11 Tdo 1376/2015-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 16. prosince 2015
dovolání podané obviněným Ing. D. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.
zn. 20 T 50/2010 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. D. P. o d m
í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 20 T
50/2010, byl obviněný Ing. D. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a přečinem zanedbání povinné výživy podle §
196 odst. 1 trestního zákoníku, za které byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr.
zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání tří let. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let za současného vyslovení
dohledu. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu
zkušební doby podle svých sil hradil řádné výživné a dlužné výživné na
nezletilou dceru. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený P. C. C., a. s.,
se sídlem P. n., P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti
tím, že
1. dne 5. 9. 2008 v P. v sídle společnosti P. C. C., a. s., P. n.,
zneužil svého pracovního postavení v této společnosti, když jako v.
produktového úseku záměrně uvedl nepravdivé skutečnosti při uzavírání
revolvingového úvěru na jméno L. V., když bez jeho vědomí s ním uzavřel smlouvu
o revolvingovém úvěru ve výši 166 000 Kč, které byly na jeho žádost poukázány
na bankovní účet majitele P. J., který mu tyto finanční prostředky předal a on
si je ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil společnosti P. C. C., a. s.,
škodu ve výši 166 000 Kč,
dne 20. 1. 2009 v P. v sídle společnosti P. C. C., a. s., P. n., zneužil svého
pracovního postavení v této společnosti, když jako v. produktového úseku
záměrně uvedl nepravdivé skutečnosti při uzavírání revolvingového úvěru na
jméno J. K., když bez jeho vědomí s ním uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru
ve výši 336 833 Kč, které nechal vyplatit na svůj bankovní účet a J. K. je
nepředal, ale ponechal si je pro vlastní potřebu a způsobil tak společnosti P.
C. C., a. s., škodu ve výši celkem 336 833 Kč, způsobil společnosti P. C. C.,
a. s., škodu ve výši 502 833 Kč,
2. úmyslně neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svou nezl. dceru,
která mu byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6.
2007, pod sp. zn. 19 P 56/2007, s nabytím právní moci dne 22. 8. 2007, kdy mu
bylo stanoveno platit výživné na dceru ve výši 4 500 Kč měsíčně, a to ke
každému patnáctému dni v měsíci předem k rukám její matky M. Š., a tuto svou
zákonnou povinnost si neplnil od měsíce prosince 2010 do měsíce září 2013
včetně, mimo měsíce prosince 2011, kdy zaplatil částku 8 000 Kč, měsíce dubna
2012, kdy zaplatil částku 5 500 Kč a měsíce června 2013, kdy zaplatil částku 2
000 Kč, přičemž za celé toto období dluží na výživném částku ve výši 137 500
Kč, kdy výživné neplatil, ačkoliv o své vyživovací povinnosti věděl a finanční
prostředky, byť částečně, měl z příležitostné výdělečné činnosti.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud usnesením
ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014 podle § 256 tr. řádu zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání dne 11. 11. 2014
prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Moravcové. Dovolání doplnil dalším
podáním ze dne 12. 11. 2014. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst.
1 písm. l) ve spojení s písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího
státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst.
2 tr. řádu a k dovolání se vyjadřovat nebude. Podle ustanovení § 265r odst. 1
tr. řádu vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném
zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. řádu. Obviněný trvá na tom, že žádné předpisy neporušil a nebylo to
ani prokázáno a vždy jednal v souladu s vnitřním předpisem společnosti P. C. C., a. s. Obviněný namítá, že rozsudek je vydán na podkladě zjištění, že svědek
J. K. žádnou smlouvu o úvěru neuzavřel a podobně se vyjádřil i svědek L. V.,
dále předmětný rozsudek vychází ze závěru znalce, dle něhož na úvěrové smlouvě
nejsou podpisy J. K., jakož i tvrzení svědka J. K., dle něhož tvrdil panu R.,
že žádnou smlouvu neuzavřel, že nebyl opakovaně k zastižení, pohybuje se po
území ČR, musí se živit možná i z nelegálních příjmů. Obviněný tvrdí, že pokud
by neměl občanský průkaz J. K., nebyl by schopen vyplnit ani osobní údaje o
něm. Co se týče podpisu, zastává názor, dle něhož mohl sám J. K. úmyslně změnit
podpis na úvěrové smlouvě a tuto uzavřít s úmyslem ji nikdy nesplatit. Uvádí,
že není pravdou, že nezajistil doklady stanovené předpisem, příjem byl doložen
výplatními páskami, inkaso při sjednávání být nemuselo v období zvýšeného
klientského zájmu, což bylo děláno s vědomím Ing. S. Vyplacení finančních
prostředků podle smlouvy s J. K. bylo dle něj provedeno v souladu s vnitřním
pracovním předpisem P3-2. Obviněný dále namítá, že výpověď svědka P. J. soud
vůbec nebral v potaz a jeho svědeckou výpovědí se nezabýval, přičemž ten ve své
svědecké výpovědi uvedl, že obdržel na svůj účet od obviněného peníze, které mu
předal hotově k jeho rukám a následně uviděl, jak obviněný tyto peníze předává
dalšímu muži ve věku 50- 60 let. Obdobné platí dle dovolatele rovněž u L. V.,
jehož výpověď považuje za nevěrohodnou, jelikož byl přivezen na hlavní líčení z
věznice, kde si odpykává trest za obdobnou trestnou činnost, takže má zkušenost
s pácháním majetkové trestné činnosti a pokud u soudu nemluví pravdu jako
svědek, tak mu trestný čin křivé výpovědi nikdo nedokáže. Jeho vysvětlení o
možnosti získání občanského průkazu považuje obviněný za nepravdivé, jelikož L. V. dohledal v jeho bydlišti svědek R. na pokyn společnosti P. C. C., a. s.,
nikoliv naopak. V dovolání se dále upozorňuje na skutečnost, že z výslechu
svědka F. S. a z listinných důkazů mimo jiné vyplynulo, že obviněný D. P. mohl
schvalovat výjimečné případy a že schvalování výjimečných případů bylo upraveno
vnitřním předpisem společnosti P. C. C., a. s., který byl soudu předložen. Dle
dovolatele bylo prokázáno, že do systému společnosti P. C. C., a. s., se
pracovník dostane jen přes heslo, které vydává počítačové oddělení a obviněný
toto heslo neměl, aby mohl ovlivnit nebo měnit zápisy v systému společnosti,
tj. i sledování hrazení jednotlivých úvěrových smluv. Svědek F. S. u soudu
tvrdil, že obviněný neověřil telefonicky zaměstnavatele u L. V. a J. K., ale
nebyl schopen uvést důkaz, například výpisem z telefonních hovorů. Z výpovědi
svědkyně L. T., jak uvádí dovolatel, vyplynulo, že nekontrolovala všechny
smlouvy, že uzavřené smlouvy kontrolovalo víc zaměstnanců společnosti P. C. C.,
a.
s., přičemž dle ní označení „nežalovat“ případně „nevymáhat“ do systému
zadává oddělení pohledávek, nikoliv obviněný. V dodatku k podanému dovolání
obviněný uvedl, že soud při řízení nevzal v potaz návrh na doplnění dokazování
na to, aby společnost P. C. C., a. s., doložila všechny smlouvy, které byly
uzavírány nestandardním způsobem, což by potvrdilo tvrzení obviněného, že se
nejednalo o ojedinělé případy. Dále se nikdo nezabýval tím, jak se mohl
obviněný dostat k osobním údajům J. K. a L. V. bez občanského průkazu aniž by s
těmi lidmi osobně nejednal. Rovněž se nikdo nezabýval tím, že když to nejsou
podpisy J. K. a L. V., tak kdo ty podpisy vyhotovil.
V závěru dovolání obviněný zdůraznil, že se nedopustil úmyslného jednání
kvalifikovaného jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1
trestního zákoníku a toto úmyslné jednání prokázáno nebylo. Navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.řádu zrušil usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 13 To 307/2014, a
rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 23014, sp. zn. 20 T
50/2010 a zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m
tr. řádu navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby a
trestní stíhání se zastavuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu], že
bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v
zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu) a
splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr.
řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že tyto
pod rámec uvedeného dovolacího důvodu podřadit nelze.
V obecné rovině lze říct, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze
dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci
rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění
provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková
zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné
namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud
hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupovat při
provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale
procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu
orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při
hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva
hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004
Sb. rozh. tr. str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně
aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné
ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správní ustanovení, ale
nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené
předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst.
1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno
na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno
některé z ustanovení § 265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady,
které zákon jako důvod nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných
soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní
posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to
ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení
Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS
760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které
směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly hodnoceny provedené
důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Zejména namítal proti hodnocení důkazu
svědeckou výpovědí svědků P. J., L. V., F. S. a L. T. Uvedené námitky opakují
argumentaci obsaženou v odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu,
přičemž soud odvolací na tyto námitky ve svém rozsudku (s. 4-5 usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2014, sp.
zn. 13 To 307/2014) vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem reagoval.
Pokud jde o přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního
zákoníku a námitku obviněného, že mu v případě trestného činu zanedbání povinné
výživy nebylo prokázáno úmyslné jednání, Nejvyšší soud připomíná, že dovolatel
v této souvislosti neunesl argumentační břemeno, když na podporu uvedeného
tvrzení neuvedl žádný argument. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových
zjištění soudů vyplývá závěr týkající se úmyslného jednání obviněného
směřujícího ke spáchání uvedeného trestného činu. Pro uvedené nelze než
konstatovat, že předmětná námitka obviněného je tedy námitkou proti skutkovým
zjištěním soudů.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněné námitky, jež dle něj
lze podřadit pod rámec vymezený dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti
skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení důkazů. V
projednávané věci se tudíž nejedná ani o opomenutý důkaz, ani o tzv. extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04,
IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03), když takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže
skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů
jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu
důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence
srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve
skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v
případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelem
uplatněné námitky vůči napadeným rozhodnutím pod rámec uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu podřadit nelze.
S ohledem na uvedené nezbylo dovolacímu soudu než obviněným Ing. D. P. podané
dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Za podmínek § 256r odst. 1 písm. a)
tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněného Ing. D. P. rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou
obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu