USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání obviněného R. F., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 7 To 285/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 97/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 1 T 97/2022, byl obviněný R. F. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 a ? (šesti a půl) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: v období nejméně od 4. 2. 2022 do 9. 4. 2022 uskutečnil nejméně sedm cest do XY a XY za účelem nákupu drogy pervitin od blíže neustanovených osob a následného prodeje, a to: a) dne 4. 2. 2022 ve městě XY nakoupil v době od 18:40 hodin do 20:09 hodin blíže nezjištěné množství drogy pervitin, b) dne 11. 2. 2022 ve městě XY v době od 14:00 hodin do 15:43 hodin blíže nezjištěné množství drogy pervitin za částku cca 100.000 Kč, c) dne 20. 2. 2022 ve městě XY nakoupil v době od 18:40 hodin do 20:09 hodin drogu pervitin v celkovém množství asi 70 gramů za částku cca 70.000 Kč, d) dne 9. 3. 2022 ve městě XY nakoupil v době od 19:31 hodin do 19:58 hodin drogu pervitin v celkovém množství asi 30 gramů, e) dne 12. 3. 2022 ve městě XY nakoupil v době od 19:52 hodin do 20:32 hodin drogu pervitin v celkovém množství asi 100 gramů, f) dne 24. 3. 2022 ve městě XY nakoupil v době od 18:00 hodin do 19:22 hodin drogu pervitin v celkovém množství asi 120 gramů, g) dne 9. 4. 2022 ve městě XY nakoupil v přesně nezjištěném čase drogu pervitin o celkové hmotnosti asi 120 gramů za částku cca 100.000 Kč, která byla dne 9. 4. 2022 nalezena během prohlídky vozidla zn. Volkswagen Tiguan, registrační značky XY, ve kterém byl samotný R. F. zadržen při zpáteční cestě z města XY,
kdy takto zakoupenou drogu pervitin v celkovém množství nejméně 440 gramů zčásti užil sám a zčásti distribuoval dalším osobám, které poté prodávali drogu pervitin koncovým uživatelům, a to např.:
osobě H. Š., narozená XY,
které nejprve v období od prosince 2021 do ledna 2022 nejméně v pěti případech prodal drogu pervitin v celkovém množství asi 5 gramů, a to při ceně 2.000 Kč za 1 gram, kdy takto jí prodal pervitin za celkovou částku cca 10.000 Kč, kdy následně po předchozí domluvě vzájemné spolupráce H. Š. v blíže nezjištěné době nejméně však v období od ledna 2022 do února 2022, nejméně ve 13 případech prodal drogu pervitin v celkovém množství asi 60 gramů, a to při ceně 1.500 Kč za jeden gram, kterou následně dál prodávala koncovým uživatelům za blíže nezjištěnou cenu, kdy takto jí prodal pervitin za celkovou částku cca 90.000 Kč, osobě L. N., narozená XY,
které v období od ledna 2022 do dubna 2022 nejméně v 19 případech prodal drogu pervitin v blíže nezjištěném množství, nejméně však v množství asi 4 tzv. čar na jeden nákup za částku asi 800 Kč, kdy takto jí prodal pervitin za celkovou částku cca 15.200 Kč, kterou následně zčásti užila sama a zčásti prodávala koncovým uživatelům,
osobě I. C., narozená XY,
které v období od února 2022 do dubna 2022 na různých místech ve městě XY prodal drogu pervitin uloženou v plastových stříkačkách se zataveným hrotem v množství 0,5 gramu na jeden nákup, a to při ceně 2.000 Kč za jeden gram, kdy takto jí prodal pervitin v celkovém množství asi 50 gramů za celkovou částku cca 100.000 Kč,
osobě P. Z., narozený XY,
kterému od podzimu roku 2021 na různých místech ve městě XY a XY nejméně v 5 případech prodal drogu pervitin uloženou v plastových stříkačkách se zataveným hrotem v množství 1 gram na jeden nákup, a to při ceně 2.000 Kč za jeden gram, kdy takto mu prodal pervitin v celkovém množství asi 5 gramů za celkovou částku cca 10.000 Kč,
osobě M. Š., narozený XY,
kterému v období od září 2021 do ledna 2022 na různých místech ve městě XY nejméně v 6 případech prodal drogu pervitin uloženou v plastových sáčcích nebo v plastových stříkačkách se zataveným hrotem v množství asi 2 tzv. čar na jeden nákup za částku 500 Kč, kdy takto mu prodal pervitin v celkovém množství asi 1,2 gramu za celkovou částku cca 3.000 Kč, osobě R. Ch., narozený XY,
kterému od ledna 2022 do dubna 2022 na náměstí v XY prodal v 10 případech drogu pervitin uloženou v plastových stříkačkách v celkovém množství asi 20 gramů za částku 20.000 Kč,
osobě M. J., narozený XY,
kterému v období od dubna 2021 do dubna 2022 na různých místech v XY prodal ve dvaceti případech vždy 2 gramy pervitinu v plastové stříkačce za částku 400 Kč, kdy takto mu prodal pervitin v celkovém množství asi 40 gramů za celkovou částku cca 80.000 Kč,
od přesně nezjištěné doby do 18:15 hod. dne 1. 2. 2022 měl u sebe ve vozidle Volkswagen Tiguan, r.z. XY uloženy: čtyři plastové injekční stříkačky, v nichž byl uložen pervitin v množství cca 1 ml, tedy o celkové hmotnosti cca 4 gramů, a to až do doby, kdy byla hlídkou Celní správy ČR kontrolována u čerpací stanice EuroOil na ul. XY v XY,
kdy pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako látka psychotropní.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných H. Š. a L. N.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obvinění R. F., H. Š. a L. N., jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě v neprospěch obviněných, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 7 To 285/2022 tak, že:
I. z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e) tr. ř. napadený rozsudek ohledně všech tří obviněných zrušil v celém výroku o jim uložených trestech a podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. F. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jenž zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, za což jej odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 a ? (šesti a půl) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem nově rozhodl i o trestech ohledně obviněných H. Š. a L. N.
II. Odvolání obviněných R. F., H. Š. a L. N. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
III. Jinak ponechal napadený rozsudek bez změn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. F. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení, a byl mu uložen takový trest, který zákon nepřipouští.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že oba soudy se dopustily nesprávného posouzení polehčujících okolností, a proto vyslovil nesouhlas s výší uloženého trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti, ve smyslu jeho přílišné přísnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že při úvaze o druhu a výměře trestu vzal v potaz prohlášení viny ze strany obviněného a u hlavního líčení jím projevenou lítost. Odvolací soud v tomto směru prakticky převzal hodnocení soudu prvního stupně.
Obviněný dále uvedl, že mu nebyla doručena obžaloba, tedy nemohl si ji v klidu a pečlivě přečíst a bylo mu původním obhájcem sděleno, že trest bude maximálně ve výši čtyři a půl roku. Přistoupil tedy na prohlášení viny, ačkoliv by v případě dokazování poukazoval na některé nepřesnosti, které by mohly vést i ke změně právní kvalifikace. Zdůraznil, že nekomplikoval objasnění této věci, projevil vstřícný přístup a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. K argumentaci soudu, že obviněný je recidivistou, namítl, že trestnou činnost páchal z důvodu finanční tísně po propuštění z výkonu trestu.
Je otcem osmnáctiměsíčního dítěte a musel zabezpečit svoji rodinu, přičemž po propuštění z výkonu trestu nemohl sehnat žádnou práci. Má tedy za to, že soud prvního stupně neměl přijmout prohlášení viny podle ustanovení § 206c odst. 5 tr. ř., tj. zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Za porušení takových práv je možno považovat i nedoručení obžaloby obviněnému, když prohlášení viny činil bez možnosti prostudování obžaloby včetně odůvodnění, neboť na samotném jednání je státním zástupcem přednesena pouze výroková část obžaloby.
Rovněž se domnívá, že soud při stanovení výše trestu porušil zásadu humánnosti a přiměřenosti. Dále uvedl, že nikterak nepopírá závadnost svého jednání a je si plně vědom následků, které tím způsobil.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. 7 To 285/2022-373, popř. též rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 1 T 97/2022-323, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby podle § 265m tr. ř. ve věci sám rozhodl.
8. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že pokud jde o námitku obviněného ohledně nedoručení obžaloby jeho osobě, tuto uplatnil toliko v rámci svého dovolání. Vzhledem k tomu, že v hlavním líčení dne 31. 8. 2022 prohlásil obviněný R. F. vinu, přičemž jeho řádný opravný prostředek – odvolání směřoval pouze do výroku o trestu, je podle státní zástupkyně v této části jeho dovolání nepřípustné.
9. K jeho námitkám stran ukládání trestu uvedla, že dovolací důvod dle § 265 odst. 1 písm. i) tr. ř. je podle ustálené judikatury dán pouze tehdy, když je uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný, což v případě dovolatele není možno konstatovat, neboť soudy při ukládání trestu obviněnému posoudily v jeho prospěch prohlášení viny a projevenou lítost u hlavního líčení. Přihlédly též k tomu, že zahrnutím skutku uvedeného ve spojeném návrhu na potrestání do pokračujícího zločinu se jedná o jeden pokračující trestný čin, nikoliv o souběh dvou trestných činů. V neprospěch obviněného správně posoudily rozsah jeho trestné činnosti a charakteristiku obecného recidivisty, který má v rejstříku trestů celkem 25 záznamů. Pokud po vyhodnocení dosaženého stupně společenské škodlivosti jeho jednání mu soudy uložily v rámci trestní sazby od dvou do deseti let nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, tedy trest uložený těsně nad polovinou zákonné trestní sazby, jedná se podle státní zástupkyně o trest zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů. 10. Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ten je možno uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady hmotněprávní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
15. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Pokud obviněný podal dovolání též ohledně výroku o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedny podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, musí Nejvyšší soud připomenout, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Jak vyplývá z obsahu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, tímto jeho opravným prostředkem nebyl výrok o vině napaden (č. l. 332–335 spisu). Stejně tak toliko do výroků o trestech podali odvolání rovněž obviněná H. Š., L. N. a v neprospěch obviněných R. F., H. Š. a L. N. i okresní státní zástupce. Výrok o vině (ohledně obviněného v bodě I. rozsudku) tedy nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 254 tr. ř.), což vyplývá i z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 6 bod 4), a v tomto rozsahu je tudíž dovolání obviněného nepřípustné.
17. V rámci své dovolací argumentace obviněný dále namítá, že mu tehdejším obhájcem bylo sděleno, že uložený trest bude maximálně ve výši čtyř a půl roku, a proto učinil v hlavním líčení konaném dne 31. 8. 2022 prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal. Protože mu však nebyla doručena obžaloba, kterou si tak nemohl přečíst a v rámci dokazování poukazovat na některé nepřesnosti, které mohly vést ke změně právní kvalifikace, došlo k porušení jeho práv a soud prvního stupně tak jeho prohlášení viny podle § 206c odst. 5 tr. ř. neměl přijmout. Z ustanovení § 206c odst. 7 tr. ř. nicméně vyplývá, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Napadá-li tedy obviněný s ohledem na argumentaci shora výrok o vině, je v této části dovolání obviněného nepřípustné i z tohoto důvodu. Opodstatněná není ani námitka stran nedoručení obžaloby jeho osobě, když jak vyplývá z přípisu předsedy senátu soudu prvního stupně na č. l. 475 spisu, obžaloba v dané trestní věci byla obviněnému doručena do vlastních rukou dne 20. 7. 2000, a to v rámci nařízení vazebního zasedání, jak je patrno i z doručenky na č. l. 276 spisu.
18. Obviněný s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022) námitkami že se soudy dopustily nesprávného posouzení polehčujících okolností a byl mu uložen test, který zákon nepřipouští, projevil nesouhlas s výší uloženého trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti. Takové námitky však nelze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatnit,
neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. K těmto námitkám Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejž obviněný v dovolání rovněž uplatnil, a který se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
20. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ Na tomto místě je nutno konstatovat, že byť obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tak žádné námitky vůči nepřípustnosti druhu uloženého trestu či jeho výměry mimo zákonnou trestní sazbu neuvedl.
21. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. 22. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
23. Námitky obviněného, že se k trestné činnosti, které lituje, a jíž se dopustil z důvodu finanční tísně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy nemohl sehnat žádnou práci a musel zabezpečit svoji rodinu, v plném rozsahu doznal a učinil prohlášení o vině, na jejichž pozadí považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti a půl roku za nepřiměřeně přísný, se vztahují toliko k nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody. Jak již bylo výše uvedeno, takové námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný přitom nenamítá uložení trestu mimo rámec zákonné trestní sazby stanovené za zločin, jímž byl uznán vinným. V daném případě soud prvního stupně po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu obviněného, vedle polehčujících okolností vzal správně v úvahu též rozsah trestné činnosti obviněného, když přihlédl i k jeho dosavadnímu způsobu života i jeho charakteristice obecného recidivisty, jež neprokázal dlouhodobou nápravu a ponaučení z předchozích odsouzení, kdy v opise z Rejstříku trestů má již řadu (25) záznamů. Vyhodnocené přitěžující okolnosti vedly soud prvního stupně ke správnému závěru, že u obviněného nemůže být účelu trestu dosaženo jiným druhem trestu, s nímž, jakož i s jeho výměrou se zcela ztotožnil i odvolací soud. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání od dvou do deseti let. Ostatně i samotný obviněný uvedl, že za spáchanou trestnou činnost předpokládal uložení poměrně citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody (v délce trvání nejméně čtyř roků). Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s odvolacím soudem, přičemž shledal uložený trest odnětí svobody v rámci příslušné trestní sazby, za zákonný a přiměřený (viz zejména bod 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
24. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že v posuzované věci neshledal žádný exces při vyměření uložených trestů, neboť zejména odvolací soud zkoumal podmínky rozhodné pro jejich ukládání, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které posuzoval. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody tak lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
25. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56).
26. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. F. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo ve skutečnosti podáno z jiných než zákonných dovolacích důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
27. Nejvyšší soud jen jako obiter dictum konstatuje že z obsahu spisu nevyplývá, zda a kdy došlo k ukončení obhajoby obviněného R. F. jeho tehdejším obhájcem Mgr. Alešem Čápem, který byl osobně přítomen u veřejného zasedání konaném o odvolání a jemuž byl také doručen rozsudek odvolacího soudu. Podle § 41 odst. 5 tr. ř. totiž platí, že pokud skončením trestního stíhání zmocnění obhájce zaniklo, je obhájce ještě oprávněn podat za obviněného mimo jiné dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání. Jde o zákonné oprávnění obhájce a z ustálené judikatury (srov. č. 50/2007 Sb. rozh. tr.) pak vyplývá, že pokud „…v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., měl obviněný obhájce, pak je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. § 16 zákona č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§ 41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí už jinak zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného.“ Za této situace by pak nebylo namístě, a naopak by byl zcela nadbytečný následný postup okresního soudu směřující k ustanovení obhájce obviněnému R. F. Vzhledem k právu obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces neposoudil Nejvyšší soud shora uvedené okolnosti k újmě obviněného.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu