U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2017 dovolání
obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016,
sp. zn. 13 To 411/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod
sp. zn. 8 T 82/2016, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. K. o d m í t
á .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 8 T
82/2016, byl (mj.) obviněný P. K. uznán vinným ad 1) zvlášť závažným zločinem
loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku a rovněž přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1,
odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ad
3) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a ad 4) přečinem nedovoleného
ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za trestnou činnost pod bodem 1)
výroku byl obviněný podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2
tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestnou činnost
pod body 3) a 4) výroku byl obviněný podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže
specifikován ve výroku citovaného rozsudku. Okresní soud současně rozhodl o
vině a o trestu spoluobviněného P. B., přičemž obviněným P. K. a P. B. byla
podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena i povinnost společně a nerozdílně nahradit
škodu, a to poškozené M. H. ve výši 157 000 Kč, a dále poškozené ČSOB
pojišťovně, a. s., ve výši 3 415 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo pak
konečně rozhodnuto o odkázání poškozené ČSOB pojišťovny, a. s., na řízení ve
věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedený rozsudek soudu prvního však napadli obvinění P. K. a P.
B. odvoláními směřujícími jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský
soud v Praze jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 15.
11. 2016, sp. zn. 13 To 411/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm.
b), písm. c), písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ohledně obviněného
P. K. ve výroku o vině pod bodem 1), ohledně obviněného P. B. ve výroku o vině
pod body 1), 2) a v navazujících výrocích o trestech a náhradě škody. Odvolací
soud pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. K. uznal
vinným účastenstvím ve formě pomoci ke zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §
24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku a rovněž
účastenstvím ve formě pomoci k přečinu porušování domovní svobody podle § 24
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku.
Za tuto trestnou činnost i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního
soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015, byl obviněný podle §
173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §
56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43
odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního
soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněným P. K. a P. B. byla dále podle §
228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu, a to
poškozené M. H. ve výši 157 000 Kč, a poškozené ČSOB pojišťovně, a. s., ve výši
3 415 Kč. Pro úplnost pak lze uvést, že citovaným rozsudkem bylo rovněž
rozhodnuto o vině a o trestu spoluobviněného P. B., o jeho zproštění obžaloby
pod bodem 2) podle § 226 písm. c) tr. ř. a konečně o odkázání poškozené ČSOB
pojišťovny, a. s., a poškozené H. N. na řízení ve věcech občanskoprávních podle
§ 229 odst. 2 tr. ř.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím
soudem) se obviněný P. K. dopustil trestné činnosti tím, že
,,1) obžalovaný P. K. a obžalovaný P. B.
společně s R. M., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, dne 21.01.2016 v době
okolo 07.00 hod. až 07:30 hodin, provedli v B. – Z., ulici U B., okres B.,
loupežné přepadení dvou seniorek v rodinném domě čp. …, a to tím způsobem, že v
ranních hodinách společně přijeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Renault
Kangoo, bílé barvy, r.z. … do B. z chaty užívané R. M. v Z. ú., O. – B., P. u
P., okres P. – z., kde společně předchozí noc přespali, vozidlo řídil
obžalovaný P. K., zaparkovali ho v ulici S. v B. s tím, že obžalovaný K. zůstal
připraven ve vozidle a obžalovaný B. a M. šli do předem vyhlédnutého domu čp. …
v ulici u B., oba oblečeni do černého oděvu, rukavic a s kuklami na hlavě a
jeden z nich s krátkou střelnou zbraní v ruce, překonali oplocení domu, přešli
zahradu, obešli dům, následně dlažební kostkou rozbili skleněnou výplň
vchodových dveří do domu, dveře vytlačili, vnikli do vnitřních prostor, kde R. M. zůstal v kuchyni přízemí domu hlídat zde přítomnou poškozenou M. N., která
si sedla se skloněnou hlavou k jídelnímu stolu, obžalovaný P. B. mezitím přešel
do patra domu, kde pod pohrůžkou střelné zbraně, kterou mířil na poškozenou M. H., této nejprve se slovy "k zemi, k zemi" přikazoval lehnout na zem, když
ještě před dolehnutím poškozené, pokynem "nahoru" jí přikázal vstát a sejít po
schodech do přízemí domu, sednout si k jídelnímu stolu vedle M. N., kde obě
seniorky zůstal hlídat R. M., zatímco obžalovaný P. B. prohledal přízemí a
následně i patro rodinného domu, kde si rukama stáhl okenní žaluzie, čímž došlo
k jejich poškození, a z rodinného domu společně odcizili celkem tři peněženky,
ve kterých byla celková finanční hotovost ve výši 56.000,- Kč, kartičky do
lékárny Dr. Max, OD Billa a útržky od složenek na důchod poškozené M. H.,
pamětní minci s označením 2000, se stříbrným okrajem a zlatým středem, včetně
certifikátu a modrého pouzdra, neutříděnou sbírku 100 až 150 ks pamětních mincí
o nominálních hodnotách 100,- Kč a 200,- Kč, včetně plastových obalů a sáčků,
ve kterých byly uloženy, dva pevné zlaté gravírované kruhové náramky, jeden
masivnější zlatý prstýnek s proplétáním ve tvaru květiny a vprostřed vsazeným
růžovo-červeným kamínkem, drobné švýcarské ručičkové natahovací hodinky zn. ONSA, s koženým tmavým páskem, jeden prstýnek kombinace proplétaného bílého a
žlutého zlata, jednu zlatou zubní korunku, jeden zlatý řetízek s přívěškem
mince s vyraženým vyobrazením raka, dva snubní prstýnky z tmavšího zlata, po
obvodu opatřených rýhováním, jeden tzv. indický náramek, jeden prstýnek s
otvíracím vrškem, dva nebo tři gravírované přívěšky, jeden stříbrný pozlacený
náramek s fialovo-hnědými kamínky, včetně semišové krabičky, zlacené klipsové
náušnice, 3 ks klíčů od verandy a z kuchyňské linky finanční hotovost ve výši
30.000,- Kč, po prohledání domu, rozlil jeden z obžalovaných na podlahu v
chodbě domu čistící prostředek zn. Bref a následně společně R. M. a obžalovaný
P. B. odvedli obě poškozené do patra domu, kde je zavřeli na WC, na kterém
předtím ulomili kličku u zavíracího mechanismu okna, dveře z venkovní části
zatarasili květináčem, poté obžalovaný P. B.
a R. M. z domu i s odcizenými
věcmi utekli do ulice S. k zaparkovanému motorovému vozidlu tov. zn. Renault
Kangoo, r.z. …, ve kterém čekal obžalovaný P. K., který je pak odvezl směrem na
dálnici na P., přičemž svým jednáním způsobili celkovou škodu odcizením ve výši
157.050,- Kč a celkovou škodu poškozením vstupních dveří, okna na WC a žaluzií
v patře domu ve výši 3.415,- Kč ku škodě M. H., ke zranění osob, které by si
vyžádalo lékařské ošetření, přitom nedošlo,
3) obžalovaný P. K. sám
od přesně nezjištěné doby do svého zadržení policejním orgánem v 6.00 hod. dne
30. 03. 2016 přechovával prekurzory a jiné předměty určené k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky a jedu, a sice skleněnou varnou baňku tzv. erlenku
se zábrusem, kulatou varnou mísu zn. SIMAX s béžovou sypkou látkou o hmotnosti
0,0546 g, ve které byla zjištěna přítomnost látek metamfetamin, ve varné míse
přítomnost látky efedrin a stopy metamfetaminu a triprolidin, znečištěnou
plastovou tubu mléčné barvy, tři plastové škrabky o rozměrech 8x5 cm + 10x3 cm
+ 10x4,5 cm se znečištěním látkou efedrin a metamfetamin a triprolidin, dvě
používané digitální váhy se znečištěním metamfetaminem, efedrinem a
cannabinoidy, THC, účinných látek konopí; dva plastové trychtýře o průměru cca
13,5 cm a 14 cm, na kterých byla zjištěna přítomnost látek metamfetamin, a
efedrin, plastový kanystr bílé barvy o objemu cca 1,5 litru, plastovou lahev o
objemu 1,5 1 s kyselinou chlorovodíkovou (solnou); plastovou lahev do 1/3
objemu s čirou tekutinou, s neutrálním pH, bez zvláštních látek; skleněnou
odměrnou baňku se zábrusem o objemu 500 ml, skleněný přímý chladič ve tvaru
písmene "J" se dvěma zábrusy, délky cca 30 cm, odměrný válec o objemu 100 ml,
kulatou varnou misku zn. MARINEX, o průměru cca 22,5 cm, použitou rezavou
žiletkou zn. Astra Superior platinum, na které byla zjištěna přítomnost látky
efedrin a stopy metamfetaminu a látky triprolidin; plastovou dózu s etiketou
Hydroxid sodný 1 kg obsahující z poloviny hydroxid sodný, prázdnou skleněnou
lahev s označením toluen 900 ml, ve které byla zjištěna přítomnost látky
efedrin a triprolidin, plastovou dózu s etiketou Hydroxid sodný do poloviny
objemu plnou různého drobného kovového materiálu, 5 ks skleněných lahviček s
označením jód, 1x500 g, 4x menší balení, v lahvičce s označením 500 g a ve
třech lahvičkách s označením 50g se zbytky jodu, plechový kanystr s označením
Toluen směs 41, téměř plný, neutrálního pH, organické rozpouštědlo, tři
skleněné rtuťové teploměry, jeden do 100°C, dva do 250°C, na kterých byla
zjištěna přítomnost látky metamfetamin, přičemž tyto předměty byly zajištěny
při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného P. K. na adrese P. …, H. M., kde
se obžalovaný v době před svým zadržením a v době svého zadržení policejním
orgánem zdržoval, a měl tak možnost s nimi podle vlastního uvážení nakládat,
přičemž se jedná o předměty, které lze použít při nelegální výrobě
metamfetaminu zvaného pervitinu, když analytickými metodami byla v zajištěném
materiálu z předložených věcí zjištěna látka metamfetamin (pervitin) a na
digitálních vahách pak dále látka THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), tedy
látky, které jsou uvedeny v Seznamu č. 5 Psychotropní látky podle nařízení
vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
4) obžalovaný P. K. sám
od přesně nezjištěné doby do svého zadržení v 6.00 hod. dne 30.03.2016 v místě
svého bydliště na adrese P. …, H. M., přechovával zbraně i střelivo, k jejichž
nabývání, držení a nošení je třeba povolení, a to zbrojní průkaz nebo zbrojní
licence, přičemž obžalovaný P. K. není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní
licence, tyto zbraně a střelivo byly zajištěny při domovní prohlídce konané zde
dne 30.3.2016, jedná se o:
-1 ks jednoranové střelbyschopné pistole, původně plynové zbraně - vzduchovky,
turecké výroby, značky Blow, model H1, původní ráže 4,5 mm Diabolo, výrobního
čísla …, dodatečně upravenou na ráži .22 Long Rifle, s tím, že dodatečné úpravy
spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 4,5 mm za silnostěnnou trubku o
vnitřním průměru cca 5,7 mm s tloušťkou stěny cca 1,5 mm, kdy původně plynová
střelná zbraň, se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním
kategorie A, podle § 4 písm. a) bod 5., případně bod 3., zákona č. 119/2002
Sb., o zbraních a střelivu, protože expanzní zbraň není povoleného provedení
(bod 5.) a původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím použitím mohly
způsobit těžší následky (3.),
-1 ks střelbyschopného revolveru, německé výroby, značky ME, výrobce Cuno
Melcher ME- Sportwaffen GmbH & Co. Solongen, model ME 38 Magnum - 4R, původní
ráže 4 mm Flobert, výrobního čísla …, dodatečně upravenou na ráži .22 Long
Rifle, s tím, že dodatečné úpravy spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 4
mm za silnostěnnou trubku o vnitřním průměru cca 6 mm s tloušťkou stěny cca 1,5
mm, pět nábojových komor nábojového válce bylo přizpůsobeno provrtáním na
náboje ráže .22 Long Rifle, kdy původně palná střelná zbraň, pro náboje typu
flobert se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním kategorie A,
podle § 4 písm. a) bod 3 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, protože
původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím použitím mohly způsobit
těžší následky,
-1 ks rozebraného, nestřelbyschopného revolveru, německé výroby, značky ME,
výrobce Cuno Melcher ME-Sportwaffen GmbH & Co. Solongen, model ME 38 Magnum -
6R, původní ráže 6 mm Flobert, nezjištěného výrobního čísla, dodatečně
upravenou na ráži .22 Long Rifle, jako jednoranový revolver, s tím, že
dodatečné úpravy spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 6 mm za
silnostěnnou trubku o vnitřním průměru cca 6,4 mm s tloušťkou stěny cca 1 mm,
obě poloviny děleného válce byly spojeny tmelem a nábojové komory byly tmelem
utěsněny - zaslepeny, výřez pro hlaveň ve větším válci byl přeplátován části
jiného válce s průchozí nábojovou komorou tak, aby byl souosý s nábojovou
komorou menšího válce a po zaklapnutí do rámu zbraně, byly obě komory
nábojových válců souosé s hlavní, kdy původně palná střelná zbraň, pro náboje
typu flobert, se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním
kategorie A podle § 4 písm. a) bod 3., zákona č.
119/2002 S., o zbraních a
střelivu, protože původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím
použitím mohly způsobit těžší následky,
-střelivo, a to 2 ks funkčních nábojů, ráže 6 mm ME Flobert, 16 ks funkčních
nábojek, ráže 6 mm Start, 92 ks funkčních nábojů, ráže 6 mm ME Flobert, se
sférickou střelou, 4 ks funkčních nábojů, ráže .22 Long Rifle, u dvou nábojů s
odstraněnou expanzní dutinou zkrácením střely a obroušeného jejich pomědění, 1
ks funkčního loveckého náboje, ráže 7 x 65 R, 2 ks funkčních nevystřelených
nábojnic, ráže .22 Long Rifle, 3 ks funkčních upravených olověných a poměděných
střel, ráže .22 Long Rifle, nestandardního výrobního provedení, kdy střely o
hmotnostech 2,58g, 1,18g a 0,59g jsou různě upraveny štípacím nástrojem a mají
expanzní dutinu,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou zábleskových petard a brokového
náboje, spojených pryžovou gumičkou, náboj brokové ráže 16/70, typu SB Vega,
přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru
cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje,
slepených lepicí páskou, náboj brokové ráže 16/70, typu SB Vega, přičemž náboj
obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje,
spojených pryžovou gumičkou a lepicí páskou, náboj brokové ráže 12/70, typu
SUPER Black Star, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze
sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou petard a brokového náboje,
spojených pryžovou gumičkou, náboj brokové ráže 12/70, typu SUPER Black Star,
přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru
cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje,
spojených pryžovou gumičkou a lepicí páskou, náboj brokové ráže 12/70, typu
SUPER Black Star, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze
sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou zábleskových petard a brokového
náboje, spojených pryžovou lepicí páskou, částečně nelaborovaný náboj brokové
ráže 16/70, typu SB Vega, přičemž náboj obsahuje sníženou náplň hromadné střely
složenou pravděpodobně ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
přičemž žádný z uvedených nábojů není podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních
a střelivu, řazen k zakázanému střelivu, střelivo ráže .22 Long Rifle, 7x65 R a
brokové náboje, jsou náboje určené do zbraní kategorie A, B nebo C, které může
nabývat, držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, v
rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny a všechny výše uvedené
náboje v rážích 6 mm Start, 6 mm ME F1ober, 22 Long Rifle (včetně nábojnic a
střel), kromě loveckého náboje ráže 7 x 65 R a brokových nábojů, lze nabít do
všech tří, výše uvedených upravených zbraní držených obžalovaným P. K., který
mohl s těmito předměty od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne
30.3.2016 podle vlastního uvážení nakládat a užívat je“.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím
svého obhájce Mgr. Pavla Hynka dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněný nejdříve podrobně vylíčil dosavadní
průběh trestního řízení, včetně právní argumentace odvolacího soudu. Následně
namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu zcela absentují relevantní důkazy o
tom, že by se mohlo jednat právě o účastenství ve formě pomoci. Pouhý fakt
prokázané účasti obviněného na místě blízkém místa činu, avšak bez jiného
aktivního zapojení, totiž dle jeho názoru nepostačuje k naplnění všech znaků
účastenství ve formě pomoci. Z těchto důvodů při respektování zásady in dubio
pro reo mělo být správně rozhodnuto o zproštění obžaloby v části týkající se
účastenství ve formě pomoci k trestnému činu loupeže a porušování domovní
svobody. Obviněný rovněž oproti závěrům o naplnění alespoň eventuálního úmyslu
poukázal na skutečnost, že od počátku trestního řízení nepopíral, že by se s
vozidlem na daném místě nacházel, neboť byl přesvědčen, že nekoná nic
nezákonného a neměl ani důvod se domnívat, že by tomu mohlo být jinak.
6. Obviněný dále namítl, že odvolací soud se nijak nevypořádal s jeho
návrhem, jenž učinil již před soudem prvního stupně, aby byl připojen trestní
spis Okresního soudu v Trutnově 3 T 64/96, když tímto chtěl poukázat na
skutečnost, že v minulosti byl v tomto citovaném řízení nezákonně vazebně
stíhán v délce 22 měsíců. Obviněný totiž v této souvislosti odvolací soud
požádal, aby podle § 92 odst. 3 tr. zákoníku posoudil jako předběžnou otázku
délku vykonané vazby, a to právě dle požadovaného spisu, a tuto zohlednil při
ukládání druhu a výměry trestu.
7. V závěru svého dovolání pak obviněný shrnul, že postupem soudů obou
stupňů došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2
Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina“) a zásady in dubio pro
reo, neboť soudy obou stupňů náležitě nevycházely ze skutkového stavu věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti a nebyly stejně pečlivě zjišťovány okolnosti
svědčící v jeho prospěch jako v neprospěch.
8. Vzhledem ke všem těmto důvodům obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, sp. zn.
13 To 411/2016, a přikázal Krajskému soudu v Praze věc znovu projednat a
rozhodnout.
9. Pro úplnost nutno doplnit, že obviněný zaslal Nejvyššímu soudu i
další podání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2017, a v němž
obviněný P. K. sám doplnil další argumentaci k dovolání podanému
prostřednictvím svého obhájce.
10. K dovolání obviněného P. K. se písemně vyjádřil i státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 182/2017 ze dne 21.
2. 2017). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky vznesené v
dovolání obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit pouze s
výhradami. Přesto se však nejedná o námitky důvodné.
11. Z hlediska subjektivní stránky státní zástupce odkázal na odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů, kde byla tato otázka dostačujícím způsobem
řešena. Státní zástupce pak v souladu se soudy obou stupňů shledal, že obviněný
si počínal minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku, přičemž nad rámec poukázal i na další okolnosti, které o tomto závěru
svědčí. K porušení zásady in dubio pro reo tedy nedošlo a nebyl porušen ani čl.
8 odst. 2 Listiny či § 2 odst. 2, odst. 5 tr. ř.
12. Pokud jde dále o tvrzené porušení § 92 odst. 3 tr. zákoníku, jedná
se rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou. V předmětném případě se totiž
citované ustanovení vůbec neuplatní a nedopadá na něj, neboť věc vedená
Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96 nijak nesouvisí s touto
trestní věcí obviněného.
13. Státní zástupce dále shledal, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí
nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v
souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž
odůvodnění rozhodnutí splňují i požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jako
taková jsou plně přezkoumatelná.
14. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k
závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu
soudu navrhl, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně
vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil
v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2
tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u
věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i
oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále
Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti
upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že
dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání
jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které
se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná
existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
17. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
19. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o
řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím
je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů,
kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
20. Obviněný pak konkrétně zpochybnil naplnění subjektivní stránky ve
formě nepřímého úmyslu stran jednání pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku a
rovněž namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu absentují relevantní důkazy o
jeho vině ve vztahu k jednání pod bodem 1) výroku. Nejvyšší soud v návaznosti
na to konstatuje, že takto postavenou argumentaci lze pod uplatněný dovolací
důvod podřadit pouze zčásti a s jistou mírou benevolence. Přesto však dospěl k
závěru, že se nejedná o námitku opodstatněnou.
21. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin je
spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně
porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý (§ 15 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo
ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl
nepřímý, eventuální (§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Srozuměním se rozumí
i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit
nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku).
22. O účastenství podle § 24 tr. zákoníku pak platí po subjektivní
stránce tolik, co platí o úmyslných trestných činech. Podle § 24 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku je totiž účastníkem (pomocníkem) na dokonaném trestném činu
nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání
trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním
poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí
nebo slibem přispět po trestném činu. Pomoc k trestnému činu tedy přichází v
úvahu jak před činem, tak i při činu. Nutno rovněž zdůraznit, že formy pomoci
však uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně a i z toho důvodu, že pod
účastenství je třeba zahrnout i další obdobná jednání osob, jako je např.
řidič, který jen odveze pachatele na místo trestného činu krádeže podle § 205
tr. zákoníku nebo loupeže podle § 173 tr. zákoníku, resp. porušování domovní
svobody podle § 178 tr. zákoníku, popřípadě na ně poblíž čeká a po spáchání
činu jej odveze i zpět. Tato jednání totiž nelze zahrnout do objektivní stránky
uvedených trestných činů, neboť činnost pachatele pouze usnadňují nebo
umožňují, a proto je třeba je posuzovat jako účastenství podle § 24 tr.
zákoníku, a to zpravidla ve formě pomoci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 350).
23. V návaznosti na výše uvedená teoretická východiska a skutková
zjištění soudů obou stupňů Nejvyšší soud konstatuje, že pokud odvolací soud
shledal, že obviněný svým jednáním pod bodem 1) výroku rozsudku naplnil
subjektivní stránku účastenství ve formě pomoci (§ 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku) k přisuzované trestné činnosti, a to minimálně v úmyslu nepřímém
podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nelze tomuto závěru vytknout žádné
pochybení. V tomto směru proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu (č. l. 1474-1477), který se s předmětnou problematikou
vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Pouze ve stručnosti tak lze shrnout, že
závěr o naplnění subjektivní stránky přisuzované trestné činnosti (a potažmo i
o vině obviněného) prokazatelně vyplývá z řádně provedených důkazů, a to
zejména z výpovědi obviněného P. B. ve spojitosti se svědeckými výpověďmi M.
Č., A. N. a V. S., jakož i odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví
genetika. Odvolací soud proto nemohl uvěřit tvrzení obviněného P. K., že
nevěděl, za jakým účelem spoluobvinění P. B. a R. M. opustili jím řízené
motorové vozidlo v B. Obvinění totiž byli spolu v úzkém kontaktu, trávili spolu
volný čas, a to konkrétně i noc před loupeží na chatě obviněného R. M., odkud
poté v brzkých ranních hodinách všichni společně odjeli do B. (P. B. a R. M.
navíc oblečeni do černého oblečení kvůli maskování), odkud se poté vrátili na
chatu, prokazatelně zde něco probírali, a následně opět všichni tři společně
odjeli do P., kdy v bytě obviněného P. B. byli přítomni tomu, jak obviněný P.
B. prodává uloupené šperky a mince svědkovi M. Č. Vzhledem k těmto úzkým vazbám
a charakteru jednání obviněných P. B. (který ostatně ,,nadhodil“ nápad provést
loupež v B.) a R. M. si obviněný P. K. musel být minimálně vědom toho, že
nepůjde o obyčejné krádeže v době, kdy se zde poškození nebudou nacházet, ale
že reálně může dojít k vzájemnému střetu, a v takovém případě obvinění jak za
účelem vniknutí do obydlí, tak za účelem zmocnění se cizích věcí užijí násilí,
eventuálně pohrůžky násilí.
24. Je tedy zřejmé, že odvolací soud vymezil přesně definovaný, ucelený,
souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru o úmyslném
jednání obviněného podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k
účastenství ve formě pomoci k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle § 24 odst.
1 písm. c) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování
domovní svobody podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 178 odst. 1, odst.
2, odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto shledal, že námitka obviněného je
v celém rozsahu zjevně neopodstatněná.
25. Nejvyšší soud pak s ohledem na další námitky, že obviněnému nebylo
bez důvodných pochybností prokázáno jednání spočívající v pomoci k trestným
činům loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody
podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, konstatuje, že tyto
neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení
důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak
v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které
nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu,
že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak
nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní
hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání,
zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny
výlučně do procesu dokazování. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně
nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným
nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní
kvalifikaci.
26. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však
nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání
podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná
povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná
realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého
procesu.
27. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického
zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a
provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento
nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem
konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud
skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na
provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů
jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým
opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu
dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který
odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento
extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s
důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
28. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je však s
ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav věci
(na něž Nejvyšší soud konkrétně poukázal v bodu 23. tohoto rozhodnutí) zřejmé,
že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
29. Pokud obviněný v postupu soudů spatřoval také porušení zásady in
dubio pro reo, je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný
zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která
vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za
situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové
otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch
obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k
otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení
skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z
hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká
se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud
navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS
154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a
vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky
pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny
naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.
30. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li
pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v
konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát.
Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již
neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů.
Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle
vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve
prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi
určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz
37/2001).
31. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů
nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř. ani čl. 8
odst. 2 Listiny. Jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s
provedenými důkazy, přičemž soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o
nichž neměly důvodné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k
porušení zásady in dubio pro reo. Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a
procesní námitky obviněného zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
32. Jako zjevně neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledal i námitku
obviněného ohledně tvrzeného porušení § 92 odst. 3 tr. zákoníku. V této
souvislosti nutno připomenout, že vazbu je ve smyslu § 92 odst. 1 tr. zákoníku
možné započítat jen do trestu, který byl uložen v tomtéž trestním řízení (tj.
řízení pro tentýž skutek), v němž byl pachatel ve vazbě. Trestním řízením se
zde rozumí řízení podle trestního řádu (§ 12 odst. 10 tr. ř.), tedy především
úsek tohoto řízení, který začíná zahájením trestního stíhání a končí právní
mocí rozsudku, případně jiným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení ve
věci samé (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2.
Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1120). Podle § 92 odst. 3 tr. zákoníku pak
platí, že není-li započítání vazby podle § 92 odst. 1 tr. zákoníku možné,
přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, případně jeho
výměry.
33. Na základě těchto zákonných předpokladů je zřejmé, že aplikace § 92
odst. 3 tr. zákoníku, jenž má subsidiární povahu k § 92 odst. 1 tr. zákoníku,
nebyla za žádných okolností možná, neboť trestní věc vedená u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96 nijak nesouvisela s nyní projednávanou věcí. V
daném případě se tedy nejednalo o totéž trestní řízení (a tentýž skutek) a
tudíž nebyla splněna ani základní podmínka pro aplikaci § 92 odst. 1 tr.
zákoníku, natož pro případný subsidiární postup podle § 92 odst. 3 tr.
zákoníku. Soudům obou stupňů proto nelze vytknout, pokud při ukládání druhu a
výměry trestu nezohlednily délku vazby obviněného z trestního řízení vedeného u
Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96.
34. Ve vztahu k podání doručenému Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2017 (č.
l. 1545-1552), v němž obviněný P. K. sám doplnil další argumentaci k dovolání
podanému prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Hynka, nutno závěrem poznamenat, že
podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím
obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se
proto nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Stejná podmínka pak
platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Učiní-li
tedy obviněný podání ve smyslu § 265d odst. 2 tr. ř. nikoli prostřednictvím
obhájce, nemá toto jeho podání v dovolacím řízení žádné právní účinky, a to ani
z hlediska případného zachování dovolací lhůty uvedené v § 265e tr. ř. (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, aj.). Nejvyšší
soud se proto námitkami uplatněnými v tomto podání nemohl nijak zabývat.
35. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
případě obviněného P. K. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem
nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu