11 Tdo 605/2018-I-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 dovolání
obviněných J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, E. R., nar. XY v XY,
trvale bytem XY – XY, XY, a V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017,
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2017, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, ve výroku, jímž
bylo zamítnuto odvolání obviněné V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. R. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T
2/2017, byli obvinění J. M. a E. R. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku. Za to
byli obvinění shodně podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí
svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. d)
tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněná V. S. byla pak
týmž rozsudkem uznána vinnou pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a písm. c)
tr. zákoníku a pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla obviněná V.
S. podle § 283 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §
56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné bylo
současně podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení
protitoxikomanické v ambulantní formě. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku byl obviněným rovněž uložen trest propadnutí věci, jenž byl podrobně
specifikován ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Pro úplnost pak nutno uvést,
že citovaným rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto o vině a o trestu ohledně
dalších spoluobviněných, a to P. M., M. O. a I. K.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (stručně shrnutých v
částech týkajících se jednotlivých odběratelů) se obvinění dopustili trestné
činnosti tím, že
I.
obžalovaní P. M. a J. M. od blíže nezjištěné doby roku 2012 do 29. 2. 2016,
obžalovaná V. S. nejméně od května 2013 do 29. 2. 2016, obžalovaný M. O.
nejméně od začátku roku 2015 do 29. 2. 2016, obžalované I. K. a E. R. nejméně
od 11. května 2015 do 29. 2. 2016,
ačkoli látky alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem
jsou jako psychotropní látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle
Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v
příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k
vymezeným účelům, tak s vědomím povahy těchto psychotropních látek bez
příslušného povolení s následně popsaným rozdělením rolí při obstarávání,
nabídce, prodeji, distribuci léků Hypnogen, Stilnox, Sanval, Zolpidem,
Apo-Zolpidem, Zolpinox, Lexaurin, Adipex retard, Neurol, Rivotril, Xanax,
Diazepam a další obsahujících shora uvedené psychotropní látky za účelem
získávat prospěch touto činností
obžalovaní P. M. a J. M. po vzájemné dohodě na základě poptávek na
internetových stránkách www.doktoronline.cz a dalších kontaktů nabízeli a po
domluvě na množství a ceně prodávali, poskytovali opakovaně dále uvedeným
osobám, jako i dalším dosud neztotožněným osobám, uvedené léky obsahující shora
vyjmenované psychotropní látky, kdy předmětné léky kupovali v lékárnách v Praze
i jinde na základě jimi padělaných lékařských receptů, které sami vyplnili,
podepsali, opatřili razítkem lékařů, které si nechali neoprávněně vyrobit, kdy
objednávky léků shromažďoval obžalovaný P. M., který na jejich základě buď
vyzval obžalovaného J. M. k padělání lékařského receptu nebo falešný lékařský
recept vyhotovil sám, následně buď obžalovaný P. M. nebo obžalovaný J. M., v
některých případech za finanční odměnu M. H., nar. XY, vyzvedli v blíže
nezjištěných lékárnách v Praze předmětné léky, nebo léky na vyžádání zajistily
obžalované I. K. a E. R., a léky byly následně zasílány poštou odběratelům, kde
k úhradě došlo dobírkou, kdy zasílání léků poštou obstarával obžalovaný J. M.,
případně obžalovaný P. M., nebo léky osobně oproti hotovosti předávali
obžalovaní P. M. a J. M. v Praze v restauraci D. S., Praha, či blízkém okolí
této restaurace, nebo na jiných místech města Prahy, Ostravy, Jihlavy a
dalších, kdy dále obžalovaný P. M. dával úkoly ostatním obžalovaným a ostatní
obžalované odměňoval, odbornou stránku zajišťoval obviněný J. M.,
a obžalovaná V. S. v dosud přesně nezjištěné době roku 2013 záměrně oslovila
obžalované P. M. a J. M. s nabídkou, že pro obžalované bude ze svého počítače
zadávat inzerci shora uvedených léků, za což bude dostávat týdně dvě až tři sto
tabletová balení léku Hypnogen, kterou obžalovaný P. M. přijal, a následně
obžalovaná minimálně od května roku 2013 do 29. 2. 2016 s vědomím, že léky jsou
pouze na lékařský předpis a budou použity pro neoprávněný prodej dalším osobám
s vytvořením zisku, a že obsahují shora uvedené psychotropní látky,
prostřednictvím počítačové sítě internet na volně přístupných internetových
stránkách www.doktoronline.cz, případně i jiných stránkách - bazos.cz,
anonce.cz, bazarek.cz, s četností od jedenkrát týdně po denně zadávala a
spravovala inzerci na prodej léků Hypnogen, Sanval, Neurol, Xanax, Adipex
retard, Diazepam a dalších s možností obstarání i jiných léků, zpočátku i s
cenou, s možností dohody slev a pod zadané inzeráty uváděla jméno "P." a
kontaktní telefonní číslo na obžalovaného P. M., kdy všechny informace jí k
inzerci poskytli obžalovaní P. M. a J. M., a na základě těchto inzerátů se
zájemci o předmětné léky nakontaktovali přímo na obžalovaného P. M., s nímž si
poté domluvili prodej uvedených léků, kdy obžalovaná věděla, že obžalovaný P.
M. má vůdčí postavení při distribuci léků, věděla, že postavení obžalovaného J.
M. vyplývá z jeho odbornosti, a že minimálně rozváží léky, dále byla obžalovaná
minimálně od počátku roku 2015 informována obžalovaným P. M., že obžalovaný M.
O. je rovněž činný v probíhajících obchodech s předmětnými léky, a dále
obžalovaná vyhledávala vhodné lékaře pro získání otisků jejich razítek z
receptů, přičemž byla obžalovaným P. M. informována o skutečnosti, že si
lékařské recepty vyrábějí, kdy věděla, že za lékaři pro získání otisku razítka
chodí obžalovaný J. M.,
a minimálně od počátku roku 2015 zajišťoval obžalovaný M. O. jako řidič osobním
motorovým vozidlem tv. zn. Chrysler Concorde, RZ XY a dalšími vozidly v blíže
nezjištěném počtu případů dle pokynů obžalovaného P. M. rozvážení předmětných
léků minimálně po P., které předávali odběratelům obžalovaní P. M. či J. M.,
přivážení léků od obžalovaných I. K. a E. R. z Příbrami do Prahy nebo v Praze
pro obžalované P. M. a J. M., a převážení obžalovaných P. M. a J. M. za účelem
vyzvedávání léků v lékárnách minimálně v Praze, přičemž obžalovaný věděl, jaký
druh léků převáží, jakým způsobem jsou tyto léky získávány a že jsou následně
prodávány obžalovaným P. M. a J. M. dalším osobám se ziskem, neboť tyto
informace měl od obžalovaných P. M., J. M., věděl také jakým způsobem je
zabezpečena inzerce předmětných léků, věděl o zapojení obžalovaných I. K. a E.
R. při získávání předmětných léků, kdy za svoji činnost byl finančně
obžalovaným P. M. odměňován, věděl, že vedoucí postavení má obžalovaný P. M. a
výkonnou složkou je obžalovaný J. M.,
a minimálně od 11. 5. 2015 do 29. 2. 2016 zajišťovaly shora uvedené léky také
obžalované I. K. a E. R., které k tomu byly osloveny obžalovaným P. M. a které
za tuto činnost byly finančně odměňované částí ze zisku za prodej předmětných
léků, kterou si dělily, a kterým dle zájmu odběratelů obžalovaný P. M.
sděloval, které léky mají obstarat a dodat, a za tím účelem jim obžalovaní P.
M. a J. M. předávali vyplněné padělané recepty či nevyplněné recepty s
informacemi a razítky nutnými k výrobě padělaných lékařských receptů, částečně
si tyto recepty vyhotovovaly obě obžalované za pomoci neoprávněně vyrobených
lékařských razítek samy a na základě těchto padělaných lékařských předpisů či
bez lékařských předpisů předmětné léky obě obžalované vyzvedávaly v lékárně V
C., Praha, U sv. V., P. a ve Vraném nad Vltavou, a tyto léky následně oproti
finanční odměně předávaly obžalovanému P. M., J. M. nebo M. O., a to v Praze
poblíž restaurace D. S. či na jiných místech, v Příbrami nebo jinde, kdy obě o
obžalované se znalostí povahy dodávaných léků věděly, že tyto léky budou
následně ostatními obžalovanými prodány se ziskem jednotlivým odběratelům,
věděly, že vůdčí postavení ohledně distribuce léků má obžalovaný P. M.,
výkonnou a odbornou složku obstarává obžalovaný J. M. a funkci řidiče vykonává
obžalovaný M. O., kdy komunikaci ohledně konkrétních dodávek léků, jejich
množství vedla převážně obžalovaná I. K., v některých případech i obžalovaná E.
R., s obžalovanými P. M., J. M., ohledně doby a místa předání obžalovaná I. K.
také s obžalovaným M. O., a předávky léků uskutečňovala obžalovaná I. K. nebo
obě obžalované,
a takto na základě uvedeného jednání všech obžalovaných po získání nákupem v
lékárnách minimálně následujících léků, byly tyto léky shora popsaným způsobem
obžalovanými P. M. a J. M. za dohodnutou cenu prodány nebo poskytnuty jako
odměna, a předány buď osobně, nebo prostřednictvím pošty jednotlivým
odběratelům, kteří si léky převzali a uhradili, a to minimálně v rozsudku soudu
prvního stupně vyjmenovaným osobám, a takto:
obžalovaní P. M. a J. M. prodali, předali, přechovávali pro jiného nejméně
15.790 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg
účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky
klonazepam, 1.332.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem z prodejních cen po
odečtu nákupních cen minimálně ve výši 900.000,- Kč,
z toho za pomoci obžalované V. S. nejméně 15.790 mg účinné látky alprazolam,
12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg
účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.037.100 mg účinné
látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,- Kč,
z toho za pomoci obžalovaného M. O. nejméně 15.715 mg účinné látky alprazolam,
12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg
účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.332.100 mg účinné
látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,- Kč,
z toho společně s obžalovanými I. K., E. 14.675 mg účinné látky alprazolam,
12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg
účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.063.100 mg účinné
látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 850.000,- Kč,
II. obžalovaná I. K. a E. R. společně
ačkoli látky alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem
jsou jako psychotropní látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle
Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v
příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k
vymezeným účelům, tak s vědomím povahy těchto psychotropních látek bez
příslušného povolení po předchozí vzájemné domluvě nejméně od listopadu roku
2015 až do 29. 2. 2016 za účelem získávat finanční prospěch opakovaně
prostřednictvím počítačové sítě internet na diskuzích nacházejících se na
internetových stránkách minimálně www.doktoronline.cz pod kontaktním emailem
hypno@centrum.cz, kam se obě obžalované přihlašovaly pod uživatelským jménem
M., a rovněž prostřednictvím telefonického kontaktu, obě obžalované nabízely a
poté prodaly nejméně níže uvedeným osobám, jakož i dalším dosud neztotožněným
osobám, léky, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis - Hypnogen,
Stilnox, Sanval, Zolpidem rathiopharm, Rivotril, Lexaurin, Xanax, Neurol,
Adipex retard, Zolpidem, Diazepam, které obsahují shora uvedené psychotropní
látky, kdy pro získání těchto léků dle provedených objednávek od odběratelů
padělaly obě obžalované lékařské předpisy tak, že je vyplnily, opatřily
některým z razítek se jmény lékařů, která si za tímto účelem neoprávněně
opatřily, a podepsaly, a poté na základě takto padělaného lékařského receptu,
případně i bez tohoto receptu, léky obě obžalované nakoupily a vyzvedly nejméně
v lékárnách v Praze V C., ve Vraném nad Vltavou, v Příbrami U Sv. V. a
následně tyto léky za dohodnutou cenu, kterou určovaly obžalované, dílem
prostřednictvím poštovního přepravce zaslaly na adresu kupujícího, kdy
rozesílání poštou prováděla dle získaných objednávek obviněná I. K., nebo obě
obžalované společně, dílem osobně obě obžalované, případně jen obžalovaná I.
K., rozvezly odběratelům osobním motorovým vozidlem Volkswagen Tiguan 5N, RZ
XY, či jiným vozidlem, kdy k úhradě ceny od kupujících docházelo buď předáním
hotovosti při osobním odběru, nebo prostřednictvím pošty dobírkou, kdy zisk si
obžalované rozdělovaly na polovinu,
a takto na základě uvedeného jednání obou obžalovaných po získání nákupem v
lékárnách minimálně následujících léků, byly tyto léky shora popsaným způsobem
obžalovanými za dohodnutou cenu prodány a předány buď osobně, nebo
prostřednictvím pošty jednotlivým odběratelům, kteří si léky převzali a
uhradili, a to minimálně v rozsudku soudu prvního stupně vyjmenovaným osobám,
a takto obžalované I. K. a E. R. pod bodem společně opatřily a prodaly léky s
celkovým obsahem nejméně 14.610 mg účinné látky alprazolam, 15.885 mg účinné
látky bromazepam, 600 mg účinné látky diazepam, 3.000 mg účinné látky
fentermin, 1.770 mg účinné látky klonazepam, 830.900 mg účinné látky zolpidem,
se ziskem z prodejních cen po odečtu nákupních cen léků minimálně ve výši
800.000 Kč,
III. obžalovaná V. S.
ačkoli látky alprazolam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní
látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních
látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jsou jako
psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7
nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je možné s nimi
zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak
obžalovaná s vědomím povahy těchto psychotropních látek a neexistence
příslušného povolení k prodeji poté, co se v dosud blíže nezjištěné době na
začátku dubna roku 2016 na základě její nabídky dohodla se Š. P., nar. XY, a A.
P., nar. XY, že pro ně bude ze svého počítače zadávat inzerci léků, které jsou
dostupné pouze na lékařský předpis jako Hypnogen, Sanval, Adipex retard, Xanax,
Rivotril, Neurol, Stilnox a další, a které obsahují psychotropní látky
fentermin, alprazolam, klonazepam, zolpidem, za což od nich bude dostávat týdně
dvě sto tabletová balení léku Hypnogen, tak od nezjištěného dne v dubnu 2016 do
17. 5. 2016 s vědomím, o jaký druh léků se jedná a že tyto léky budou použity s
vytvořením zisku pro neoprávněný prodej dalším osobám, prostřednictvím
počítačové sítě internet na volně přístupných internetových stránkách
www.doktoronline.cz obstarávala denně pro Š. P. a A. P. inzerci s nabídkou na
prodej výše uvedených léků, a dále vedla prvotní telefonickou či emailovou
komunikaci s novými zájemci o nabízené léky, kteří na inzerát reagovali,
přičemž takovému zájemci sdělila informaci o ceně a předala kontakt na Š. P. a
A. P., se kterými si tito zájemci o léky následně domluvili schůzky a samotný
prodej, kdy od dubna 2016 do 17. 5. 2016 touto činností pomohla Š. P. a A. P. k
prodeji léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis a obsahují výše
uvedené psychotropní látky, a to nejméně devíti osobám, které reagovaly na
zadaný inzerát a kterým poskytla telefonní kontakt na Š. a A. P. a kteří pak
následně v reakci na její inzeráty a po získání kontaktu koupily od Š. P. nebo
A. P. nejméně 39 kusů sto tabletového balení léku Hypnogen v ceně 1.400 Kč až
1.500 Kč za jedno balení a 6 kusů sto tabletového balení léku Sanval v ceně
1.500 až 1.600 Kč za balení, přičemž jedna tableta léku Hypnogen a léku Sanval
obsahuje 10 mg účinné látky zolpidem, dohromady tedy celkem 45.000 mg účinné
látky zolpidem, 2 kusy padesáti tabletového léku Xanax 2 mg v ceně 1.400 Kč za
balení, celkem 200 mg účinné látky alprazolam, jednoho třiceti tabletového
balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 700 Kč, celkem 15 mg účinné látky
klonazepam a 1 kus sto tabletového balení léku Adipex retard v ceně 2.500 Kč za
balení, celkem 1.500 mg účinné látky fentermin, 4 kusy sto tabletového balení
léku Apo zolpidem v ceně 1.400 Kč za balení, celkem 4.000 mg účinné látky
zolpidem.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti
němu podali odvolání jak všichni obvinění, tak státní zástupce Krajského
státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě. Vrchní soud v Olomouci
jako soud odvolací tato odvolání projednal a usnesením ze dne 13. 12. 2017, sp.
zn. 3 To 148/2017, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce i všech
obviněných jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění J. M., E. R. a V. S.
dovolání.
5. Obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce opřel své dovolání o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., neboť bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu
rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně
dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V podaném dovolání obviněný předně namítl, že soudy obou stupňů se v
jeho případě vůbec nezabývaly splněním podmínek pro aplikaci § 58 odst. 1 tr.
zákoníku, ačkoli vzhledem k okolnostem případu a poměrům obviněného měly dospět
k závěru, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratším než je trest odnětí
svobody ve výměře devíti let. Soudy obou stupňů přitom nepřihlédly k
polehčujícím okolnostem na straně obviněného, a to jeho dosavadní bezúhonnosti,
jeho upřímné lítosti a k tomu, že trestný čin spáchal pod tlakem podřízenosti.
Obviněný v této souvislosti namítl, že s touto poslední zmiňovanou skutečností
se soudy neztotožnily, byť z celé řady odposlechů lze dojít k opačnému závěru.
Soudy obou stupňů rovněž pochybily, pokud odmítly provést jím navrhovaný
znalecký posudek z oboru psychologie, který by objasnil jeho povahu a
podřízenost. Dle názoru obviněného je tedy jemu uložený trest nepřiměřeně
přísný a soudy jej měly snížit pod dolní hranici trestní sazby a uložit mu
trest odnětí svobody ve výměře pěti let. Nezhodnocení výše uvedených kritérií
mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku
přitom obviněný považuje za postup, který je v rozporu s jeho ústavně zaručeným
právem na spravedlivý proces.
7. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 265m tr. ř. sám rozhodl tak,
že se obviněný (při nezměněném výroku o vině) odsuzuje podle § 283 odst. 3 a §
58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž v
ostatním zůstává výrok o trestu nedotčen.
8. Obviněná E. R. uplatnila v dovolání podaném prostřednictvím svého
obhájce dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
9. V podaném dovolání pak vyjádřila nesouhlas s tím, že její trestné
jednání bylo posouzeno podle těch okolností podmiňujících použití vyšší trestní
sazby, které spočívají v tom, že měla trestnou činnost páchat jako člen
organizované skupiny, ve větším rozsahu vůči dítěti a jinak ve velkém rozsahu a
ve snaze získat pro sebe značný prospěch. V tomto směru konkrétně namítla, že
nebyla členkou žádné organizované skupiny, neboť ve vztahu k obviněným P. M.,
J. M. a M. O. měla vztah obdobný jako k ostatním odběratelům léků. Pokud jde o
A. M., které v době páchání trestné činnosti nebylo osmnáct let, uvedla, že
tato poškozená měla být vyslechnuta, aby bylo prokázáno, že telefonická
komunikace s ní byla vedena pouze účelově, ve snaze se jí jako odběratelky
zbavit, a to právě z důvodu věku. Ohledně toho, že čin páchala ve velkém
rozsahu a ve snaze získat pro sebe značný prospěch pak namítla, že se
spoluobviněnou I. K. se na prodeji léků nepodílela rovným dílem, jak mají soudy
obou stupňů za prokázané. Dle názoru obviněné měly tedy soudy posoudit její
jednání ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku a uložit jí i v tomto směru
odpovídající trest.
10. Obviněná dále uvedla, že i pokud by dovolací soud dospěl k závěru,
že se dopustila trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm.
d), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, bylo v jejím případě možné
aplikovat ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu
odnětí svobody, neboť trest, který jí byl uložen, je nepřiměřeně přísný, a to z
toho důvodu, že léky byly prodávány osobám, které samy tyto léky vyhledávaly a
nebylo prokázáno, že by svojí činností některou z osob přímo poškodila.
11. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle
§ 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí
soudu prvního stupně, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. uznal obviněnou vinnou
toliko přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí
přiměřený trest umožňující jeho odklad na zkušební dobu v délce dle uvážení
soudu, eventuálně aby v případě, že Nejvyšší soud shledá obviněnou vinnou
závažnějším jednáním ve smyslu § 283 tr. zákoníku, přistoupil k použití § 58
odst. 1 tr. zákoníku umožňujícímu odklad trestu odnětí svobody na zkušební
dobu, jejíž délku obviněná ponechává na úvaze soudu.
12. Pro úplnost pak nutno uvést, že obviněná E. R. poté prostřednictvím
svého obhájce zaslala Nejvyššímu soudu doplnění žádosti o odklad výkonu trestu
odnětí svobody podle § 322 odst. 1 tr. ř., neboť její zdravotní stav je údajně
natolik vážný, že nebude schopna výkonu trestu odnětí svobody, přičemž v této
souvislosti přiložila i kopii lékařské zprávy.
13. Obviněná V. S. pak v dovolání podaném prostřednictvím své obhájkyně
uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. l)
tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti
odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody
dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., když
rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
a byl jí uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
14. Obviněná konkrétně namítla extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními a provedenými důkazy, který byl založen tím, že odvolací soud
opomenul ve svém rozhodnutí zohlednit důkaz, a to znalecký posudek o duševním
stavu obviněné vypracovaný znalkyní MUDr. Petrou Votýpkovou dne 11. 12. 2017
pod pořadovým č. 506 znaleckého deníku. Zdůrazňuje, že znalkyně MUDr. Petra
Votýpková dospěla k diametrálně odlišným závěrům, než k jakým dospěl ve svém
znaleckém posudku MUDr. Jiří Švarc, znalec, kterého přibraly k podání posudku
orgány činné v trestním řízení. Obviněná poukázala na to, že oba znalecké
posudky se odlišují v posouzení základní otázky, a to zda v době spáchání
zvlášť závažného zločinu trpěla duševní poruchou a zda se do stavu zmenšené
příčetnosti přivedla sama, tedy zda byla či nebyla schopna odolat dalšímu
užívání léku Hypnogen. Dále zdůraznila, že předmětný znalecký posudek o svém
duševním stavu zpracovaný MUDr. Petrou Votýpkovou předložila odvolacímu soudu
dne 13. 12. 2017 a předmětný znalecký posudek byl u veřejného zasedání přečten,
přičemž odvolací soud se s tímto znaleckým posudkem vůbec v rámci svých úvah
nevypořádal, ačkoli byl řádně proveden. Obviněná upozornila na to, že z
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze vůbec zjistit, že takový znalecký
posudek existuje a že byl u veřejného zasedání proveden, přičemž v takovém
postupu shledala porušení jejího práva na spravedlivý proces. Soudům obou
stupňů rovněž vytkla, že neprovedly a nevypořádaly se s jí navrhovaným
výslechem Z. Č., který považuje za zásadní pro řádné zjištění a posouzení svého
zdravotního stavu.
15. Dále obviněná namítla, že popis skutkových okolností obsažených ve
výroku o vině neodpovídá použité právní kvalifikaci. Vyjádřila nesouhlas s tím,
že měla být členem organizované skupiny, neboť nic konkrétního o páchání
trestné činnosti ostatních nevěděla a snažila se pouze tímto způsobem získat
lék Hypnogen, který nutně potřebovala vzhledem ke svým zdravotním problémům.
16. Pokud jde o výrok, jímž byla shledána vinnou, že měla pomoci
obviněným P. M. a J. M. s prodeji léků, zdůraznila, že nebylo konkrétně
uvedeno, jakým způsobem a kdy měla hlavním pachatelům k prodeji léků pomoci,
resp. namítla, že ze skutkových zjištění se nepodává takové její konkrétní
jednání, které by vykazovalo znaky pomoci prodeje léků osobám uvedeným v
rozhodnutí soudu prvního stupně. Neztotožnila se rovněž s názorem soudu prvního
stupně, že by měla představu o trestném činu hlavních pachatelů. Její jednání
tak mohlo být maximálně posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku. Dále poukázala na to, že nebyl prokázán rozsah inzerce, kterou měla
zadat, ani nebyla prokázána žádná konkrétní souvislost mezi inzercí, kterou
měla zadat, a prodeje léků obviněnými P. M. a J. M., a to proto, že
prokazatelně k zadávání inzerce docházelo i jinými osobami, přičemž řada
prodejů se uskutečnila i na základě kontaktů, které si mezi sebou předali
spoluobvinění.
17. Obviněná rovněž namítla, že popis skutku neobsahuje okolnosti
charakterizující to, že měla čin spáchat v úmyslu získat pro sebe nebo pro
jiného značný prospěch. Jí se totiž neozývali žádní zájemci o nabízené léky,
ona sama nikomu uvedené léky neobstarávala, ani neznala žádnou osobu, které
spoluobvinění léky prodali, stejně tak jako neznala zdroj léků, ke kterým se
spoluobvinění dostali, a proto si nebyla vědoma toho, že by vkládáním inzerce
jednala protiprávně, neboť se tak snažila pouze vyřešit své závažné psychické
problémy. Zdůraznila, že vůči dalším spoluobviněným byla v izolované, avšak i
závislé pozici. Pokud jde o pomoc poskytnutou A. P. a Š. P. poukázala na to, že
inzerci zadávali rovněž oba jmenovaní. Pokud jde o značný rozsah páchání
trestné činnosti, namítla, že nebyla prokázána souvislost mezi inzercí zadanou
obviněnou a prodeji A. P. a Š. P.
18. Uložený trest pak obviněná považuje za nepřiměřený, neboť jeho
uložením došlo k porušení čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy
k uložení trestu, který zákon nepřipouští. Rovněž namítla, že z provedeného
dokazování vyplývá, že trpí poruchou spánku, klaustrofobií a sociální fobií,
spolu se sekundárním depresivním syndromem a sekundární závislostí na
hypnoticích, a tedy není schopna výkonu trestu odnětí svobody.
19. Na základě shora uvedených důvodů obviněná V. S. navrhla, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve všech výrocích týkajících
se obviněné jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn.
3 To 148/2017, tak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn.
48 T 2/2017, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř přikázal Krajskému soudu v Brně
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněná zároveň požádala
o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť výkonu
tohoto trestu není schopna.
20. Pro úplnost pak nutno uvést, že obviněná V. S. poté prostřednictvím
své obhájkyně zaslala Nejvyššímu soudu podnět, aby na dobu, než bude rozhodnuto
o podaném dovolání, přerušil její výkon trestu odnětí svobody podle § 265o
odst. 1 tr. ř.
21. Obviněná V. S. pak Nejvyššímu soudu sama zaslala doplnění svého
dovolání, v němž opětovně akcentovala stěžejní argumenty uplatněné již v
podaném dovolání.
22. K dovolání obviněných J. M., E. R. a V. S. se písemně vyjádřila i
státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO
184/2018-40 ze dne 28. 3. 2018).
23. Ohledně námitek uplatněných v dovolání obviněného J. M. státní
zástupkyně konstatovala, že žádnému zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b
tr. ř. neodpovídají. V této souvislosti v obecné rovině poukázala na základní
obecná východiska stran aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku a poté připomněla,
že soudy obou stupňů u obviněného J. M. v rámci ukládání trestu akcentovaly, že
ve skupině pachatelů šlo o erudovanou osobu farmaceuta s vysokoškolským
titulem, který disponoval znalostmi jak formálního charakteru, tedy jakým
způsobem vyplňovat recepty, avšak i materiálního charakteru, tedy o účinku léků
na odběratele, kterým byly léky rozprodávány. Na druhou stranu soudy obou
stupňů správně vyhodnotily polehčující okolnosti, mezi které bylo třeba
zařadit, že obviněný vedl řádný život, k trestné činnosti se doznal a jeho
jednání bylo prosté obstrukcí. S ohledem na jeho postavení ve skupině
pachatelů, které nebylo nijak zásadní, mu byl proto uložen trest pod polovinou
zákonné trestní sazby, na který není možný nahlížet jako na trest nepřiměřeně
přísný. Pokud soudy nepřihlédly k tomu, že čin páchal v závislé pozici vůči
ostatním pachatelům, měly pro tento svůj závěr dostatečný podklad ve znaleckém
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracovala znalkyně
MUDr. Marta Holanová, kdy v tomto posudku byla osobnost obviněného dostatečně
popsána a specifikována s tím, že byl schopen vlastního volního rozhodování a
chování.
24. Pokud jde o námitky obviněné E. R., že se předmětného trestného
činu nedopustila jako člen organizované skupiny, státní zástupkyně uvedla, že
skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně obsahuje pro takové
posouzení spolehlivý podklad. Napojení obviněné na P. M. a J. M. je naprosto
zjevné, stejně tak jako její spolupráce se spoluobviněnou I. K. Obviněná E. R.
přitom prokazatelně věděla rovněž o tom, že členem skupiny je i obviněný M. O.,
který obviněným P. M. a J. M. zprostředkovával jako řidič pojížďky spojené s
trestnou činností.
25. Státní zástupkyně dále konstatovala, že není pochyb ani o tom, že
soudy obou stupňů správně kvalifikovaly jednání obviněné E. R. podle § 283
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že čin spáchala ve větším
rozsahu vůči dítěti, a to proto, že opakovaně poskytla společně se
spoluobviněnou I. K. lék Xanax A. M., na kterou bylo třeba ve smyslu § 126 tr.
zákoníku nahlížet jako na dítě. Důkazní situace ve věci je z dokazování zřejmá,
přičemž soudy obou stupňů odpovídajícím způsobem poukázaly na obsah
telefonických hovorů mezi oběma obviněnými, v nichž obě připouští, že A. M.
může ještě navštěvovat základní školu.
26. Obviněná trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy přitom prokazatelně spáchala v
úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Úmysl obviněných při
distribuci léků byl totiž jednoznačně zištný, což vyplývá z ceny léků, za které
jednotlivým odběratelům léky prodávaly. V posuzované trestní věci se prospěch
podařilo kvantifikovat, neboť obvinění si vedli evidenci odběrů jednotlivých
léků a podařilo se zajistit rovněž ústřižky poštovních poukázek svědčících o
zasílání léků konkrétním osobám na konkrétní adresy. Podařilo se prokázat, že
obviněná E. R. vyprodukovala čistý zisk ve výši 1 650 000 Kč.
27. Rovněž se pak podařilo prokázat, že čin byl spáchán ve velkém
rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž v tomto směru bylo
určující zjištěné množství psychotropních látek obsažené v jednotlivých
léčivech, kdy však rozsah vyplýval rovněž z délky doby, po kterou byla trestná
činnost páchána, a jasně byl dán i počtem odběratelů a četností prodejů.
28. Pokud jde o obviněnou E. R. zpochybněný výrok o trestu, státní
zástupkyně přiměřeně poukázala na vyjádření k dovolání spoluobviněného J. M.
Ani v jejím případě nejsou okolnosti případu nebo její poměry natolik
výjimečné, aby vedly k závěru, že by použití trestní sazby odnětí svobody
stanovené trestním zákoníkem bylo pro ni nepřiměřeně přísné a že by bylo možné
dosáhnout její nápravy trestem kratšího trvání. I této obviněné byl ukládán
trest v dolní polovině zákonné trestní sazby, tedy jí byl uložen druh trestu,
který zákon připouští a ve výměře odpovídající trestní sazbě pro trestný čin,
jímž byla uznána vinnou. Takto uložený trest v délce devíti let nelze vnímat
jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, a to s ohledem na míru
zapojení obviněné do přisouzené trestné činnosti.
29. K námitkám, jimiž obviněná V. S. vytkla existenci tzv. opomenutých
důkazů, pak státní zástupkyně v obecné rovině poukázala na obecná východiska
vztahující se k dané problematice a poté konkrétně uvedla, že z rozhodnutí
odvolacího soudu je zřejmé, že tento vzal na vědomí výtky obviněné proti
závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na
její osobu vypracoval znalec MUDr. Jiří Švarc. Z protokolu o konání veřejného
zasedání ze dne 13. 12. 2017 pak vyplývá, že obviněná V. S. navrhla provedení
znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, přičemž tento byl po souhlasu stran
přečten a po jeho přečtení byl zamítnut návrh obviněné na zpracování revizního
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V odůvodnění rozhodnutí
však absentují jakékoliv úvahy odvolacího soudu o tom, proč nevyhověl návrhu
obviněné V. S. na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie. Státní zástupkyně dále zdůraznila, že sice neexistuje
jednoznačná povinnost soudu reagovat na předložení znaleckého posudku s
opozičními názory provedením revizního znaleckého posudku, musí soud svůj závěr
o tom, proč vyšel právě z posudku provedeného orgány činnými v trestním řízení,
vysvětlit. Takovým způsobem však odvolací soud nepostupoval, neboť v odůvodnění
svého rozhodnutí se žádným způsobem nevyrovnal se závěry obhajobou předloženého
znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, který vypracovala na obviněnou V. S.
Dle názoru státní zástupkyně tak rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu
nedostálo principům spravedlivého procesu a s ohledem na rozpor odůvodnění s
protokolem o konání veřejného zasedání je rovněž nepřezkoumatelné.
30. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší
soud odmítl dovolání obviněného J. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
dovolání obviněné E. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupkyně
dále navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, v části týkající se obviněné V. S. a
aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Přípustnost dovolání
31. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením
trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s § 265a odst.
1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném
místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3
tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové
náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud
shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a
nic nebrání jejich projednání.
IV. Důvodnost dovolání
32. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které
se dovolání opírají, naplňují obviněnými uplatněné dovolací důvody. Pouze
reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
33. V podaných dovoláních obvinění subsumovali své argumenty pod
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) (obvinění J. M., E. R. a V. S.),
písm. h) (obviněná V. S.) a písm. l) (obvinění J. M. a V. S.) tr. ř.
34. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
35. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o
řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím
je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů,
kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
36. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze obecně
uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti
však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný,
nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S
poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného
rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace,
kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního
zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
37. Pokud pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.,
ten obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají
případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti
rozhodnutí soudu prvního stupně z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr.
ř., bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., takže byl dovolatel zkrácen na
svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Pod druhou variantu pak spadají
případy, kdy dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého
stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející –
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
38. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, jimiž obviněný J. M. vytkl, že
mu byl uložen neadekvátně přísný trest a že soudy obou stupňů měly vzhledem k
okolnostem případu a poměrům obviněného aplikovat § 58 odst. 1 tr. zákoníku
týkající se mimořádného snížení trestu odnětí svobody, neodpovídají uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani speciálnímu
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
39. Pouze pro úplnost lze uvést, že s poukazem na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se obviněný nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen
trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku pod dolní hranicí jeho
zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto fakultativního
oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí
svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl
obviněný uznán vinným (srov. NS 17/2002-T 416.). Nadto jde o postup vázaný na
relativně úzce vymezené podmínky, které obviněný zcela zjevně nesplňuje. Z
dikce § 58 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že má-li soud vzhledem k okolnostem
případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby
odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné
a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit
trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
Tyto podmínky jsou přitom stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň
(srov. přiměřeně SR, 2001, č. 14). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu
uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí
opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor
soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.
40. Nejvyšší soud v této souvislosti nad rámec připomíná, že soudy obou
stupňů ve svých rozhodnutí plně respektovaly obecné zásady pro ukládání trestu
ve smyslu § 39 a násl. tr. zákoníku, přičemž náležitě přihlédly k povaze a
závažnosti spáchaného trestného činu, osobě obviněného, jakož i dalším
relevantním skutečnostem. Obviněný byl pak na základě výroku o vině ve smyslu §
283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou v rozmezí osmi až
dvanácti let odnětí svobody, přičemž s ohledem na všechny rozhodné okolnosti
bylo uložení trestu odnětí svobody v trvání devíti let zcela proporcionální v
souladu se zákonem. V tomto směru lze poukázat na dobu a rozsah trestné
činnosti, jakož i na skutečnost, že obviněný měl vzhledem ke svému vzdělání
potřebné odborné znalosti o vyplňování receptů, o lécích, které byly
distribuovány, jakož i o možných rizicích v podobě vzniku závislosti a
nepochybně také o následcích na zdraví uživatelů těchto léků. Na druhou stranu
soudy obou stupňů správně vyhodnotily polehčující okolnosti, mezi které bylo
třeba zařadit, že obviněný vedl řádný život, k trestné činnosti se doznal a
jeho jednání před soudem se obešlo bez obstrukcí. Pokud soudy nepřihlédly k
tomu, že čin páchal v závislé pozici vůči ostatním pachatelům, bylo to z
důvodu, že vycházely ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, který vypracovala znalkyně MUDr. Marta Holanová, kdy v
tomto posudku byla osobnost obviněného dostatečně popsána a specifikována s
tím, že byl schopen vlastního volního rozhodování a chování. Pokud byl tedy za
dané situace obviněnému uložen druh trestu, který zákon připouští, a to v
rozmezí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nelze v
takovém postupu shledat žádné pochybení.
41. Pokud jde o opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. u obviněného J. M., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej
obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, konkrétně, že v řízení
předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., avšak tato vada nebyla v odvolacím řízení odstraněna.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného však nenaplnily deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz argumentace výše), nemohl být
dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho
existenci založen.
42. Ohledně námitky obviněné E. R., že v jejím případě měly soudy obou
stupňů aplikovat institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku, neboť jí uložený trest je nepřiměřeně přísný, Nejvyšší
soud uvádí, že v této souvislosti lze plně odkázat na jeho argumentaci
vztahující se k námitce obviněného J. M. pod body 38. a 39. tohoto usnesení.
Pouze nad rámec pak lze doplnit, že ani v případě obviněné nebyly dány
okolnosti nebo poměry natolik výjimečné, aby vedly k závěru, že by použití
trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro ni
nepřiměřeně přísné a že by bylo možné dosáhnout její nápravy trestem kratšího
trvání. Ačkoli byla u obviněné shledána polehčující okolnost v jejím dosavadním
způsobu života, na druhé straně jí však přitěžovaly doba a rozsah páchané
trestné činnosti, jakož i větší počet odběratelů předmětných léků. Obviněné byl
přitom ukládán trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby
podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, tedy jí byl uložen druh trestu, který zákon
připouští a ve výměře odpovídající trestní sazbě pro trestný čin, jímž byla
uznána vinnou. Takto uložený trest v délce devíti let pak nelze vnímat jako
trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, a to s ohledem na míru zapojení
obviněné do přisouzené trestné činnosti.
43. Nejvyšší soud dále konstatuje, že pokud obviněná E. R. ve svém
dovolání namítla, že svým jednáním nenaplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) a
písm. c) tr. zákoníku, tak tyto námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru,
že se nejedná o námitky opodstatněné.
44. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo
neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo
jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
45. Kvalifikovaná skutková podstata ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, spáchá-li pachatel čin uvedený v § 283
odst. 1 tr. zákoníku jako člen organizované skupiny. Organizovaná skupina
představuje formu trestné součinnosti, kterou lze charakterizovat jako sdružení
nejméně tří osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé
členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a
koordinovaností, kterou se spáchání činu usnadňuje, zvyšuje se pravděpodobnost
dosažení sledovaného cíle, a tím se zvyšuje i škodlivost činu pro společnost
(srov. č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná
skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý,
jednorázový trestný čin. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen
organizované skupiny, přitom nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit
totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno,
že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími
došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje
takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů
jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného
provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. 1.).
46. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že skutková věta výroku
rozsudku soudu prvního stupně obsahuje spolehlivý podklad pro posouzení jednání
obviněné ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nutno uvést, že
obhajoba obviněné E. R. spočívající v tom, že pouze zprostředkovávala léky
zájemcům, není z hlediska přisuzované právní kvalifikace nijak určující. Její
napojení na spoluobviněné P. M. a J. M. je totiž z provedeného dokazování
naprosto zjevné, stejně tak jako její spolupráce se spoluobviněnou I. K.
Obviněná E. R. společně s I. K. sice skutečně tzv. pouze prodávaly léky
vyjmenované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, avšak je zjevné, že
zpočátku pracovaly na základě požadavků spoluobviněného P. M., který je
instruoval, jaké léky mají obstarat, přičemž společně se spoluobviněným J. M.
jim předávali vyplněné padělané recepty nebo nevyplněné recepty s pokyny, jakým
způsobem mají tyto recepty vyplnit. Na základě uskutečněných prodejů pak byly
spoluobviněným P. M., poté co mu léky předaly, také odměňovány. Obviněná E. R.
navíc prokazatelně věděla i o tom, že členem skupiny je i spoluobviněný M. O.,
který spoluobviněným P. M. a J. M. zprostředkovával jako řidič pojížďky
spojené s trestnou činností. Je tak zřejmé, že v daném případě se jednalo o
sdružení minimálně tří trestně odpovědných vzájemně spolupracujících osob, mezi
nimiž existovalo rozdělení jednotlivých úkolů k úspěšnému provedení
přisuzovaného trestného činu.
47. Naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby stanovené
v § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku předpokládá, že se pachatel dopustí
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém
vůči dítěti mladšímu patnácti let. Dítě je v tomto případě předmětem útoku,
přičemž v zásadě – nestanoví-li zákon jinak – jím je míněna osoba mladší
osmnácti let (viz § 126 tr. zákoníku).
48. S ohledem na tato východiska, jakož i skutková zjištění soudu
prvního stupně, je pak zřejmé, že obviněná E. R. opakovaně poskytla společně se
spoluobviněnou I. K. lék Xanax A. M., na kterou bylo nutno ve smyslu § 126 tr.
zákoníku nahlížet jako na dítě. Obhajoba obviněné, že jí nebyl znám věk A. M.,
pak nemůže obstát, neboť soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečně
vysvětlily, že na základě obsahu telefonických hovorů mezi oběma obviněnými je
evidentní, žekalkulovaly s možností, že A. M. může ještě navštěvovat základní
školu a zároveň projevily i obavy z možných trestněprávních následků tohoto
jednání. I přesto jí však lék Xanax předaly. Množství poskytnutého léku bylo
pak bezpečně prokázáno jak výpovědí samotné svědkyně A. M., tak i výpověďmi
obviněných P. M., J. M., E. R. a I. K. a obsahy telefonických hovorů a SMS
zpráv. Není tedy pochyb o tom, že soudy obou stupňů správně kvalifikovaly
jednání obviněné E. R. podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
49. Kvalifikovaná skutková podstata podle § 283 odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku je pak naplněna tehdy, dojde-li ke spáchání činu ve velkém rozsahu.
Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud stanoviskem trestního kolegia ze dne
13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, dovodil, že za „množství větší než malé“ ve
smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo
psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího
pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou
dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy
orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných
látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je
členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém
sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím
sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena
účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší
množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka,
označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než
malé. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří
výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším
rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“
je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je
desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
50. Z výše uvedeného stanoviska pak jednoznačně vyplývá, že primárním
kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V
případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí
celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv.
sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu,
lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak
spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších
(terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou
pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena,
intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba
páchání trestného činu a další (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod
č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014,
sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn.
11 Tdo 1419/2016).
51. Nejvyšší soud v návaznosti na to uvádí, že soud prvního stupně při
posouzení jednání obviněné E. R. podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku plně
vycházel z výše nastíněné judikatury a jeho závěrům nelze ničeho vytknout.
Pouze ve stručnosti tak lze připomenout, že u alprazolamu činí množství větší
než malé 7 mg, u bromazepamu 70 mg, u fenterminu 105 mg, u klonazepamu 56 mg, u
diazepamu 70 mg a u zolpidemu 70 mg. U účinných látek alprazolam, fentermin,
zolpidem byla přitom dle skutkových zjištění výrazně překročena hranice velkého
rozsahu, u účinné látky bromazepam a klonazepam došlo k překročení hranice
rozsahu značného a u diazepamu byl překročen rozsah malý. Soudy obou stupňů
však správně konstatovaly, že při závěru o rozsahu jednání bylo nutné zohlednit
všechny okolnosti případu, a proto i když u některých účinných látek dle
distribuovaného množství nebyl dán velký rozsah dle primárního kritéria, tak
tento znak byl naplněn vzhledem k množství ostatních účinných látek a vzhledem
k rozsahu odběratelů a celkové době páchání předmětné trestné činnosti.
52. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost
podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se pak rozumí prospěch vyjádřitelný
v penězích dosahující výše nejméně 500 000 Kč (§ 138 odst. 2 ve spojení s § 138
odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového prospěchu
činem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku jak pro sebe samého, tak pro
kohokoliv jiného. Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku spáchán
distribucí drog spočívající v jejich nákupu a prodeji, je třeba při posuzování
otázky, zda pachatel získal činem značný prospěch, od částky, za kterou drogy
prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil (R 42/2005).
53. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně je pak zřejmé,
že úmysl obviněné E. R. při distribuci léků byl jednoznačně zištný, což vyplývá
z ceny léků, za které jednotlivým odběratelům léky prodávala. Cenu léků přitom
obvinění odvozovali z jejich nedostupnosti, neboť všechny předmětné léky byly
dosažitelné pouze na lékařský předpis. V posuzované trestní věci se přitom
prospěch podařilo kvantifikovat, neboť obvinění si vedli evidenci odběrů
jednotlivých léků a podařilo se zajistit rovněž ústřižky poštovních poukázek
svědčících o zasílání léků konkrétním osobám na konkrétní adresy. Podařilo se
tak prokázat, že obviněná E. R. vyprodukovala čistý zisk (tedy po odpočtu ceny
léků, který by byl při prodeji zaplacen v lékárně) ve výši minimálně 1.650.000
Kč. Bezpochyby o zištném úmyslu svědčí rovněž to, že poté, co obviněné E. R. a
I. K. zjistily tzv. modus operandi páchání předmětné trestné činnosti pod
vedením P. M. a za přispění J. M., ve snaze většího vlastního obohacení začaly
páchat identickou trestnou činnost rovněž samy. Závěr soudů obou stupňů o
naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku byl tedy i v tomto případě zcela přiléhavý.
54. Pokud jde o námitky obviněné V. S., že rozhodnutí odvolacího soudu
je zatíženo vadou spočívající v existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými
závěry a provedenými důkazy, který byl založen tím, že odvolací soud opomenul
ve svém rozhodnutí zohlednit důkaz, a to znalecký posudek o duševním stavu
obviněné vypracovaný znalkyní MUDr. Petrou Votýpkovou a zamítl bez odůvodnění
důkazní návrh obviněné na výslech svědka Z. Č., Nejvyšší soud předně
konstatuje, že se jedná o námitky skutkové povahy.
55. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že
jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr.
ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto
zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního
řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
56. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického
zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a
provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento
nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem
konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud
skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na
provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů
jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým
opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu
dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který
odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento
extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s
důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
57. Nejvyšší soud dále připomíná, že podle soudní judikatury je třeba
zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a
svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho
účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání
svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak
odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také
(pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.
58. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém
rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů
vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry
(zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze
založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená
skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá
relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším možným důvodem je argument,
podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost,
čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je
pak nadbytečnost důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož
ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez
důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov.
např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález
Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, nález Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení Ústavního soudu ze
dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a další).
59. Posuzováno těmito hledisky je pak zřejmé, že ve věci obviněné V. S.
došlo rozhodnutím odvolacího soudu k případu tzv. opomenutých důkazů. Z
rozhodnutí odvolacího soudu totiž vyplývá, že tento vzal na vědomí, že obviněná
vystupovala proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, který na její osobu vypracoval znalec MUDr. Jiří Švarc. Jmenovaný
znalec ve svých závěrech konstatoval, že obviněná netrpí duševní poruchou, byly
u ní zachovány rozpoznávací schopnosti (byť v nižší míře), a to i přes její
závislost na léku Hypnogen, a podle vlastního hodnocení i hodnocení své
ošetřující lékařky není schopna ovládnout svůj postoj k užívání tohoto léku,
který si nedokáže upřít. Zde odvolací soud k návrhu obviněné na provedení
revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, uvedl
(č. l. 5696), že trestní stíhání probíhalo po relativně dlouhou dobu prakticky
dvou let, kdy jí nic nebránilo při respektování zásady rovnosti stran v
procesu, aby si znalecký posudek sama nechala vypracovat a předložila jej
soudu. Z protokolu o konání veřejného zasedání ze dne 13. 12. 2017 (č. l. 5655
verte, 5657) však vyplývá, že nejenže obviněná V. S. navrhla provedení
znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, ale tento znalecký posudek byl po
souhlasu stran přečten a po jeho přečtení byl zamítnut návrh obviněné V. S. na
zpracování revizního posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však absentují jakékoliv úvahy
odvolacího soudu o tom, proč nevyhověl návrhu obviněné V. S. na provedení
revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když
závěry jí předloženého posudku zpracovaného MUDr. Petrou Votýpkovou jsou
odlišné od závěrů znalce MUDr. Jiřího Švarce, který byl k vypracování posudku
přibrán orgány činnými v trestním řízení.
60. Nejvyšší soud v této souvislosti dále konstatuje, že byť zde
neexistuje jednoznačná povinnost soudu reagovat na předložení znaleckého
posudku s opozičními názory provedením revizního znaleckého posudku, soud však
musí svůj závěr o tom, proč vyšel právě z posudku provedeného orgány činnými v
trestním řízení, vysvětlit. Pokud závěry znaleckého posudku neodporují přímo
jiným ve věci pořízeným důkazům, je třeba vyzvat znalce, který byl přibrán
orgány činnými v trestním řízení, aby se k odlišným znaleckým závěrům obhajobou
předloženého znaleckého posudku vyjádřil, svůj posudek obhájil, případně jeho
závěry korigoval a poskytl tak soudu prostor pro úvahy o tom, zda je či není
třeba doplnit dokazování provedením revizního znaleckého posudku. Takovým
způsobem však odvolací soud nepostupoval, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí
se žádným způsobem nevyrovnal se závěry obhajobou předloženého znaleckého
posudku MUDr. Petry Votýpkové, který vypracovala na obviněnou V. S.
61. Odvolací soud se přitom dostatečně nevypořádal ani s důkazním
návrhem obviněné V. S. na výslech svědka Z. Č. Byť v odůvodnění svého
rozhodnutí (č. l. 5696) konstatoval, že se jedná o důkaz nadbytečný, v tomto
směru poukázal pouze na důvody nadbytečnosti vztahující se k množství léků,
které obviněná obdržela od spoluobviněných P. M. a J. M. Vzhledem k tomu, že
obviněná navrhovala výslech tohoto svědka za účelem zjištění skutečností
vztahujících se k jejímu duševnímu stavu a otázce její příčetnosti, je však
odůvodnění usnesení odvolacího soudu v tomto směru zcela nepřiléhavé.
62. Porušením zákonné povinnosti odvolacího soudu rozhodnout o důkazních
návrzích a v případě, že jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů tak učinil,
došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces ve
smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a vzhledem k rozporu odůvodnění
usnesení odvolacího soudu s protokolem o konání veřejného zasedání je nutno v
tomto ohledu konstatovat i nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Z toho důvodu
je potřeba usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit, aby ji v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl a předmětnou vadu v novém řízení napravil.
63. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud nemůže předesílat, jakým
způsobem odvolací soud rozhodne o navržených důkazech, které byly v odvolacím
řízení opomenuty, je nadbytečné, aby se zabýval dalšími námitkami obviněné
uplatněnými pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a
písm. l) tr. ř. týkajícími se rozporu se skutkovými zjištěními a právním
posouzením skutku a přiměřenosti uloženého trestu, když bude na odvolacím
soudu, aby se v rámci nového projednání věci (tj. rozhodování o odvolání
obviněné) vypořádal i s těmito jejími námitkami (viz přiměřeně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1269/2013).
V. Závěr
64. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obviněný J. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §
265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho
dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu
předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř.
65. Nejvyšší soud dále prověřil, že v případě obviněné E. R. napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a
proto její dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně
neopodstatněné.
66. Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že odvolací soud nedostál svým
zákonným povinnostem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. ř., neboť jeho rozhodnutí je v
části týkající se důkazních návrhů obviněné V. S. nepřezkoumatelné a v tomto
směru je dovolání obviněné důvodné. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.
12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání
obviněné V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn.
48 T 2/2017. Nejvyšší soud současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněné V. S. v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
67. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1
tr. ř. dovolání obviněné V. S. důvodným a zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu, zabýval se i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch dalších
spoluobviněných. Podle § 265k odst. 2 věty třetí tr. ř. se totiž při
rozhodování o dovolání použije přiměřeně ustanovení § 261 tr. ř. Podle tohoto
ustanovení platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve
prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné
osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve
prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch
zúčastněné osoby. Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium
cohaesionis) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž
rozsudkem. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny
spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z
těchto osob zkoumat individuálně. Nejvyšší soud v návaznosti na to konstatuje,
že ve vztahu k dalším spoluobviněným nebyla splněna podmínka pro použití
ustanovení § 265k odst. 2 věty třetí tr. ř. s ustanovením § 261 větou první tr.
ř., jelikož jim neprospívá stejný důvod, pro který Nejvyšší soud rozhodl ve
prospěch obviněné V. S.
68. Úkolem Vrchního soudu v Olomouci, jemuž se předmětná věc vrací k
dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení
trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc
znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající
rozhodnutí. To znamená, že Vrchní soud v Olomouci odstraní vady vytknuté
rozhodnutím Nejvyššího soudu a podle potřeby doplní dokazování a závěry z
dokazování plynoucí promítne do skutkových zjištění, přičemž náležitě vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění
opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil atd. Zároveň
nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný
v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí,
vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a
protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno výhradně z podnětu dovolání podaného
ve prospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její
neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
69. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř.
učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 11 Tdo 605/2018
Datum rozhodnutí: 18.12.2018
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Vazba
Dotčené předpisy: § 265l odst. 4 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
11 Tdo 605/2018-II-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 v řízení o
dovolání obviněných J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, E. R., nar. XY v
XY, trvale bytem XY, XY, a V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017,
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2017, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněná V. S. nebere do vazby.
O d ů v o d n ě n í :
1. Nejvyšší soud usnesením z dnešního dne, sp. zn. 11 Tdo 605/2018-I,
zrušil z podnětu dovolání obviněné V. S. podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř.
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017,
ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017. Nejvyšší soud současně podle §
265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc
obviněné V. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
2. Odsuzující rozsudek, na jehož pokladě obviněná V. S. vykonává trest
odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, není z tohoto důvodu pravomocný a
další výkon trestu odnětí svobody je nepřípustný. Podle § 265l odst. 4 tr. ř.
vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem
a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o
vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě
neužijí.
3. Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže
z jeho jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu
vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o
nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze
v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
4. Jelikož Nejvyšší soud v případě obviněné V. S. nezjistil naplnění
žádného ze zákonných vazebních důvodů, rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak,
že se obviněná nebere do vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu