11 Tdo 401/2024

11 Tdo 401/2024-947

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání obviněného J. J., t. č. ve vazbě ve Věznici Traunstein, Spolková republika Německo, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 To 28/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 6/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 32 T 6/2021, byl obviněný J. J. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za toto jednání byl jmenovaný krajským soudem podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo krajským soudem rozhodnuto tak, že se poškozená K. M. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, který tak učinil proti výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, který svým usnesením ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 To 28/2023, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný J. J. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že: poté, co si v přesně nezjištěném období, nejméně od listopadu 2019, nezjištěným způsobem obstaral psychotropní látku pervitin, chemicky definovanou jako metamfetamin, tuto částečně užil pro svou potřebu, a částečně ji s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, a se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus, poskytoval v místě svého bydliště na ulici XY č. p. XY v obci XY dalším osobám, mezi nimi také osobám:

- nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, kterému v období nejméně od prosince 2019 do února až března 2020 opakovaně během jeho návštěv zdarma nejméně v sedmi případech poskytl přesně nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin, a to tzv. spotřební dávky umístěné ve skleněné trubičce, které jmenovaný kouřil, v jednom případě si jmenovaný pervitin aplikoval nosem, - D. CH., nar. XY, kterému v přesně nezjištěném období, nejméně od listopadu 2019 do 11. 8. 2020, opakovaně zdarma poskytoval v intervalech v průměru několikrát týdně přesně nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin, a to tzv. spotřební dávky umístěné ve skleněné trubičce, které jmenovaný kouřil, nebo v menším množství počtu případů rozpuštěné v nápoji,

- T. M., nar. XY, kterému v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku července 2020 do 11. 8. 2020, opakovaně během jeho návštěv zdarma poskytoval přesně nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin, kdy při poslední návštěvě T. M. v průběhu večera a noci z 10. 8. 2020 na 11. 8. 2020 opakovaně poskytl, ve formě tzv. nabité skleněnky a dále rozpuštěné v nápoji zn. Vinea, přesně nezjištěné množství psychotropní látky pervitin, kdy jmenovaný si tuto látku opakovaně aplikoval kouřením a perorálně, přičemž v důsledku jejího užití se mu nejprve udělalo nevolno, postupně upadl do bezvědomí a poté i přes oživovací pokusy ze strany J.

J. a přítomného D. CH., spočívající mimo jiné v polévání a ochlazování poškozeného vodou a nalévání tekutiny do jeho úst, poškozený T. M. dne XY zemřel, kdy provedenou soudní pitvou bylo jako bezprostřední příčina jeho smrti stanoveno udušení z utonutí, přičemž toxikologickým vyšetřením byla ve vzorku krve poškozeného stanovena hladina metamfetaminu ve výši 4.818 ng/ml a hladina amfetaminu ve výši 255 ng/ml, kdy ze soudně-lékařského hlediska se v případě intoxikace poškozeného metamfetaminem jednalo o stav spojený s přímým ohrožením života, podmíněným poruchami funkcí vícečetných orgánů nezbytných k zachování základních životních funkcí, tedy o stav analogický úrazovým změnám naplňujícím taxativa poškození důležitého orgánu, která jsou definována potenciálním a přímým ohrožením života, přičemž při poskytnutí pervitinu poškozenému s ohledem na charakter této psychotropní látky, bez bližší znalosti aktuálního zdravotního stavu poškozeného M.

a míry jeho případné intoxikace v dané době si jako uživatel obeznámený s možnými účinky pervitinu na lidský organismus musel být vědom rizik spojených s nekontrolovaným a neodborným nakládáním s uvedenou látkou a toho, že její aplikace může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí, přičemž pervitin, pod mezinárodním nechráněným názvem (INN), chemicky definovaný jako metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 vládního nařízení č. 463/2013 o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a nakládal s ním vědom si toho, že v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, není držitelem příslušného zákonného povolení k zacházení s návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky a nebyla mu vydána zákonná licence k této činnosti.

4. Shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 5 To 28/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 32 T 6/2021, napadl obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle názoru obviněného napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že skutková zjištění rozhodná pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku nebyla podložena dostatečnými důkazy. Obviněný zároveň spatřuje v těchto skutkových zjištěních rozpor, a to konkrétně stran doby mezi požitím psychotropní látky poškozeným T. M. (dále jen „poškozený“) a projevem jeho zdravotních obtíží. Podle obviněného totiž k projevu zdravotních obtíží poškozeného došlo po uplynutí několika hodin od požití nápoje s pervitinem. Závěr znalce k časovému intervalu posledního užití psychotropní látky a k prvním projevům nevolnosti a zdravotních obtíží přitom podle dovolatele připouštěl dobu od několika desítek minut až po tři hodiny. Obviněný však v průběhu této doby nebyl v blízkosti poškozeného, jelikož si šel kolem desáté či jedenácté hodiny večerní lehnout a přivolán byl svědkem D. CH. až po několika hodinách, kdy se zdravotní stav poškozeného začal zhoršovat. Dovolatel tedy považuje za vysoce pravděpodobné, že poškozený a svědek D. CH. mohli během této doby požít další dávky psychotropní látky. Obviněný nadto namítá, že nelze vyloučit, že poškozený přijel do jeho domácnosti již pod vlivem omamné a psychotropní látky, v důsledku čehož u něj došlo k tak značné intoxikaci nápojem, který mu umožnil požít. Obviněný ani svědek CH. přitom žádné mimořádné účinky drogy nepociťovali a jen sama možnost, že v nápoji byla na dně větší dávka drogy, nepostačuje pro závěr, že byl poškozený právě tímto nápojem intoxikován. Samotná smrt poškozeného pak nastala v důsledku utopení, k němuž zřejmě došlo v průběhu poskytování zdravotní pomoci formou podávání tekutin, otírání vodou apod. V důsledku této skutečnosti podle obviněného nelze učinit závěr, že ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného došlo v přímé souvislosti s požitím nápoje s pervitinem poskytnutého jeho osobou.

6. Obviněný dále brojí proti právní kvalifikaci skutku, jelikož podle jeho mínění nemohl svým jednáním naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Poškozený byl totiž dlouhodobě uživatelem drog, o čemž obviněný nevěděl, jelikož se s ním setkal pouze několikrát. Dovolateli tedy podle jeho přesvědčení nelze přičítat zavinění ve formě vědomé nedbalosti, jelikož si nebyl vědom rizik spojených s užitím drog u tohoto poškozeného, když on sám nikdy žádné obtíže neměl a také osoby, které jej navštěvovaly, byly vždy po požití drog bez obtíží.

7. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, a následně věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 1 NZO 242/2024-9, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn pouze předkládáním vlastních důkazních hodnocení a z nich vyplývajících skutkových tvrzení. Podle státního zástupce lze přitom pochybovat o tom, zda se skutkové námitky obviněného vůbec týkají rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Obviněný totiž na žádný konkrétní rozpor některého skutkového zjištění s provedenými důkazy nepoukazuje, fakticky pouze uvádí, že rozhodná skutková zjištění „nebyla podložena dostatečnými důkazy a byla zde řada rozporů“ a na základě vlastního hodnocení důkazů předkládá vlastní verze skutkových okolností, za kterých se do organismu poškozeného dostala letální dávka metamfetaminu.

9. K daným námitkám státní zástupce poukazuje na odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, jenž obsáhle vyložil, proč považuje za vysoce nepravděpodobné, že by poškozený v době pobytu v domácnosti obviněného mimo jím poskytnutého pervitinu požil nějaký další pervitin, který si tam sám přinesl. Nicméně i v případě hypotetické konzumace nějakého „vlastního“ pervitinu poškozeným by tato skutečnost nic neměnila na trestní odpovědnosti obviněného za těžší následek, jelikož jeho jednání bylo dostatečně významnou příčinou intoxikace poškozeného pervitinem spojené s přímým ohrožením života. Tyto závěry lze podle názoru státního zástupce v plném rozsahu vztáhnout i na situaci, pakliže by poškozený konzumoval nějaký pervitin ještě před tím, než přišel do bydliště obviněného. V tomto ohledu státní zástupce zdůrazňuje skutečnost, že z výpovědi svědka D. CH. jednoznačně vyplývá, že zdravotní potíže se u poškozeného začaly projevovat řádově v desítkách minut po vypití obviněným poskytnutého nápoje obsahujícího pervitin, přičemž v době příchodu do bydliště obviněného poškozený žádné známky požití pervitinu nejevil. Dovolatelem předkládané skutkové verze konzumace nějakého „vlastního“ pervitinu poškozeným se tedy jeví jako vysoce hypotetické až spekulativní.

10. Námitky dovolatele týkající se absence zavinění ve vztahu ke způsobení těžšího následku lze pak podle státního zástupce pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Tyto námitky dovolatele ovšem podle státního zástupce nejenže nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale jsou z hlediska subjektivní stránky trestného činu i po věcné stránce bezpředmětné.

11. V obecné rovině státní zástupce k danému uvádí, že ke způsobení těžké újmy na zdraví, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, postačuje zavinění z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé. Podle státního zástupce je přitom nejen osobám pohybujícím se v drogovém prostředí, ale i běžné populaci známo, že u konzumentů „tvrdých“ drog, jako je pervitin, může dojít k tzv. předávkování. Pokud obviněný v inkriminované době poškozenému opakovaně a průběžně poskytoval pervitin, který poškozený konzumoval v prakticky nekontrolovaném množství, pak jednal ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému zaviněně, a to minimálně ve formě vědomé nedbalosti, když musel vědět, že tímto jednáním může poškozenému způsobit vážnou poruchu zdraví a bez přiměřených důvodů spoléhal, že tento následek nenastane. Takový závěr by podle státního zástupce platil tím spíše, pokud by snad obviněný poškozeného považoval za osobu bez předchozí zkušenosti s konzumací omamných prostředků.

12. Státní zástupce dále pro úplnost uvedl, že z procesních důvodů měl dovolatel svůj opravný prostředek opřít též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť jím podané odvolání bylo vrchním soudem zamítnuto. Závěrem svého vyjádření pak s ohledem na výše uvedené shrnul, že dovolací námitky obviněného, pokud je vůbec lze obsahově podřadit pod deklarované dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné. Za tohoto stavu proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

13. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně soudem prvního stupně zasláno obhájkyni obviněného k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda předmětné dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

15. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

17. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

18. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

19. V návaznosti na obviněným souběžně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

20. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších

stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tedy zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. J. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž veškerými námitkami obsaženými v jím podaném mimořádném opravném prostředku ve vztahu k jednání popsanému ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.

12. 2022, sp. zn. 32 T 6/2021, předkládá pouze svoji vlastní polemiku se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, kterážto blanketně a bez bližšího odůvodnění označuje za nepodložená a rozporná. Obviněný přitom tímto způsobem usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v jejímž rámci již před soudy nižších stupňů namítl, že skutková zjištění krajského soudu nevylučují možnost, že ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného nedošlo v přímé v souvislosti s požitím nápoje s pervitinem, který byl poškozenému poskytnut jeho osobou.

Obviněný tedy s poukazem na nemožnost určení přesného okamžiku započetí zdravotních obtíží poškozeného a skutečnost, že se před jejich prvním projevem sám odebral ke spánku a v blízkosti poškozeného se tak nenacházel, předkládá svoji ničím nepodloženou úvahu o tom, že poškozený mohl po vypití nápoje s pervitinem požít další pervitin neznámého původu, či že jeho zdravotní potíže mohly nastat proto, že byl pod vlivem pervitinu již před svým příchodem do bydliště obviněného. Dovolatel rovněž namítá, že jelikož nebyl srozuměn s tím, že poškozený byl uživatelem omamných a psychotropních látek, nelze spolehlivě dovodit závěr o jeho zavinění, resp. srozumění s možným škodlivým následkem jeho jednání.

24. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu však nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

25. Ze shora popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, v nichž obviněný nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by krajským soudem přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, anebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný se ve svém dovolání pouze omezil na předložení vlastní verze skutkového stavu, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něj příznivějšího rozhodnutí. Teprve na základě jím požadovaných změn skutkového stavu pak dovolatel rozporuje naplnění objektivní i subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

26. V návaznosti na námitky, jež obviněný uplatnil v jím podaném dovolání, Nejvyšší soud v poměrech projednávané trestní věci stručně rekapituluje závěry krajského soudu, s nimiž se následně bezezbytku ztotožnil i soud odvolací, podle kterých obviněný nejméně od listopadu 2019 v místě svého bydliště opakovaně poskytoval nejméně třem mladým osobám zdarma k užívání pervitin. V průběhu dne, večera a noci ze dne 10. 8. 2020 na 11. 8. 2020 pak obviněný tímto způsobem ve svém bydlišti během návštěvy „hostil“ nikoli poprvé jak svědka D. CH., tak poškozeného T. M., kterým opakovaně během této doby zdarma poskytoval přesně nezjištěné množství pervitinu, a to jak ve formě připravené ke konzumaci kouřením, tak k jeho požití v podobě roztoku vzniklého jeho smícháním s nápojem zn. Vinea. Po požití pervitinu rozpuštěného v nápoji se přitom poškozenému udělalo nevolno, postupně upadl do bezvědomí a poté i přes oživovací pokusy prováděné ze strany obviněného a přítomného svědka D. CH. zemřel.

27. Skutková zjištění stran výše uvedeného jednání obviněného učinil soud prvního stupně zejména na základě výpovědi svědka D. CH., který byl přítomen konzumaci pervitinu poškozeným a jako první na něm zpozoroval zhoršení zdravotního stavu. Jmenovaný svědek přitom popsal, kterak obviněný nejprve jemu a poškozenému v rozhodné době v přestávkách mezi prací poskytl pervitin připravený ke kouření a následně připravil nápoj s rozpuštěným pervitinem ve velké půllitrové sklenici. Tuto sklenici pak obviněný nabídl ke konzumaci v ní obsaženého roztoku poškozenému, který svědka CH.

a obviněného překvapil tím, že převážnou část jejího obsahu vypil sám a najednou. Obviněný se posléze odebral ke spánku, přičemž řádově desítky minut po požití roztoku s pervitinem se u poškozeného začaly projevovat první příznaky zdravotních obtíží. Svědek CH. sice s ohledem na své ovlivnění pervitinem nebyl schopen zcela konkrétně určit čas, v němž došlo k jednotlivým událostem (např. kdy se od nich obviněný odloučil a šel ulehnout ke spánku), avšak byl schopen jejich posloupnost podrobně popsat.

Z těchto důvodů krajský soud nepovažoval za věrohodné tvrzení svědka o tom, že si obviněný mohl jít lehnout okolo desáté či jedenácté hodiny, jelikož toto tvrzení odporuje vlastnímu podrobnému popisu událostí jmenovaným svědkem. V něm svědek CH. poměrně podrobně popsal nejen průběh konzumace pervitinu poskytnutého přímo obviněným, ale také krátce nato nastoupivší zdravotní obtíže u poškozeného a jejich gradaci, která tohoto svědka přiměla probudit obviněného a s jeho pomocí ošetřovat poškozeného, a to mimo jiné podáním tekutin a jeho poléváním.

Pokus svědka CH. o časové zařazení odchodu obviněného ke spánku tak zjevně neodpovídá tomu, že od tohoto okamžiku mělo do volání na tísňovou linku v čase 09:48 hodin dne 11. 8. 2020 uběhnout více než deset hodin, pročež krajský soud uzavřel, že k poslednímu poskytnutí pervitinu obviněným muselo dojít až v ranních hodinách dne 11. 8. 2020. Skutečnost, že výpověď svědka CH. nebyla v tomto ohledu účelová, ačkoli nemusí odrážet realitu s ohledem na časové ukotvení jednotlivých událostí, pak podpořily oborné závěry prezentované v rámci zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie ve spojení s výslechem znalkyně PhDr.

Anděly Vaculíkové. Podle závěrů této znalkyně mohl požitý pervitin ovlivnit schopnost svědka CH. správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události ve smyslu emočního zkreslení, ovládání a rozpoznávání. Při dobré motivovanosti je ovšem podle znalkyně jmenovaný svědek schopen reprodukovat prožité alespoň v hrubých rysech, zda a jak se událost stala, byť si nemusí pamatovat časové posloupnosti.

28. Výpověď svědka D. CH. přitom kromě výše uvedené výjimky stran průběhu dne, večera a noci ze dne 10. 8. 2020 na 11. 8. 2020 v podstatných náležitostech odpovídala též skutečnostem vyplývajícím z důkazu v podobě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie. Přibraní znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie MUDr. Marek Dokoupil, MBA, MUDr. Petr Handlos, Ph.D. a Ing. Vladimíra Gebauerová totiž konstatovali přítomnost potenciálně smrtelné (letální) koncentrace metamfetaminu a jeho metabolitu amfetaminu v těle poškozeného (konkrétně ve vzorcích krve, vlasů, moči a žaludečním obsahu). Současně vyloučili přítomnost jiných toxikologicky významných cizorodých látek, které by se na otravě poškozeného mohly podílet, zejména ethanolu, léčiv či jiných omamných či psychotropních látek, když zjištěná přítomnost kanabioidů dosahovala pouze zanedbatelného množství. Příčinou smrti pak bylo shledáno utonutí poškozeného, k němuž mohlo dojít v důsledku neodborných oživovacích pokusů spočívajících mimo jiné v jeho polévání tekutinami.

29. Rovněž ve zbylých částech vztahujících se k předchozím návštěvám poškozeného a dalších osob v místě bydliště obviněného byla výpověď svědka D. CH. podpořena i dalšími důkazy provedenými v dané věci, a to v prvé řadě svědeckými výpověďmi. Především svědek AAAAA potvrdil, že od obviněného při návštěvě v místě jeho bydliště obdržel opakovaně ke konzumaci zdarma pervitin, a to připravený jak ke konzumaci kouřením, tak k jeho aplikaci nosem. Jmenovaný svědek po pobídnutí svědkem CH. užil také extázi patřící obviněnému, přičemž obviněný tuto skutečnost nikterak neřešil. Jelikož si svědek při návštěvách u obviněného podle svých slov připadal s ohledem na užívání extáze „jako pokusný králík“, tak k obviněnému přestal chodit, ačkoli ho se svědkem CH. „pořád“ zvali. Rovněž svědkyně M. V. vypověděla, že se přímo od poškozeného T. M. dozvěděla, že navštěvuje obviněného v místě jeho bydliště a když tam je, tak si občas „něco vezmou“. Svědkyně přitom z informací od poškozeného pochopila, že mluví o pervitinu. Svědkyni dále uvedla, že jí poškozený i svědek CH. po návratu z návštěvy u obviněného připadali divní, měli „stíhy“, čímž mínila to, že se poškozený nejen choval agresivněji, ale navíc se pořád otáčel. Uvedené pak odpovídá i výpovědi matky poškozeného K. M., která vypověděla, že již koncem července 2020 pozorovala na svém synovi po jeho návratu z místa bydliště obviněného podivné chování a nespavost.

30. Obviněným nabízená varianta, v níž poškozený a svědek CH. přišli do jeho bydliště večer dne 10. 11. 2020, načež se obviněný po krátkém čase odebral ke spánku, pročež si poškozený intoxikaci mohl způsobit sám konzumací pervitinu z jiného zdroje než od obviněného, byla s ohledem na výše uvedené vyvrácena zejména svědkem D. CH. Ten vypověděl, že u obviněného pobýval s poškozeným již od 9. 10. 2020 do 11. 10. 2020 a neustále se pohyboval jeho v přítomnosti (což potvrdily i ve věci provedené důkazy kamerovými záznamy z prodejen Penny Market a Kaufland, videozáznamy z mobilního telefonu svědka CH. zachycující konverzaci tohoto svědka, J. J. a poškozeného, kteréžto byly pořízeny v časovém rozmezí od 03:13 do 03:15 hodin dne 10. 10. 2020), nicméně o žádné jiné konzumaci pervitinu poškozeným nevypověděl a známky intoxikace na poškozeném před návštěvou obviněného nepozoroval. Vzhledem k této situaci krajský soud jako účelové vyloučil námitky obviněného stran teoretické možnosti, že v kritickou dobu poškozený požil bez vědomí obviněného pervitin z jiného zdroje, pročež dospěl ke spolehlivému závěru, že poškozený v průběhu návštěvy v bydlišti obviněného opakovaně požil pouze pervitin, který od něho za tímto účelem obdržel. Tento pervitin se poškozenému postupně hromadil v organismu a byl příčinou jeho intoxikace, která byla spojena s přímým ohrožením jeho života, což si vyžádalo následné pokusy o stabilizaci jeho stavu ze strany obviněného a svědka CH., v jejichž průběhu došlo - s ohledem na jejich neodborné provedení - k úmrtí poškozeného.

31. Za této situace vzaly soudy nižších stupňů správně za zcela vyvrácenou obhajobu obviněného, který před nimi jakékoli podání pervitinu poškozenému a svědkovi CH. zcela popřel, jakožto i jeho hypotetické úvahy o tom, že poškozený mohl být intoxikován již v době svého příchodu do jeho bydliště či že se mohl sám intoxikovat vlastním pervitinem bez vědomí obviněného. Jak přitom uzavřely soudy nižších stupňů, i za situace, kdy by poškozený skutečně v rozhodné době užil i jiný pervitin, než který mu poskytl obviněný, nemohla by být tato skutečnost považována jakkoli za rozhodnou. S ohledem na skutková zjištění učiněná krajským soudem je totiž zcela zjevné, že obviněný poškozenému poskytoval opakovaně v několika dávkách toxikologicky významné množství pervitinu, čímž jej vystavil potenciálnímu a přímému ohrožení zdraví. Obviněný si přitom jako uživatel obeznámený s možnými účinky pervitinu na lidský organismus musel být vědom rizik spojených s nekontrolovaným a neodborným nakládáním s uvedenou látkou, jakož i toho, že její aplikace může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Přesto poskytl opakovaně pervitin poškozenému ke společné konzumaci bez bližší znalosti jeho aktuálního zdravotního stavu a míry jeho případné intoxikace.

32. Za dané situace tak lze stran zjištění skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů, včetně výpovědi svědka D. CH., důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění, přednesená obviněným v rámci jeho mimořádného opravného prostředku, totiž nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně krajský soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.

33. Nad rámec výše uvedeného lze k další ze skutkových námitek obviněného, v jejímž rámci se dožaduje učinění skutkového závěru o tom, že nebyl srozuměn se způsobem života poškozeného, a tedy i jeho zdravotním stavem, přičemž tento považuje za rozhodný ve vztahu k otázce zavinění ve vztahu k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (resp. k otázce vědomosti obviněného o možném následku jeho jednání), konstatovat následující.

34. Ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku stran zavinění těžšího následku v podobě těžkého ublížení na zdraví postačuje zavinění z nedbalosti, což aplikováno na projednávaný případ znamená, že za takový následek bude obviněný uznán vinným i za situace, kdy těžké ublížení na zdraví není z jeho strany způsobeno úmyslně. V této souvislosti bylo krajským soudem správně upřesněno, že na straně obviněného bylo prokázáno zavinění ve formě nedbalosti vědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takový následek nezpůsobí. Z rozhodných skutkových zjištění totiž vyplynulo, že obviněný poškozenému v navazující časové posloupnosti opakovaně poskytl k užití pervitin (patřící mezi tvrdé drogy s poměrně silným účinkem na lidský organismus) v toxikologicky významném množství, a to nejprve připravený ke kouření a posléze tím způsobem, že namíchal roztok pervitinu a nápoje zn. Vinea v blíže neurčené koncentraci, jehož většinu vypil poškozený, a to najednou. Obviněný si přitom sám měl a mohl uvědomit, že nekontrolovaná a opakovaná aplikace pervitinu může u poškozeného vyvolat předávkování danou psychotropní látkou a je tak způsobilá nepříznivě ovlivnit zdravotní stav poškozeného do takové míry, že mu může způsobit vážnou poruchu zdraví, pročež nelze hovořit o jakémkoli rozporu mezi takto učiněným skutkovým závěrem na straně jedné a hmotněprávními závěry krajského soudu na straně druhé. V tomto směru s ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud považuje již za zcela irelevantní obviněným namítanou skutečnost, že nebyl srozuměn s životním stylem poškozeného a jeho drogovými návyky.

35. Nejvyšší soud tedy prověřil, že mezi rozhodnými skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry na straně druhé neexistuje žádný zjevný (extrémní) rozpor, na jehož základě by měl být skutek kladený obviněnému za vinu údajně nedostatečně popsán. Nato byl na základě provedených důkazů učiněn i jasný a neoddiskutovatelný závěr, že obviněný v rámci projednávaného skutku jednal ve vztahu k zákonným znakům základní skutkové podstaty vyjádřeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku úmyslně, zatímco ve vztahu ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví, který je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednal přinejmenším ve vědomé nedbalosti, v důsledku čehož je subjektivní stránka předmětného zvlášť závažného zločinu bez důvodných pochybností naplněna. Za tohoto stavu tak bylo třeba veškeré dovolatelovy skutkové námitky jako irelevantní kategoricky odmítnout.

36. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí proti závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnými souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

37. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný J. J. veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

38. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.

39. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného J. J. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

40. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 5. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu