11 Tdo 733/2025

11 Tdo 733/2025-7630

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 dovolání 1. Nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných J. T., P. T., M. M. a M. R. (tento obviněný sám dovolání nepodal) a dovolání obviněných 2. J. T., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, 3. P. T., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž po Ralskem, 4. M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 13 To 59/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 121/2021, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu ve spojení s § 265p tr. řádu se k dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. ruší rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 13 To 59/2024 ohledně obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. a současně i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v rozsahu zrušené části znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných J. T., P. T. a M. M. odmítají.

Podle § 265l odst. 4 tr. řádu se obvinění M. R. a P. T. neberou do vazby.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 9. 2023, sp. zn. 2 T 121/2021, byli obvinění P. T. a M. R. uznáni vinnými (každý) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [obviněný P. T. i podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku], ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2020. Obviněný J. T. byl stejným rozsudkem uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, účinného do 31. 5. 2020. Obviněný M. M. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými a odsouzeni i další obvinění P. H., D. Č., O. Č. a L. M.

2. Za shora uvedené trestné činy byl obviněný P. T. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to listu papíru s ručně psaným písmem s popisem výroby metamfetaminu.

3. Obviněný M. R. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku potrestán úhrnným trestem odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 8 (osmi) měsíců a podle § 56 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

4. Obviněný J. T. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let a podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud prvního stupně uložil obviněnému J. T. dále trest propadnutí věci, a to: Plastové nádoby zelené barvy se žlutým víkem od Slepičího vývaru zabalené v černém igelitovém pytli, SIM karet T-Mobile č. 8942001490318372981, T-Mobile č. 8942001430298165179, T-Mobile č. 8942001430298165138, T-Mobile č. 8942001390298754416, Sazka č. 8942031018422493536, T-Mobile č. 8942001390298753525, Mobilních telefonů zn. Samsung bílé barvy, zn. Blackberry černé barvy, zn. Nokia bílé barvy, zn. Samsung černé barvy, zn. Samsung bílé barvy, zn. Iphone černé barvy, zn. Iphone bílé barvy, 2 ks - Mobilních telefonů zn. Newmind černé barvy, bezdrátové nabíječky zn. Celluraline černé barvy, tabletu zn. Lenovo černé barvy, 3 ks powerbank zn. MI kapacita 10000 mAh, 15 ks nabíječek na mobilní telefony různých značek a barev s pevně vloženými kabely i bez kabelů, MP3 přehrávače zn. ECG 8GB černé barvy včetně paměťové karty 2GB, MP3 přehrávače bez označení stříbrné barvy, 2 ks paměťových karet micro SD 16 GB Kingstone, 4 ks redukcí na paměťovou kartu SD – microSD Kingstone, 5 ks baterií do mobilních telefonů zn. Samsung, baterie do mobilního telefonu Lion černé barvy bez označení, baterie do mobilního telefonu zn. Sony, baterie do mobilního telefonu zn. Doogee, 49 ks nabíjecích kabelů USB – microUSB – Iphone, 6 ks - redukcí mikro USB – SD, 18 ks drobného nářadí, izolační pásky modré barvy, 4 ks injekčních stříkaček, plastové nádoby s nápisem Stevia obsahující bílé tablety s písmenem G – léky na srdce, 2 ks textilních pouzder na mobilní telefon šedé a hnědé barvy, ks balení čistících ubrousků a 2 ks skleněných trubiček.

5. Obviněný M. M. pak byl odsouzen soudem prvního stupně za shora uvedené zločiny a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 7. 2020, č. j. 2 T 37/2020-66, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 17. 11. 2020, a který mu byl doručen dne 6. 11. 2020, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 3. 2020, č. j. 2 T 27/2020-65, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 23. 5. 2020 a který mu byl doručen dne 14. 5. 2020, a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 T 64/2020-116, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 20. 6. 2020 a který mu byl doručen dne 11. 6. 2020, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 40 (čtyřiceti) měsíců. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 7. 2020, č. j. 2 T 37/2020-66, z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 3. 2020, č. j. 2 T 27/2020-65, a z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 T 64/2020-116, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pak soud prvního stupně uložil obviněnému M. M. ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě.

6. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění J. T., P. T., M. R. a M. M. společně s dalšími, již odsouzenými osobami, dopustili trestné činnosti tak, že : „Nejméně v období od počátku března 2019 do konce měsíce května 2020 se na území České republiky, zejména v Pardubickém kraji, podíleli v rámci činnosti organizované zločinecké skupiny s vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činnosti, vytvořené za účelem soustavné výroby, distribuce a prodeje omamných a psychotropních látek (zejména drog pervitinu a marihuany) a dalších nepovolených předmětů (zejména mobilních telefonů) osobám nacházejícím se ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, ale i dalším osobám.“

7. Obviněný J. T., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, pak: „Organizovanou zločineckou skupinu v období jara 2019 založil a celou trestnou činnost skupiny řídil z Věznice XY pomocí nelegálně držených mobilních telefonů, kdy byl v kontaktu se všemi ostatními členy organizované zločinecké skupiny a rovněž i s dalšími osobami, které však nebyly členy organizované skupiny, tj. ostatním osobám udílel pokyny k nákupu omamných a psychotropních látek od třetích osob, které v některých případech rovněž zajistil, případně k nákupu léků a výrobě omamných a psychotropních látek, k převodu finančních prostředků dodavatelům drog a rovněž mezi ostatní členy organizované zločinecké skupiny, k nakládání s finančními prostředky získanými prodejem omamných a psychotropních látek a mobilních telefonů, k pronášení či jiné formě dopravy omamných a psychotropních látek a mobilních telefonů do prostor Věznice XY, kde poté takto získané drogy a elektronická zařízení za úplatu či jiné protislužby poskytoval dalším spoluodsouzeným.“ Obviněný P.

T., v době rozhodnutí soudu, ve výkonu trestu odnětí svobody ve

Věznici XY: „Pomáhal ve Věznici XY J. T. s distribucí metamfetaminu, jakož i s jeho obstaráváním, současně také pomocí nelegálně držených mobilních telefonů byl v kontaktu s ostatními členy organizované zločinecké skupiny, kterým udílel pokyny týkající se transportu omamných a psychotropních látek do prostor Věznice XY a nakládání s finančními prostředky získanými prodejem omamných a psychotropních látek či určenými k jejich nákupu.“ Dále soud prvního stupně odsoudil obviněného P. T. za to, že: „Nejméně v období od března 2019 do konce května 2020 v rámci organizované zločinecké skupiny organizoval přehozy zakázaných předmětů do Věznice XY, jakož i nákup metamfetaminu mezi otcem D.

T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) a osobami na svobodě, organizoval převody financí získaných z prodeje zakázaných předmětů ve Věznici XY odsouzeným na účet svého otce D. T., když takto nejméně dne 4. 10. 2019 telefonicky zorganizoval přehoz balíku obsahujícího nezjištěné zakázané předměty do Věznice XY blíže neurčenou osobou (nazývanou S.), přičemž k samotnému přehozu balíku došlo dne 5.

10. 2019 a dne 24. 12. 2019 prostřednictvím mobilního telefonu z Věznice XY zorganizoval prodej deseti gramů psychotropní látky metamfetamin (pervitin) za částku 10 000 Kč od P. H., otci D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 10.

2018, sp. zn. 2 T 48/2018, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

8. Trestná činnost všech ve stávající věci posuzovaných obviněných byla přitom spojována jednáním obviněného D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), když tento: „Komunikoval v organizované zločinecké skupině s ostatními členy, kdy zejména zajišťoval koupi omamných a psychotropních látek, a to buď od D. B. či od třetích osob, ke koupi drog užíval finanční prostředky, které pocházely z prodeje drog či dalších nepovolených věcí ve Věznici XY, zakoupené drogy předával M.

R. za účelem pronesení do prostor Věznice XY, z pokynu svých synů J. a P. T. organizoval přehozy zakázaných předmětů přes zeď do Věznice XY, a dále zřizoval bankovní účty, na které byly poukazovány finanční prostředky pocházející od odsouzených za nákup zakázaných předmětů (drog, telefonů apod.), když uvedeného jednání se J. T., P. T. a D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) dopustili v úmyslu pro sebe získat majetkový prospěch, když organizovali transport omamných a psychotropních látek do prostor Věznice XY, když drogu pervitin následně J.

T. ve věznici prodával za částku minimálně 2 500 Kč za 1 gram, dále takto v přesně nezjištěném počtu případů zajistili přehoz elektronických zařízení do prostoru věznice, když takto získaná elektronická zařízení rovněž J. T. ve věznici odsouzeným prodával, tímto jednáním obvinění získali finanční částku v přesně nestanovené výši, kdy obrat na účtech, které k tomu užívali činil minimálně 469 227 Kč, přičemž dosažení dalšího majetkového prospěchu obviněnými bylo zabráněno toliko zásahem orgánů činných v trestním řízení, D.

B. (odsouzená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 3. 2022, č. j. 2 T 121/2021 – 4490, který vůči ní nabyl právní moci dne 13. 4. 2022) v rámci organizované zločinecké skupiny zajišťovala buď koupi omamných a psychotropních látek, a to mimo jiné za finanční prostředky, které jí byly poukázány na její bankovní účet, a které pocházely z předchozího prodeje omamných a psychotropních látek ve Věznici XY, případně zčásti sama a zčásti za účasti P. C. (zemřelého dne 22. 7. 2020), M. M. a M.

H. (odsouzený rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 9. 2022, č. j. 2 T 99/2022 – 220, který vůči němu nabyl právní moci dne 5. 9. 2022) sama omamné a psychotropní látky vyráběla, když P. C. a M. M. D. B. pomáhali se zajištěním léků potřebných k výrobě drogy, M. H. poskytoval prostor k samotné výrobě drogy, které se společně s D. B. osobně účastnil, když v některých případech se výroby aktivně účastnil i P. C., obviněný M. R. vzhledem ke svému postavení občanského zaměstnance ve Věznici XY plnil v organizované zločinecké skupině úlohu prostředníka mezi osobami mimo Věznici XY, tedy D.

B. a D. T.

(jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) a osobami ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, tj. J. T. a P. T., od D. B. a D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) přebíral zakázané předměty a tyto skrytě pronášel do věznice, kde je předával J. T., umožňoval odsouzeným, kteří byli určeni J. T., vstup do prostor v blízkosti kuchyně, a to ke sběru zásilek přehozených přes zeď do věznice z pokynu J. T., pronášel z věznice finanční prostředky pocházející z trestné činnosti od J. T. a předával je D. B.“

9. Obviněný M. R. pak: „V přesně nezjištěné době, minimálně od března 2019 do konce května 2020, jako člen organizované zločinecké skupiny řízené J. T., z pokynu jeho a pokynu jeho bratra P. T., jako civilní zaměstnanec Věznice XY, za finanční odměnu, utajeným způsobem pronášel přes vstupní kontrolu věznice omamné a psychotropní látky, které na různých místech v XY převzal od D. B., případně od D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), kde je následně odevzdal J.

T., umožňoval odsouzeným, které určil J. T., vstup do prostor v blízkosti kuchyně, a to ke sběru balíčků obsahujících OPL a nedovolené předměty (mobilní telefony atd.), které byly do prostor věznice vhozeny z pokynu J. a P. T., případně pronášel z věznice finanční prostředky pocházející z trestné činnosti od J. T. a předával je D. B., když takto konkrétně nejméně v přesně nezjištěnou dobu v březnu až dubnu 2019 převzal u vlakového nádraží v XY, XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin) od D.

B., tuto drogu následující den pronesl do Věznice XY, kde ji předal J. T., za což od D. B. obdržel 2 000 Kč, dále v přesně nezjištěnou dobu v dubnu až květnu 2019 převzal u vlakového nádraží v XY, XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin) od D. B., tuto drogu následující den pronesl do Věznice XY, kde ji předal J. T., za což od D. B. obdržel 2 000 Kč, dále dvakrát v přesně nezjištěnou dobu v červnu 2019, v rozmezí asi 3 až 4 týdnů pronesl do Věznice XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), kterou převzal od D.

B., následně jej předal odsouzenému J. T., za což obdržel vždy 2 000 Kč, dále v přesně nezjištěné době ve dnech 22. 9. 2019 až 23. 9. 2019 převzal od J. T., finanční hotovost ve výši 10 000 Kč uloženou v krabičce od cigaret, která pocházela z trestné činnosti, a to prodeje omamných a psychotropních látek a zakázaných předmětů (mobilních telefonů apod.) odsouzeným ve Věznici XY, tyto peníze pronesl z věznice a dne 23. 9. 2019 v době okolo 15:00 hod. je předal D. B., která peníze převzala s vědomím, že pocházejí z trestné činnosti páchané J.

T. ve Věznici XY, dále v přesně nezjištěné době v listopadu 2019 převzal na nezjištěném místě v XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin) od D. B., tuto drogu následující den pronesl do Věznice XY, kde ji předal J. T., za což od D. B. obdržel 2 000 Kč, dále dne 24. 12. 2019 u Obchodního centra XY ve XY převzal od D. T. (jehož vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a bude předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), nejméně však deset gramů v minimální hodnotě 10 000 Kč, který následně na konci roku 2019 pronesl do Věznice XY, kde ho předal odsouzenému J.

T., za což obdržel od D. T. finanční hotovost 2 000 Kč až 3 000 Kč, dále dne 30. 4.

2020 v době mezi 14:30 hod. a 15:00 hod. převzal u supermarketu LIDL v XY, ul. XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin) od D. T. (jehož vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a bude předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), který následně v přesně nezjištěnou dobu skrytým způsobem pronesl do Věznice XY, kde ho předal odsouzenému J. T., za což obdržel od D. T. částku 5 000 Kč, dále v období od února 2020 do května 2020 umožnil opakovaně odsouzeným vykonávajícím práci v kuchyni ve Věznici v XY, ul.

XY, převzetí balíků obsahujících zakázané předměty (mobilní telefony apod.) přehozených přes zeď do věznice do prostor za jídelnou, od které měl klíče a na který by se odsouzení bez jeho pomoci nedostali, přičemž za toto obdržel od J. T., finanční hotovost v celkové výši minimálně 2 000 Kč a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl minimálně srozuměn s tím, že takto pronesený pervitin bude následně J. T. za účelem jeho konzumace distribuován mezi ostatní odsouzené, čímž porušil ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.“

10. Obviněný J. T. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, rovněž : „ Nejméně v období od počátku března 2019 do konce května 2020, v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY organizoval dodávky zakázaných předmětů do Věznice XY, a to omamné látky konopí – marihuana, psychotropní látky metamfetamin – pervitin, mobilních telefonů a dalších věcí, které následně sám nebo za účasti dalších odsouzených distribuoval odsouzeným vykonávajícím trest odnětí svobody, za to vybíral peníze v hotovosti, které mimo jiné posílal prostřednictvím M.

R. z věznice D. B., případně si nechával zasílat platby za prodej zakázaných předmětů na účet svého otce D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), přičemž dále organizoval nákup zakázaných předmětů určených k distribuci odsouzeným ve věznici za takto získané finanční prostředky, a to vše v úmyslu získat pro organizovanou zločineckou skupinu, kterou za tímto účelem založil, majetkový prospěch, přičemž organizovanou zločineckou skupinu i nadále prostřednictvím mobilních telefonů ve věznici řídil a organizoval, tj. domlouval nákupy mobilních telefonů a omamných a psychotropních látek a zajišťoval jejich pronesení nebo přehození do věznice, byl v kontaktu i s dalšími osobami, které nebyly členy organizované skupiny, přičemž takto získané drogy za úplatu či jiné protislužby poskytoval dalším odsouzeným, když takto nejméně v blíže neurčeném období roku 2019 ve Věznici XY, ul.

XY, poskytl M. B., ve dvou či třech případech přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), v období od března 2019 do dubna 2019 ve Věznici XY, ul. XY, prodal D. J., přesně nezjištěné množství omamné látky konopí (marihuana) cca v 5 až 10 psaníčkách a psychotropní látky metamfetamin (pervitin) celkem cca 3 až 5 gramů za finanční hotovost zaslanou na účet D. B. nebo za poskytnutí tabáku či nákupy v kantýně (pervitin za částku cca 1 000 Kč, 500 Kč za 0,2 gramu pervitinu) a od přesně nezjištěné doby od března 2019 do 10.

12. 2019 ve Věznici XY, ul. XY, předal J. R., přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin).“

11. Obviněný P. T. pak také, podle skutkových zjištění soudu prvního stupně: „Nejméně v období od března 2019 do konce května 2020 v rámci organizované zločinecké skupiny organizoval přehozy zakázaných předmětů do Věznice XY, jakož i nákup metamfetaminu mezi otcem D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) a osobami na svobodě, organizoval převody financí získaných z prodeje zakázaných předmětů ve Věznici XY odsouzeným na účet svého otce D.

T., když takto nejméně dne 4. 10. 2019 telefonicky zorganizoval přehoz balíku obsahujícího nezjištěné zakázané předměty do Věznice XY blíže neurčenou osobou (nazývanou S.), přičemž k samotnému přehozu balíku došlo dne 5. 10. 2019, dne 24. 12. 2019 prostřednictvím mobilního telefonu z Věznice XY zorganizoval prodej deseti gramů psychotropní látky metamfetamin (pervitin) za částku 10 000 Kč od P. H., otci D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023), a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3.

10. 2018, sp. zn. 2 T 48/2018, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání osmnáct měsíců, který vykonal dne 3. 10. 2019.“

12. Obviněný M. M. pak v součinnosti s D. B. (odsouzenou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 3. 2022, č. j. 2 T 121/2021 – 4490, který vůči ní nabyl právní moci dne 13. 4. 2022) a M. H. (odsouzeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 9. 2022, č. j. 2 T 99/2022 – 220, který vůči němu nabyl právní moci dne 5. 9. 2022) jednal v rámci organizované skupiny tak, že: „V době nejméně od října 2019 do konce května 2020, kdy D. B. v rámci organizované zločinecké skupiny zajišťovala buď koupi omamných a psychotropních látek, a to mimo jiné za finanční prostředky, které jí byly poukázány na její bankovní účet, a které pocházely z předchozího prodeje omamných a psychotropních látek ve Věznici XY, případně zčásti sama a zčásti za účasti P. C. (zemřelého dne 22. 7. 2020), M. M. a M. H. sama omamné a psychotropní látky vyráběla, když P. C. a M. M. D. B. pomáhali se zajištěním léků potřebných k výrobě drogy, M. H. poskytoval prostor k samotné výrobě drogy, které se společně s D. B. osobně účastnil, když v některých případech se výroby aktivně účastnil i P. C., když takto nejméně D. B. v období od října 2019 do dubna 2020 na různých místech Pardubického a Královéhradeckého kraje, např. v místě bydliště, tj. XY, dále v Penzionu XY ve XY, XY, a na dalších přesně nezjištěných místech, za pomoci P. C. a M. M., kteří jí opakovaně obstarali nákupem v Polsku léky obsahující pseudoefedrin jako prekurzor a další chemikálie a předměty (louh, toluen, teploměr apod.) a za účasti M. H., který D. B. poskytl k tomuto prostory v Penzionu XY, které k výrobě uzpůsobil, nejméně v pěti případech vyrobila psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v přesně nezjištěném množství, který dále poskytla za odvedenou pomoc P. C., dále D. B. společně s M. M. a M. H. nakupovala na různých místech metamfetamin, následně si část metamfetaminu získaného vlastní výrobou anebo nákupem ponechal M. H. a část předala D. B. D. T. (jehož vina v době rozhodování soudu prvního stupně nebyla zákonným způsobem prokázána a byla předmětem samostatného rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023) nebo M. R., který metamfetamin pronesl do Věznice XY, kde ho předal J. T. a ten jej distribuoval dalším odsouzeným.“

13. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) dne 22. 10. 2024, sp. zn. 13 To 59/2024, rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu v části týkající se obviněných M. R., J. T., P. T., M. M. a L. M. a sám pak nově uznal obviněné M. R., J. T., P. T. a M. M. vinnými, zatímco obviněného L. M. podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby.

14. Odvolací soud upravil skutková zjištění soudu prvního stupně pouze v tom smyslu, že jednání obviněných neoznačil za jednání členů organizované zločinecké skupiny, ale za jednání členů organizované skupiny. Obviněný M. R. tak byl odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, obviněný J. T. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, obviněný P. T. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, a obviněný M. M. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

15. V návaznosti na změnu skutkových zjištění, pokud jde o posouzení charakteru součinnosti obviněných a změnu právní kvalifikace jednání obviněných, pak odvolací soud modifikoval i výroky o uložených trestech jednotlivým obviněným.

16. Obviněný M. R. byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. T. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud obviněnému J. T. uložil trest propadnutí těch věcí, o nichž již rozhodl soud prvního stupně. Dále obviněný P. T. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. I tomuto obviněnému odvolací soud uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku trest propadnutí věci, a to listu papíru s ručně psaným písmem s popisem výroby metamfetaminu. Obviněný M. M. pak byl odsouzen za shora uvedený zločin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 7. 2020, č. j. 2 T 37/2020- 66, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 17. 11. 2020, který mu byl doručen dne 6. 11. 2020, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 3. 2020, č. j. 2 T 27/2020-65, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 23. 5. 2020, a který mu byl doručen dne 14. 5. 2020, a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 T 64/2020-116, který nabyl právní moci ohledně viny a trestu dne 20. 6. 2020, a který mu byl doručen dne 11. 6.

2020, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud obviněnému M. M. podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 40 (čtyřiceti) měsíců. Odvolací soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21.

7. 2020, č. j. 2 T 37/2020-66, z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 3. 2020, č. j. 2 T 27/2020-65, a z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 T 64/2020-116, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 99 odst. 2 písm.

17. Nejvyšší státní zástupce (dále i „státní zástupce“) podal dovolání v neprospěch obviněných M. R., J. T., P. T. a M. M. U všech obviněných uplatňuje dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Státní zástupce nesouhlasí s tím, že odvolací soud u obviněných nedovodil naplnění znaku organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku, když měl za to, že skupina, v jejímž rámci obvinění trestnou činnost spáchali, neměla daná striktní pravidla svého chodu, podle odvolacího soudu nebylo v této věci ani prokázáno, že by se na trestné činnosti podílelo více osob, mimo jiné i z řad dozorců Vězeňské služby České republiky, což by bylo teprve možné považovat za jednání organizované zločinecké skupiny.

Odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 11 Tdo 177/2018, a ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, s tím, že posuzované jednání obviněných se významně neodlišovalo od těchto případů. S tímto státní zástupce nesouhlasí a doplňuje, že neobstojí ani výrok o trestech odnětí svobody uložených obviněným. Státní zástupce odkazuje na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tdo 50/2024. Následně rozebírá znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr.

zákoníku a znaky skutkové podstaty zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. V posuzované věci bylo přitom nepochybně zjištěno, že na trestné činnosti se podílelo více osob, jejich jednání bylo dlouhodobějšího charakteru, bylo plánované, koordinované, což ve svém důsledku i zvyšovalo pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle ve formě finančního profitu z prodeje věcí odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody, v rámci organizované zločinecké skupiny lze zaznamenat též rozdělení úkolů mezi jednotlivými členy.

Dělba činností v rámci předmětné skupiny, resp. dělba úloh jednotlivých jejích členů byla do jisté míry dána i okolnostmi případu a aktuální životní situací jednotlivých aktérů. V posuzované skupině zastával obviněný J. T. řídící postavení, navíc, oproti závěru odvolacího soudu, je třeba na něj současně nahlížet jako na osobu v pozici nadřízeného ostatním členům skupiny. V takovém případě existuje mezi členy organizované zločinecké skupiny vztah nadřízenosti a podřízenosti, když rozhodná skutková zjištění promítnutá do tzv. skutkové věty ve výroku o vině odsuzujících rozsudků soudů obou stupňů dostatečně vypovídají o vnitřní organizační struktuře skupiny, dělbě práce v ní a jejích cílech.

Organizační strukturu předmětné skupiny tvořilo celkem 6 osob (tj. obvinění M. R., J. T., P. T., D. T., D. B. a M. M.), přičemž každý člen měl nezastupitelnou funkci a vykonával specifickou činnost pod vedením obviněného J. T., který byl osobou ve vedoucím postavení řídící celou činnost organizované zločinecké skupiny, neboť ostatní členové bez výhrad plnili jeho pokyny. Obviněný J. T. byl zakladatel a hlavní organizátor celé skupiny, její ostatní členy úkoloval a udílel jim pokyny. Není tedy možno akceptovat závěr odvolacího soudu, že na obviněného J.

T.

nelze nahlížet jako na osobu v pozici nadřízeného ostatním členům skupiny. V rámci této organizované zločinecké skupiny existovalo mezi jejími členy rovněž povědomí o tom, že jejich jednání může být předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, a proto přijala skupina opatření k zatajení své činnosti, její komunikace byla vysoce konspirativní, svázaná jasnými a předem danými pravidly, činnost obviněných byla vysoce organizovaná, plánovitá, koordinovaná a soustavná. Nelze akceptovat ani názor odvolacího soudu, že forma spolupráce jednotlivých členů nebyla nikterak propracovaná, sofistikovaná ani složitě koncipovaná, přičemž je odkazováno na jednotlivé okolnosti posuzované věci.

Nesprávné právní posouzení skutku se odráží též ve výroku o trestech odnětí svobody uložených obviněným. Pokud by totiž odvolací soud posoudil skutek obviněných též jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině, musel by postupovat při ukládání trestu odnětí svobody podle § 108 tr. zákoníku a tento druh trestu vyměřit ve vztahu k těmto obviněným v zákonné sazbě od 7 let a 8 měsíců do 13 let a 4 měsíců. Za této situace Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna navazující rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

18. Obviněný J. T. podal prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba Hrubého dovolání z důvodu zjevného rozporu skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu, s obsahem provedených důkazů dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a z důvodu nesprávnosti právního posouzení skutku a zároveň nesprávnosti hmotněprávního posouzení dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejprve namítá extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů.

Dále tvrdí, že odvolací soud zcela opomenul důkazy, které jím byly soudu předloženy v jeho prospěch. Takový postup obviněný považuje za naprosto svévolné hodnocení důkazů ze strany soudu. Soud svá rozhodnutí stran hodnocení důkazů, dle obviněného, řádně neodůvodnil a neuvedl úvahy, jimiž se při hodnocení provedených důkazů řídil, čímž porušil procesní ustanovení zakládající tyto povinnosti dle ustanovení § 125 odst. 1 a ustanovení § 134 odst. 2 tr. řádu. Obviněný své dovolání směřuje i do právního posouzení skutku, když namítá, že u něj a dalších obviněných by se jednalo spíše o nahodilé a individuální skutky bez prokazatelného plánování a systematického řízení, že nebylo dostatečně prokázáno, resp. nebyly předloženy dostatečné důkazy o tom, že jejich činnost splňovala všechny nezbytné znaky organizované skupiny.

Obviněný cituje výpovědi svědků P. N., D. J., Z. J. a J. Š. a poukazuje na rozpory v nich. Svědku N. vytýká, že u hlavního líčení popřel, že měl od obviněného doplňky stravy, i když v přípravném řízení tvrdil opak a že neoznačil obviněného R. v jednací síni. Soud se pak nezabýval částí výpovědi svědka, podle níž měl obviněný dát finanční hotovost dozorci s panterem vytetovaným na předloktí, tedy nezjišťoval totožnost dozorce, byť obviněný tento důkaz navrhl. Ohledně výpovědi svědka J. Š. obviněný uvedl, že z této osoby má dlouhodobě strach, svědek mu u hlavního líčení vyhrožoval a projevoval rasistické postoje.

Pokud jde o výpověď svědka D. J., kromě něho žádný jiný svědek nepotvrdil, že by obviněný u výdejního okénka v jídelně nakládal s pervitinem. Motivací výpovědi svědka může být msta, svědek je osobou užívající drogy a byl ve věznici opakovaně kázeňsky trestán. Obviněný připomíná, že svědek B. nevypovídal a ostatní svědci z osob odsouzených nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody nepotvrdili informace svědků, kteří vypovídali o trestné činnosti obviněného. Obviněný pak namítá, že soudy neprovedly celou řadu důkazů, jež navrhoval, jeho návrhy na provedení těchto důkazů zamítly, čímž jej poškodily na obhajovacích právech.

Ohledně jeho daktyloskopických stop na zajištěné elektronice setrval na své výpovědi, že tyto předměty mu byly nabídnuty ke koupi, proto na ně sahal, soud pak neprovedl důkaz analýzou vzorku DNA, který byl zajištěn na injekční stříkačce nalezené společně s elektronikou. Zjištění, zda obviněný s pervitinem nakládal, může mít vliv na výši trestu jemu uloženému, proto je důležité, aby i tento důkaz byl proveden.

Obviněný pak rozsáhle popisuje, že opakovaně žádal a namítal, že ve věci měly být zajištěny a provedeny k důkazu kamerové záznamy bezpečnostních kamer umístěných ve věznici. Zdůrazňuje, že se neobjevuje na kamerových záznamech v souvislosti s přehozy zakázaných věcí přes oplocení věznice, nebyly u něj nalezeny žádné drogy, nebyl na omamné a psychotropní látky ve věznici pozitivně testován. Bylo naopak zjištěno, že ve věznici se trestné činnosti spojené s pervitinem a elektronikou nelegálně pronesenou do jejích vnitřních prostor dopouštěly jiné osoby než obviněný, k tomu nebyly prováděny soudy důkazy, jež obviněný navrhoval.

Obviněný pak namítá i nepřiměřenost jemu uloženého trestu, odkazuje na Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, který cituje. Výslovně uvádí, že došlo k porušení Ústavou mu garantovaných práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když mu nebylo umožněno plně uplatnit návrhy na doplnění dokazování a nebyl mu poskytnut dostatečný čas na přípravu obhajoby, neboť mu bylo odebráno právo posledního slova v řízení před soudem prvního stupně.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a ve věci rozhodl.

19. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (pokud jde o výrok I. rozsudku) podal prostřednictvím obhájkyně Mgr. Moniky Ipserové dovolání založené na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu i obviněný P. T. Je si vědom, že dovoláním nelze vytýkat pouze nesprávné hodnocení provedených důkazů či neprovedení navrhovaných důkazů nebo se domáhat odlišných skutkových závěrů a bez dalšího se domáhat změny trestu, i když všechny tyto výhrady proti rozhodnutí soudů obou stupňů má.

Napadené rozhodnutí soudu spočívá zejména na nesprávném právním posouzení skutkového stavu, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou i založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný setrval na své obhajobě, že se jednání, pro které byl postaven před soud, nedopustil a jeho vinu není možné z provedených důkazů dovodit.

Především nebylo prokázáno, že jeho jednání se týkalo omamných a psychotropních látek, které byly určeny odsouzeným ve věznici nebo předmětů, jež ve věznici odsouzení nemohou držet a které tam byly nezákonně dopravovány, což se týká i údajného prodeje pervitinu otci D. T. P. H., nebo údajného zorganizování přehozu balíku do věznice dne 4. 10. 2019. Obviněný není zachycen na žádném kamerovém záznamu a také z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu není možné dovodit, že jde o něj. Obviněný zdůrazňuje, že navrhoval provedení celé řady důkazů (mimo jiné výslech S.

N.), ale soudy mu nebylo vyhověno a tyto důkazy provedeny nebyly, v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny). Obviněný zdůrazňuje, že ve věznici neměl možnost posuzovanou trestnou činnost spáchat a nesvědčí proti němu žádný přímý důkaz. Obviněný uvádí, že pokud je jednání jiných osob, již odsouzených L. A. a P. H. ve vztahu k ostatním obviněným hodnoceno jako okrajové či jednorázové zapojení, pak mělo být stejně posouzeno jeho jednání. Obviněný znovu opakuje, že se soudy nevypořádaly se všemi důležitými okolnostmi, neprovedly jím navrhované důkazy, jeho vinu dovodily jen z telefonické komunikace prostřednictvím hovorů nebo krátkých textových zpráv, tento poslední důkaz je přitom procesně nepoužitelný.

Obviněný popřel, že hlas zachycený odposlechy telekomunikačního provozu, patří jemu a že by on tímto způsobem komunikoval s ostatními obviněnými. Obviněný tvrdí, že neměl důvod dopouštět se ze zištných důvodů trestné činnosti, neboť byl ve věznici zaměstnán a podporovala jej finančně rodina. Obviněný dále namítá, že mu nebyl poskytnut dostatečný časový prostor k prostudování spisu, že jeho trestní věc nebyla ukončena v přiměřené lhůtě a že jeho věc nebyla delegována podle § 25 tr. řádu a k rozhodnutí o tomto problému nebyl spis včas předložen ke stížnostnímu soudu.

Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu nebo § 134 odst. 2 tr. řádu a v tomto případě tento požadavek nelze shledat za naplněný.

Nejvyšší soud by se z podnětu námitek týkajících se přiměřenosti trestu měl uloženým trestem zabývat v případech, kdy je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu, že koliduje s ústavním principem proporcionality trestní represe jako jedním ze znaků demokratického právního státu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu projednal a znovu o ní rozhodl.

20. Obviněný M. M. rovněž podal prostřednictvím obhájce Mgr. Viléma Vinopala dovolání z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný uvádí, že z provedeného dokazování a způsobilých důkazních prostředků, zejména svědeckých výpovědí, přepisu SMS zpráv a telefonních hovorů, nevyplývá žádné jeho úmyslné zapojení do posuzované trestné činnosti, tedy obstarávání prekurzorů pro výrobu omamných a psychotropních látek a samotné výroby omamných a psychotropních látek.

Provedeným dokazováním byla obžaloba jednoznačně vyvrácena a k těmto závěrům měl dospět i odvolací soud ve svém rozhodnutí. Obviněný odkazuje na svoji obhajobu před soudem prvního stupně i odvolacím soudem, s tím, že odsouzenou D. B. příležitostně vezl do práce a připustil, že jí v prosince 2019 odvezl do Polska za účelem běžného nákupu. Vina obviněného nevyplývá ani z výpovědí odsouzených D. B. a M. H. ani zemřelého P. C. Pokud jde o záznam o sledování obviněného, kdy měl vycestovat do Polska s cílem nakoupit léčiva, zdůrazňuje, že šlo o jednu cestu 13.

12. 2019 za účelem nákupu, ne však léčiv. Obviněný poukazuje na svůj zdravotní stav (neurologickou poruchu), který, podle něj, vylučuje, aby byl pachatelem předmětné trestné činnosti. Obviněný pak rozebírá obsah telefonních hovorů a krátkých textových zpráv, z nichž nevyplývá, že by se podílel na trestné činnosti, obviněný naznačuje, že některé ze záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu byly policií doplněny, pokud jde o jméno pisatele, místo realizace skutkového děje nebo předmětu, jehož se skutkový děj týkal.

Obviněný rovněž při svém výslechu v rámci hlavního líčení uvedl, že některé hovory a krátké textové zprávy se týkaly půjček peněz, které poskytoval D. B., a předávání finančních prostředků. Obviněný zdůrazňuje, že ve věci jde o telefonní hovory a zprávy třetích osob, ne jeho a dále trvá na tom, že napadeným rozsudkem nebylo zohledněno jeho zcela individuální postavení v celé věci a v jeho případě měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Obviněný odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 10.

2014, sp. zn. II. ÚS 658/14, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 3307/14, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Obviněný není zachycen jinými důkazy při manipulaci s pervitinem, kromě odsouzené D. B. nezná nikoho z obviněných. Na základě těchto skutečností obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

21. K podaným dovoláním obviněných podal státní zástupce k Nejvyššímu soudu vyjádření, v němž uvádí, že všichni obvinění namítají existenci důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Námitky obviněných přitom důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají, neboť dovolatelé nekonkretizovali, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž soudy dospěly. Mimo uplatněný dovolací důvod jsou také námitky obviněného J. T., které vznesl proti věrohodnosti některých svědků.

Posouzení věrohodnosti svědka je totiž součástí hodnocení důkazů, což je výsadou zejména soudu prvního stupně. Nadto výpovědi svědků D. J., P. N., J. Š. a Z. J. byly v této věci spíše podpůrnými důkazními prostředky. K namítaným opomenutým důkazům státní zástupce uvádí, že obecné soudy nejsou povinny provést všechny navrhované důkazy, zejména jedná-li se o důkazy nadbytečné, duplicitní či pro rozhodnutí nevýznamné. Důkazy navrhované obviněnými není možno považovat za podstatné, navíc soud prvního stupně se důkazními návrhy obhajoby zabýval v odstavcích 281.

až 353. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odstavcích 48 až 52, odstavce 84. až 92. odůvodnění svého rozsudku. Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními účastníků řízení. Ve věci obviněných se soudy dostatečně vypořádaly se všemi opatřenými důkazními prostředky, adekvátně reagovaly na obhajobu obviněných a náležitě odůvodnily své závěry.

Tyto závěry jsou v souladu se zásadami formální logiky (tj. zejména se zásadou sporu a zásadou dostatečného důvodu). Státní zástupce proto uvádí, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí vytýkanými vadami spočívajícími v údajné nepřezkoumatelnosti odůvodnění. Postupem soudů tak nemohlo dojít k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, jak namítli v podaných dovoláních. V posuzované věci nejsou rozhodnutí soudů nižších stupňů, resp. jejich procesní postup zatíženy ani dalšími vytýkanými nedostatky.

Státní zástupce podrobněji rozebírá, že u obviněných nedošlo k porušení práva na poslední slovo v hlavním líčení, stejně lze pohlížet na námitku obviněného P. T., že mu nebyla neposkytnuta potřebná doba k prostudování spisu, citovanému důvodu dovolání neodpovídá ani námitka M. M., kterou poukázal na údajné nerespektování pravidla in dubio pro reo. Důvodná není ani námitka P. T., že Okresní soud v Pardubicích bezodkladně nepředložil věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci. Všichni obvinění uplatnili také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

řádu. Tomuto důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněných, kterými brojili proti právnímu posouzení skutku jako trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Obvinění totiž nevznesli námitky proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, ale ve skutečnosti pouze nesouhlasili s výsledky provedeného dokazování a zjištěným skutkovým stavem. Nelze ovšem přihlížet ani k těm námitkám obviněných P. T. a J. T., jimiž vyjádřili nesouhlas s výměrou uloženého trestu. Státní zástupce proto uvádí, že trest odnětí svobody uložený obviněným odpovídá všem zákonným hlediskům a není ani v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími hledisky, že by to již zakládalo jeho neslučitelnost s ústavním principem proporcionality trestní represe.

Lze proto konstatovat, že obvinění uplatnili takové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. řádu. V uvedených souvislostech se nelze ztotožnit ani s námitkami obviněného P. T., jimiž poukázal na nepřiměřenou délku trestního řízení. Státní zástupce uvádí, že celková doba trestního stíhání obviněného P. T. není nijak mimořádně extrémní, když tato doba byla částečně ovlivněna také opakovanými obstrukčními návrhy obviněných na rozhodnutí o odnětí a přikázání věci.

Navíc soudy nižších stupňů délku řízení dostatečně zohlednily ve výši uloženého trestu odnětí svobody. Podle státního zástupce tak ani v tomto ohledu nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Státní zástupce proto závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání všech obviněných odmítl.

22. Obviněný J. T. se vyjádřil k dovolání podanému nejvyšším státním zástupcem. Nesouhlasí s tím, že jím byly naplněny zákonné znaky zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 tr. zákoníku, když jeho jednání nemá zákonné znaky tohoto zločinu. K tomuto obviněný J. T. uvádí, že se nelze ztotožnit s výše uvedenými závěry nejvyššího státního zástupce, neboť odsouzený má za to, že toto tvrzení nebylo v řízení před soudem dostatečně prokázáno a jednalo se spíše o nahodilé a individuální skutky bez prokazatelného plánování a systematického řízení, jak mimo jiné uvedl i odvolací krajský soud v odůvodnění jeho rozsudku.

Především neexistuje žádný kamerový záznam, který by přímo zachycoval obviněného, ať už se jedná o předávání drog jeho osobě, nebo telefonování jeho osobou, není znám ani obsah přehozených balíčků, i kdyby balíčky obsahovaly omamné a psychotropní látky, není mezi nimi a obviněným spojitost. Obhajobu obviněného podporuje rovněž skutečnost, že mu byly přiznávány kázeňské odměny, popř. nebyly udělovány kázeňské tresty. Nejvyšší státní zástupce ve svém podaném dovolání nebere v potaz rozpory ve výpovědích klíčových svědků, zejména P.

N., D. J. a J. Š. Tyto výpovědi vykazují zásadní nesrovnalosti, které snižují jejich věrohodnost a také fakt, že nebyly provedeny klíčové důkazy, které mohly vyloučit vinu obviněného, jako například analýza DNA zajištěných předmětů nebo další kamerové záznamy z Věznice XY. Obviněný J. T. má i za to, že trest uložený odvolacím soudem je neúměrně přísný s ohledem na všechny relevantní skutečnosti. S ohledem na vše shora uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné, případně aby je jako nedůvodné zamítl.

23. K dovolání nejvyššího státního zástupce podal vyjádření rovněž obviněný P. T. Podle něj nelze v jeho případě považovat za prokázané naplnění všech znaků organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku. V případě organizované zločinecké skupiny je vyžadována také vnitřní hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti a přísným dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace). Obviněný zdůrazňuje a rozebírá, že tyto znaky nebyly kumulativně naplněny, když ve výkonu trestu odnětí svobody by obvinění nebyli schopni plánované a organizačně náročné činnosti. Jejich jednání nebylo plánované za účelem dosažení finančního profitu z prodeje zakázaných věcí odsouzeným, neboť finanční prostředky byly odsouzenými vykonávajícími trest odnětí svobody ve Věznici v XY nebo osobami jimi pověřenými zasílány za tabák nebo jídlo, nikoliv za zakázané předměty (drogy, mobilní telefony). Navíc bylo prokázáno, mimo jiné, že obviněný P. T. byl ve věznici pracovně zařazen a měl materiální podporu od rodiny. Obviněný pak výslovně zmiňuje jednání, jehož se měl dopustit s L. A. a P. H. Jestliže jednání těchto obviněných bylo ve vztahu k ostatním obviněným hodnoceno jako okrajové či jednorázové zapojení, pak mělo být stejně posouzeno i jeho jednání jako jednorázové či okrajové zapojení. Dovolání nejvyššího státního zástupce je nedůvodné, i pokud jde o obviněnému P. T. uložený trest. Obviněný P. T. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl.

24. Obviněný M. R. též podal vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce. Nejprve poukazuje na znění ustanovení § 129 tr. zákoníku a zdůrazňuje absenci vnitřní struktury takové skupiny, tvrdí, že pevná a formální nadřízenost ve skupině neexistovala a jednotliví členové skupiny koordinovali svou činnost na základě vzájemné domluvy a dohod, nikoliv na základě hierarchického vztahu podřízenosti, tedy vztahy nadřízenosti a podřízenosti rovněž absentovaly. Z výše uvedených důvodů krajský soud zcela správně dospěl k závěru, že jednání obviněných, tedy i samotného obviněného, nenaplňuje znaky organizované zločinecké skupiny dle § 129 tr. zákoníku. Skupina, v níž se obviněný pohyboval, nevykazovala nezbytné znaky hierarchické organizace a pevně stanovené struktury vztahů mezi jednotlivými členy. Obviněný pak zásadně nesouhlasí s tvrzením nejvyššího státního zástupce, že mu byl uložen nepřiměřeně mírný trest, neboť tresty byly uloženy zcela správně, přiměřeně a v rámci zákonného rozpětí trestní sazby, což odpovídá skutečně prokázané právní kvalifikaci skutku. Přiměřenost uložených trestů musí být přiléhavá okolnostem případu, při ukládání trestu musí soud přihlédnout k míře zavinění obviněného, jeho roli při páchání trestné činnosti, k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem. Obviněný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné na základě § 265j tr. řádu.

25. Obviněný J. T. se k vyjádření státního zástupce vyjádřil i v rámci repliky. Opětovně rozebírá nevěrohodnost výpovědí svědků D. J., P. N. a J. Š. a setrvává na tvrzení, že rozpory mezi těmito výpověďmi a zjištěným skutkovým stavem zakládají extrémní rozpor ve světle jím uplatněného dovolacího důvodu, což je porušením zásady in dubio pro reo. Soud prvního stupně rovněž zcela pominul existenci otisků prstů na předmětech nalezených v prostoru kuchyně – jejich pouhý výskyt na veřejně přístupném místě (kabině výtahu) nemůže být podkladem pro závěr o řízení organizované distribuce drog. K jím namítaným opomenutým důkazům obviněný uvádí, že mohly mít zásadní vliv na výsledek řízení a výslovně zmiňuje analýzu DNA a výslech zaměstnanců věznice. Tvrdí, že podstatné důkazy navrhované obhajobou naopak nejen že provedeny nebyly, ale jejich neprovedení nebylo soudem patřičně odůvodněno. Soudy nižších stupňů se pak nevypořádaly se všemi podstatnými argumenty obhajoby a dostatečně neodůvodnily, proč některým důkazům přikládají vyšší váhu než jiným. Dovolatel má za to, že se jedná o projev libovůle, a tímto postupem došlo k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a tím i k porušení práva na spravedlivý proces. Obviněný opětovně připomíná, že bylo porušeno jeho právo na poslední slovo a opětovně vysvětluje, proč je o tom přesvědčen. Obviněný J. T. má též za to, že trest uložený odvolacím soudem je s ohledem na všechny relevantní skutečnosti neúměrně přísný. III. Přípustnost dovolání

26. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu), zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti podaných dovolání podle § 265a tr. řádu.

27. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, je v něm výslovně vyjádřeno, že dovolání je podáno v neprospěch obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

28. Nejvyšší soud zároveň dospěl k závěru, že dovolání obviněných J. T., P. T. a M. M. jsou také přípustná, byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, dovolání jsou podána prostřednictvím obhájců obviněných a obsahují obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

IV. Důvodnost dovolání

29. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce a obvinění J. T., P. T. a M. M. svá dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je odkazováno, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).

30. Státní zástupce podřadil své dovolací námitky v dovoláních v neprospěch obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. pod dva dovolací důvody vyjádřené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. řádu, tedy tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž měl být uznán vinným.

31. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Námitky státního zástupce směřují proti právní kvalifikaci skutku, který popsal odvolací soud ve svém rozsudku. Byť odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně nejen z důvodu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu, jímž deklaroval, že podle jeho názoru soud prvního stupně vadně podřadil zjištěný skutkový stav pod právní kvalifikaci zločinu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ale i z důvodu skutkového podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu, čímž v podstatě konstatoval, že skutková zjištění rozsudku soudu prvního stupně jsou nejasná nebo neúplná nebo se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.

32. Je třeba zdůraznit, že obsah podstatných skutkových zjištění je v rozsudku odvolacího soudu totožný s obsahem skutkových zjištění soudu prvního stupně, odvolací soud toliko nepovažuje jednání obviněných v rámci shodně zjištěného a popsaného skutku za jednání členů organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku, ale jen za jednání členů organizované skupiny. Použití tohoto ustanovení hmotného práva je přitom klíčové pro rozhodnutí, zda je možno jednání obviněných posoudit i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 tr. zákoníku. Dovolání státního zástupce tak naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je přiléhavě poukazováno na to, že skutková zjištění v rozsudku odvolacího soudu nedoznala obsahových změn, že otázka, kterou je třeba v dovolání řešit, je otázkou aplikace hmotného práva na skutkový stav takový, který byl zjištěn již v řízení před soudem prvního stupně.

33. Státní zástupce doplňuje dovolání důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. I v tomto ohledu je dovolací důvod uplatněn přiléhavě, protože pokud by ve věci došlo k úspěšnému dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak by samozřejmě musely být tresty obviněným ukládány podle jiné trestní sazby, a to např. trestní sazby podle § 108 tr. zákoníku, která musí být soudem použita, jestliže je ukládán trest obviněnému, který spáchal trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny.

34. Všichni tři obvinění ve svých dovoláních, označují za naplněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obvinění J. T. a P. T. kladou jednak důraz na jeho první variantu, tedy, že existuje zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými a právními závěry soudů, jednak namítají, že ve věci figurují opomenuté důkazy, když soud prvního stupně a odvolací soud zamítly jejich návrhy na doplnění dokazování, tzn. že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy namítají třetí variantu dovolacího důvodu. Obviněný M. M. pak výhradně namítá toliko první variantu zmíněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud předesílá, že námitka opomenutých důkazů ve věci se míjí s dovolacím důvodem, když soud prvního stupně i odvolací soud přesně označily důkazní návrhy, na jejichž provedení ve formě důkazů nepřistoupily, vysvětlily, proč tak učinily a dovolací soud se s jejich postupem (jak bude vysvětleno níže) naprosto ztotožňuje. Pokud pak jde o námitky zjevného rozporu, v této části je třeba podrobnějšího rozboru důkazní situace, byť jsou rovněž uplatněny mimo dovolací důvod.

35. Obviněný P. T. nadto tvrdí, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu jsou důkazem procesně nepoužitelným, což by odkazovalo na druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak obviněný zároveň neuvádí žádný věcný argument, proč by mělo jít o důkaz procesně nepoužitelný, tedy i v této části je dovolací důvod zmíněn toliko formálně.

36. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je vhodné doplnit, že byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022. Jeho smyslem pak je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost užití jiného hmotněprávního posouzení (v podrobnostech viz odstavec 31. tohoto usnesení). K tomuto dovolacímu důvodu ani jeden z obviněných konkrétní námitky nevznáší. Všichni tři cílí svými námitkami na skutkové, nikoliv právní, hodnocení věci ze strany odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Ani jeden z obviněných ve svých dovoláních netvrdí, že skutkový stav popsaný soudy v jejich rozhodnutích byl vadně právně kvalifikován podle nepříslušného ustanovení tr. zákoníku, popřípadě, že byl skutkový stav zjištěný soudy posouzen podle jiné hmotněprávní normy, popřípadě, že by jiná hmotněprávní norma použitá na zjištěný skutkový stav byla vyložena nesprávně.

38. Nejvyšší soud dodává, že navíc interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Sem třeba podřadit ty námitky obviněných J. T. a P. T., jež tvrdí, že byla porušena jejich práva na spravedlivý proces, tedy, že nebylo zákonným způsobem rozhodnuto o odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu, že neměli dostatečný časový prostor na prostudování spisu, že bylo přerušeno v hlavním líčení jejich poslední slovo a že jim byl uložen nepřiměřeně přísný trest.

V. K meritu věci

39. Nejvyšší státní zástupce tak vznáší fakticky jedinou námitku, tedy, že odvolací soud nesprávně právně kvalifikoval skutkový stav, k němuž dospěl, i když v jeho popisu se se soudem prvního stupně shoduje. Podle tohoto dovolatele měla být věc posouzena jako trestná činnost spáchaná organizovanou zločineckou skupinou a tím pádem mělo být jednání obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. posouzeno i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku (respektive alinea první u obviněného J. T.) a v závislosti na tomto právním posouzení měli pak být obvinění potrestáni trestem v rámci trestní sazby dopadající na nejpřísněji trestný čin, zpřísněné podle pravidel ustanovení § 107 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 684/2014: „Znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku se do určité míry shodují se znaky organizované skupiny a vzájemně se nevylučují. Přitom platí, že pokud se pachatel dopustí trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku, pak i případný další trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku může spáchat jako člen organizované skupiny.“

40. Podle znění § 129 tr. zákoníku je organizovanou zločineckou skupinou společenství nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Podle výkladového ustanovení § 129 tr. zákoníku se pak organizovaná zločinecká skupina od organizované skupiny odlišuje současným naplněním čtyř pojmových znaků. Jedná se o společenství nejméně tří trestně odpovědných osob, které má vnitřní organizační strukturu, jsou zde rozděleny funkce a dělba činnosti a je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti (viz Nejvyšší soud sp. zn. 6 Tdo 244/2018). Nejvyšší soud ohledně aplikace tohoto zákonného ustanovení na stávající případ dospěl k závěru, že byly naplněny všechny podmínky dané zákonem, aby jednání obviněných bylo posouzeno z právního hlediska jako jednání v organizované zločinecké skupině.

41. U organizované zločinecké skupiny přitom zásadně nestačí jen dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství více osob (fyzických i právnických), ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní organizační struktura je charakterizována vztahy nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení funkcí), relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace), včetně zásadního utajení organizace, její struktury i jejích akcí. Dělba činností u organizované zločinecké skupiny vyplývá z její organizační struktury. Organizovaná zločinecká skupina, na rozdíl od organizované skupiny, která nemusí mít a zpravidla ani nemá trvalejší charakter, musí být zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Předpokládá se tedy, že již při založení organizované zločinecké skupiny je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, i když pro trestní postih se nevyžaduje, aby již k takovému soustavnému páchání trestné činnosti došlo. Páchání úmyslné trestné činnosti je soustavné, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají tak nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu, např. po několik měsíců, nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Soustavnost se nevyžaduje při páchání úmyslných trestných činů jednotlivými pachateli, ale postačí, když znak soustavnosti je dán ve vztahu ke konkrétní posuzované organizované zločinecké skupině (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1375 – 1378).

42. Páchání závažné trestné činnosti v projednávané věci předmětnou organizovanou zločineckou skupinou bylo zcela zjevně soustavné. Znak soustavnosti, je naplněn nejen v případě, že páchání trestné činnosti je časově neohraničené, ale také tehdy, když k jejímu páchání dochází pravidelně či alespoň opakovaně, a to během delší doby (v nynějším případě jde o období od března 2019 do konce měsíce května 2020, tedy dobu delší než rok, s tím, že páchání trestné činnosti ukončil až zásah policie, jinak by pokračovalo dále).

43. Ohledně počtu osob v organizované zločinecké skupině, její vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělby činností, které jsou zaměřeny na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, je třeba znovu obecně připomenout, že u organizované zločinecké skupiny je, na rozdíl od „prosté“ organizované skupiny, vyžadována i vnitřní hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti a dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace). Organizovaná zločinecká skupina je formalizovanou a nadřazenou formou organizované skupiny, u níž se vyžaduje vyšší koordinace a jasnější dělba práce mezi jednotlivými články než u organizované skupiny. V rámci organizované zločinecké skupiny jsou mezi její členy rozděleny funkce spojené s utajováním podstaty vyvíjených aktivit a podílu jednotlivých osob na nich. Dělba činností a rozdělení funkcí v organizované zločinecké skupině tedy vyplývá z její vnitřní organizační struktury.

44. Organizační strukturu předmětné skupiny, jejímiž byli obvinění členy, tvořily více než tři osoby (nejméně obvinění M. R., J. T., P. T., M. M., odsouzená D. B. a odděleně trestně stíhaný D. T.), když každý člen měl v rámci skupiny specifickou funkci a vykonával přesně vymezenou činnost, již organizoval a řídil svými pokyny obviněný J. T., který stál na vrcholu hierarchie celé skupiny. Není pochyb o tom, že organizovaná zločinecká skupina měla svoji hlavu a osobu ve vedoucím postavení a zároveň lze, co do důležitosti a nezastupitelnosti postavení, odlišit i střední a nejnižší články této úzké skupiny a odlišit členy této skupiny i od osob, které páchaly trestnou činnost společně s touto skupinou v její prospěch, aniž by k její struktuře patřily. Právě v aspektu organizovanosti a zřejmé hierarchii se stávající věc nejmarkantněji odlišuje od trestních věcí, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 177/2018 a sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, s nimiž ji odvolací soud nepřiléhavě srovnává.

45. Jak již bylo řečeno, obviněný J. T. byl hlavou této skupiny, mužem ve vedoucím postavení, který řídil a organizoval činnost organizované zločinecké skupiny, a ostatní členové bez výhrad plnili jeho pokyny. Zejména lze zdůraznit, že obviněný J. T. byl zakladatel a hlavní organizátor celé skupiny, její ostatní členy úkoloval z Věznice XY pomocí nelegálně držených mobilních telefonů a udílel jim pokyny. Na tomto místě třeba rovněž konstatovat, že skupina měla svůj vnitřní kodex organizace, byť tento není nikde písemně zachycen, ostatně to v případě páchání závažné trestné činnosti ani nelze požadovat, aby organizované zločinecké skupiny vedly, ať již písemný nebo slovně předávaný, soubor pravidel páchání takové trestné činnosti. Pravidla uvnitř předmětné skupiny však byla jejími členy rigorózně dodržována (tím není řečeno, že se členové organizované zločinecké skupiny nedopouštěli pochybení), což je možno vysledovat především z toho, že při páchání trestné činnosti skupina maskovala svoje aktivity (například změnami konfigurace své komunikace na veřejných sítích, přibíráním tzv. „asistentů“ k páchání trestné činnosti uvnitř věznice, tak, aby nebyl dopaden vedoucí člen skupiny, označováním obviněného R. ve vzájemných hovorech za „přítele“, nikoliv jménem, což představuje prvek utajení totožnosti osoby spojující zločineckou skupinu s oficiální státní strukturou – vězeňskou službou apod.). Obviněný J. T. pak rozhodoval i o vlastním prodeji drog a mobilních telefonů, určoval, komu z odsouzených budou prodány a za jakou cenu, dával ostatním členům skupiny pokyny k nákupu omamných a psychotropních látek od třetích osob, k nákupu léků a výrobě takových látek, organizoval nákup a dodávky zakázaných předmětů, dále udílel rozkazy k převodu finančních prostředků dodavatelům drog a rovněž mezi ostatní členy organizované zločinecké skupiny, k nakládání s finančními prostředky získanými prodejem omamných a psychotropních látek a dalších zakázaných předmětů, prostřednictvím obviněného D. T., kontroloval i na účtech stav finančních prostředků určených na páchání trestné činnosti a získávaných z ní. Z těchto důvodů je třeba na obviněného J. T. pohlížet jako na nadřízeného ostatním členům skupiny. Ostatně, pokud odvolací soud označil obviněného J. T. za osobu s řídícím postavením v rámci skupiny, říká jiným způsobem to, co již uvedl soud prvního stupně, v každém případě je namístě závěr, že obviněný J. T. byl ostatním členům organizované zločinecké skupiny hierarchicky nadřízen.

46. Nejvyšší soud považuje za správný i další postřeh, který činí soud prvního stupně i státní zástupce ve svém dovolání, že předmětná organizovaná zločinecká skupina založená a vedená obviněným J. T. vykazovala znaky hierarchie nadřízenosti a podřízenosti i ve středních a nižších článcích.

47. Nemůže být sporu o tom, že další obviněný, P. T., v organizované zločinecké skupině sekundoval svému bratrovi obviněnému J. T. (podporoval ho), pokud jde o prodej drog ve Věznici XY či kontroly bankovních účtů prostřednictvím jejich otce, odděleně trestně stíhaného D. T. Tento obviněný také udílel pokyny ostatním osobám páchajícím trestnou činnost ve prospěch organizované zločinecké skupiny ohledně dopravy drog do věznice a jejich nákupu, takže v tomto ohledu byl ostatním členům také nadřízen, byť ve všem byl poslušen svému bratru J. T. Obviněný P. T. rovněž přímo úkoloval svého otce odděleně trestně stíhaného D. T. a například dal i přímý pokyn k přehozu balíku s drogou do věznice osobou jménem „S.“ a sjednal nákup drogy od obviněného H. Obviněný P. T. tak plnil funkci středního řídícího článku plnícího vůli hlavy organizované zločinecké skupiny a zároveň úkolující ostatní členy skupiny, kteří mu byli operačně i organizačně podřízeni.

48. Nejvyšší soud pak v rámci zjištěného skutkového stavu v nyní projednávané věci neposuzoval výrok o vině obviněného odděleně trestně stíhaného D. T., který figuroval v organizované zločinecké skupině jako spojovací článek. K jeho jednání lze říci, že na jedné straně se řídil pokyny hlavy organizované zločinecké skupiny J. T. a jeho „pravé ruky“ obviněného P. T., na druhé straně udílel pokyny a úkoloval obviněného M. R., pokud jde o dopravu drog a jiných zakázaných předmětů do věznice a naopak, z věznice ven, i pokud jde o převzetí drogy z nákupu od obviněného H. a udílel pokyny i obviněné D. B., pokud jde o výrobu nebo nákup pervitinu. Obviněná D. B. pak dále řídila činnost směřující k nákupu surovin pro výrobu pervitinu a samotnou výrobu této látky, když ona jediná z celé skupiny dokázala pervitin vyrobit. K tomu úkolovala a řídila obviněného M. při nákupu surovin a obviněného H. při výrobě drogy. Obviněný odděleně trestně stíhaný D. T. rovněž sjednával na pokyn obviněných J. a P. T. osoby, které měly přehodit balíky s mobilními telefony a další elektronikou, popřípadě balíky s drogami, přes zeď Věznice XY (jde o obviněné O. Č., D. Č., T. P.), když tyto osoby nebyly přímo členy skupiny, jejich potenciál však byl využit při páchání trestné činnosti ve prospěch této organizované zločinecké skupiny. Obviněný odděleně trestně stíhaný D. T. tak komunikoval s ostatními členy organizované zločinecké skupiny i s dalšími osobami páchajícími pro ni trestnou činnost, přičemž zejména zajišťoval koupi, resp. přepravu omamných a psychotropních látek, a to buď od obviněné D. B., či od třetích osob. Ke koupi drog používal finanční prostředky, které pocházely z prodeje drog či dalších nepovolených věcí ve Věznici XY, zakoupené či získané drogy předával obviněnému M. R. za účelem jejich pronesení do prostor Věznice XY, organizoval přehozy zakázaných předmětů přes zeď do Věznice XY. Na stejné činnosti kooperoval i s obviněnou D. B. a dále zřizoval bankovní účty, na které byly poukazovány finanční prostředky pocházející od odsouzených za nákup zakázaných předmětů (tedy zejména drog a telefonů). Z těchto důvodů bylo postavení obviněného odděleně trestně stíhaného D. T. pro činnost organizované zločinecké skupiny zcela zásadní. Tento obviněný měl jako jediný přístup k bankovním účtům, na které byly zasílány finanční prostředky za prodej nedovolených věcí ve Věznici XY. Tyto účty a platby kontroloval podle pokynů obviněných J. T. a P. T., za inkasované finanční prostředky opět z pokynů svých synů nakupoval drogy či vyplácel obviněného M. R. a osoby provádějící přehozy balíků do věznice.

49. Nejvyšší soud se z těchto rozebraných důvodů shoduje v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu se závěry soudu prvního stupně a s dovolatelem - státním zástupcem, když pokládá za naplněné znaky soustavnosti páchané trestné činnosti, počtu osob, i vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělby činností.

50. Oproti tomu není možné souhlasit s názorem odvolacího soudu, že zapojení některých osob do činnosti organizované zločinecké skupiny bylo do značné míry náhodné, že tato skupina neměla daná striktní pravidla svého chodu (tzv. kodex organizace), že forma spolupráce jednotlivých členů nebyla propracovaná, sofistikovaná, složitě koncipovaná, někdy působila i dojmem chaosu. Naopak, činnost zločinecké skupiny byla organizovaná, plánovitá, a koordinovaná.

51. Zde nelze stavět do popředí, že v některých případech se dokonání trestné činnosti nepodařilo členům organizované zločinecké skupiny tak, jak zamýšleli, například že v případě jednání obviněného D. Č. došlo k zadržení části zboží, které se tento obviněný snažil přehodit přes zeď věznice nebo že „nákup“ pervitinu od obviněného H. byl prováděn pod tlakem nedostatku času na výrobu drogy. Nejvyšší soud tyto případy považuje za výjimečné v tom, že se vymkly z jinak plánované a přesně koordinované organizace páchání trestné činnosti. K tomuto třeba zmínit závěr Nejvyššího soudu prezentovaný v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1190/2013, podle něhož: „Nízká nebo neexistující kvalitativní úroveň provedení trestného činu není pro naplnění znaků organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku rozhodující. Závěr o existenci takové skupiny není totiž založen na zjištění, že pachatelé v době činu nedisponovali dostatečnými intelektuálními či organizačními schopnostmi, anebo že se na místě činu nechovali disciplinovaně a v souladu se svými předem rozdělenými funkcemi.“

52. Nejvyšší soud připomíná, že proces výroby pervitinu spojený i s občasnými nákupy této drogy na různých místech, nezákonná doprava pervitinu do věznice prostřednictvím k tomu zjednaného pracovníka Vězeňské služby, organizace přehazování balíků s drogou a elektronikou přes zeď věznice, nakládání s finančními prostředky určenými k páchání trestné činnosti a získanými trestnou činností a jejich shromáždění na účtech za účasti většího počtu spolupracujících osob, je činnost ve svém souhrnu sama o sobě složitá, sofistikovaná a vyžaduje značnou míru plánovitosti a organizace. Ostatně toto poslední je naprosto zjevné, neboť hlava organizace, obviněný J. T., řídil operace organizované zločinecké skupiny nejen sám, přímo, ale i prostřednictvím obviněných P. T. a odděleně trestně stíhaného D. T. Využíval k tomu mobilní telefony a elektronických spojení, přičemž několikrát byl nucen z obavy z prozrazení organizované zločinecké skupiny měnit konfiguraci nastavení této komunikace, k páchání trestné činnosti uvnitř věznice využíval tzv. „asistenty“, tedy jiné osoby než byl on sám, aby nedošlo k jeho prozrazení. V tomto ohledu je tak zřejmé, že skupina užívala konspiračních prostředků k utajení a dodržovala tak obviněným J. T. nastavená vnitřní pravidla jednání v organizované zločinecké skupině. Ostatně i pro případ vyzrazení trestné činnosti se členové skupiny snažili „zamést“ po sobě stopy a ztížit postup orgánů činných v trestním řízení, například lze uvést písemnost zajištěnou u T. K., v níž se obviněný P. T. snaží ovlivnit jinou osobu k tomu, aby nevypovídala o jeho drogové trestné činnosti, protože si je pisatel vědom toho, že bude trestně stíhán za mobilní telefony zajištěné v prostorách věznice a chce docílit toho, aby byl potrestán „jen za mařenku“ (maření výkonu úředního rozhodnutí) a ne i za drogový delikt. Takové postupy rovněž odpovídají obvyklým praktikám užívaným v rámci organizovaných zločineckých skupin, kdy se skupina snaží uplatnit svůj vliv ve prospěch svých členů i pokud jde o eliminaci jejich případného trestního stíhání za spáchanou trestnou činnost.

53. V žádném případě pak není možné přisvědčit odvolacímu soudu, že zapojení některých osob bylo do značné míry náhodné. Zde dovolatel přiléhavě poukazuje na skutečnost, že to platí nanejvýš ve vztahu k osobám, které se do trestné činnosti skupiny zapojily pouze okrajově či jednorázově. Jde například o obviněné A., Č., Č., P., nikoliv o obviněné tvořící organizovanou zločineckou skupinu, popřípadě její jádro, tedy o obviněné M. R., J. T., P. T., D. B., M. M. a v době rozhodování soudu prvního stupně odděleně trestně stíhaného D. T. Forma spolupráce těchto členů organizované zločinecké skupiny byla propracovaná, sofistikovaná a též, i složitě koncipovaná, jak již bylo shora popsáno.

54. Pro právní posouzení věci není podstatné ani to, že dělba úloh jednotlivých členů organizované zločinecké skupiny byla dána okolnostmi případu a aktuální životní situací jednotlivých aktérů, tedy, že někteří z nich byli ve výkonu trestu odnětí svobody a jiní na svobodě, není důležité ani to, že byli někteří členové této skupiny v pokrevních rodinných vztazích a k dalším osobám páchajícím společnou trestnou činnost je vázaly přátelské vztahy nebo sympatie. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pokud jsou naplněny znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku, nehraje roli příbuzenský ani jiný poměr mezi osobami tvořícími organizovanou zločineckou skupinu. Na okraj je možno poznamenat, že právě blízký poměr mezi jejími aktéry může učinit takovou skupinu soudržnější a odolnější vůči tlakům jiných osob vně skupiny nebo aktivitám orgánů činných v trestním řízení. Pro posouzení skutku obviněných J. T., P. T., M. R. a M. M. jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku není důležité ani to, že se na trestné činnosti nepodílelo více osob zaměstnaných u Vězeňské služby nebo přímo dozorce Vězeňské služby České republiky, protože pro naplnění znaku organizované zločinecké skupiny se podle § 129 tr. zákoníku nevyžaduje zvláštní postavení člena takové skupiny ve smyslu konkrétního či speciálního subjektu podle § 114 tr. zákoníku.

55. Nejvyšší soud se následně soustředil na námitky uvedené v dovoláních obviněných J. T., P. T. a M. M.

56. V první řadě se zabýval námitkou obviněných napadající rozhodnutí obou soudů, pokud jde o tzv. opomenuté důkazy, toto se týká dovolání obviněných J. T. a P. T.

57. Ústavní soud vyložil pojem opomenutých důkazů, jako důkazů, jejichž provedení strany navrhnou v návaznosti na zásadu volného hodnocení důkazů soudem. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 118/09 (v kontextu s dalšími rozhodnutími sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 atd.) pak: „Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže tak obecný soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").“

58. Ústavní soud však nikdy nemínil zavázat obecné soudy k provedení všech důkazů, jichž se strany v řízení svými důkazními návrhy domáhají. Právě naopak, Ústavní soud vždy stavěl na první místo zásadu volného hodnocení důkazů ze strany soudů a zároveň vymezil povinnost soudů se s důkazními návrhy stran vypořádat. V rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1738/16 se přímo praví, že: „Rozhodující soud totiž není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům účastníků nevyhoví, pak musí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, resp. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Neučiní-li tak obecný soud, zatíží své rozhodnutí vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních principů a zásad, vyjádřených v hlavě páté Listiny, především pak v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2.“ V naprosté shodě s těmito rozhodnutími rozhodoval v minulosti i Nejvyšší soud – viz např. rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 566/2015 a sp. zn. 11 Tdo 778/2015.

59. V nyní projednávané věci je zřejmé, že zejména obvinění J. T. a P. T. vznášeli během řízení i v jeho závěru celou řadu důkazních návrhů na výslechy celé řady osob, kdy, mimo jiné, se jednalo o prakticky všechny zaměstnance Vězeňské služby působící ve věznici, v níž obvinění vykonávali trest odnětí svobody, ředitele Vězeňské služby. Obviněný P. T. se domáhal ztotožnění a výslechu osoby jménem „S.“, obviněný J. T. žádal doplnit znalecké zkoumání zadržené zásilky o otázku, zda se na injekční stříkačce související s drogovou trestnou činností nalezly stopy jeho DNA, obviněný P. T. pak žádal, aby byly nahrávky odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podrobeny hlasové analýze ke zjištění, zda je osobou hovořící na záznamu skutečně on, oba obvinění pak požadovali provést celou řadu listinných důkazů.

60. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitka tzv. opomenutých důkazů obviněných J. T. a P. T. se naprosto míjí svým účelem a nenaplňuje dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu již jen z toho důvodu, že soud prvního stupně i odvolací soud se jejich návrhy na doplnění dokazování svědomitě zabývaly a vypořádaly se s nimi. Oba soudy především mnohým návrhům obhajoby na doplnění dokazování vyhověly, obviněnými navrhované důkazy provedly a zhodnotily je ve svých rozhodnutích. Zde může Nejvyšší soud zařadit obsáhlé zprávy z Věznice XY, které se týkaly vnitřních pravidel výkonu trestu odnětí svobody, prostorových uspořádání uvnitř věznice a popisu, ve kterých místech věznice je odsouzeným umožněn pohyb a kde se mohou setkávat. Rovněž tak soud prvního stupně zjišťoval, kdy a kde mohlo nebo nemohlo dojít ke kontaktům mezi obviněnými a jinými odsouzenými, zejména šlo o svědky svědčící v neprospěch obviněných J., Š., N. a J. V neposlední řadě pak soud prvního stupně vyhověl těm návrhům na doplnění dokazování, které směřovaly k prověření důvěryhodnosti těchto jmenovaných svědků, zejména jde o zprávy o jejich chování ve věznici a opisy z evidence rejstříku trestů k nim se vztahující.

61. Oba soudy pak důvodně označily za nadbytečné ty důkazní návrhy a jimi navrhované provedení důkazů, kdy by šlo v podstatě jen o dvojí prokazování jedné skutečnosti (které již byly doloženy zprávami Vězeňské služby), například zjišťovat z výslechů příslušníků Vězeňské služby, jaká byla pravidla pro chování odsouzených ve věznici, jak a kde se mohli setkávat, jaké bylo chování jednotlivých obviněných a svědků v rámci výkonu trestu odnětí svobody, protože tyto informace již měly soudy ze zpráv Vězeňské služby.

Zcela zjevně tak šlo o důkazy, které již žádnou vypovídací hodnotu neměly a byly by zjevně nadbytečné. Stejně tak nemělo smysl zjišťovat a ztotožňovat osobu jménem „S.“, protože trestná činnost obviněného P. T. již byla bezpečně prokázána odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, v kontextu s celou řadou dalších usvědčujících důkazů tak soudy důvodně neměly pochybnosti o vině obviněného. Stejně tak nemělo smysl zjišťovat, zda byl obviněným nápomocen další zaměstnanec Vězeňské služby, když z výpovědi obviněného R.

zcela jasně plynulo, jak rozsáhlou, dlouhodobou a sofistikovanou součinnost ostatním obviněným poskytoval (zejména J. T., P. T., odděleně trestně stíhanému D. T. a již odsouzené D. B.) on sám a tato součinnost je přiléhavě doložena i dalšími důkazy, například odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a záznamy z bezpečnostních kamer, pokud jde o přepravu drog a elektroniky přes plot věznice. Provádění dalších důkazů k těmto problémům by tak, zcela hypoteticky, mohlo přinést jen další poznatky o trestné činnosti obviněných (pro niž však v té době konkrétně obviněni nebyli a ani nyní nejsou obviněni), v žádném případě by tyto nově provedené důkazy nemohly popřít poznatky o rozsáhlé trestné činnosti obviněných plynoucí z jiných důkazů, takže na závěru o vině by se ku prospěchu obviněných, po provedení těchto jimi navrhovaných důkazů, nemohlo změnit vůbec nic.

Nadbytečným důkazem by byla i analýza DNA ke stopám zajištěným na injekční stříkačce uvnitř balíčku s elektronikou nalezeného v prostorách věznice Vězeňskou službou. Obhajoba obviněného J. T., že sahal pouze na elektroniku, jež mu byla nabídnuta ke koupi, je vyvrácena tím, že jeho daktyloskopické stopy byly zajištěny nejen na elektronice, ale i zvenčí na balíčku, v němž byla ukryta i injekční stříkačka, tedy evidentně obviněný nakládal balíčkem jako celkem, nemůže se účinně domáhat toho, že se dostal do styku jen s určitými předměty z balíčku.

Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, s odkazy na konkrétní data a místa odposlechu, soud prvního stupně velmi obsáhle a přiléhavě poukazuje, že obviněný J. T. běžně s drogami ve věznici nakládal a dál je poskytoval, především prostřednictvím dalších osob, jiným odsouzeným. To je zřejmé i z dalších důkazů, zejména z výpovědí obviněných R. a již odsouzených B., H. i dalších, není proto pochyb, že obviněný J. T. nakládal ve věznici jak s elektronikou, tak s drogami.

Je zřejmé i to, že tyto předměty se tam na jeho popud dostávaly nezákonným způsobem, je proto zbytečné ověřovat dalším důkazem něco, co je spolehlivě doloženo celou řadou již provedených důkazů. Jestliže obviněný P. T. namítá, že by se mělo provádět znalecké zkoumání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ke „zjištění“ jednotlivých mluvčích, zcela opomíjí, že se on a další obvinění baví během odposlouchávaných hovorů i o osobních záležitostech, takže je zřejmé, kdo s kým hovoří, obvinění jsou při páchání trestné činnosti policií sledováni, jejich aktivity směřující k nákupu drog a dopravy drog a elektroniky do věznice jsou monitorovány policií a v neposlední řadě o jednotlivých případech vztahujících se ke konkrétním datům hovoří v pozicích svědků i již odsouzení B., H., Č., P., Č., A., takže obvinění nemohou racionálně zpochybňovat, že odposlouchávanými osobami jsou oni sami.

62. Nejvyšší soud proto může jen zopakovat to, co již uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí soudy nižších stupňů, tedy že soud prvního stupně se důkazními návrhy obviněných zabýval, některé z nich provedl a zhodnotil v souladu s ostatními provedenými důkazy. Ty důkazní návrhy, jež neakceptovaly, oba soudy zákonným způsobem zamítly a řádně odůvodnily ve svých rozhodnutích, proč nebyly tyto důkazy provedeny a v čem spočívá jejich nadbytečnost. Nejvyšší soud není třetí obecnou instancí soudní soustavy a není jeho úkolem, potřetí a na stejných argumentech, které naprosto správně a důvodně užily soudy nižších stupňů, vysvětlovat, že obviněný nemá právo zavázat soud k provedení všech důkazů, které navrhuje, pokud tyto důkazní návrhy byly v řízení před soudem zákonným způsobem zamítnuty a bylo zdůvodněno v rozhodnutích soudů, proč jednotlivé důkazy nebyly provedeny. Jestliže v dovolacím řízení uplatňují obvinění ohledně opomenutých důkazů stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupnů a s těmito námitkami se soudy důsledně vypořádaly, neodpovídá tato námitka obviněných uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

63. Soud prvního stupně a odvolací soud pak ohledně zjištění skutkového stavu dospěly ke správným závěrům a ve shodě označily za prokázaný skutkový stav vyplývající ze skutkových vět jejich rozhodnutí. Skutková zjištění, jimiž oba soudy operují, jsou shodná, jak již Nejvyšší soud zdůraznil. Nejvyšší soud na tomto místě nehodnotí právní závěry obou soudů, které ve shodě nejsou, i když jen v jediném ohledu, zda je možno na oběma soudy jednotně zjištěné jednání pohlížet jako na aktivity organizované zločinecké skupiny či nikoliv. V ostatních aspektech, pokud jde o činnost jednotlivých obviněných a již odsouzených osob, stejně i odděleně trestně stíhaného obviněného D. T. v souběžné trestní věci, pohlížejí oba soudy nižších stupňů na jednání obviněných stejně a Nejvyšší soud může na jejich skutkové závěry pouze odkázat.

64. Rozsudek soudu prvního stupně a následně rozsudek odvolacího soudu nelze označit za nepřezkoumatelné, nevyhovující požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. V projednávaném případě Nejvyšší soud ověřil, že oba soudy nižších stupňů naplnily účel trestního řízení, neboť zjistily skutkový stav postupem podle ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. řádu, která upravují postup při získávání i hodnocení provedených důkazů, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí je řádnost takového postupu veskrze seznatelná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 767/05). Jinými slovy – za nepřezkoumatelné je v trestním řízení možné vyhodnotit pouze takové rozhodnutí, které je vnitřně nesrozumitelné, rozporné či obsahuje zcela nedostatečné odůvodnění, pro které mu v podstatě nelze porozumět.

65. Obvinění J. T., P. T. a M. M. ve svých dovoláních namítají extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry obou soudů, čímž odkazují na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Poukazují však opět na ty samé argumenty, jež uplatnili v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, s nimiž se již oba soudy přiléhavě, vyčerpávajícím způsobem věcně vypořádaly. Nejvyšší soud již zmínil, že není obecnou třetí instancí a nepřísluší mu, aby se zabýval skutkovými námitkami dovolatelů, když s těmito námitkami se odvolací soud i soud prvního stupně řádně vypořádaly. Ve věci pak nefiguruje žádný podstatný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry obou soudů, natož pak rozpor zjevný.

66. Všichni tři dovolatelé, tedy obvinění J. T., P. T. a M. M., staví svá dovolání na důsledném popěrném stanovisku, že se trestné činnosti a skutků, jež jsou jim kladeny za vinu nedopustili. Obvinění J. T. a P. T. věří, že lze s úspěchem namítat, že se nemohli dopustit trestné činnosti, pro niž byli odsouzeni, neboť byli omezeni na svobodě, neměli přístup k mobilním telefonům, byli kázeňsky odměňováni, ne trestáni, což svědčí o jejich řádném chování ve výkonu trestu, nejsou pak zachyceni při páchání trestné činnosti v prostorách věznice na žádných záznamech bezpečnostních kamer. Na druhé straně, v rozporu s tímto argumentem, připouští, že obviněný M. R. balíčky jim do věznice nosil, tyto však neobsahovaly drogy, jinými slovy, nemohou popřít, že byli schopni obcházet bezpečnostní opatření v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže docházelo k dopravě drog a elektroniky za pomoci obviněného M. R. přes plot věznice, tvrdí obvinění P. T. a J. T., že s tímto je nespojuje žádný důkaz, „velkoryse“ přitom pomíjí, že k těmto průnikům přes bezpečnostní pravidla panující ve věznici docházelo po jejich obšírných telefonických domluvách s osobami vně věznice. Rozporuplná tvrzení obou obviněných jsou tak snadno vyvratitelná a oba soudy se s nimi náležitým způsobem vypořádaly.

67. Obviněný M. M. pak akcentuje, že byl uznán vinným pouze na základě jediného důkazu, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kdy na záznamu o něm hovoří jiné osoby, nehovoří on sám.

68. Nejvyšší soud v této souvislosti zmiňuje věc Evropského soudu pro lidská práva García Ruiz proti Španělsku, rozhodnutí z 21. 1. 1999: „Soud připomíná, že podle jeho ustálené judikatury, odrážející princip související s řádným chodem spravedlnosti, soudní rozhodnutí musejí v dostatečné míře uvádět důvody, na nichž jsou založena. Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu (viz Ruiz Torija a Hiro Balani proti Španělsku, 1994, Higginsová a další proti Francii, 1998). Ačkoli čl. 6 odst. 1 soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz Van Hurk proti Nizozemí, 1994). Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu (viz Helle proti Finsku, 1997).“

69. Je evidentní, že soud prvního stupně i odvolací soud správně dovodily, po zhodnocení rozsáhlého dokazování, kdy důkazy hodnotily přesně v intencích § 2 odst. 5, 6 tr. řádu jednotlivě i v souhrnu, úplná a správná skutková zjištění týkající se jednotlivých obviněných. S obhajobou dovolatelů, jak již bylo zmíněno, se bezezbytku vypořádaly. Přitom, jak plyne ze shora citovaného rozhodnutí, není povinností soudů nižších stupňů a zvláště ne soudu odvolacího, podrobně reagovat na každý argument, zejména za situace, kdy je zřejmé, že dovolatelé své argumenty, i ty naprosto absurdní, vrší jeden na druhý a poněkolikáté je nesmyslně opakují. Rozhodnutí obou soudů jsou rozsáhle a obsahově přiléhavě odůvodněna v mezích § 125 odst. 1 tr. řádu.

70. Předně zmíněné tvrzení obviněných, že k jejich páchání trestné činnosti nemohlo dojít v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, když se tam oni, soudě dle udělených kázeňských odměn, chovali vzorně, je skutečně nesmyslné. Trestnou činnost obviněných J. T. a P. T. totiž nelze posuzovat jen na základě toho, co tvrdí o sobě oni sami a na základě rozporů ve výpovědích svědků N., Š., J. a J. při porovnání s jinými důkazy. Výpovědi těchto svědků jsou sice pro soud důležité, nejedná se však o důkazy klíčové a již vůbec ne osamocené. Navíc byla oběma soudy věrohodnost těchto svědků v podstatných bodech jejich výpovědí právem přijata až po důkladné analýze jejich výpovědí a jejich objektivní konfrontaci s dalšími důkazy, soudy se přitom podrobně věnovaly i osobním charakteristikám svědků, jedním slovem hodnotily tyto výpovědi obezřetně.

71. Obvinění J. T. a P. T. ve svých dovoláních záměrně a účelově ignorují, že jsou usvědčováni svědeckými výpověďmi osob, které se s nimi trestné činnosti přímo dopouštěly a které již za své činy páchané společně s nimi nebo v jejich prospěch byly pravomocně odsouzeny. Nejvyšší soud může jen opakovaně zmínit, že oba soudy nižších stupňů podrobně citovaly a použily usvědčující výpovědi již odsouzených B., R., Č., Č., H., A. a P. Tyto výpovědi naprosto zapadají do kontextu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, oba soudy opět velmi plasticky a podrobně odkazují na části odposlechu usvědčující přímo obviněné P. T. a J. T. Stejně tak obviněného J. T. usvědčují jeho daktyloskopické stopy na elektronice zajištěné orgány vězeňské služby ve věznici, byť je on sám přesvědčen o opaku. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně zevrubně popsal, čím je obhajoba obou obviněných vyvrácena a jejich námitky přiřadil k jednotlivým důkazům, jež jejich argumentaci popírají a odvolací soud se stejně perfektním způsobem vypořádal s odvolacími námitkami dovolatelů, není nutné, aby jednotlivá tvrzení dovolatelů a způsob jejich vyvrácení potřetí opakoval Nejvyšší soud v celém rozsahu i v řízení dovolacím.

72. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy pokud rozhodná a pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty obviněnému přisouzeného trestného činu určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

73. Ohledně námitek obviněných P. T. a J. T. směřujících ke zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů tak může Nejvyšší soud jen znovu zopakovat, že jejich trestná činnost je v rozsahu popsaných skutkových zjištění spolehlivě prokázána a soud prvního stupně i odvolací soud přiléhavě, obsáhle a podrobně vysvětlily, které důkazy a proč obviněné usvědčují. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zcela vyvracejí jejich obhajobu a odvolací námitky (ani dovolací argumentace obou dovolatelů není ničím jiným než potřetí opakovanou obhajobou se stejnými tvrzeními obviněných). Dovolání obou výše jmenovaných obviněných tak nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani v jeho první variantě poukazující na zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem.

74. Nejvyšší soud se již shora vyjádřil k tomu, že námitka obviněného P. T. označující odposlechy a záznamy za procesně nepoužitelný důkaz formálně směřující ke druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není podložena žádným věcným argumentem, tudíž byla uplatněna pouze formálně. Nejvyšší soud nezjistil, proč by nebylo možno v nyní posuzované věci vycházet z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako z procesně použitelného důkazu. Pokud však sám obviněný tuto svoji námitku nikterak blíže nekonkretizuje, není úkolem dovolacího soudu je za něho domýšlet.

75. Pokud pak jde o dovolání obviněného M. M., odvolací soud ani soud prvního stupně neponechaly bez povšimnutí, že důkazní situace v jeho věci je odlišná a svým způsobem složitější a že tento obviněný je usvědčován téměř výhradně odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu týkajícími se jiných obviněných osob. Nejvyšší soud však sdílí názor (především podrobně vyargumentovaný názor odvolacího soudu), že i tento obviněný je provedenými důkazy spolehlivě usvědčován z jím spáchané trestné činnosti. Ani dovolání obviněného M. tak necílí na formálně tvrzený extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, neboť skutkový stav prezentovaný oběma soudy odpovídá důkazům, na něž poukazují. Dovolatelova tvrzení jsou oproti tomu jen skutkovou polemikou s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů a i toto dovolání se tak míjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

76. Nejvyšší soud nepovažuje za důvodnou ani procesní námitku dovolatele P. T., že jemu ani jeho obhájkyni nebylo umožněno prostudovat spis a seznámit se tak s výsledky vyšetřování. Odvolací soud se touto námitkou zabýval v odstavci 94. odůvodnění jeho rozhodnutí a k jeho závěrům nemá Nejvyšší soud, co dodat. Lze jen opakovat, že doba poskytnutá obviněnému P. T. a jeho obhájkyni odpovídá jak rozsahu spisu, tak době k prostudování spisu, která byla poskytnuta ostatním obviněným. Lze jen znovu zdůraznit, že pokud obviněný P. T. nebo jeho obhájkyně nebyli spokojeni s dobou k prostudování spisu, jež jim byla poskytnuta, mohli se domáhat poskytnutí doby další v řízení před soudem, kromě toho mohli během řízení ve smyslu § 65 tr. řádu nahlížet do spisu, odvolací soud k tomu konkretizuje i termíny, kdy tak obhájkyně skutečně činila. Právo obviněného P. T. (ale ani jiného obviněného) na obhajobu a spravedlivý proces postupem soudu prvního stupně a odvolacího soudu rozhodně porušeno nebylo, jak nepřípadně tvrdí.

77. Soud prvního stupně pak nijak nezasáhl ani do práva posledního slova obviněných P. T. a J. T. I v tomto ohledu je vyjádření odvolacího soudu ke shodné odvolací námitce naprosto přesné a dostačující a ani zde nemá Nejvyšší soud prostor ke korekci závěru odvolacího soudu nebo k doplnění jeho stanoviska vyjádřeného v odstavci 97. odůvodnění jeho rozsudku, bez toho, aby toto jeho doplnění nebylo jen opakováním již sdělených skutečností. Odvolací soud odkazuje k tomuto problému na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 437/2023. Nejvyšší soud může připomenout i shodný závěr Ústavního soudu plynoucí z rozhodnutí sp. sp. zn. III. ÚS 455/11 ve vztahu k právu obviněného na poslední slovo: „Obdobně neopodstatněnou je námitka stěžovatele, že mu nebylo v hlavním líčení umožněno klást svědkům a znalcům otázky a že soud přerušil jeho poslední slovo. Z protokolů o hlavním líčení je patrný opak - stěžovateli byl dán vždy dostatečný prostor, který však stěžovatel spíše zneužíval ke kladení irelevantních dotazů nebo k vlastním nepřípadným přednesům a protestům, a musel být v tomto ohledu předsedkyní senátu usměrňován. Rovněž na závěr hlavního líčení pronesl stěžovatel dlouhou řeč, v níž však v rozporu s účelem posledního slova dle § 217 tr. řádu detailně opakoval svou předchozí obhajobu a za tím účelem prováděl obsáhlé citace ze spisového materiálu. Ústavní soud konstatuje, že smyslem tzv. posledního slova obžalovaného není podrobné opakování všech předchozích námitek a obsahu důkazů, jež byly v řízení provedeny. Nelze proto předsedkyni senátu vytýkat, že v projednávané věci poté, co se stěžovateli dostalo náležitého prostoru k přednesení posledního slova, hlavní líčení přerušila.“

78. Nejvyšší soud uzavírá, že v nyní projednávané věci se obviněným J. T. a P. T. dostalo velmi široké možnosti uplatnit závěrečné návrhy i poslední slovo, jak ve smyslu časovém, tak obsahovém a pokud nakonec došlo k ukončení jejich posledního slova ze strany předsedkyně senátu soudu prvního stupně, stalo se tak proto, že dokola opakovali své předchozí námitky, které již uplatnili a dopustili se osobních výpadů proti jiným osobám v jednací síni, když k těmto účelům institut posledního slova rozhodně neslouží.

79. Odvolací soud v odstavci 98. svého rozsudku, rovněž přesně a správně, hodnotí i námitky dovolatelů, respektive v dovolacím řízení vznesenou námitku obviněného P. T., jež se týkaly údajného procesního pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k § 25 tr. řádu. V této věci je důležité, že obviněnými byl podán návrh na delegaci věci k jinému soudu podle citovaného zákonného ustanovení po osmé a soudy, které v předchozím řízení o těchto návrzích rozhodovaly, je vždy vyhodnotily jako nedůvodné, nevyhověly jim a žádné pochybení ze strany soudu prvního stupně, nejen pokud jde o delegaci věci samotnou, ale i pokud jde o procesní postup při předkládání spisu k rozhodnutí o těchto návrzích, neshledaly. Ve vztahu k předcházejícímu návrhu na delegaci, k němuž odvolací soud přiléhavě cituje odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 30/2020 z 11. 5. 2022 (a bylo by možno citovat i rozhodnutí předchozí, o obviněnými dříve uplatněných návrzích na delegaci podle § 25 tr. řádu), je jednoznačným závěrem, že soud prvního stupně mohl ve věci konat úkony, mohl provést nařízené hlavní líčení a že toto byl naopak postup žádoucí, aby jednáním obviněných nedošlo ke zmaření již probíhajícího hlavního líčení. Ani z pohledu této uplatněné dovolací námitky Nejvyšší soud neshledal, že by byla jakkoliv porušena práva obviněného P. T., popřípadě obviněného jiného, i tato námitka je jen holým opakováním argumentů, které právem neuspěly v rámci odvolacího řízení, přičemž žádné nové tvrzení v dovolacím řízení v tomto směru uplatněno dovolatelem nebylo.

80. Závěrem ještě třeba zmínit námitky obviněných P. T. a J. T., že byly potrestáni nepřiměřeně přísnými tresty. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu je samostatným důvodem dovolání skutečnost, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod oba dovolatelé neuplatnili, zřejmě si vědomi toho, že odvolací soud jim neuložil, ani co do druhu, ani co do výměry, trest, jež zákon nepřipouští. Oba dovolatelé se snaží dát své námitce ústavní rozměr a tvrdí, že byli potrestání tak tvrdě, že to zasahuje do jejich základních lidských práv. S tímto Nejvyšší soud kategoricky nesouhlasí, naopak, obecně nutno říci, že potrestání obviněných v trestní sazbě, kterou stanoví tr. zákoník, zcela odpovídá závažnosti jejich jednání a i jejich osobním poměrům, které oba soudy přiléhavě popsaly, s tou výhradou, že pokud nejvyšší státní zástupce úspěšně uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu směřující vůči použité právní kvalifikaci, současně tak řádně uplatnil i dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. i) tr. řádu, že obvinění, v jejichž neprospěch dovolání podal, byli odvolacím soudem, při nesprávné právní kvalifikaci, potrestání mimo trestní sazbu, která by obviněným svědčila při právní kvalifikaci správné.