11 Tdo 612/2024-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání obviněného G. A., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2024, č. j. 4 To 561/2023-175, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 10/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného G. A. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 9. 2023, č. j. 11 T 10/2023-138, byl G. A. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se dopustil (stručně řečeno) tím, že ačkoliv byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 3 T 28/2020-189, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu daný soud uložil (mimo jiné) trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let, tak v období od 20. 2. 2020 do března 2022 v hotelu XY v XY neoprávněně prodal, zdarma či výměnou za služby poskytl pervitin v celkovém množství 25 g třetím osobám, a to konkrétně D. F. ve více než sto případech, E. J. v patnácti případech a E. Š. ve dvaceti případech.
2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které v záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Fořtla, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
5. Obviněný uvádí, že rozhodnutí obou soudů jej výrazně poškozují, přičemž kromě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody znamenají, že mu v dohledné době soud prvního stupně přemění dříve uložený trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Dále obviněný velmi obecně zmiňuje výhrady vůči způsobu hodnocení výpovědí svědků F., J. a Š. oběma soudy. Tito svědci jsou podle obviněného nevěrohodní, neboť jsou závadovými osobami, které užívají drogy. Obviněný též uvádí že z výpovědí svědků vyplývá, že jim prodával pervitin v jeho pokoji a tento měl uložený v záclonové tyči. Obviněný však poukazuje na to, že z fotografií z domovní prohlídky provedené v jiné trestní věci vyplývá, že pervitin policie našla nikoliv v záclonové tyči, ale v prostorách pod stropními deskami. Poukazuje i na fotografie z uvedené domovní prohlídky a konstatuje, že záclonová tyč nalezená v jeho pokoji je dřevěná a nikoliv kovová a dutá. V závěru pak obviněný odkazuje na argumentaci rozvedenou v závěrečné řeči svého obhájce jak u soudu prvního stupně, tak u odvolacího soudu a též v samotném odvolání. Důrazně tak trvá na své nevinně s tím, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Skutkové a na ně navazující právní závěry podle něj nejsou z hlediska přisouzené právní kvalifikace dostatečně podložené.
6. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí, jakož i další rozhodnutí na tato obsahově navazující a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného nejprve připomíná podstatu uplatněného dovolacího důvodu s tím, že z námitek obviněného však nevyplývá, že by ve skutečnosti považoval a označil některý z výroků soudů za chybějící či neúplný a uplatnění jiného dovolacího důvodu nelze z podaného dovolání dovodit. Státní zástupce též dodává, že k té části námitek, jež obviněný zamýšlel uplatnit odkazem na podané odvolání či závěrečnou řeč svou nebo svého obhájce, přihlížet nelze. Státní zástupce se následně krátce vyjadřuje k obsahu dovolání. Podle něj obviněný svou dovolací argumentaci vystavěl na prostém popření skutkových zjištění soudů a na nesouhlasu s tím, jak se tyto vypořádaly s vyjádřeními svědků F., J. a Š. Jejich výpovědi pak – na rozdíl od opačného stanoviska soudů k nim – označil za obecně nevěrohodné, přičemž dovodil, že podkladem pro jeho vinu být nemohou. Takto koncipované výhrady však podle státního zástupce stojí mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu. Státní zástupce v krátkosti konstatuje, že oba soudy dostály svým povinnostem, neboť soud prvního stupně provedl komplexní a bezvadné dokazování a odvolací soud na podkladě odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a se všemi odvolacími námitkami se řádně vypořádal. V závěru se státní zástupce v krátkosti věnuje obviněným namítané nevěrohodnosti výše uvedených svědků, přičemž uzavírá, že oba soudy se danou otázkou zabývaly, přičemž na jejich přiléhavé závěry odkazuje (bod 13. rozsudku soudu prvního stupně a bod 15. usnesení odvolacího soudu). Současně konstatuje, že není ani jasné, vzhledem k tomu, že tito svědci svými výpověďmi přišli o dodavatele pervitinu, proč by o aktivitách obviněného souvisejících s distribucí drog lhali.
8. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, když uplatněné námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. řádu.
9. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
11. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
12. Obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je naplněn, pokud v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách, totiž že určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Obecně platí, že chybějící výrok v rozhodnutí odvolacího soudu se týká pouze absence výroku typicky o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných odvoláních, o kterých odvolací soud rozhodoval. Neúplným je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173-3174).
13. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, a dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného zcela míjí jím uplatněný, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu. K samotnému dovolání pak – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí stručně následující.
15. Z dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že tato jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neodpovídá. Obviněný své dovolání totiž staví především na konstatování, že obě rozhodnutí soudů nižších instancí jej výrazně poškozují, dále na vlastním hodnocení věrohodnosti svědků F., J. a Š. a v neposlední řadě na odkazu na obsah závěrečné řeči a závěrečného návrhu svého obhájce a odvolání a v neposlední řadě též na přesvědčení o své nevině.
16. Pokud jde o tvrzení obviněného, že rozhodnutí obou soudů jej poškozují a že v jejich důsledku dojde k přeměnění jemu dříve uloženého trestu odnětí svobody v jiné trestní věci, jehož výkon byl podmíněně odložen, pak jde o prosté konstatování, které obviněný vztahuje především k uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Obviněný však nad jeho rámec žádnou konkrétní argumentaci neuvádí. V této části tak nelze konstatovat, že by v rozhodnutí obou soudů existoval chybějící výrok, předpokládaný obviněným uplatněným dovolacím důvodem. Pokud jde o obviněným uváděnou domněnku, že v důsledku nynějšího odsouzení mu bude jeho dříve, v jiné trestní věci, uložený podmíněný trest přeměněn, pak ani tato nijak nesouvisí s jím uplatněným dovolacím důvodem.
17. Obdobně tomu je i v případě vytýkané nevěrohodnosti svědků. Obviněný touto argumentací brojí proti způsobu hodnocení jejich výpovědí, přičemž podle něj jde o závadové osoby, čím má být bez dalšího dána jejich nevěrohodnost. Takové výhrady však nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť jimi směřuje výlučně do oblasti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Je tudíž zřejmé, že po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinil soud prvního stupně, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Taková argumentace však jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nejvyšší soud podotýká, že otázkou obecné věrohodnosti uvedených svědků (když naopak konkrétní námitky proti obsahu jejich výpovědí obviněný nevznášel) se zabýval odvolací soud, který uvedl, že tato námitka obviněného nemůže obstát, neboť informace o drogové trestné činnosti budou častokrát pocházet od osob, které se pohybují v tomto sociokulturním prostředí a nelze je pouze z tohoto důvodu pokládat za nevěrohodné (viz bod 15. usnesení odvolacího soudu). S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.
18. Pokud jde o argumentaci obviněného ohledně rozporu ohledně místa v němž měl mít pervitin uschován a navazujícím konstatování, že záclonová tyč, v níž měl mít pervitin podle výpovědi svědků schovaný, je ve skutečnosti dřevěná, nikoliv kovová a dutá, pak Nejvyšší soud konstatuje, že touto argumentací se nezabýval, neboť je z procesního spisu, jakož i ze samotného obsahu dovolání zřejmé, že v projednávané trestní věci nebyla domovní prohlídka provedena a obviněný se tak opírá o důkazy, které byly provedeny v jiné trestní věci, která se jej týkala. V tomto ohledu je navíc zřejmé, že touto jeho argumentací nemohl být naplněn jím uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. řádu.
19. Pokud jde o část argumentace, v níž obviněný odkázal na obsah závěrečné řeči svého obhájce, kterou přednesl v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně a dále na obsah závěrečného návrhu obhájce v řízení o odvolání, pak Nejvyšší soud konstatuje, že tuto část jeho dovolání nelze zohlednit. V souladu se svou konstantní rozhodovací praxí totiž Nejvyšší soud nemůže přihlížet k námitkám, které nejsou výslovně uvedeny v dovolání, a tudíž dovolatel nemůže úspěšně dovolací argumentaci opírat o odkaz na skutečnosti tvrzené v rámci jeho obhajoby v předcházejících fázích daného trestního řízení a obsažené v jeho dřívějších podáních, výpovědích či závěrečných řečech učiněných před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
20. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného G. A. neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Jelikož z dovolacích námitek se nepodává ani porušení práva obviněného na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny, nezbylo, než aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu