
založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných
souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak,
aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i
odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry
se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých
rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami obviněného. Nejvyšší soud tak
při svém přezkumu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými
zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal
žádný, nato extrémní nesoulad.
28. Jelikož však obviněný znovu akcentoval, že projednávaná trestná
činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen o tom, že
postupem soudů nižších stupňů došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými
důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a
hmotněprávními závěry na straně druhé, Nejvyšší soud celou věc znovu
přezkoumal.
29. Z přiloženého spisového materiálu přitom dovolací soud ověřil, že
R. F. jako klíčový svědek ve své výpovědi učiněné u hlavního líčení v této
trestní věci označil osobu obviněného jako dovolatele, který byl jedním ze tří
zdrojů omamné látky, kterou si v letech 2010 až 2014 (se zhruba půlroční pauzou
mezi únorem a zářím roku 2013, kterou strávil ve výkonu trestu odnětí svobody)
v XY opatřoval. Jmenovaný svědek výslovně uvedl, z počátku heroin nakupoval od
R. G. (zvaného „B.“) v množství 0,3 g denně, avšak poté, co množství jeho
odběru vzrostlo na 2,5 g až 5 g a svědek G. již takovým množstvím
nedisponoval, stal se jeho téměř výhradním dodavatelem právě obviněný B. T.
(zvaný „B.“). Pouze v několika případech, kdy se s obviněným T. nepohodl stran
kvality omamné látky, se svědek vracel i k dodavateli G. Dle svědkova
vyjádření přitom nastaly rovněž situace, kdy „B.“ přechodně neměl heroin k
dispozici, pročež obviněného sám odkázal přímo na R. G., popř. jej v několika
případech poslal rovněž za svým bratrem M. T. (zvaným „M.“).
30. Jelikož stran osoby distributora omamné látky tento svědek vypovídal
jinak v dříve projednávané trestní věci již odsouzeného R. G. a jinak ve věci
obviněného B. T., vyzval jej okresní soud k doplňující výpovědi za účelem
odstranění těchto rozporů. V návaznosti na to svědek F. nalézacímu soudu
potvrdil, že heroin skutečně v XY odebíral od tří osob, a to od R. G., B.
T. a M. T. V předchozí trestní věci, v rámci které byla projednávána trestná
činnost nyní již odsouzeného R. G. (sp. zn. 47 T 26/2015), však skutečně uvedl
jako svůj výhradní zdroj pouze tuto osobu. Danou skutečnost přitom svědek
odůvodnil tak, že nechtěl svojí výpovědí způsobit trestní stíhání i svým dalším
dvěma dodavatelům, zvláště ne v situaci, kdy na ně nebyl ze strany orgánů
činných v trestním řízení dotazován. Tímto nalézacímu soudu svědek F.
dostatečně objasnil důvody, pro které v předchozím trestním řízení neuvedl
jinou osobu, od které omamné látky v inkriminované době získával.
31. Jelikož svědek F. rozpory mezi svými výpověďmi přesvědčivým
způsobem objasnil, byla jeho výpověď v nyní posuzované věci nižšími soudy zcela
správně vyhodnocena jako přesvědčivá, dostatečně konkrétní a podrobná.
Podstatnou je rovněž skutečnost, že jeho výpověď nestojí osamoceně, nýbrž je
podpořena i výpověďmi svědkyň M. P. a N. B., které svědek (nezávisle na
sobě) informoval o nákupu drog právě od osoby obviněného B. T. Není rovněž
pravdou, že by okresní soud nepopsal v odůvodnění svého rozhodnutí důvody, pro
které vyhodnotil svědectví R. G. jako vnitřně rozporné. Jeho úvahy,
zabývající se vztahy obou jmenovaných osob, totiž obsahuje zejména bod 17
odůvodnění dotčeného rozsudku.
32. Pokud dovolatel namítl, že nalézacímu soudu v průběhu hlavního
líčení předložil důkazy, které podle jeho názoru vyvracely některé výroky
svědka F. (zejména fotografie jeho bytu, kterými zamýšlel vyvrátit výroky
svědka o tom, že zakoupený heroin skladoval v zásuvkách svého stolu, a
navrhované výslechy osob, které s ním v rozhodné době sdílely domácnost),
Nejvyšší soud nemohl tuto námitku akceptovat, a to hned z několika důvodů.
Vyjma toho, že i tato námitka je ryze skutkového charakteru, je třeba
zdůraznit, že není povinností nalézacího, popř. odvolacího soudu, který
projednával tento případ, akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení
dalších důkazů. V opačném případě by se totiž soud provinil proti jedné z
procesních zásad, jíž je zásada rychlosti řízení. Soud má totiž povinnost
provést pouze takový (např. obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k
důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí důkaz
navrhovaný obviněným jako nadbytečný, neboť jeho důkazní síla – vzhledem k již
zjištěných skutkovým zjištěním – není schopna zvrátit procesní situaci v jeho
prospěch, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své
odmítnutí řádně odůvodnit. Tomuto zákonnému požadavku přitom okresní soud v
nyní posuzované věci plně vyhověl, když v odůvodnění svého rozhodnutí
konstatoval, že důkazní hodnota obviněným předložených fotografií je mizivá, a
to pro odstup doby, možnosti záměny bytů či jejich částí, jakož i vzhledem k
jiným možným způsobům manipulace (viz bod 18 odůvodnění odsuzujícího rozsudku).
33. Rovněž námitky ve věci provedené fotorekognice, ke které byl svědek
R. F. vyzván Policií ČR v době svého výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší
soud odmítl pro jejich ryze procesní a skutkový charakter. Nicméně i z věcného
hlediska je nutné akcentovat skutečnost, že svědek F. ve Věznici Všehrdy dne
30. 6. 2016 na předložených fotografiích s jistotou označil osobu obviněného,
kterého znal pod jím užívanou přezdívkou „B.“, přičemž k tomuto doplnil, že si
od něho opakovaně a dlouhodobě obstarával heroin. Jmenovaný svědek současně
identifikoval i osobu známou jako „M.“, od které rovněž kupoval tutéž drogu,
pokud ji nesehnal u „B.“ (č. l. 66 p. v.). Vzhledem k této skutečnosti je tak
tvrzení obviněného, že stejnou přezdívku v XY užívá více osob, zcela
irelevantní.
34. Mimo to dovolatel označil za čistou spekulaci též samotný výpočet
množství omamné látky, kterou měl distribuovat, a kterou okresní soud podrobně
popsal v bodě 16 odůvodnění svého rozsudku (č. l. 924 p. v.). Obviněný však
nikterak neodůvodnil, na základě jakých argumentů je přesvědčen o nesprávném
výpočtu jím distribuované omamné látky. Za takové situace přitom není Nejvyšší
soud oprávněn si domýšlet důvody dovolatelovy argumentace, pročež i tuto jeho
námitku odmítl. Ze spisového materiálu je zcela zřejmé, že okresní soud výpočet
množství distribuované omamné látky důsledně podložil právě svědectvím R. F.,
který dostatečně přesně určil jak období svého užívání dané drogy, tak i v čase
se měnící jeho závislosti a s ní související četnost a množství nákupů
předmětné drogy – a to ve vztahu ke všem svým distribučním zdrojům. Jelikož tak
okresní soud svůj výpočet odvodil od dostatečně podrobných výroků tohoto
svědka, je zcela zjevná neopodstatněnost ničím nepodložené, shora uvedené
námitky dovolatele.
35. Ve stejném duchu bylo nutné odmítnout i další výtku obviněného
zaměřenou proti údajně neprokázané ziskuchtivosti, coby přitěžující okolnosti,
která mu byla přičtena ve smyslu § 42 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Svědek F.
totiž v rámci svých tvrzení uváděl nejen množství, ale i tržní cenu, za kterou
žádanou drogu od dovolatele nakupoval, včetně „množstevní slevy“, kterou
dostával, pokud kupoval její větší množství (z provedených důkazů např.
vyplynulo, že heroin nakupoval za částku 1.000 Kč za 1 gram, nicméně v případě
nákupu 5 gramů tuto látku nakupoval za částku 4.000 Kč).
36. S výše uvedenou argumentací souvisí i další dovolatelova námitka,
kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, v
jejímž rámci však pouze stručně konstatoval, že všechna uvedená pochybení byla
dána již v řízení před soudem prvního stupně, aniž by byla jím či soudem
odvolacím napravena. Obviněný tak odkázal na dovolací důvod v jeho druhé
alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému
rozhodnutí o odvolání, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších
soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
37. Na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
obviněný odkázal z toho důvodu, neboť má za to, že jemu uložený trest je v
disproporci ve vztahu k trestu uloženému nyní již odsouzenému R. G., jenž mu
byl uložen týmž senátem Okresního soudu v Teplicích za shodnou trestnou činnost
(byť pro jiný rozsah). Jelikož osobě již odsouzeného G. byl vyměřen trest
odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání čtyř let (viz rozsudek v trestní věci vedené pod sp. zn. 47 T
26/2015), je dovolatel přesvědčen o tom, že jemu uložený trest je neoprávněně
přísnější.
38. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že ani tato výhrada dovolatele B.
T. není podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod. Z rozsudku okresního
soudu je zjevné, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
připouští, a to v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoníku za trestný
čin, jímž byl pravomocně uznán vinným. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu
rovněž ověřil, že Okresní soud v Teplicích své závěry o obviněnému uložených
trestech řádně odůvodnil, když zcela správně mimo jiné přihlédl k tomu, že
obviněný T. doposud nebyl odsouzen a ani nebyl v posledních pěti letech
projednáván pro přestupek. Na druhé straně se však nyní posuzované trestné
činnosti dopouštěl po dobu dvou a půl roku, přičemž další osobě distribuoval
nezanedbatelné množství drogy, která v našich podmínkách navíc nepatří k běžným
omamným látkám, jež jsou na černém trhu běžně dostupné (jako jsou marihuana a
pervitin), pročež je hůře dosažitelná a také dražší.
39. Pokud tedy okresní soud s přihlédnutím k výše uvedeným polehčujícím
i přitěžujícím okolnostem vyměřil obviněnému (v rámci zákonného rozpětí trestní
sazby od dvou do deseti let) trest odnětí svobody téměř na spodní hranici
zákonné trestní sazby, jehož výkon navíc podmíněně odložil, byť na maximální
(tj. pětiletou) zkušební dobu, a to za současného uložení peněžitého trestu,
nejedná se v žádném případě o trest, který by byl nepřiměřeně přísným. Naopak
je možné konstatovat, že vzhledem k délce doby distribuce tzv. tvrdé drogy,
jakož i jejímu množství se jedná o trest velmi mírný a benevolentní, což platí
i ve vztahu k soustavě trestů, jež byly Okresním soudem v Teplicích uloženy
osobě již odsouzeného R. G., byť tomu soud uložil podmíněně odložený trest
odnětí svobody ve výměře, jakož i se zkušební dobou, kratší o jeden rok.
Klíčovou se však jeví skutečnost, že vede-li dovolatel i v rámci řízení o
mimořádném opravném prostředku polemiku o výši uloženého podmíněného trestu
odnětí svobody, je tato z hlediska uplatněného dovolacího důvodu již zcela
podružná, neboť – jak již bylo konstatováno shora – platný trestní řád ani
neumožňuje takovouto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně
stanovených v § 265b odst. 1 tr. řádu.
V.
Závěr
40. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4
To 28/2020-951, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích
ze dne 20. 11. 2019, č. j. 23 T 25/2017-922, nedošlo k porušení zákona ve
smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g),
h), l) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného B. T. podáno z jiných
důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud
postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl.
O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení,
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu