USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. B., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Olomouc, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 2 To 10/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, sp. zn. 81 T 5/2018, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 81 T 5/2018, byl obviněný R. B. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
od přesně nezjištěné doby od roku 2015 do 8. 11. 2017 v XY, okres Olomouc, v rodinném domě č. XY a zahradě přináležející k tomuto domu, pěstoval rostliny konopí, se záměrem vyrobit finální produkt sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabino (THC)l, tedy tzv. marihuanu, kdy
od přesně nezjištěné doby nejméně od začátku roku 2017 do 8. 11. 2017, pěstoval skrytým způsobem rostliny konopí s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku THC, k čemuž bylo využito technologie používající botanické a technické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy takováto technologie je určena k maximálnímu zisku kanabinoidních látek, a takto
vypěstoval indoor způsobem asi 80 ks rostlin konopí, které sklidil, usušil, takto získal asi 900 g sušiny a omamné látky konopí obsahující psychotropní látku THC, s níž naložil blíže nezjištěným způsobem; dále 104 ks rostlin konopí, kdy ke zpracování rostlin sušením již nedošlo v důsledku policejního zásahu a takto mohl získat celkem 1.677,52 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii a 233,29 g účinné látky THC,
od přesně nezjištěné doby roku 2015 do 8. 11. 2017 na zahradě domu postupně vypěstoval blíže nezjištěné množství rostlin konopí, které následně usušil a zpracoval na výsledný produkt, a to sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku THC, kdy u něj bylo dne 8. 11. 2017 zajištěno 14.124 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 782,86 g účinné látky THC,
celkem takto vyrobil nejméně 15.801,52 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1.016,15 g THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 – omamné a psychotropní látky zařazené do seznamu IV. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách a THC je uveden v příloze č. 5 – psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, a tyto látky jsou podle § 130 tr. zákoníku návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
2. Za toto jednání byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 2 To 10/2019, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný podaným dovoláním napadl prostřednictvím své obhájkyně v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podle § 256 tr. ř. Dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný uvedl své výhrady vůči napadenému usnesení, kdy se tyto netýkají pouze nesprávného právního posouzení skutku, ale i nesprávných skutkových zjištění obou soudů. I přes vědomost, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat nesprávné skutkové závěry nižších soudů, je obviněný přesvědčen, že v daném případě nemají některá skutková zjištění podklad v provedeném dokazování a jsou v mnoha ohledech založena toliko na důkazně nepodložených úvahách soudu. Tímto postupem došlo k porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, když nebyl skutkový stav v předchozích řízeních dostatečně prokázán, což vedlo v důsledku k nesprávnému právnímu posouzení. Poukázal přitom na judikaturu dovolacího soudu, že takový exces při zjišťování skutkového stavu lze výjimečně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný namítl, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, dostatečně neprokazuje, že by neoprávněně vyrobil omamnou a psychotropní látku pro jiného a spáchal takový čin ve velkém rozsahu, čímž naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Soud prvního stupně postavil právní kvalifikaci jeho jednání na domněnce, že obviněný pěstoval marihuanu v zištném úmyslu, kdy tato skutečnost v průběhu řízení nebyla prokázána.
Obviněný marihuanu nedistribuoval ani nenabízel, používal ji pouze k vlastní potřebě a k výrobě léčivých mastí a tinktur pro nemocnou matku a strýce. Úmysl pěstovat marihuanu pro účely distribuce soudy dovodily pouze z množství a způsobu pěstování rostlin. O tom, že ji distribuoval, neexistuje žádný důkaz, když ani finanční šetření nezjistilo žádný majetek obviněného nasvědčující pěstování marihuany v zištném úmyslu. Postupem soudů byla porušena zásada in dubio pro reo, když byl daný skutek podřazen pod skutkovou podstatu, která stanoví přísnější sazbu trestu odnětí svobody, aniž by splnění podmínek pro užití této právní kvalifikace bylo náležitě prokázáno.
Obviněný se o pěstování marihuany zajímal, z čehož vyplývá, že ji pěstoval v příslušně technicky vybavených prostorách, ač si byl vědom, že i takové pěstování pro vlastní potřebu může být nelegální, avšak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, v němž bylo uznáno jako množství sušiny pro léčebné účely u jedné osoby 11 kg. Z tohoto důvodu měl být daný skutek kvalifikován podle § 284, příp. § 285 tr. zákoníku, když se jedná o pouze o případ tzv. samozásobitelství.
7. Pro případ souhlasu dovolacího soudu s přiléhavostí právní kvalifikace učiněné nižšími soudy, obviněný uvedl, že v takovém případě nebyl naplněn znak spáchání trestného činu ve velkém rozsahu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný v této souvislosti odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle nichž pro naplnění znaku velkého rozsahu v případě marihuany celková hmotnost hmoty využitelné v toxikomanii musí přesahovat hodnotu 10 000 g, kdy účinná látka THC musí přesahovat hodnotu 1 000 g. V případě obviněného bylo prokazatelně zjištěno 14.124 g sušené rostlinné hmoty obsahující 782,86 g účinné látky. U zbylých 104 ks rostlin konopí nezpracovaných sušením v důsledku policejního zásahu mohl obviněný získat celkem 1.677,52 g sušené rostlinné hmoty s obsahem 233,29 g účinné látky THC. Poslední zmíněné hodnoty u nezpracovaných rostlin byly získány z reprezentativního vzorku 10 ks rostlin, kdy obviněný namítl, že z tohoto důvodu i z následného vyjádření znalce mohou existovat odchylky naměřených hodnot. Při dodržení zásady materiální pravdy měly tudíž být znaleckému zkoumání podrobeny veškeré rostliny, aby byla možnost uvedených odchylek vyloučena. Tímto postupem totiž bylo stanoveno množství zajištěného konopí na 15.801,52 g sušené rostlinné hmoty s obsahem 1.016,15 g účinné látky THC, tzn. pouze 16,5 g nad spodní hranici, aby předmětné jednání mohlo být kvalifikováno jako spáchané ve velkém rozsahu. Odvolací soud tudíž pochybil, když na návrh obviněného nenechal zpracovat revizní znalecký posudek.
8. V návaznosti na výše uvedené obviněný dále namítl, že nebyla splněna podmínka velkého rozsahu i s ohledem na skutečnost, že podstatná část zajištěné sušené hmoty byla určena k likvidaci z důvodu jejího napadení plísní, čímž nebyla použitelná jak v toxikomanii, tak ani pro účely výroby mastí a tinktury. Taková sušená hmota neměla být do celkového množství zahrnuta, když se jednalo o 6.363,70 g, což by celkovou hmotnost snížilo na 9.438,01 g. Toto množství by nepřesahovalo hodnotu 10.000 g, a nebyl by tak naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Návrh obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku také ohledně této skutečnosti byl odvolacím soudem zamítnut.
9. Další námitka obviněného se vztahovala k nesprávnosti v prokázání rozsahu jeho jednání uvedeného ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, když namítl, že rostliny konopí z prvního pěstebního cyklu z indoorové pěstírny jsou ve skutkové větě napadeného rozsudku obsaženy dvakrát. Veškeré rostliny, které vypěstoval, byly nalezeny u něj doma. Z tohoto tvrzení jednoznačně vyplývá, že sklizené rostliny z prvního ze dvou cyklů vypěstované indoorovým způsobem se nacházely při domovní prohlídce v domě obviněného. V průběhu trestního řízení nebyla tato obhajoba žádným z provedených důkazů vyvrácena, což zavdalo vznik extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním obecných soudů.
10. Obviněný rovněž namítl, že uložený trest ve výměře osm let a šest měsíců je v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou humanity sankcí, když takto přísný trest je neadekvátní spáchanému jednání, a účelu trestu by mohlo být dosaženo trestem mírnějším. Konečně obviněný uvedl, že klíčové úvahy nižších soudů nemají dostatečný podklad v provedeném dokazování a v řádně získaných skutkových zjištěních, a je rovněž přesvědčen, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, v důsledku čehož jsou rozhodnutí soudů obou stupňů založena na nesprávném právním posouzení věci.
11. Závěrem obviněný uvedl, že z jím uvedených skutečností a argumentů vyplývá, že v případě napadeného usnesení odvolacího soudu došlo k naplnění dovolacích důvodů podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný navrhl, aby „dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2019, č. j. 2 To 10/2019-291 zrušil, a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí věci,“ přičemž zároveň požádal Nejvyšší soud „o přerušení výkonu napadeného usnesení podle § 265o odst. 1 tr. ř.“
12. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni vyhlášení rozhodnutí k dovolání obviněného nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle obviněného byl totiž v řízení před soudem prvního stupně dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
18. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
19. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
21. Ze spisového materiálu se podává, že nižší soudy dostály své povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností. V daném případě byl nalézacím soudem zjišťován skutkový stav v souladu s požadavky vyplývajícími z § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud v jeho postupu neshledal žádná pochybení a stejně tak se odvolací soud důsledně a zcela dostatečně zabýval odvolacími námitkami obviněného a po přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu v něm neshledal žádné nedostatky. Soudy obou stupňů hodnotily veškeré důkazy jednotlivě a poté i ve vzájemných souvislostech.
22. Nejvyšší soud nadto dodává, že obviněný v tomto směru založil své dovolání v podstatě na totožných námitkách uplatněných již v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud se přitom zcela ztotožnil s argumentací a odůvodněním ke shodným dovolacím námitkám ze strany nižších soudů, a tak může v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (bod 24.–29.) a Vrchního soudu v Olomouci (bod 6.–7.). Obviněný ve svém dovolání namítl, že skutková zjištění nižších soudů nemají podklad v provedeném dokazování, z čehož dovodil „exces při zjišťování skutkového stavu“, čímž došlo k porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Nejvyšší soud však neshledal mezi učiněnými skutkovými závěry a výsledky provedeného dokazování a z tohoto vyvozeného právního posouzení činu obviněného žádný, natož pak extrémní rozpor, opírající se o tvrzení dovolatele, že nebyly prokázány skutečnosti podporující závěr o pěstování marihuany v zištném úmyslu či skutečnosti týkající se prokázání celkového množství konopí, resp. sušené rostlinné hmoty a účinné látky, kteréžto námitky by bylo možné za výše předestřených podmínek podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Dovolací důvod předpokládaný § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nicméně obviněný námitkami, jimiž brojil proti posouzení jeho jednání podle skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, resp. případně podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku naplnil, když má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že „…neoprávněně vyrobil omamnou a psychotropní látku pro jiného a spáchal takový čin ve velkém rozsahu.“ Tyto námitky dovolatele však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
24. Soudy nižších stupňů nepochybily, pokud jednání obviněného právně kvalifikovaly jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když z hlediska naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu není podstatné to, zda je omamná a psychotropní látka obviněným vyrobena pro vlastní potřebu nebo pro jiného. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný pěstoval rostliny konopí, které následně zpracovával sušením s cílem vyrobit sušenou rostlinnou hmotu využitelnou pro toxikomanii, kdy konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 zařazené do seznamu IV.
Úmluvy o omamných a psychotropních látkách a delta-9-tetrahydrocanabinol obsažený v sušině rostliny konopí je látkou psychotropní. Tímto jednáním obviněný vyrobil omamnou a psychotropní látku ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by k takové výrobě disponoval patřičným povolením podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., zákona o návykových látkách. Z výpovědi obviněného navíc vyplynulo, že si byl i vědom protiprávnosti svého jednání. Odkaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, není v tomto případě přiléhavý, neboť předmětné rozhodnutí je založeno na zcela odlišném skutkovém stavu, když v dané věci (ve stručnosti) dovolatelka vyrobila 15,87 kg sušiny s obsahem účinné látky 204,9691 g.
Uvedená hodnota účinné látky je tudíž zcela odlišná než hodnota účinné látky v případě obviněného, a vzhledem ke způsobu pěstování a rozsahu vyrobené sušiny se tak nemůže jednat o případ tzv. samozásobitelství. V rámci uvedené námitky obviněný rovněž napadl znalecké zkoumání, jímž bylo zjištěno množství sušiny a účinné látky. Ze spisového materiálu vyplývá, že postup znalce byl v souladu se zákonem a požadavky, které jsou na znalecký posudek kladeny. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s argumentací odvolacího soudu, na kterou v podrobnostech odkazuje (bod 7.
usnesení odvolacího soudu), a proto byl důvodně odmítnut požadavek obviněného na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem.
25. K námitce obviněného směřující do právní kvalifikace jednání spáchaného ve značném rozsahu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud při hodnocení naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty správně vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kdy se velkým rozsahem rozumí tisícinásobek množství většího než malé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). Konkrétní orientační hodnota množství většího než malého ve smyslu § 284 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), kdy v případě marihuany se za výchozí hodnotu množství většího než malé pokládá 10 g sušiny sušiny a 1 g účinné látky THC. Trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je tedy spáchán ve velkém rozsahu, pokud je vyrobeno nejméně 10 000 g sušiny obsahující 1.000 g THC (srov. rozhodnutí pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Obviněný svým jednáním vyrobil celkem 14.124 g sušiny obsahující 782,86 g THC, přičemž zpracováním 104 kusů rostlin zajištěných v indoor pěstírně bylo možné získat celkem 1 677,52 g sušiny obsahující 233,29 g THC. Celkem by obviněný vyrobil nejméně 15.801,52 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, kdy tato by obsahovala 1.016,15 g, přičemž množství sušiny překračuje znak kvalifikované skutkové podstaty ve velkém rozsahu téměř o 6 kg. Svým jednáním obviněný naplnil i hranici 1.000 g účinné látky. Nejvyšší soud odmítá námitku, že sušina o hmotnosti 6.363,70 g neměla být soudy vzata při rozhodování v potaz pro její nepoužitelnost v toxikomanii z důvodu napadení plísní. Pro spáchání uvedeného trestného činu je rozhodující jak samotná hmotnost vyrobené sušiny jako takové, tak množství účinné látky v ní obsažené, nehledě přitom na další podpůrná kritéria naznačená v rozhodnutí pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., jež v posuzované věci byla evidentně též naplněna. Nalézací soud tudíž nepochybil, když kvalifikoval jednání obviněného jako spáchané ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
26. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu nadto vyplývá, že pokud v dovolání obviněný uvádí námitky, které namítal již v průběhu řízení nalézacího před soudem prvního stupně, popřípadě i v rámci řízení odvolacího před soudem druhého stupně, a soudy obou stupňů se s takovými námitkami dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1050/2017).
27. Obviněný závěrem namítl, že trest odnětí svobody, který mu byl uložen, je v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou humanity sankcí, když takto přísný trest je neadekvátní spáchanému jednání, a účelu trestu mohlo být dosaženo trestem mírnějším. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), což však v případě obviněného rovněž nepřichází v úvahu.
28. Obviněnému byl mimo trestu propadnutí věci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který trestní zákon za uvedený trestný čin připouští. Tento trest byl vyměřen rovněž v souladu se zákonem. Ani obviněným neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nemohl být naplněn. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že výrok o trestu uloženém obviněnému netrpí ani ústavním deficitem extrémní přísnosti, tj. nelze uvažovat o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásahu do ústavně zaručených práv obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny, což by odůvodňovalo případný zásah dovolacího soudu. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, ba dokonce při její spodní hranici, která je stanovena rozpětím od osmi do dvanácti let. Při stanovení jeho druhu a výměry měly soudy na paměti zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestů v trestním zákoníku a výrok o trestu dostatečným způsobem odůvodnily. Nalézací soud své úvahy, kterými se řídil při stanovení výše trestu odnětí svobody, logicky a dostatečně předestřel a odůvodnil ve svém rozhodnutí a zároveň se vypořádal i s nemožností mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku obviněného tudíž nelze podřadit pod jím uplatněný, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
29. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu