11 Tdo 397/2024-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2024 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 13 To 259/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 46/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 1 T 46/2023, byl M. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento zločin, a sbíhající se přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2023, č. j. 1 T 1/2023-433, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2023, byl odsouzen podle § 283 odst. 2, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2023, č. j. 1 T 1/2023-433, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění popsaných ve výrokové části výše citovaného rozsudku.
3. O odvolání, které proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec obviněného, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 13 To 259/2023 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný M. K. dovolání, směřující proti výroku o vině, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení. Zjevně tak nezaznamenal změnu v právní úpravě institutu dovolání, konkrétně ve vymezení dovolacích důvodů, k níž došlo k 1. 1. 2022 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., avšak s ohledem na obsah dovolání tato skutečnost nebrání jeho projednání.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení ve vztahu k výroku o vině namítl:
· nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání · nesprávné hodnocení otázky zavinění · vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládající nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.
Rovněž je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování jeho věci, neboť soudy jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy.
6. Nesprávnost výroku o vině shledal obviněný v tom, že nebyly splněny předpoklady vzniku jeho trestní odpovědnosti coby pachatele. K tomu uvedl, že prohlásil svou vinu a soud vzal prohlášení viny za prokázané, tj., že spáchal trestnou činnost tak, jak je popsána ve výroku rozsudku. Dostatečně se však nezabýval otázkou, zda případné prohlášení viny odpovídá všem rozhodujícím skutečnostem a zda jej může v daném případě přijmout za prokázané.
7. Obviněný v rámci svého doznání uvedl, že pervitin bere od svých dvaceti roků s přetržkami, kdy byl ve výkonu trestu či ve vazbě (v předchozí trestní věci byl vzat do vazby v říjnu 2022). Na svobodě užíval každý den i 1 gram pervitinu a též užíval marihuanu. Je si vědom své závislosti a nyní proto navázal kontakt s terapeutickou společností. Již tyto skutečnosti měly podle jeho názoru vést soud ke zvážení vypracovat v jeho věci znalecký posudek z oboru psychiatrie, na jehož základě by bylo najisto postaveno, zda byl trestně způsobilý nebo zda páchal trestnou činnost ve stavu snížené příčetnosti, případně, zda byl v rozhodné době vůbec způsobilý k právním úkonům. Pokud takový důkaz bez ohledu na to, zda jej navrhoval či nikoliv, nebyl proveden, nelze postavit najisto jeho trestně právní odpovědnost a zda je možno z jeho doznání viny vycházet.
8. V této souvislosti obviněný poukázal, že již v předchozí jeho trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod č. j. 1 T 1/2023-433, se s poukazem na svůj psychický stav domáhal vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie. Policejní orgán a soud se však v tomto řízení spokojily pouze se zjištěním, že nikdy nebyl psychiatricky vyšetřován a s vyjádřením jeho tehdejšího praktického lékaře M., že dle jeho dokumentace a zjištění netrpěl psychickým onemocněním, ani mu v souvislosti s psychiatrickým onemocněním nepředepisoval žádné léky. S tímto vyjádřením se soud spokojil, přestože mu praktický lékař předepsal léky proti bolesti Tramadol, Mylan, Tramal Retard a Neurol, které však obsahovaly opium a měly zásadní dopad na jeho psychiku a na jeho rozhodovací a ovládací schopnosti. Již v předchozí trestní věci tvrdil, aniž to bylo odpovídajícím způsobem ověřeno, že nebyl schopen posoudit ani ovládat své jednání a k objasnění této skutečnosti navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Soud tedy pochybil, pokud vypracování znaleckého posudku nezadal.
9. S ohledem na výše uvedené vyslovil přesvědčení, že předmětný znalecký posudek měl být vypracován v nyní posuzované věci nejen s ohledem na pochybnosti, které vyplývaly z předchozí trestní věci, ale zejména jak již výše uvedl, že pervitin bere od svých dvaceti roků s přetržkami a užíval i jiné omamné látky. Setrval na svém tvrzení, že byl závislý a tyto skutečnosti musely ovlivnit zásadním způsobem jeho psychiku. Je tak nasnadě, zda bylo možno vycházet z jeho prohlášení o uznání viny, když má za to, že v době, kdy se dopouštěl trestné činnosti, nebyl schopen posoudit ani ovládnout své jednání. K objasnění této skutečnosti měl být vypracován znalecký posudek z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, který by ozřejmil rozhodné skutečnosti týkající se případného spáchání trestné činnosti. Závěry znaleckého posudku, pokud by konstatovaly jeho zmenšenou nebo vymizelou příčetnost by měly zcela nepochybně zásadní dopad na posouzení jeho trestní odpovědnosti, příp. na trest, který by mu byl ukládán, když není vyloučeno, že by mohl být obžaloby zproštěn. Domnívá se, že takové dokazování mělo být provedeno s ohledem na skutková zjištění týkající se jeho osoby bez ohledu na to, zda takové dokazování navrhoval či nikoliv.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání shledal důvodným, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
11. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel svou
dovolací argumentací proti napadenému rozhodnutí brojí výslovně proti výroku o vině, ačkoliv v tomto rozsahu je jeho dovolání nepřípustné.
12. Z dostupného spisového materiálu totiž vyplývá, že výrok o vině nebyl napaden odvoláním, protože otec obviněného podal odvolání výlučně proti výroku o trestu; navíc sám obviněný prohlásil svou vinu ve smyslu § 206c tr. ř., současně toto prohlášení bylo okresním soudem podle § 206c odst. 6 tr. ř. přijato, přičemž podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
13. Vzhledem k tomu označil státní zástupce za podstatný § 265a
odst. 1 tr. ř., z něhož lze dovodit, že dovolání je přípustné jen ve vztahu k těm výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými se soud druhého stupně zabýval, resp. z titulu své přezkumné pravomoci byl povinen se zabývat. V zásadě tedy platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal a ani nebyl povinen je přezkoumat, není přípustné napadat tyto výroky dovoláním. Dovolání obviněného z tohoto důvodu shledal nepřípustné, protože směřuje proti výroku o vině, který nebyl a ani nemohl být předmětem přezkumu odvolacího soudu (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
14. Státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl, neboť není přípustné. III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.
16. K otázce přípustnosti je třeba nejprve uvést, že podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se přitom rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání [písm. a)], rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn [písm. b)], usnesení o zastavení trestního stíhání [písm. c)], usnesení o postoupení věci jinému orgánu [písm. d)], usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření [písm. e)], usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání [písm. f)], usnesení o schválení narovnání [písm. g)], nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) [písm. h)].
17. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů a také ze samotného dovolání obviněného nepochybně plyne, že obviněný ve smyslu § 206c tr. ř. prohlásil při hlavním líčení konaném u Okresního soudu ve Svitavách dne 30. 6. 2022 svoji vinu předmětným skutkem a jeho právním posouzením, přičemž soud prvního stupně v souladu se všemi zákonnými podmínkami toto prohlášení svým rozhodnutím přijal.
18. V této souvislosti je třeba uvést, že podle § 206c odst. 1 tr. ř., pokud nedošlo ke sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle § 206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. S tím dále souvisí oprávnění podat odvolání, když podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny.
19. V nyní posuzované věci napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním otec obviněného, a to výlučně proti výroku o trestu (č. l. 120-121 tr. spisu), přičemž výrok o vině nebyl odvoláním napaden. Navíc jak z obsahu spisu vyplývá, obviněný sám prohlásil vinu ve smyslu § 206c tr. ř. a toto prohlášení viny bylo soudem prvního stupně podle § 206c odst. 6 tr. ř. přijato (podání obviněného „prohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř. na č. l. 112 a protokol o hlavním líčení ze dne 30. 6. 2023 č. l. 114-115 tr. spisu). Podle § 206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat.
20. Nejvyšší soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí předně připomíná, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal (byl povinen přezkoumat) rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebyl a ani nemohl být výrok o vině obviněného odvolacím soudem přezkoumán postupem podle § 254 tr. ř. Jelikož odvolací soud správně přezkoumal pouze výrok o uloženém trestu, není přípustné dovolání obviněného v rozsahu, v němž napadá výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021). Napadené usnesení odvolacího soudu, který v odůvodnění výslovně uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával toliko ve výroku o trestu, proto nelze v důsledku uvedeného považovat ve vztahu k dovolací námitce obviněného směřující výlučně proti výroku o vině, pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Námitky obviněného směřují v tomto směru fakticky nikoli proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nýbrž proti rozsudku soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém učinil prohlášení o svojí vině, které bylo soudem prvního stupně přijato.
21. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání obviněného lze proto připomenout závěry Nejvyššího soudu, k nimž dospěl v usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., z něhož je patrno, že „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ Shodné závěry též vyplývají např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 4 Tdo 412/2013 (č. 68/2013 Sb. rozh. tr.).
22. Navíc jen pro úplnost lze připomenout, že problematikou, zda prohlášení viny je překážkou bránící podání odvolání proti výroku o vině a tomu, aby byl výrok o vině napaden dovoláním, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 11 Tdo 9/2022, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 11 Tdo 149/2023, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 11 Tdo 65/2023 a ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 6 Tdo 52/2023.
23. Dále též jen na okraj lze poznamenat, že pokud obviněný (a to až ve svém mimořádném opravném prostředku) namítá, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo náležitě zkoumáno, zda byl v době spáchání činu příčetný a zda tedy soud mohl přijmout jeho prohlášení viny, tak k této námitce Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně v době, kdy v souladu se zákonem rozhodoval o přijetí prohlášení viny ze strany obviněného neměl a ani nemohl mít pochybnosti o příčetnosti obviněného, jak na to to dovolatel poukazuje, když v tomto směru ani ničeho nenamítal. Nehledě na povahu a charakter přisouzené mu trestné činnosti a jeho postoj k ní, nevyplýval takový závěr ani ze zjištění vyplývajících z předchozí jeho trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod č. j. 1 T 1/2023-433.
24. Nejvyšší soud proto vzhledem ke shora uvedenému a v souladu se svou rozhodovací praxí nemohl učinit jiný závěr než, že dovolání obviněného M. K. není přípustné a jako takové je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 5. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu