11 Tdo 322/2024

11 Tdo 322/2024-4844

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných 1. P. Š., 2. P. B., 3. A. S., 4. L. F., 5. D. K. a 6. P. CH. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 52/2019, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, a to v obou případech pouze ve vztahu k osobám obviněných P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na oba výše uvedené zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, byla obviněná P. Š. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za toto jednání byla okresním soudem odsouzena podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný P. B. pak byl citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl okresním soudem odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále pak bylo okresním soudem rozhodnuto o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věcí podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to konkrétně věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

2. Naproti tomu obvinění A. S., L. F., D. K. a P. CH. (dále jen „obvinění zproštění obžaloby“) byli citovaným rozsudkem okresního soudu podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, pro skutky, jimiž se měli obvinění A. S., L. F. a D. K. dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku a obviněný P. CH. zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli jmenovaní obvinění stíháni.

3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň - město se obvinění P. Š. a P. B. předmětné trestné činnosti dopustili společně s další osobou (tj. se spoluobviněným R. K.) tím, že: v přesně nezjištěné době ode dne 18. 10. 2018 do 01:05 hodin dne 20. 10. 2018 se P. Š. společně s R. K. pokusili vyrobit metamfetamin (pervitin) v podkrovním prostoru hospodářské budovy, náležející k domu na adrese XY č. XY, var však nedokončili, neboť byli zadrženi policií, v rámci ohledání místa činu pak bylo zajištěno 2,43 g látky obsahující metamfetamin, 70,82 g látky obsahující pseudoefedrin, který vyrobili za účelem dalšího zpracování, a které bylo způsobilé k výrobě cca 41 g pervitinu, dále 590 g jódu, za pomoci kterého by bylo možno vyrobit z léčiva s obsahem pseudoefedrinu 434 g metamfetaminu (pervitinu), v souhrnu pak bylo v rámci ohledání místa činu ve varně v obci XY zajištěno 182,71 g látky obsahující pseudoefedrin, což při výtěžnosti 80% představuje 146,17 g metamfetaminu, tedy se pokusili vyrobit nejméně 148,5 g metamfetaminu (pervitinu), když tomu předcházelo to, že část nezbytných chemikálií si P. Š. a P. B. opatřovali nejméně 18. 10. 2018, kdy ve 14:34 hodin P. B. v drogerii XY v XY zakoupil aceton o objemu jeden litr, tři balení kyseliny chlorovodíkové o objemu jeden litr, dvě balení kyseliny fosforečné o objemu dvou litrů.

4. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město byl v zákonné lhůtě napaden ve výroku o trestu odvoláními podanými obviněnými P. Š. a R. K., dále ve výroku o vině odvoláním obviněného P. B. a v celém rozsahu též odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněné P. Š. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu ohledně jmenované obviněné. Citovaným rozsudkem krajského soudu pak byla obviněná P. Š. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. za jednání vymezené v odsuzujícím výroku soudu prvního stupně nově odsouzena podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti jedna měsíců, pro jehož výkon byla odvolacím soudem zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Naopak všechna zbylá odvolání Krajský soud v Plzni podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, napadl v celém jejich rozsahu nejvyšší státní zástupce (dále rovněž jen „dovolatel“) dovoláním podaným v neprospěch obviněných P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr.

ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zároveň pak podle nejvyššího státního zástupce napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.

ř.

6. Nejvyšší státní zástupce úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že důkazy a na jejich podkladě zformovaná skutková zjištění odůvodňují závěr o vině obviněných P. Š. a P. B. pro širší okruh jednání, než jak je v rámci pravomocného odsouzení vymezil nalézací soud a odůvodňují také závěr o vině dalších obviněných, kteří byli zproštěni obžaloby. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci byly kromě dalších důkazů provedeny také domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor, jejichž společným jmenovatelem – vyjma skutku popsaného pod bodem 2) obžaloby, kde byl obviněnými proveden důkladný úklid – bylo zajištění celé řady stop prokazujících manipulaci s drogou a její výrobu.

V dané věci tak byly zajištěny fyzické předměty a chemikálie sloužící k výrobě pervitinu, přičemž znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie byla na významné části takto zajištěných věcí prokázána přítomnost metamfetaminu a efedrinu. Jedná se o důkazy velmi podstatné, neboť v kontextu důkazů o pohybu obviněných - jako např. dokladů o nákupu chemikálií, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, umožnují učinit vcelku přesvědčivý závěr, že pervitin byl v nezjištěném množství vyráběn i v případě jednání popsaných v obžalobě pod body 1) až 4).

Spolehlivost tohoto závěru podporuje podle dovolatele i navazující zjištění Okresního soudu Plzeň- město, který v případě hodnocení skutku popsaného pod bodem 5) obžaloby akcentoval, že byla-li v odposleších použita formulace, že obviněná P. Š. je „v práci“, evidentně tím bylo myšleno, že vyrábí pervitin. Toto zjištění soudu prvního stupně přitom následně nikterak nerozporoval ani odvolací soud. Z tohoto pohledu podle dovolatele nelze přehlédnout, že obdobná zmínka o tom, že obviněná P. Š. je „v práci“, se objevuje i v odposleších vztahujících se k dalším jednáním popsaným v obžalobě.

7. Podle nejvyššího státního zástupce je tedy nutné učinit závěr, že pervitin byl vyráběn i v rámci jednání popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, která však byla ve vztahu k osobám P. Š. a P. B. toliko vypuštěna ze skutkové věty, resp. ve vztahu k osobám A. S., L. F., D. K. a P. CH. byla předmětem zprošťujícího rozsudku. Ačkoli dovolatel respektuje skutkové závěry soudů, podle kterých nebylo nade vší pochybnost prokázáno ani nakupování konkrétních léčiv k výrobě pervitinu v Polsku, ani množství léků, ze kterých byl pervitin vyráběn, pročež v bodech 1) až 4) obžaloby nemohlo být logicky prokázáno ani množství takto vyrobeného pervitinu (či pervitinu, který bylo možno hypoteticky vyrobit), tak tato skutečnost sama o sobě jejich vyloučení z rámce odsuzujícího rozhodnutí neodůvodňuje. Trestní zákoník totiž v § 283 odst. 1 nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu a k trestnímu postihu v oné základní skutkové podstatě postačí v zásadě jakékoli množství takové látky. Pokud soudy nižších stupňů toto zjištění pominuly, byl podle dovolatele naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Výše uvedené je přitom podle nejvyššího státního zástupce klíčové i pro posouzení jednání obviněných P. Š. a P. B. Z pohledu určení rozsahu drogové trestné činnosti jmenovaných obviněných je totiž podle dovolatele nutno zohlednit závěry plynoucí z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti. U hodnot, jež jsou hraniční ve vztahu k primárnímu či sekundárnímu kritériu, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších vedlejších kritérií.

9. Dovolatel přitom upozorňuje, že v posuzovaném případě bylo u jednání vymezeného v bodě 5) obžaloby prokázáno, že se obvinění P. Š., R. K. a P. B. podíleli na výrobě pervitinu v dobré kvalitě (či se o jeho výrobu pokusili) v množství nejméně 148,5 g. Obvinění P. Š. a P. B. se přitom v různé míře a kooperaci s dalšími obviněnými podle dovolatele podíleli i na jednáních popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, u nichž množství pervitinu sice objektivizováno nebylo, nicméně k výrobě drogy nepochybně docházelo, a tedy jakýkoli takto vyrobený pervitin, byť by jeho množství bylo jen minimální, by rozsah trestné činnosti těchto dvou obviněných ještě více přiblížil hodnotě 150 g, tedy hranici značného rozsahu, či ji dokonce přesáhl.

V rámci hodnocení vedlejších kritérií, pak není podle nejvyššího státního zástupce možno opomenout zjištění, že ze strany těchto dvou obviněných se jednalo o pravidelnou, opakovanou aktivitu spočívající v produkci pervitinu, do níž byly investovány nikoli nevýznamné finanční prostředky a ve které – pokud by nedošlo k jejímu přerušení zásahem policejního orgánu – hodlali nadále pokračovat. O tom podle dovolatele svědčí i obhajoba obviněné P. Š., která se k fosforu nalezenému na místě varny v případě jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby (tj. v případě jediného jednání, jímž byla okresním soudem uznána vinnou) vyjádřila v tom smyslu, že byl určen až pro pozdější výrobu.

10. Všechny shora uvedené skutečnosti tak podle dovolatele odůvodňují závěr o nesprávném právním posouzení jednání všech obviněných, v jejichž neprospěch podal své dovolání. Předně měli být podle dovolatele obvinění P. Š. a P. B. uznáni vinnými všemi pěti skutky vymezenými v podané obžalobě. Toto jednání ve svém souhrnu u obviněné P. Š., která pervitin „vařila“, stejně jako u obviněného P. B., který zajišťoval finance a dodávku surovin a ostatní obviněné úkoloval, podle nejvyššího státního zástupce naplnilo všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněná A. S., která se společně s obviněnou P. Š. účastnila výroby pervitinu na místě a následného úklidu, pak měla být za jednání popsané pod body 2) a 4) obžaloby uznána vinnou přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný D. K. za jednání popsané pod bodem 1) obžaloby a obviněný L. F. za jednání popsané pod bodem 2) obžaloby měli být uznáni vinnými přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to přinejmenším jako pomocníci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť se vedle úklidu prokazatelně podíleli obviněný L. F. nejméně na dovozu osob a věcí do místa varny a obviněný D. K. nejméně na poskytnutí prostor k výrobě metamfetaminu. Obdobným způsobem měla být vyhodnocena také aktivita obviněného P. CH. zjištěná v rámci jednání popsaného pod body 1), 2) a 4) obžaloby, spočívající v dovozu věcí a osob na místo varny, s tím rozdílem, že jeho předchozí odsouzení pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 1 T 215/2015, odůvodňuje též právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

11. V návaznosti na výše uvedené proto lze podle nejvyššího státního zástupce uzavřít, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, je zatížen vadami, které naplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Navazujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, který tyto nedostatky neodstranil, pak byl podle nejvyššího státního zástupce naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

12. S ohledem na shora popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň- město, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň- město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

13. K tomuto dovolání se prostřednictvím svého společného obhájce písemně vyjádřili obvinění P. B., A. S., L. F. a P. CH. tak, že s ním nesouhlasí, jelikož s výjimkou skutku popsaného pod bodem 5) obžaloby se nepodařilo prokázat, že by kdokoliv z obviněných v Polsku nakupoval léčivo s obsahem pseudoefedrinu - což podle jejich názoru ve svém dovolání akceptoval rovněž nejvyšší státní zástupce - a kdy, kde, co a v jakém množství bylo předáno obviněné P. Š. k výrobě drogy. Poukazuje-li nejvyšší státní zástupce na existenci řady důkazů, pak podle obviněných nelze pominout skutečnost, že nebyla zjištěna spojitost s chováním a jednáním konkrétních spoluobviněných s těmito stopami. Nebyla tedy prokázána výroba drogy, ani to, že by se jí různým způsobem a v různé míře dopouštěly i další osoby.

14. Nadto výše jmenovaní obvinění ve svém vyjádření poukázali na rozpor v dovolání nejvyššího státního zástupce, jenž spatřují ve skutečnosti, že obžaloba byla původně podána rovněž na osoby P. B., S. K., I. L. a K. Š., kteří již byli předchozími rozhodnutími soudů nižších stupňů pravomocně zproštěni obžaloby, a to rovněž za jednání spočívající v jejich údajné účasti na dovozu léčiv z Polska, tedy za jednání, jehož se měli dopustit i některé z osob dotčených nyní podaným dovoláním, zejména P. B. Přesto se však již dříve zproštěných obviněných dovolání nejvyššího státního zástupce netýká, tento dovolatel v jejich věci mimořádný prostředek nepodal a vzhledem ke lhůtám jej už ani podat nemůže. Obvinění P. B., A. S., L. F. a P. CH. tak závěrem svého vyjádření navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

15. Písemné vyjádření obviněných P. B., A. S., L. F. a P. CH. k dovolání podanému v jejich neprospěch nejvyšším státním zástupcem bylo Nejvyšším soudem následně zasláno jejich společnému obhájci k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

16. Naproti tomu obvinění P. Š. a D. K. se i přes řádně zaslané dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno mimo jiné i v neprospěch jejich osob, k jeho obsahu ve stanové lhůtě nikterak věcně nevyjádřili.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda podané dovolání splňuje též obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupce všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

20. Nejvyšší státní zástupce ve svém podání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

21. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byli obvinění pravomocně uznáni vinnými, popř. zproštěni obžaloby, event. ve vztahu k nimž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

22. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

23. V souvislosti s nejvyšším státním zástupcem uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán jen tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterými byli obvinění uznáni vinnými. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

24. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších

stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

25. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, nebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

26. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o který se podání nejvyššího státního zástupce rovněž opírá, je pak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.

27. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

28. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí soudů nižších stupňů, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Po tomto přezkumu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné a jím vznesené dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům řádně odpovídají.

29. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce podřadil námitky, podle kterých jsou skutková zjištění učiněná Okresním soudem Plzeň-město, s nimiž se následně zcela ztotožnil i soud odvolací (který ostatně svými dvěma předchozími kasačními rozhodnutími způsob, jímž bylo o žalovaném skutku rozhodnuto v pořadí třetím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2023, vyvolal), ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nekorespondují ani s jeho dalšími skutkovými zjištěními, když z těchto podle dovolatele nelze uzavřít, že skutky (resp. jeho části) popsané pod body 1) až 4) obžaloby nebyly prokázány.

30. V prvé řadě je z připojeného spisového materiálu zjevné, že státním zástupcem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město byla podána obžaloba ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, na obviněné P. Š., P. B., R. K., A. S., L. F., D. K., P. CH., P. B., S. K., I. L. a K. Š., a to pro jednání specifikovaná pod body 1) až 7). Pro nynější přezkum Nejvyšším soudem na základě podaného dovolání lze přitom za relevantní označit pouze jednání uvedené pod prvními pěti body obžaloby, jimiž se všichni z obviněných, na něž byla podána obžaloba, měli dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněný P. CH. měl svým jednáním podle obžaloby naplnit rovněž znak speciální recidivy, který zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto zločinu vyjádřený v § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

31. Podle obžaloby ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, se obvinění P. Š., P. B., R. K., A. S., L. F., D. K., P. CH., P. B., S. K., I. L. a K. Š. předmětné trestné činnosti měli dopustit jednáním vymezeným pod body 1) až 5) obžaloby v podstatě tím, že:

1) P. Š., P. B., P. CH. a D. K. v přesně nezjištěné době, měsíci květnu 2018, zajistil P. B. finanční hotovost, za níž nakoupil prekurzor – léčivo s obsahem pseudoefedrinu za účelem následné výroby pervitinu, z něhož následně, nejpozději dne 24. 5. 2018 P. Š. začala pervitin v prostoru zděné přízemní budovy s pultovou střechou a přístřeškem, situované na pozemku XY u rodinného domu v XY, XY, s výslovným souhlasem D. K., který si byl vědom výroby drogy P. Š. v popsané budově, když dle monitorované mobilní komunikace mezi obviněnými dne 24.

5. 2018 v čase 19:31 hodin komunikoval P. B. s D. K., který se v té době nacházel ve svém bydlišti v XY, následně se do hovoru přidala P. Š. a sdělila, že se domů bude vracet 26. 5. 2018, požadovala, aby za ní P. B. přijel do XY, toho tedy vyzvedl v průběhu noci na adrese XY, XY, P. CH., společně přijeli do XY za P. Š., která se nacházela v objektu D. K. a přivezli jí jídlo, ve 23:27 hodin požádala P. Š. D. K. o zapnutí elektrické energie, který toto akceptoval, ve 23:38 hodin P. B. sdělil P. Š., že se dostaví (k objektu s varnou), že je s P.

CH., přitom domlouvají platbu D. K. za to, že jim umožnil výrobu drogy, dne 26. 5. 2018 v 10:48 hodin sdělila P. Š. P. B., že kolem 12:00 hodin chce být doma, P. B. jí bylo sděleno, že až bude hotová, že má kontaktovat buď jeho nebo P. CH., v čase 14:37 hodin, pokud P. B. kontaktoval P. Š., ta mu sdělila, že nemá jak uklidit, že nemá PET lahev, nebo zda má vyhodit jeden kanystr s tím, že bude vyrážet asi za hodinu, ve 14:51 hodin sdělil P. B. P. CH., že do hodiny má jet pro P. Š., v 16:54 hodin komunikoval P.

B. s P. Š., která mu sdělila, že uklízí, že neví, co uklidit dříve, v 17:09 hodin se k objektu s varnou dostavil P. CH., vstoupil do objektu s varnou, v 18:19 hodin se P. B. dotazoval P. CH., zda pro P. Š. jel, dostalo se mu odpovědi, že samozřejmě a že za chvíli budou odjíždět, proces výroby drogy tedy byl dokončen, v nezjištěném množství, s nezjištěným množstvím účinné látky, přičemž třícestná baňka o objemu 1.000 ml má na jeden var drogy výtěžnost při 80% cca 53,6 g pervitinu, od 27. 5. 2018 pak začala P.

Š. vyrobený pervitin distribuovat na území města Plzně, kdy převoz po Plzni jí zajišťoval se svým motorovým vozidlem P. CH.,

2) P. Š., P. B., P. B., S. K., A. S., P. CH. a L. F. v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2018, nejpozději do 20. 6. 2018, P. B. a P. B. zajistili finanční hotovost určenou k zakoupení léčiva s obsahem pseudoefedrinu za účelem výroby pervitinu, nákup realizovali dne 22. 6. 2018 v Polské republice, v lékárně XY, v ul. XY ve XY, zakoupené léčivo uložili do dvou velkých černých sportovních tašek a velkého cestovního kufru na kolečkách, po návratu na území České republiky se dostavili na adresu XY čp. XY, do bydliště K. Š., kde vystoupil P. B., P. B.

pokračoval do svého bydliště na adrese XY, kde jednu černou sportovní tašku a cestovní kufr přeložil z motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, užitého k jízdě do Polska, do zavazadlového prostoru motorového vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ XY, nakoupené léčivo bylo následně předáno P. Š., která jej užila k výrobě pervitinu v době od 26. 6. 2018 do 3. 7. 2018 v zahradním zděném altánu v Plzni- XY, XY, v bydlišti S. K., která P. Š. umožnila za úplatu vstup do zahradního altánu a byla srozuměna s účelem zapůjčení tohoto prostoru P.

Š., předměty a chemikálie nezbytné pro výrobu drogy si P. Š. opatřila samostatně, popřípadě za pomoci P. B., který dne 26. 6. 2018 v 11:01 hodin v hypermarketu XY zakoupil elektrický mixér a P. CH. tento mixér téhož dne v 11:36 hodin dovezl do XY na adresu XY, téhož dne ve 13:56 hodin si P. Š. objednala u P. B. dodání čistících prostředků , které ve 14:26 hodin P. B. v XY P. Š. předal, přitom využil dopravy motorovým vozidlem tov. zn. Seat Alhambra RT XY, řízeným L. F., poté P. Š. požádala P. B.

o zajištění osoby A. S., kterou P. B. do XY přivezl téhož dne ve 23:50 hodin, kdy A. S. se aktivně zapojila do výroby drogy dle pokynů P. Š., samotný proces výroby drogy P. Š. a A. S. dne 28. 6. 2018 v cca 06:17 hodin přerušily, (z důvodu účasti obviněné P. Š. u hlavního líčení u Okresního soudu Plzeň – město ve věci 1 T /2017, v níž P. Š. figurovala jako obžalovaná ze zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku), následně obě za doprovodu L.

F. prostor varny opustily, zpět se vrátily 29. 6. 2018, kdy je přivezl P. CH. se svým vozidlem, dne 30. 6. 2018 kolem 12:00 hodin se do XY dostavili P. B. a P. CH., ve 12:44 hodin varnu opustila A. S., poté P. B. požaduje po L. F. dovoz určitého předmětu, v nočních hodinách dne 30. 6. 2018 L. F. opětovně přiváží do XY do prostoru varny A. S., následně ji odváží do Města Touškova, dne 1. 7. 2018 v ranních hodinách vstoupil do varny v XY P. B. se dvěma igelitovými taškami s nezjištěným obsahem, dále pak ve 12:50 hodin přijel P.

CH., který se ve varně zdržel do 14:04 hodin, v odpoledních hodinách do varny dovezl L. F. A. S., která se však až do prostoru varny nedostala z důvodu přítomnosti dětí S. K. v okolí zahradního domku, dne 2. 7. 2018 v ranních hodinách informuje A. S. P. B., že má hotovo a že bude uklízet, v 06:36 hodin vyzvedli z prostoru varny P. B. a P. CH. A. S. a P. Š. a v čase 06:39 hodin všichni varnu opustili, zpět do této se vrátili 3. 7. 2018 po 21:00 hodině P. CH., P. B. a L. F. za účelem úklidu prostoru varny a likvidace odpadů z výroby, přičemž po ukončení činnosti, za přítomnosti S.

K., zděný altán uzavřeli, ve vymezeném období tak vyrobili nezjištěné množství pervitinu, přičemž třícestná baňka o objemu 1.000 ml má na jeden var výtěžnost při 80 % cca 53,6 g pervitinu, 3) P. Š., P. B. a K. Š. v měsíci červenci 2018, konkrétně před 14. 7. 2018 zajistil P. B. finanční hotovost za účelem zakoupení léčiva s obsahem pseudoefedrinu pro výrobu pervitinu, kdy 14. 7.

2018 v ranních hodinách, před 05:00 odjel s K. Š. motorovým vozidlem tov. zn. Audi A4 RZ XY na území Polské republiky do XY, kde v lékárně XY, v ul. XY zakoupili léčivo v nezjištěném množství, téhož dne se K. Š. vrátila zpět na území České republiky, když v čase 20:00 hodin bylo vozidlo tov. zn. Audi A4 registrováno kamerovým systémem v Praze, zde vyčkala příjezdu P. B., který k návratu do České republiky využil autobusovou linku XY - Praha, následně zakoupené léčivo uložili do prostoru autodílny, užívané P.

B. v prostoru bývalého vojenského letiště XY, následně bylo léčivo v blíže nezjištěné době předáno P. Š., která jej užila k výrobě pervitinu v období od 15. 7. 2018 do 22. 7. 2018 v půdním prostoru domu na adrese XY, XY, v bydlišti P. B. a P. Š., která zde vyrobila nezjištěné množství pervitinu, přičemž třícestná baňka o objemu 1.000 ml má na jeden var výtěžnost při 80 % cca 53,6 g pervitinu, vyrobenou drogu pak P. Š. ve dnech 23. 7. 2018 a 24. 7. 2018 distribuovala na území města Plzně koncovým odběratelům, 4) P.

B., P. Š., I. L., P. CH. a A. S. v měsíci srpnu 2018, konkrétně před 10. 8. 2018 zajistil P. B. finanční hotovost v blíže nezjištěné výši, včetně částky 10.000 Kč od I. L., za účelem nákupu léčiva s obsahem pseudoefedrinu pro výrobu pervitinu, následně 10. 8. 2018 v 03:58 hodin P. B. společně s I. L. z jejího bydliště v XY, odjel motorovým vozidlem tov. zn. Opel Astra, RZ XY, přes hraniční přechod v XY na území Polské republiky, kde ve městě XY v 11:10 hodin vstoupil do lékárny XY, v ul. Y, tuto po několika minutách opustil, společně s I.

L. odjeli do podzemních garáží obchodního centra XY, kde využili směnárny, pasáž následně opustili, ve 12:25 hodin opět dojeli před lékárnu v ulici XY, z vozidla vyndali dvě prázdné velké cestovní tašky na kolečkách a společně vstoupili do lékárny, po odchodu z lékárny oba táhli viditelně naplněné tašky, které uložili do zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Opel, ve 12:45 hodin odjeli před motel XY ve XY, do kterého ze zavazadlového prostoru vozidla převezli obě cestovní tašky, se kterými zašli do motelu, dne 11.

8. 2018 pak s vozidlem tov. zn. Opel I. L. odjela zpět do České republiky, kde v Praze na autobusovém nádraží Praha – XY vyčkala příjezdu P. B. v 17:23 hodin, autobusovým spojem na lince XY – Praha, který přivezl i cestovní kufr na kolečkách, nastoupil do vozidla k I. L. a společně odjeli do bydliště I. L. v XY, zakoupené léčivo bylo následně nezjištěným způsobem předáno P. Š., která jej užila k výrobě pervitinu v době od 14. 8. 2018, kdy P. B. za účelem výroby drogy zaúkoloval P. CH., aby opětovně zajistil objekt zahradního domku v XY, nicméně následně P.

CH. P. B. sdělil, že pro přítomnost dětí S. K. v okolí zahradního domku nepůjde objekt pro var drogy využít, v téže době P. Š. požádala P. B. o zajištění nezbytných chemikálií k výrobě drogy v drogerii XY v XY, což P. B. zajistil prostřednictvím A. S., která v předmětné prodejně dne 14. 8. 2018 v 16:52 hodin zakoupila tři balení toluenu, každé o objemu čtyři litry, následně P. Š. v nočních hodinách dne 14. 8.

2018 opět v půdním prostoru ve svém bydlišti v XY, XY započala s výrobou drogy, kterou ukončila dne 16. 8. 2018, následujícího dne v odpoledních hodinách pak sama vyrobenou drogu prodávala v prostoru sídliště

Plzeň-XY a to za přítomnosti P. CH., přímo z jeho motorového vozidla tov. zn. Audi A6 RZ XY, následující dne, tedy 18. 8. 2018 v prostoru téže varny P. Š. začala sušit část dříve vyrobené drogy, k čemuž využila tác, který jí do varny doručil P. B., téhož dne ve večerních hodinách odjela na území města Plzně, kde vyrobenou drogu distribuovala koncovým uživatelům, ve výrobě drogy na uvedeném místě pak P. Š. pokračovala od večerních hodin dne 19. 8. 2018, s přestávkami do 23. 8. 2018, kdy vyrobila nezjištěné množství drogy, přičemž třícestná baňka o objemu 1.000 ml má na jeden var výtěžnost při 80 % cca 53,6 g pervitinu.

5) P. Š., P. B., K. Š. a R. K. v průběhu měsíce října 2018 zajistili P. B. a P. Š. finanční hotovost pro nákup léčiva s obsahem pseudoefedrinu, které nakoupili ve dnech 16. 10. 2018 a 17. 10. 2018, P. B. a K. Š. v lékárně XY, ulice XY, ve městě XY v Polské republice, kam se dopravili motorovým vozidlem tov. zn. Seat Alhambra RZ XY, následně se P. B. na území České republiky vrátil dne 17. 10. 2018 v 13:30 hodin autobusem na nádraží Praha – XY, kde i s cestovním kufrem nastoupil do vozidla tov. zn. Seat Alhambra RZ XY, s nímž se z Polska do České republiky vrátila samostatně K.

Š., následně společně odjeli do Plzně, kde K. Š. s vozidlem odjela do bydliště v XY č.p. XY, kam odnesla i modrý cestovní kufr z vozidla, v čase 19:30 hodin se do XY dostavil i P. B., který ve 21:40 hodin dům opustil, majíc při sobě modrý cestovní kufr a odjel do bydliště v XY, XY, dne 18. 10. 2018 v 07:24 hodin z domu v XY, v XY odešli P. B., R. K., následně P. B. za přítomnosti R. K. odemkl vozidlo tov. zn. Seat, manipuloval s obsahem modrého cestovního kufru a následně v přesně nezjištěné době předal zakoupené léčivo P.

Š., která jej následně užila k výrobě pervitinu, přičemž nezbytné chemikálie P. Š. a P. B. opatřovali nejméně 18. 10. 2018, kdy ve 14:34 hodin P. B. v drogerii XY v XY zakoupil aceton o objemu jeden litr, tři balení kyseliny chlorovodíkové o objemu jeden litr, dvě balení kyseliny fosforečné o objemu dvou litrů, P. Š. se pak společně s R. K. pokusila v přesně nezjištěné době ode dne 18. 10. 2018 do 01:05 hodin dne 20. 10. 2018 vyrobit pervitin v podkrovním prostoru hospodářské budovy, náležející k domu na adrese XY č. XY, var však nedokončili, neboť byli zadrženi policií, v rámci ohledání místa činu pak bylo zajištěno 2,43 g látky obsahující metamfetamin, 70,82 g látky obsahující pseudoefedrin, který vyrobili za účelem dalšího zpracování, a které bylo způsobilé k výrobě cca 41 g pervitinu, dále 590 g jódu, za pomoci kterého by bylo možno vyrobit z léčiva s obsahem pseudoefedrinu 434 g metamfetaminu (pervitinu), v souhrnu pak bylo v rámci ohledání místa činu ve varně v obci Doubrava zajištěno 182,71 g látky obsahující pseudoefedrin, což při výtěžnosti 80% představuje 146,17 g metamfetaminu, tedy se pokusila vyrobit nejméně 148,5 g pervitinu.

32. V pořadí prvním rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, byli obvinění P. Š. a P. B. ve vztahu k jednání vymezenému pod body 2) až 5) obžaloby uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný R. K. pak byl citovaným rozsudkem okresního soudu za jednání vymezené pod bodem 5) obžaloby uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění P. B. a L. F. byli za jednání vymezené pod bodem 2) obžaloby uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco obviněná A. S. byla za jednání vymezené pod body 2) a 4) obžaloby uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku. Obviněný P. CH. byl za jednání vymezené pod body 2) a 4) obžaloby citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Soud prvního stupně se v citovaném rozhodnutí neztotožnil s podanou obžalobou zejména stran státním zástupcem tvrzené existence organizované skupiny a neshledal za prokázaný skutek popsaný pod bodem 1), který v souladu se zásadou in dubio pro reo ve svém rozhodnutí ve vztahu k obviněným P.

Š., P. B. a P. CH. pominul. Ve vztahu k obviněnému D. K. pak okresní soud stran jednání popsaného pod bodem 1) rozhodl podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťujícím výrokem, stejně jako tak učinil v případě obviněných S. K., K. Š. a I. L. ve vztahu k jednání, na němž se tyto osoby měly podle obžaloby podílet.

33. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, však byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i v celém rozsahu odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech obviněných, na něž byla podána obžaloba, vyjma obviněné S. K. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 6 To 115/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2) tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body 1) až 4), na ně navazujících výrocích o trestech, ve výroku o ochranném opatření a ve zprošťujících výrocích vztahujících se k obviněným K. Š., I. L. a D. K. Krajský soud v Plzni následně podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání.

34. Ke zrušení (v pořadí prvního) rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, přistoupil krajský soud mimo jiné proto, že se neztotožnil se závěry okresního soudu stran neprokázání skutku popsaného pod bodem 1) obžaloby, jelikož podle odvolacího soudu soud prvního stupně důkladně nehodnotil všechny provedené důkazy, a to konkrétně údaje o IMEI buňkách a odposlechy, v nichž obviněná P. Š. jako v jiných případech uváděla, že je „v práci“ a hovoří o úklidu (PET lahev, kanystr). Krajský soud se vymezil rovněž proti způsobu, kterým okresní soud kvantifikoval množství vyrobeného pervitinu, když v rámci jednání popsaného pod body 2) až 4) vycházel pouze z úvahy o výtěžnosti třícestné baňky o objemu 1.000 ml používané při výrobě. Z tohoto důvodu tak krajský soud označil dosud provedené důkazy stran jednání popsaného pod body 2) až 4) obžaloby za nedostačující pro ustálení skutkového stavu s ohledem na množství vyrobeného pervitinu, pokud nebylo zjištěno alespoň to, kolik a jaké léčivo bylo opatřeno a užito k výrobě pervitinu. Zároveň s ohledem na neexistenci přímých důkazů dokládajících nákupy konkrétního druhu a množství léčiva s obsahem pseudoefedrinu označil odvolací soud za neprokázanou tu část jednání popsaného pod body 2) až 5), která popisovala způsob obstarání léčiv v Polsku za účelem jejich následného využití pro výrobu pervitinu.

35. Okresní soud Plzeň-město následně v pořadí druhým svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, uznal obviněné P. Š. a P. B. vinnými jednáním popsaným pod body 1) až 5) obžaloby, jímž spáchali zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem okresního soudu byl dále obviněný R. K. za jednání popsané pod bodem 5) obžaloby uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak obvinění A. S. za jednání popsané pod body 2) a 4) obžaloby a L. F. a D. K. za jednání popsané pod bodem 1) obžaloby byli citovaným rozsudkem okresního soudu uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným obviněnými L. F. a D. K. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Konečně obviněný P. CH. byl za jednání vymezené pod body 1), 2) a 4) obžaloby citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku, spáchaným ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Oproti tomu obvinění K. Š., I. L. a P. B. byli citovaným rozsudkem soudu prvního stupně zproštěni podané obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) tr. ř. V souladu se závěry Krajského soudu v Plzni obsaženými v jeho předcházejícím zrušujícím rozhodnutí ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 6 To 115/2021, přitom okresní soud přistoupil při novém rozhodování věci zejména k úpravě skutkových zjištění v tom smyslu, že nelze určit množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4), nicméně lze uzavřít, že v rámci těchto jednání došlo k výrobě pervitinu v množství nejméně několika gramů.

Nalézací soud rovněž ze skutků popsaných pod body 2) až 5) vypustil část jednání obviněných, v jehož rámci mělo být podle obžaloby realizováno obstarávání léčiva s obsahem prekurzoru v Polsku.

36. Rovněž v pořadí druhý rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech jmenovaných obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým (v pořadí druhým) usnesením ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 50 To 234/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body 1) až 5), na ně navazujících výrocích o trestech a ve výroku o ochranném opatření. Krajský soud v Plzni následně podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. K opětovnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně přistoupil krajský soud zejména proto, že neshledal provedené důkazy dostatečnými ani pro závěr o tom, že v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) byla obviněnými realizována výroba pervitinu v množství vždy nejméně několika gramů. Krajský soud tedy setrval na svém závěru vyjádřeném již v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, podle něhož nelze ustálit skutkový stav stran množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 5) obžaloby, pokud nebyl prokázán nákup konkrétních léčiv v Polsku, resp. zjištěno kolik a jaké léčivo mělo být užito k výrobě pervitinu. Tato okolnost pak byla podle odvolacího soudu naprosto zásadní pro uznání viny všech obviněných, jelikož v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) nebyl zajištěn žádný vyrobený pervitin, tzn. že nebyla zajištěna droga na výstupu, ani jiný důkaz, který by svědčil pro minimální vyrobené množství předmětné drogy.

37. Z hlediska dovoláním nejvyššího státního zástupce napadeného (v pořadí třetího) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, ve spojení s (v pořadí třetím) rozsudkem Okresního soudu Plzeň- město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019 (jimiž soudy nižších stupňů navázaly na výše zrekapitulovaný procesní vývoj věci), obsahu tohoto dovolání a v něm uplatněných námitek je významnou zejména otázka, zda soud prvního stupně dospěl ve svém v pořadí třetím odsuzujícím rozsudku na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, či zda v něm formulovaná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Veškeré nejvyšším státním zástupcem vznesené dovolací námitky, včetně těch, jež dovolatel podřadil po dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. ř., se totiž opírají o skutkové námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

38. Ke skutkovým námitkám dovolatele je třeba nejprve připomenout, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Ten přitom dovolatel shledal v závěru soudu prvního stupně, podle kterého nebyly skutky popsané v bodech 1) až 4) obžaloby v dostatečné míře prokázány provedenými důkazy, pročež bylo v případě obviněných A. S., L. F., D. K. a P. CH. stran těchto skutků rozhodnuto o zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu a ve vztahu k obviněným P. Š. a P. B. byly skutky uvedené pod body 1) až 4) obžaloby ze skutkové věty výrokové části rozsudku okresního soudu vypuštěny. To vše přitom i přes skutečnost, že okresní soud provedl celou řadu usvědčujících důkazů, z nichž jasně vyplynulo, že se obvinění různou měrou a formou aktivně podíleli na jednáních popsaných pod body 1) až 4) obžaloby a tedy i na jednotlivých fázích výroby pervitinu, která byla v jejich rámci realizována, byť žádným z provedených důkazů nebylo ve vztahu k těmto bodům možné konkretizovat množství vyrobeného pervitinu.

39. Uvedené námitky dovolatele shledal Nejvyšší soud důvodnými, jelikož rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, vykazuje zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištění a obsahem řádně provedených důkazů. Okresní soud totiž v bodech 17. až 20. odůvodnění citovaného rozsudku rekapituloval výsledky hodnocení provedených usvědčujících důkazů, načež na jejich základě dospěl k závěru o neprokázání jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby. V poukazovaných bodech odůvodnění citovaného rozhodnutí ovšem hodnotil provedené důkazy prakticky identickým způsobem, kterak to učinil v rámci nyní projednávané věci již ve svém dřívějším (v pořadí druhém) zrušeném rozhodnutí ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, v jehož rámci shledal za prokázaná všechna jednání uvedená pod body 1) až 5) obžaloby. Tento obrat ve svých závěrech přitom soud prvního stupně fakticky odůvodnil pouhým poukazem na skutečnost, že je v rámci opětovného rozhodování v důsledku absence nových důkazů vázán hodnocením důkazů tvořících důkazní materii tak, jak je ve svém rozhodnutí posoudil Krajský soud v Plzni ve svém (v pořadí druhém) usnesení ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 50 To 234/2022. Bez ohledu na existenci dlouhého řetězce nepřímých důkazů tak podle okresního soudu jeho skutková zjištění stran jednání popsaného pod body obžaloby 1) až 4) mohou založit pouze důvodné podezření stran toho, že pervitin byl obviněnými P. Š. a P. B. vyráběn za účasti dalších obviněných, kteří byli zproštěni obžaloby, a to způsobem popsaným v obžalobě. Jelikož však nebylo zjištěno, kolik a jaké léčivo mělo být užito k výrobě pervitinu, resp. jaké množství drogy mělo být v rámci těchto jednání vyrobeno, nepostačují stávající skutková zjištění - s ohledem na závazný právní názor vyjádřený Krajským soudem v Plzni v jeho opakovaném kasačním rozhodnutí - pro závěr stran uznání viny obviněných.

40. Soud prvního stupně tedy ve svém rozhodnutí opakovanými odkazy na závazný právní názor Krajského soudu v Plzni implicitně vyjádřil své přesvědčení, že setrvávání na stejném stanovisku, které v této věci již dříve opakovaně prezentoval jako výsledek provedeného dokazování, by mohlo vést ke zvůli a porušení respektu k dvojinstančnosti řízení, a proto mu nezbývá, než se ztotožnit s tímto závazným pokynem krajského soudu, který již dvakrát zrušil jeho odsuzující rozsudky pro absenci přímých důkazů prokazujících druh a množství léčiv užitých k výrobě pervitinu či přímo k dovození množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) podané obžaloby.

Okresní soud se tedy v odůvodnění svého rozhodnutí, vědom si výtky odvolacího soudu stran porušení § 264 odst. 1 tr. ř., podle kterého je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, nadále již nikterak nepokoušel o další konkretizaci skutkových zjištění a korekci částí skutkového děje popsaných pod body 1) až 4) obžaloby tak, aby bylo zjevné, že výroba pervitinu pod označenými body obžaloby fakticky proběhla a dané části skutkového děje tedy byly dokonány s tím, že pervitin byl obviněnými vyroben v blíže neurčeném množství za užití blíže neurčeného léčiva s obsahem prekurzoru.

41. Z obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně přesto nad rámec výše uvedeného zcela zjevně vyplývá, že podle jím učiněných skutkových zjištění ve stanovených termínech opakovaně docházelo k výrobě drogy, a to i bez zjištění vstupní či zajištění výstupní komodity, jakož i navzdory tomu, že nikdo z obviněných ve vztahu k této konkrétní činnosti nevypovídal a z provedených odposlechů nevyplývá žádné konkrétní množství vyrobené drogy (byť řada okresním soudem zdůrazňovaných skutečností vypovídá o tom, že pervitin byl vyráběn ve větším množství, když jako důkaz byly provedeny např. poznámky obviněné P. Š., v nichž je kalkulováno s tím, že z pseudoefedrinu v množství 1.328 g vyrobí 782 g pervitinu, přičemž pominout nelze ani skutečnost, že ve vozidle obviněného B., které užil při cestě do Polska za účelem nákupu blíže nezjištěného zboží v lékárně, bylo nalezeno dalších 677,55 g léčiva Cirrus, z něhož bylo možné reálně vyrobit 126,1 g pervitinu). Skutková zjištění o tom, jaké léčivo obsahující prekurzor a v jakém množství bylo při výrobě pervitinu užito, stejně jako skutková zjištění stran určení přesného množství pervitinu, jaké bylo obviněnými pod body 1) až 4) obžaloby vyrobeno, lze sice považovat za podstatná, nicméně tato sama o sobě nepředstavují nezbytný a determinující předpoklad z hlediska možnosti učinění závěru o tom, zda jednání jednotlivých obviněných vymezené pod body 1) až 4) obžaloby mohlo naplnit zákonné znaky alespoň základní skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Jak totiž zcela správně poukázal nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, trestní zákoník v ustanovení § 283 odst. 1 nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu, z čehož plyne jednoznačný závěr, že k trestněprávnímu postihu určitého jednání (vyznačujícího se některou ze zde výslovně jmenovaných forem nedovoleného nakládání s takovouto látkou) v rámci této základní skutkové podstaty postačí v zásadě jakékoli množství oné látky.

42. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud nepovažuje za nutné ani účelné znovu rozebírat důkazní situaci stran jednotlivých jednání popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, neboť by fakticky pouze reprodukoval body 17. až 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Se způsobem hodnocení celé řady usvědčujících (byť nepřímých) důkazů, a to zejména výsledků domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor, odborných vyjádření, znaleckých posudků, záznamů telefonních hovorů obviněných, protokolů o sledování osob a dalších listinných důkazů, tak jak jej realizoval okresní soud, se totiž Nejvyšší soud v podstatě ztotožňuje, a to až na v jejich závěru soudem prvního stupně učiněný odkaz na výše popsaný závazný právní názor Krajského soudu v Plzni.

43. Nad rámec tohoto poukazu Nejvyšší soud akcentuje, že zcela souhlasí s názorem dovolatele stran toho, že za stěžejní pro vlastní závěr o úspěšné realizaci výroby pervitinu v jednotlivých skutcích (resp. jeho částech) vymezených pod body 1) až 5) obžaloby lze označit zejména provedené záznamy telekomunikačního provozu, z nichž v kontextu výsledků sledování osob a věcí a proběhlých domovních prohlídek vyplynuly podstatné okolnosti ohledně jejího průběhu. Obvinění P. Š. a P. B. v těchto odposleších totiž opakovaně konspirativním způsobem hovoří nejen se zájemci o pervitin (např. obviněná nabízela třetím osobám pervitin pod slangovým výrazem „piko“), ale především komunikují mezi sebou, přičemž řešili potřebu zajistit důkladný úklid, dovoz a odvoz osob do místa, na kterém byla realizována výroba pervitinu, potřebu sehnat konkrétní předměty užívané v procesu zpracování léčiv s obsahem prekurzoru (např. mixér) či úklidové prostředky.

Obviněná P. Š. v jejich rámci dále opakovaně uváděla, že je „v práci“, přičemž oba soudy nižších stupňů se napříč všemi rozhodnutími, která byla v dané věci doposud vydána, v podstatě shodly na tom, že tímto výrazem obviněná jednoznačně označuje fakt, že vyrábí pervitin. Tato skutečnost vyplývá zejména z toho, že obviněná výslovně hovořila o tom, že „je práci“ při varu pervitinu realizovaného v rámci jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby, při němž byla přímo přistižena orgány činnými v trestním řízení.

Dále je z provedených důkazů zjevné, že jmenovaná obviněná se v okamžicích, kdy měla být podle svých slov „v práci“, nacházela zejména v oddělených a neobývaných prostorách nemovitostí různých majitelů, které díky svému charakteru byly nejen vhodné pro realizaci výroby pervitinu a hrozilo v nich menší riziko odhalení činnosti obviněné (přičemž její obavy o odhalení zjevně vyplývají z provedených odposlechů, v nichž řešila např. riziko odhalení v budově situované na pozemku v místě bydliště D. K., či pohyb osob kolem zahradního altánu v bydlišti S.

K.), ale zároveň v nich byly - s jedinou výjimkou v případě skutku popsaného pod bodem 2) obžaloby - nalezeny předměty se stopami prokazujícími, že zde byla výroba pervitinu skutečně realizována. Obviněná se přitom na tom, kdy půjde tzv. do „práce“, domlouvala s obviněným P. B., který jí na její žádost za tímto účelem zajišťoval mimo jiné dopravu.

44. Dále považuje Nejvyšší soud za důležité zdůraznit, že obviněný P. B. v rámci jednání popsaného pod body 1) až 5) obžaloby podle skutkových závěrů okresního soudu zajišťoval především logistické činnosti, z nichž je nutno zdůraznit zejména zajištění předmětů užívaných jak k výrobě pervitinu, tak k úklidu po proběhlé výrobě, jakož i dovoz a odvoz osob z míst, v nichž byly následně nalezeny stopy pervitinu po realizované výrobě drogy a které sám navštívil. Z realizovaného sledování osob a věcí současně vyplynulo, že obviněný P.

B. v rámci jednání popsaného pod body 2) až 5) vždy krátce předtím, než mělo dojít k výrobě pervitinu obviněnou P. Š., vycestoval do Polska. Zde navštívil vždy stejnou lékárnu, kam vcházel s prázdnými sportovními taškami, ale posléze vycházel s taškami viditelně naplněnými, přičemž před cestami intenzivně sháněl větší objem hotových finančních prostředků v řádech desítek tisíc korun. Jednalo se přitom o krátké, konspirativně vedené jednodenní či maximálně dvoudenní cesty, realizované bezprostředně před samotným započetím výroby pervitinu podle odkazovaných bodů obžaloby, kteréžto obviněný P.

B. podnikal vždy za doprovodu další osoby, přičemž k těmto cestám pokaždé využil jiného motorového vozidla. Ve dvou případech se pak, zjevně za účelem snížení rizika možného přistižení, vracel zpět do České republiky odděleně sám autobusem, a to i přes skutečnost, že osoba, v jejímž doprovodu v daném případě za hranice vycestoval, se na české území vrátila ve stejné době prostřednictvím téhož automobilu. V jím užívaném motorovém vozidle tovární značky Seat Alhambra pak bylo po jeho poslední cestě do Polska realizované před výrobou pervitinu, k níž došlo v rámci jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby, nalezeno 677,55 g léčiva Cirrus obsahujícího prekurzor, které je způsobilé k jeho využití k výrobě pervitinu.

Z těchto skutečností, k nimž dospěl okresní soud ve svém rozhodnutí, lze za zjevně rozporný označit jeho navazující závěr o tom, že s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu bylo, a to přes všechna výše uvedená dílčí skutková zjištění, s ohledem na neexistenci přímých důkazů dokládajících nákupy konkrétního druhu a množství léčiva s obsahem pseudoefedrinu, dáno pouze důvodné podezření o tom, že obviněný B. v rámci jednání popsaného pod body 2) až 5) obžaloby nakupoval léčiva určená k výrobě pervitinu.

V kontextu jeho bezprostředně navazujícího zapojení logistickými činnostmi do realizace samotných varů se objektivně nemohlo jednat o shodu náhod a provedené důkazy (byť nepřímé) nepřipouští jinou možnou a uvěřitelnou alternativu, než že obviněný P. B. v Polsku nakupoval léčiva obsahující pseudoefedrin pro výrobu pervitinu. Role obviněného P. B., jakožto osoby zajišťující široký rámec činností, jimiž měl přispívat k realizaci jednotlivých varů pervitinu, přitom zcela odpovídá roli, jíž měl naplňovat podle obžaloby i pod body 2) až 4) zajišťováním léčiv s obsahem prekurzorů nezbytných pro výrobu předmětné drogy.

45. Nejvyšší soud tedy s ohledem na rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně a jím učiněné dílčí skutkové závěry přisvědčil námitce nejvyššího státního zástupce, že v daném případě existuje zjevný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, jelikož provedené důkazy vylučovaly závěr o tom, že se skutky (resp. části jednoho trvajícího skutkového děje) popsané pod body 1) až 4) obžaloby nestaly. Lze přitom konstatovat, že se okresní soud řídil chybným právním názorem odvolacího soudu, jenž neposuzoval věrohodnost jednotlivých důkazů důkladně v jejich vzájemných souvislostech, když označil za nedostatečné výsledky dokazování učiněného okresním soudem v jeho rozhodnutí ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, pročež přistoupil ke zrušení tohoto rozhodnutí s požadavkem, aby byla učiněna další skutková zjištění umožňující kvantifikaci vyrobené drogy. Odvolací soud v případě absence dodatečných důkazů okresní soud současně prakticky zavázal k tomu, aby stran jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby rozhodl zprošťujícím výrokem, resp. aby tyto části jednání v případě obviněných P. Š. a P. B. ze svého rozhodnutí vypustil. Tímto nedůvodným požadavkem, jenž nemůže ve světle výsledků provedeného dokazování řádně obstát, jelikož nemá žádnou oporu v zákonné úpravě ani v relevantní judikatuře, tak odvolací soud soudu prvního stupně znemožnil, aby za obzvláště pečlivého a obezřetného postupu při hodnocení veškerých důkazů v jejich vzájemných souvislostech s ohledem na absenci přímých důkazů eventuálně dospěl k závěru, že k výrobě pervitinu v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby fakticky došlo, byť v blíže neurčeném množství, respektujíce přitom zásadu in dubio pro reo. Naopak závěr o tom, že se skutek nestal, je tak na místě označit za výsledek tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování, čímž jsou jednoznačně naplněny zákonné parametry dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

46. V rámci svého odkazu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uplatnil rovněž námitku, v niž brojí proti právní kvalifikaci jednání obviněných P. Š. a P. B. s ohledem na rozsah jejich jednání ve smyslu množství pervitinu, na jehož výrobě se tito podíleli či se o jeho výrobu pokusili. Tuto námitku přitom dovolatel opřel zejména o své výše uvedené skutkové námitky, na jejichž základě dospěl k závěru, že obvinění nevyrobili pervitin pouze v jediném případě, nýbrž tak činili opakovaně, dlouhodobě, do této činnosti investovali nikoli nevýznamné finanční prostředky a měli v úmyslu v ní i nadále pokračovat (nebýt zásahu orgánů činných v trestním řízení).

47. Jak již Nejvyšší soud konstatoval výše, s ohledem na dosud provedené důkazy vztahující se k objektivní stránce posuzovaného činu nebylo možno jen ze skutečnosti, že v dané věci nebyly provedeny žádné důkazy prokazující konkrétního druh a množství k výrobě pervitinu užitých léčiv, resp. množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání pod body 1) až 4) obžaloby, uzavřít, že se skutky popsané pod body 1) až 4) nestaly. Nejvyšší soud tedy v souladu s argumentací dovolatele shledal rozhodná skutková zjištění okresního soudu stran jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby za jsoucí ve zjevném rozporu s obsahem ve věci provedených důkazů, pročež za důvodnou shledal rovněž jeho námitku, podle které mohlo toto pochybení soudu prvního stupně vyústit též v nesprávnou právní kvalifikaci jednání obviněných P. Š. a P. B.

48. Nejvyšší soud k danému připomíná, že již ve stanovisku trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněném pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující množství větší než malé u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců, když v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, ve druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, ve třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za množství větší než malé současně tvoří výchozí úroveň pro další, trestním zákoníkem předpokládané hranice.

49. Výkladem příslušných hranic rozsahu (větší, značný, velký) ve smyslu spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku se přitom podrobně zabývá usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Podle tohoto stanoviska je tak za „větší rozsah“ nutno považovat desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ se rozumí desetinásobek takto určeného většího rozsahu, zatímco „velkým rozsahem“ se rozumí desetinásobek takto určeného značného rozsahu.

50. Z citovaného stanoviska velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. současně vyplývá, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž se při jeho stanovení uplatní i další okolnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., či ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, uveřejněné pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto není v konkrétním případě, odůvodňují-li to i další okolnosti činu, nikterak vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvalifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku (popř. stonásobku či tisícinásobku) požadovaného množství, nicméně se již tomuto množství dostatečně přiblížilo. Stejně tak však není vyloučeno, že tento zákonný znak nemusí být naplněn, jestliže konkrétně zjištěné množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek (či stonásobek, anebo tisícinásobek) rozhodný pro posouzení znaku daného rozsahu.

51. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky obsažené v předmětné droze. V případě, že uvedené není možné zjistit (typicky proto, že tato již byla spotřebována jejími konzumenty), přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou stran stanovení rozsahu hraniční, lze poté pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v určitém „rozsahu“ (větší, značný, velký), přistoupit též k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou (především) výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla daná látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další. Podle výkladu přijatého shora uvedeným usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., jakož i podle shora označeného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se v případě metamfetaminu - pervitinu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramu látky, která musí obsahovat nejméně 0,5 gramu účinné látky (0,6 gramu v případě soli hydrochloridu metamfetaminu), zatímco znak „ve značném rozsahu“ je dán hranicí 150 gramů drogy při obsahu nejméně 50 gramů účinné látky (60 gramů v případě soli hydrochloridu metamfetaminu) a znak „ve velkém rozsahu“ je představován dosažením hranice 1.500 gramů drogy při obsahu alespoň 500 gramů účinné látky (600 gramů v případě soli hydrochloridu metamfetaminu).

52. V tomto kontextu je třeba konstatovat, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje zákonem vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině platí, že čím větší množství účinné látky či drogy chybí do požadované hranice vyššího rozsahu, tím intenzivnější musí být naplnění vedlejších kritérií (či jen jednoho takového kritéria), případně tím závažnější musí tato kritéria být, aby mohl být skutek přísněji právně kvalifikován. Současně přitom platí, že nelze nikterak zobecnit např. v jednotkách procent, zda jde o dostatečné přiblížení se k uvedené hranici, neboť vždy je třeba řádně posoudit všechny konkrétní okolnosti, jež daný případ individualizují.

Nelze samozřejmě přehlédnout, že toto dostatečné přiblížení se k množstevní hranici se v závislosti na okolnostech případu uplatňuje v obou směrech, tzn. že při jejím překročení se s přihlédnutím ke specifickým okolnostem daného případu naopak nemusí přísnější právní kvalifikace žalovaného jednání vůbec aplikovat (viz již shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).

53. V nyní posuzovaném případě z napadených rozhodnutí obou soudů nižších stupňů vyplývá, že obvinění P. Š. a P. B. vyrobili či se pokusili vyrobit pod bodem 5) obžaloby 148,5 gramů pervitinu dobré kvality, čímž naplnili objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku. V duchu výše citované relevantní judikatury Nejvyššího soudu tedy tímto jednáním nenaplnili předpoklady vyplývající z tzv. primárního kritéria ani sekundárního kritéria pro shledání naplnění zákonných znaků některé z kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu, odvozených od rozsahu látky, s níž by nedovoleným způsobem obvinění nakládali.

V daném případě přitom Nejvyšší soud shledal, že rozhodná skutková zjištění okresního soudu (jež byla následně potvrzena též rozhodnutím odvolacího soud), na jejichž základě tento ve vztahu k obviněným P. Š. a P. B. vypustil ze svého odsuzujícího rozhodnutí skutky popsané pod body 1) až 4) obžaloby, neobstojí pro jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy. Za situace, kdy v rámci jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku (tj. k dosažení množství „značného rozsahu“) z pohledu sekundárního kritéria chybělo pouze 1,5 gramů pervitinu (tj. do množství 150 gramů této látky), pročež se ohledně množství této drogy jedná o hraniční hodnotu, je přitom na místě ve shodě s dovolatelem konstatovat, že podle dosavadních výsledků dokazování realizovaného soudem prvního stupně lze i přes absenci konkrétních zjištění stran množství pervitinu či obsahu jeho účinné látky v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby dospět k závěru, že obvinění P.

Š. a P. B. tímto svým jednáním naplnili zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy včetně zákonného znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“. V dané věci je totiž potřeba s ohledem na okolnosti daného případu v rámci tzv. terciárních kritérií ve smyslu shora uvedeného zohlednit zejména počet realizovaných případů výroby pervitinu, dlouhodobost jednání obviněných P. Š. a P. B., jakožto i skutečnost, že obviněná P. Š. považovala výrobu drogy za zdroj svých příjmů, když tuto označovala jako svoji „práci“.

S přihlédnutím k povaze předmětů zajištěných v jejich dispozici (např. významné množství léčiva s obsahem prekurzoru, konkrétně 677,55 g léčiva Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, jež bylo nalezeno v motorovém vozidle obviněného P. B., vybavení varny apod.) přitom měli oba jmenovaní obvinění zjevně v úmyslu v této činnosti pokračovat, pokud by nebyla ukončena pro ně neočekávaným zásahem orgánů činných v trestním řízení.

54. Za této situace tak s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal skutkové závěry Okresního soudu Plzeň-město učiněné stran jednání popsaného pod body 1) a 4) obžaloby, jakož i jeho hmotněprávní úvahy stran právní kvalifikace jednání obviněných P. Š. a P. B. vymezeného pod body 1) až 5) obžaloby zjevně nesprávnými. Stejného pochybení se přitom dopustil i Krajský soud v Plzni, který se se závěry okresního soudu následně ztotožnil a skutkové závěry, jakož i hmotněprávní posouzení skutků navrhované státním zástupcem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město v jím podaném odvolání - v rozsahu, v němž tyto odpovídají dovolacím námitkám nejvyššího státního zástupce - jako nedůvodné odmítl, tzn. že svým kasačním výrokem nejen ve vztahu ke zprošťujícímu výroku soudu prvního stupně dané vady nenapravil. Tímto postupem Krajský soud v Plzni (třebaže k tomu měl vytvořeny všechny potřebné procesní podmínky) zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, na nějž s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání rovněž správně odkázal.

55. V návaznosti na výše uvedené tak bude Okresní soud Plzeň-město po kasačním zásahu dovolacího soudu muset znovu vyhodnotit důkazy provedené v dané věci, resp. zvážit jejich doplnění, a v návaznosti na to bude muset znovu zvážit, zda na základě provedených důkazů lze učinit nepochybný závěr o tom, zda obvinění P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH. v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby vyrobili či participovali na výrobě pervitinu v blíže nezjištěném množství. Pokud i přesto znovu dojde k závěru, že jednání popsané pod body 1) až 4) obžaloby zůstalo prokázáno pouze v rovině důvodného podezření, bude muset svůj závěr blíže odůvodnit, a to s ohledem na výše rozvedené závěry Nejvyššího soudu, tedy jinak než pouze na základě úvahy jím přejaté z předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, kterýžto vyloučil ustálení skutkového stavu za absence skutkových zjištění ohledně konkrétního léčiva a jeho množství užitého při výrobě drogy, resp. přímo samotného množství vyrobené drogy. V rámci nového rozhodování se bude okresní soud muset znovu zabývat také otázkou prokázání nákupu léčiva s obsahem prekurzoru obviněným P. B., tentokrát již bez toho, aby byl vázán nesprávným právním názorem odvolacího soudu, podle kterého také stran této části jednání za absence konkrétních poznatků o tom, jaká konkrétní léčiva byla při jednotlivých cestách nakupována, nelze mít – a to bez ohledu na existenci jakýchkoli jiných nepřímých důkazů - jednání obviněného B. v tomto rozsahu za prokázané.

56. Následně bude muset soud prvního stupně veškerá jednání obviněných, kterážto shledá za prokázané, podrobit právnímu posouzení, a to v případě obviněných A. S., L. F., D. K. a P. CH. s ohledem na možné naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, resp. v případě obviněného P. CH. ve spojení se zákonným znakem speciální recidivy ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Okolnosti jednání obviněných P. Š. a P. B. pak okresní soud - v kontextu shora uvedeného - opětovně vyhodnotí rovněž stran posouzení možného naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, jde-li o naplnění znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“. V rámci nového rozhodování soudu prvního stupně budiž posouzeno jako zásadní i to, zda v případě změny či doplnění skutkových zjištění okresního soudu nejsou v tomto hraničním případě kvalitativní hlediska (kritéria) představující okolnosti případu (tzv. terciální kritérium – k tomu viz např. již výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 44/2013 a č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) dána natolik intenzivně, aby se s ohledem na zjištěné množství drogy, se kterou obvinění v rámci jejich celého prokázaného jednání neoprávněně nakládali, jednalo o dostatečné přiblížení se k (soudní praxí) uznávané spodní množstevní hranici značného rozsahu, kterou je v případě pervitinu množství nejméně 150 gramů.

VI. Závěr

57. Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, pročež částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, a to v obou případech pouze ve vztahu k osobám obviněných P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH. (tzn. že ve vztahu k osobě obviněného R. K. zůstala obě napadená rozhodnutí zásahem Nejvyššího soudu zcela nezměněna), jakož i všechna další rozhodnutí na oba výše uvedené zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud současně Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.).

58. Úkolem Okresního soudu Plzeň-město jako soudu prvního stupně, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a trestního zákoníku a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněných P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah dovolacího soudu, který se plně ztotožnil s dovoláním nejvyššího státního zástupce, včetně respektování právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch výše jmenovaných obviněných, není soud prvního stupně povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (zákaz reformace in peius).

59. O zrušení obou napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů a přikázání věci k novému projednání soudu prvního stupně rozhodl Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. 5. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu