11 Tdo 736/2025-692
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného D. T., t. č. Věznice Bělušice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 13 To 61/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu ve spojení s § 265p tr. řádu se ruší rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 13 To 61/2024 v celém rozsahu a současně i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 tr. řádu, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu, se obviněný D. T. bere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 10. 2023, sp. zn. 2 T 99/2023, byl obviněný D. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr.
zákoníku účinného do 31. 5. 2020. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 108 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud prvního stupně uložil trest propadnutí mobilního telefonu černé barvy, zn. ZTE Bladelll, IMEI: 866643010799443, bez SIM karty, včetně baterie, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, model GT-S5300, IMEI: 354954059130484, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, s modrým krytem, model GT- S58300, IMEI: 357496043917193, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, model SM-J500FN, IMEI: 1358631058143686, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Sencor, model ELEMENT P4101, IMEI: 1358631058143686, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, model GT-S6500, IMEI:354312055318589, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, model GT-S7580, IMEI: 3529130682504004, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. ZTE, model Grand X, IMEI: 867719010214762, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Samsung, model GT-S5570, IMEI: 356794/04/656602/0, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. LG, model E460,
IMEI: 355133050258615, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Sony, model MT27l, S/N: BX902XK5V3, bez SIM karty, s baterií, Mobilní telefon černo bílé barvy, zn. Sony, type PM-0160-BV, IMEI: 35438605 - 949797 - 9, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu bílé barvy, zn. Samsung, model GT-S5220, IMEI: 359802044881411, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu bílé barvy, zn. Samsung, model GT-S6810P, IMEI: 359545056725170, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn. Blackwiev v silikonovém pouzdru průhledném bezbarvém, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu bílé barvy, zn. Samsung, model SM-G-130HN, IMEI: 356134062164931, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu bílé barvy, zn. Samsung, model SM-G357FZ, IMEI: 356219063979427, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu bílé barvy, zn. Iphone, model A1457, IMEI: 359266065501616, bez SIM karty, s baterií, mobilního telefonu černé barvy, zn.
Lenovo, model A6000, IMEI:
866912021101323, bez SIM karty, s baterií, MP3 přehrávače černostříbrné barvy, zn. A7plus, 8GB, mobilního telefonu zn. HONOR, typ 7A, model DUA-L22, černé barvy, IMEI 1: 863914044173118, IMEI 2: 863914046423115, s vloženou SIM kartou operátora O2, s vloženou paměťovou kartou zn. Kingstone microSD 32 GB.
2. Trestné činnosti se obviněný D. T. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tak, že se nejméně v období od počátku března 2019 do konce měsíce května 2020 se na území České republiky, zejména v Pardubickém kraji, podílel na činnosti organizované zločinecké skupiny s vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činnosti, vytvořené za účelem soustavné výroby, distribuce a prodeje omamných a psychotropních látek (zejména drog pervitin a marihuana) a dalších nepovolených předmětů (zejména mobilních telefonů) osobám nacházejícím se ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, ale i jiným osobám.
Dalšími osobami tvořícími organizovanou zločineckou skupinu byli odděleně trestně stíhaní J. T., P. T., M. R. a M. M. (o jejichž vině v té době nebylo dosud ve věci konané u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 121/2021 pravomocně rozhodnuto), dále již odsouzená D. B. Na činnosti této skupiny se pak měli podílet různými jednáními popsanými podrobně ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně i již odsouzený P. H., již odsouzená L. A., již odsouzený T. P., již odsouzený O. Č. a již odsouzený D.
Č.
3. Z jednání samotného obviněného D. T. v rámci organizované zločinecké skupiny pak bylo soudem prvního stupně zdůrazněno, že : „…nejméně v období od prosince 2019 do konce května 2020 komunikoval s ostatními členy skupiny, kdy zejména zajišťoval koupi omamných a psychotropních látek, a to buď od D. B. či od třetích osob, ke koupi drog užíval finanční prostředky, které pocházely z prodeje drog či dalších nepovolených věcí ve Věznici XY, zakoupené drogy předával M. R. za účelem pronesení do prostor Věznice XY, z pokynu svých synů J.
a P. T. organizoval přehozy zakázaných předmětů přes zeď do Věznice XY, a dále zřizoval bankovní účty, na které byly poukazovány finanční prostředky pocházející od odsouzených za nákup zakázaných předmětů (drog, telefonů apod.), když uvedeného jednání se dopustil v úmyslu pro organizovanou zločineckou skupinu získat majetkový prospěch, když spoluorganizoval transport omamných a psychotropních látek do prostor Věznice XY pravidelně, když drogu pervitin následně J. T. ve věznici prodával za částku minimálně 2 500 Kč za 1 gram, tímto jednáním obvinění získali finanční částku v blíže neurčené výši, kdy obrat na účtech k tomu sloužících činil minimálně ve výši 469 227 Kč, přičemž dosažení dalšího majetkového prospěchu obviněnými bylo zabráněno toliko zásahem orgánů činných v trestním řízení, když takto nejméně: dne 24.
12. 2019 v době mezi 09:00 hod. a 09:30 hod. na přesně neustanoveném místě (u rodičů D. B.) převzal od D. B., cca dvanáct gramů psychotropní látky metamfetamin (pervitin) a dále v době téhož dne zakoupil v XY od P. H., deset gramů psychotropní látky metamfetamin (pervitin) za částku 10 000 Kč, a takto získaný metamfetamin (pervitin) nejméně 10 gramů dne 24. 12. 2019 ve XY předal M. R., za účelem jeho pronesení do Věznice XY a předání J. T., přičemž za to zaplatil M. R. 2 000 až 3 000 Kč, dne 1. 2.
2020 v obci XY, po předchozím zorganizování obchodu ze strany J. R., zakoupil od D. B., přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), a takto získaný pervitin předal nezjištěným způsobem do Věznice XY J. T., dne 29. 2. 2020 zorganizoval přehoz dvou balíků, obsahujících minimálně patnáct mobilních telefonů, do Věznice XY, a to tak, že mobilní telefony zabalil do balíků, které předal D. Č., který přehoz dne 1. 3. 2020 po 5. hodině ranní do věznice provedl, dne 6. 3. 2020 zorganizoval přehoz dvou balíků, obsahujících mobilní telefony a omamnou látku konopí (marihuana), do Věznice XY, a to tak, že mobilní telefony a konopí zabalil do balíků, které předal D.
Č., který přehoz do věznice provedl, následně balíky převzal M. R., se kterým se téhož dne navečer setkal u supermarketu Lidl, XY, XY, kde mu za převzetí balíků předal finanční odměnu ve výši cca 3 000 Kč, dne 10. 4. 2020 v době okolo 05:10 hod. zorganizoval přehoz pěti balíků obsahujících zakázané předměty (mobilní telefony apod.) přes zeď do Věznice XY, které tam na jeho pokyn přehodil O. Č., uvnitř věznice balíky převzal J. T., a ten předměty obsažené v balících distribuoval odsouzeným ve věznici, dne 30.
4. 2020 v době mezi 14:30 hod. a 15:00 hod.
předal u supermarketu LIDL v XY, ul. XY, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin) M. R., a to za účelem pronesení do Věznice XY a předání J. T., dne 2. 5. 2020 v 05:15 hod. zorganizoval přehoz dvou balíků obsahujících zakázané předměty (mobilní telefony apod.) přes zeď do Věznice XY, které tam na jeho pokyn přehodil T. P., uvnitř věznice balíky převzal M. R., který je předal J. T. a ten předměty obsažené v balících distribuoval odsouzeným ve věznici, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že věděl, že zakázané předměty případným vhozením do věznice mohou být distribuovány odsouzeným ve Věznici XY,
a činil tak bez příslušného povolení a s vědomím, že látka metamfetamin je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zařazena v seznamu č. 5 uvedeného v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, a že látka konopí, jakož i pryskyřice z konopí, je podle zákona č. 167/1998 Sb., zařazena v příloze č. 3 v seznamu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako omamná látka a látka delta-9-tetrahydrocannabinol je podle zákona č. 167/1998 Sb., zařazena v příloze č. 4 v seznamu č. 4 jako psychotropní látka.“ Další popis jednání obviněného D. T. pak obsahují části popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, které se vztahují k činnosti odděleně trestně stíhaných ostatních obviněných, na něž lze pro stručnost odkázat.
4. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) dne 5. 11. 2024, sp. zn. 13 To 61/2024, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu, upravil skutková zjištění soudu prvního stupně v tom smyslu, že jednání obviněného neoznačil za jednání člena organizované zločinecké skupiny, ale pouze za jednání člena organizované skupiny. Uznal pak obviněného vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, a uložil mu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci ve stejném rozsahu jako ve zrušeném rozsudku soudu prvního stupně.
II. Dovolání Nejvyššího státního zástupce
5. Nejvyšší státní zástupce (dále i „státní zástupce“ nebo „dovolatel“) podává proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dovolání v neprospěch obviněného a uplatňuje v něm dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Státní zástupce nesouhlasí s tím, že odvolací soud u obviněného nedovodil naplnění znaku organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku, když měl za to, že skupina, v jejímž rámci obviněný trestnou činnost spáchal, neměla daná striktní pravidla svého chodu, podle odvolacího soudu nebylo v této věci ani prokázáno, že by se na trestné činnosti podílelo více osob, mimo jiné i z řad dozorců Vězeňské služby České republiky, což by bylo teprve možné považovat za jednání organizované zločinecké skupiny.
Odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 11 Tdo 177/2018, a ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, s tím, že posuzované jednání obviněného se významně neodlišovalo od těchto případů. S tímto státní zástupce nesouhlasí a doplňuje, že z důvodu vadné aplikace hmotného práva v případě výroku o vině neobstojí ani výrok o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému. Státní zástupce odkazuje na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 15 Tdo 50/2024.
Následně rozebírá znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku a znaky skutkové podstaty zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. V posuzované věci bylo přitom nepochybně zjištěno, že na trestné činnosti se podílelo více osob, jejich jednání bylo dlouhodobějšího charakteru, bylo plánované, koordinované, což ve svém důsledku i zvyšovalo pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle ve formě finančního profitu z prodeje věcí odsouzeným, v rámci skupiny lze zaznamenat též rozdělení úkolů mezi jednotlivými členy.
Dělba činností v rámci předmětné skupiny, resp. dělba úloh jednotlivých jejích členů byla do jisté míry dána i okolnostmi případu a aktuální životní situací jednotlivých aktérů. V posuzované skupině zastával obviněný J. T. (který je trestně stíhán odděleně) řídící postavení, navíc, oproti závěru odvolacího soudu, je třeba na něj současně nahlížet jako na osobu v pozici nadřízené ostatním členům skupiny. V takovém případě existuje mezi členy organizované zločinecké skupiny vztah nadřízenosti a podřízenosti, když rozhodná skutková zjištění promítnutá do tzv. skutkové věty ve výroku o vině odsuzujících rozsudků soudů obou stupňů dostatečně vypovídají o vnitřní organizační struktuře skupiny, dělbě práce v ní a jejích cílech.
Organizační strukturu předmětné skupiny tvořilo celkem 6 osob (tj. obvinění M. R., J. T., P. T., D. T., D. B. a M. M.), přičemž každý člen měl nezastupitelnou funkci a vykonával specifickou činnost pod vedením obviněného J. T., který byl osobou ve vedoucím postavení, řídící celou činnost organizované zločinecké skupiny, neboť ostatní členové bez výhrad plnili jeho pokyny. Obviněný J. T.
byl zakladatel a hlavní organizátor celé skupiny, její ostatní členy úkoloval a udílel jim pokyny. Není tedy možno akceptovat závěr odvolacího soudu, že na obviněného J. T. nelze nahlížet jako na osobu v pozici nadřízeného ostatním členům skupiny. V rámci této organizované zločinecké skupiny existovalo mezi jejími členy rovněž povědomí o tom, že jejich jednání může být předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, a proto přijala skupina opatření k zatajení své činnosti, její komunikace byla vysoce konspirativní, svázaná jasnými a předem danými pravidly, činnost obviněných byla vysoce organizovaná, plánovitá, koordinovaná a soustavná. Nelze akceptovat ani názor odvolacího soudu, že forma spolupráce jednotlivých členů nebyla nikterak propracovaná, sofistikovaná ani složitě koncipovaná, přičemž je odkazováno na jednotlivé okolnosti posuzované věci.
Nesprávné právní posouzení skutku se odráží též ve výroku o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému. Pokud by totiž odvolací soud posoudil skutek obviněného též jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině, musel by postupovat při ukládání trestu odnětí svobody podle § 108 tr. zákoníku a tento druh trestu vyměřit v návaznosti na to ve vztahu k tomuto obviněnému v zákonné sazbě od 7 let a 8 měsíců do 13 let a 4 měsíců. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna navazující rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, je v něm výslovně vyjádřeno, že dovolání je podáno v neprospěch obviněného. Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
IV. Důvodnost dovolání
8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. řádu, na které je odkazováno, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).
9. Státní zástupce podřadil své námitky pod dva dovolací důvody vyjádřené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. řádu, tedy tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž měl být uznán vinným.
10. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
11. Námitky státního zástupce směřují proti právní kvalifikaci skutku, který popsal odvolací soud ve svém rozsudku. Byť odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně nejen z důvodu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu, jímž deklaroval, že podle jeho názoru soud prvního stupně vadně podřadil zjištěný skutkový stav pod právní kvalifikaci zločinu účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ale i z důvodu skutkového podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu, čímž v podstatě konstatoval, že skutková zjištění rozsudku soudu prvního stupně jsou nejasná nebo neúplná jeho nebo se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, je třeba zdůraznit, že obsah podstatných skutkových zjištění je v rozsudku odvolacího soudu totožný s obsahem skutkových zjištění soudu prvního stupně, odvolací soud toliko nepovažuje jednání obviněného v rámci shodně zjištěného a popsaného skutku za jednání člena organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku, ale jen za jednání člena organizované skupiny. Použití tohoto ustanovení hmotného práva je přitom klíčové pro rozhodnutí, zda je možno jednání obviněného posoudit i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Dovolání státního zástupce tak naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je přiléhavě poukazováno na to, že skutková zjištění v rozsudku odvolacího soudu nedoznala obsahových změn, že otázka, kterou je třeba v odvolání řešit, je otázkou aplikace hmotného práva na skutkový stav takový, který byl zjištěn již v řízení před soudem prvního stupně.
12. Státní zástupce doplňuje dovolání důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. I v tomto ohledu je dovolací důvod uplatněn přiléhavě, protože pokud by ve věci došlo k úspěšnému dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak by samozřejmě byl trest uložený obviněnému uložen podle jiné trestní sazby než trestní sazby podle ustanovení § 108 tr. zákoníku, která musí být soudem použita, jestliže je ukládán trest obviněnému, který spáchal trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny.
V. K meritu věci
13. Nejvyšší státní zástupce tak vznáší fakticky jedinou námitku, tedy, že odvolací soud nesprávně právně kvalifikoval skutkový stav, k němuž dospěl, i když v jeho popisu se se soudem prvního stupně shoduje. Podle dovolatele měla být věc posouzena jako trestná činnost spáchaná organizovanou zločineckou skupinou a tím pádem mělo být jednání obviněného D. T. posouzeno i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a v závislosti na tomto právním posouzení měl pak být obviněný potrestán úhrnným trestem v rámci trestní sazby, vztahující se na nejpřísněji trestný trestný čin, zpřísněné podle pravidel ustanovení § 107 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 684/2014: „Znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku se do určité míry shodují se znaky organizované skupiny a vzájemně se nevylučují. Přitom platí, že pokud se pachatel dopustí trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku, pak i případný další trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku může spáchat jako člen organizované skupiny.“
14. Podle znění § 129 tr. zákoníku je organizovanou zločineckou skupinou společenství nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Podle výkladového ustanovení § 129 tr. zákoníku se pak organizovaná zločinecká skupina od organizované skupiny odlišuje současným naplněním čtyř pojmových znaků. Jedná se o společenství nejméně tří trestně odpovědných osob, které má vnitřní organizační strukturu, jsou zde rozděleny funkce a dělba činnosti a je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 244/2018). Nejvyšší soud, ohledně aplikace tohoto zákonného ustanovení na stávající případ, dospěl k závěru, že byly naplněny všechny podmínky dané zákonem, aby jednání obviněného D. T. bylo posouzeno z právního hlediska jako jednání v organizované zločinecké skupině.
15. U organizované zločinecké skupiny přitom zásadně nestačí jen dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství více osob (fyzických i právnických), ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní organizační struktura je charakterizována vztahy nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení funkcí), relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace), včetně zásadního utajení organizace, její struktury i jejích akcí. Dělba činností u organizované zločinecké skupiny vyplývá z její organizační struktury. Organizovaná zločinecká skupina na rozdíl od organizované skupiny, která nemusí mít a zpravidla ani nemá trvalejší charakter, musí být zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Předpokládá se tedy, že již při založení organizované zločinecké skupiny je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, i když pro trestní postih se nevyžaduje, aby již k takovému soustavnému páchání trestné činnosti došlo. Páchání úmyslné trestné činnosti je soustavné, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají tak nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu, např. po několik měsíců, nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Soustavnost se nevyžaduje při páchání úmyslných trestných činů jednotlivými pachateli, ale postačí, když znak soustavnosti je dán ve vztahu ke konkrétní posuzované organizované zločinecké skupině (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1375 – 1378).
16. Páchání závažné trestné činnosti předmětnou organizovanou zločineckou skupinou v projednávané věci bylo zcela zjevně soustavné. Znak soustavnosti, je naplněn nejen v případě, že páchání trestné činnosti je časově neohraničené, ale také tehdy, když k jejímu páchání dochází pravidelně či alespoň opakovaně, a to během delší doby (v nynějším případě jde o období od března 2019 do konce měsíce května 2020, tedy dobu delší než rok, s tím, že páchání trestné činnosti ukončil až zásah policie, jinak by pokračovalo dále).
17. Ohledně počtu osob v organizované zločinecké skupině, její vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělby činností, které jsou zaměřeny na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, je třeba znovu obecně připomenout, že u organizované zločinecké skupiny je, na rozdíl od „prosté“ organizované skupiny, vyžadována i vnitřní hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti a dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace). Organizovaná zločinecká skupina je formalizovanou a nadřazenou formou organizované skupiny, u níž se vyžaduje vyšší koordinace a jasnější dělba práce mezi jednotlivými články než u organizované skupiny. V rámci organizované zločinecké skupiny jsou mezi její členy rozděleny funkce spojené s utajováním podstaty vyvíjených aktivit a podílu jednotlivých osob na nich. Dělba činností a rozdělení funkcí v organizované zločinecké skupině tedy vyplývá z její vnitřní organizační struktury.
18. Organizační strukturu předmětné skupiny, jejímž byl obviněný D. T. členem, tvořily, více než tři osoby (kromě něj to nejméně byli odděleně trestně stíhaní obvinění M. R., J. T., P. T., M. M. a již odsouzená D. B.), když každý člen měl v rámci skupiny specifickou funkci a vykonával přesně vymezenou činnost, již organizoval a řídil svými pokyny obviněný J. T., který stál na vrcholu hierarchie celé skupiny. Není pochyb o tom, že organizovaná zločinecká skupina měla svoji hlavu a osobu ve vedoucím postavení a zároveň lze, co do důležitosti a nezastupitelnosti postavení, odlišit i střední a nejnižší články této úzké skupiny a odlišit členy této skupiny i od osob, které páchaly trestnou činnost společně s touto skupinou v její prospěch, aniž by k její struktuře patřily. Právě v aspektu organizovanosti a zřejmé hierarchii se stávající věc nejmarkantněji odlišuje od trestních věcí, řešených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 11 Tdo 177/2018 a sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, s nimiž ji odvolací soud nepřiléhavě srovnává.
19. Jak již bylo řečeno, obviněný J. T. byl hlavou této skupiny, mužem ve vedoucím postavení, který řídil a organizoval činnost organizované zločinecké skupiny, a ostatní členové bez výhrad plnili jeho pokyny. Zejména lze zdůraznit, že obviněný J. T. byl zakladatel a hlavní organizátor celé skupiny, její ostatní členy úkoloval z Věznice XY pomocí nelegálně držených mobilních telefonů a udílel jim pokyny. Na tomto místě třeba rovněž konstatovat, že skupina měla svůj vnitřní kodex organizace, byť tento není nikde písemně zachycen, ostatně to v případě páchání závažné trestné činnosti ani nelze požadovat, aby organizované zločinecké skupiny vedly, ať již písemný nebo slovně předávaný, soubor pravidel páchání takové trestné činnosti. Pravidla uvnitř předmětné skupiny však byla jejími členy rigorózně dodržována (tím není řečeno, že se členové organizované zločinecké skupiny nedopouštěli pochybení), což je možno vysledovat především z toho, že při páchání trestné činnosti skupina maskovala svoje aktivity (například změnami konfigurace své komunikace na veřejných sítích, přibíráním tzv. „asistentů“ k páchání trestné činnosti uvnitř věznice, tak, aby nebyl dopaden vedoucí člen skupiny, označování obviněného R. ve vzájemných hovorech za „přítele“, nikoliv jménem apod.). Obviněný J. T. pak rozhodoval i o vlastním prodeji drog a mobilních telefonů, určoval, komu z odsouzených budou prodány a za jakou cenu, dával ostatním členům skupiny pokyny k nákupu omamných a psychotropních látek od třetích osob, k nákupu léků a výrobě takových látek, organizoval nákup a dodávky zakázaných předmětů, dále udílel rozkazy k převodu finančních prostředků dodavatelům drog a rovněž mezi ostatní členy organizované zločinecké skupiny, k nakládání s finančními prostředky získanými prodejem omamných a psychotropních látek a dalších zakázaných předmětů, prostřednictvím obviněného D. T. kontroloval i na účtech stav finančních prostředků určených na páchání trestné činnosti a získávaných z ní. Z těchto důvodů je třeba na obviněného J. T. pohlížet jako na nadřízeného ostatním členům skupiny. Ostatně, pokud odvolací soud označil obviněného J. T. za osobu s řídícím postavením v rámci skupiny, říká jiným způsobem to, co již uvedl soud prvního stupně, v každém případě je namístě závěr, že obviněný J. T. byl ostatním členům organizované zločinecké skupiny hierarchicky nadřízen.
20. Nejvyšší soud považuje za správný i další postřeh, který činí soud prvního stupně i státní zástupce ve svém dovolání, že předmětná organizovaná zločinecká skupina založená a vedená obviněným J. T. vykazovala znaky hierarchie nadřízenosti a podřízenosti i ve středních a nižších článcích.
21. Nemůže být sporu o tom, že další obviněný, obviněný P. T., v organizované zločinecké skupině sekundoval svému bratrovi obviněnému J. T. (podporoval ho), pokud jde o prodej drog ve Věznici XY či kontrolu bankovních účtů prostřednictvím jejich otce D. T. Tento obviněný také udílel pokyny ostatním osobám páchajícím trestnou činnost ve prospěch organizované zločinecké skupiny ohledně dopravy drog do věznice a jejich nákupu, takže v tomto ohledu byl ostatním členům také nadřízen, byť ve všem byl poslušen svému bratru J. T. Obviněný P. T. rovněž přímo úkoloval svého otce D. T. a například dal i přímý pokyn k přehozu balíku s drogou do věznice osobou jménem „S.“ a sjednal nákup drogy od obviněného H. Obviněný P. T. tak plnil funkci středního řídícího článku plnícího vůli hlavy organizované zločinecké skupiny a zároveň úkolující ostatní členy skupiny, kteří mu byli operačně i organizačně podřízeni.
22. Nejvyšší soud pak zjištěný skutkový stav v nyní projednávané věci posuzoval ve výroku o vině obviněného D. T., který figuroval v organizované zločinecké skupině jako spojovací článek. Na jedné straně se řídil pokyny hlavy organizované zločinecké skupiny J. T. a jeho „pravé ruky“ obviněného P. T., na druhé straně udílel pokyny a úkoloval obviněného M. R., pokud jde o dopravu drog a jiných zakázaných předmětů do věznice a naopak, z věznice ven, i pokud jde o převzetí drogy z nákupu od obviněného H., udílel pokyny i obviněné D. B., pokud jde o výrobu nebo nákup pervitinu. Obviněná D. B. pak dále řídila činnost směřující k nákupu surovin pro výrobu pervitinu a samotnou výrobu této látky, když ona jediná z celé skupiny dokázala pervitin vyrobit, k tomu úkolovala a řídila obviněného M. při nákupu surovin a obviněného H. při výrobě drogy. Obviněný D. T. rovněž zjednával na pokyn obviněných J. a P. T. osoby, které měly přehodit balíky s mobilními telefony a další elektronikou, popřípadě balíky s drogami, přes zeď Věznice XY (jde o obviněné O. Č., D. Č., T. P.), když tyto osoby nebyly přímo členy skupiny, jejich potenciál však byl využit při páchání trestné činnosti ve prospěch této organizované zločinecké skupiny. Obviněný D. T. tak komunikoval s ostatními členy organizované zločinecké skupiny i s dalšími osobami páchajícími pro ni trestnou činnost, přičemž zejména zajišťoval koupi, resp. přepravu omamných a psychotropních látek, a to buď od obviněné D. B., či od třetích osob, ke koupi drog používal finanční prostředky, které pocházely z prodeje drog či dalších nepovolených věcí ve Věznici XY, zakoupené či získané drogy předával obviněnému M. R. za účelem jejich pronesení do prostor Věznice XY, organizoval přehozy zakázaných předmětů přes zeď do Věznice XY, na stejné činnosti kooperoval i s obviněnou D. B. a dále zřizoval bankovní účty, na které byly poukazovány finanční prostředky pocházející od odsouzených za nákup zakázaných předmětů (tedy zejména drog a telefonů). Z těchto důvodů bylo postavení obviněného D. T. pro činnost organizované zločinecké skupiny rovněž zcela zásadní, autonomní a nezastupitelné. Tento obviněný měl jako jediný přístup k bankovním účtům, na které byly zasílány finanční prostředky za prodej nedovolených věcí ve Věznici XY. Tyto účty a platby kontroloval podle pokynů obviněných J. T. a P. T., za inkasované finanční prostředky opět z pokynů svých synů nakupoval drogy či vyplácel obviněného M. R. a osoby provádějící přehozy balíků do věznice, tyto osoby zase respektovaly pokyny obviněného D. T., pokud jde o činnosti, jež vykonávaly.
23. Nejvyšší soud se z těchto rozebraných důvodů shoduje v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu se závěry soudu prvního stupně a s dovolatelem, když pokládá za naplněné znaky soustavnosti páchané trestné činnosti, počtu osob, i vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělby činností.
24. Oproti tomu není možné souhlasit s názorem odvolacího soudu, že zapojení některých osob do činnosti organizované zločinecké skupiny bylo do značné míry náhodné, že tato skupina neměla daná striktní pravidla svého chodu (tzv. kodex organizace), že forma spolupráce jednotlivých členů nebyla propracovaná, sofistikovaná, složitě koncipovaná, někdy působila i dojmem chaosu. Naopak, činnost zločinecké skupiny byla organizovaná, plánovitá, a koordinovaná.
25. Zde nelze stavět do popředí, že v některých případech se dokonání trestné činnosti nepodařilo členům organizované zločinecké skupiny tak, jak zamýšleli, například že v případě jednání obviněného D. Č. došlo k zadržení části zboží, které se tento obviněný snažil přehodit přes zeď věznice nebo, že „nákup“ pervitinu od obviněného H. byl prováděn pod tlakem nedostatku času na výrobu drogy. Nejvyšší soud tyto případy považuje za výjimečné v tom, že se vymkly z jinak plánované a přesně koordinované organizace páchání trestné činnosti. K tomuto třeba zmínit závěr Nejvyššího soudu prezentovaný v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1190/2013, podle něhož: „Nízká nebo neexistující kvalitativní úroveň provedení trestného činu není pro naplnění znaků organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku rozhodující. Závěr o existenci takové skupiny není totiž založen na zjištění, že pachatelé v době činu nedisponovali dostatečnými intelektuálními či organizačními schopnosti, anebo že se na místě činu nechovali disciplinovaně a v souladu se svými předem rozdělenými funkcemi.“
26. Nejvyšší soud připomíná, že proces výroby pervitinu spojený i s občasnými nákupy této drogy na různých místech, nezákonná doprava pervitinu do věznice prostřednictvím k tomu zjednaného pracovníka Vězeňské služby, organizace přehazování balíků s drogou a elektronikou přes zeď věznice, nakládání s finančními prostředky určenými k páchání trestné činnosti a získanými trestnou činností a jejich shromáždění na účtech za účasti většího počtu spolupracujících osob, je činnost ve svém souhrnu sama o sobě složitá, sofistikovaná a vyžaduje značnou míru plánovitosti a organizace. Ostatně toto poslední je naprosto zjevné, neboť hlava organizace, obviněný J. T., řídil operace organizované zločinecké skupiny nejen sám, přímo, ale i prostřednictvím obviněných P. T. a D. T., využíval k tomu mobilní telefony a elektronických spojení, přičemž několikrát byl nucen z obavy z prozrazení organizované zločinecké skupiny měnit konfiguraci nastavení této komunikace, k páchání trestné činnosti uvnitř věznice využíval tzv. „asistenty“, tedy jiné osoby než byl on sám, aby nedošlo k jeho prozrazení. V tomto ohledu je tak zřejmé, že skupina užívala konspiračních prostředků k utajení a dodržovala tak obviněným J. T. nastavená vnitřní pravidla jednání v organizované zločinecké skupině. Ostatně i pro případ vyzrazení trestné činnosti se členové skupiny snažili „zamést“ po sobě stopy a ztížit postup orgánů činných v trestním řízení, například lze uvést písemnost zajištěnou u T. K., v níž se obviněný P. T. snaží ovlivnit jinou osobu k tomu, aby nevypovídala o jeho drogové trestné činnosti, protože si pisatel je vědom, že bude trestně stíhán za mobilní telefony zajištěné v prostorách věznice a chce docílit toho, aby byl potrestán „jen za mařenku“ (maření výkonu úředního rozhodnutí) a ne i za drogový delikt. Takové postupy rovněž odpovídají obvyklým praktikám užívaným v rámci organizovaných zločineckých skupin, kdy se skupina snaží uplatnit svůj vliv ve prospěch svých členů i pokud jde o eliminaci jejich případného trestního stíhání za spáchanou trestnou činnost.
27. V žádném případě pak není možné přisvědčit odvolacímu soudu, že zapojení některých osob bylo do značné míry náhodné. Zde dovolatel přiléhavě poukazuje na skutečnost, že to platí nanejvýš ve vztahu k osobám, které se do trestné činnosti skupiny zapojily pouze okrajově či jednorázově. Jde například o obviněné A., Č., Č., P., nikoliv o obviněné tvořící organizovanou zločineckou skupinu, popřípadě její jádro, tedy o obviněné D. T. a odděleně trestně stíhané M. R., J. T., P. T., M. M. a již odsouzenou D. B. Forma spolupráce těchto členů organizované zločinecké skupiny byla propracovaná, sofistikovaná a též, i složitě koncipovaná, jak již bylo shora popsáno.
28. Pro právní posouzení věci není podstatné ani to, že dělba úloh jednotlivých členů organizované zločinecké skupiny byla dána okolnostmi případu a aktuální životní situací jednotlivých aktérů, tedy, že někteří z nich byli ve výkonu trestu odnětí svobody a jiní na svobodě, není důležité ani to, že byli někteří členové této skupiny v pokrevních rodinných vztazích a k dalším osobám páchajícím společnou trestnou činnost je vázaly přátelské vztahy nebo sympatie. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pokud jsou naplněny znaky organizované zločinecké skupiny podle § 129 tr. zákoníku, nehraje roli příbuzenský ani jiný poměr mezi osobami tvořícími organizovanou zločineckou skupinu. Na okraj možno poznamenat, že právě blízký poměr mezi jejími aktéry může učinit takovou skupinu soudržnější a odolnější vůči tlakům jiných osob vně skupiny nebo aktivitám orgánů činných v trestním řízení. Pro posouzení skutku obviněného D. T. jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku není důležité ani to, že se na trestné činnosti nepodílelo více osob zaměstnaných u Vězeňské služby nebo přímo dozorce Vězeňské služby České republiky, protože pro naplnění znaku organizované zločinecké skupiny se podle § 129 tr. zákoníku nevyžaduje zvláštní postavení člena takové skupiny jako konkrétního či speciálního subjektu (ve smyslu § 114 tr. zákoníku).
VI. K rozhodnutí o vazbě
29. Na obviněném se vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše označeným rozsudkem odvolacího soudu, který byl nyní zrušen v dovolacím řízení. S ohledem na ustanovení § 265l odst. 4 tr. řádu bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněného D. T., když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu zákonný podklad.
30. Nejvyšší soud shledal, že u obviněného jsou dány skutečnosti odůvodňující jeho vzetí do vazby z důvodů předpokládaných v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. řádu. Podle § 67 písm. a) tr. řádu smí být obviněný vzat do vazby, jestliže z jeho jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. řádu je pak založen obavou, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
31. Nejvyšší soud nařídil na den 25. 11. 2025 konání výslechu obviněného ve věznici, v níž vykonává trest odnětí svobody, dal mu tak možnost se k případnému, v úvahu přicházejícímu, rozhodnutí o vazbě, vyjádřit. Obviněný nevyužil této možnosti a nechtěl se videokonference nařízené k jeho výslechu zúčastnit, proto Nejvyšší soud veřejné slyšení obviněného před rozhodnutím o vazbě nekonal.
32. Obviněný byl, byť nepravomocně, soudem prvního stupně odsouzen k výraznému nepodmíněnému trestu odnětí svobody (konkrétně ve výměře 10 let) za posuzovanou trestnou činnost. V tomto ohledu je třeba připomenout, jak na takovou situaci nahlíží Evropský soud pro lidská práva při výkladu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Lze odkázat na jeho judikaturu, ze které vyplývá, že „…zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy („zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání“), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ (viz rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, § 9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015 a ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017).
33. Existující nepravomocné odsouzení obviněného soudem prvního stupně (v posuzované věci byl obviněnému, byť nepravomocně, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2T 99/2023 ze dne 20. 10. 2023, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti let), při plném respektování principu presumpce neviny představuje také velmi výraznou změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby. V takovém případě je riziko útěku či skrývání se značně zvýšeno a z toho důvodu se výrazně oslabuje potřeba dalších dodatečných důvodů potřebných pro odůvodnění ponechání obviněného ve vazbě, oproti situaci, kdy k odsouzení obviněného ještě nedošlo (srov. např. výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
34. Dle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu o to více, pokud se jedná o nepravomocné odsouzení k výraznému trestu odnětí svobody, jenž je pro obviněného velmi citelný. Riziko vyhýbání se trestu obviněným je objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl obviněný, byť nepravomocně, odsouzen. Oproti pouze hrozícímu trestu, u nepravomocného odsouzení nastupuje takové riziko v mnohem reálnější a hmatatelnější podobě. V tomto smyslu v řadě svých usnesení Ústavní soud vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest, z vnitřní logiky věci v určité výměře, může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovýmto trestem; v každém případě je hrozba útěku nebo skrývání se značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03 a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval i dobu šesti let (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2511/10 ze dne 30. 9. 2010) či sedmi let (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3/03 ze dne 11. 3. 2003).
35. Tyto obecné principy, jak byly nastíněny výše, dopadají i na nyní posuzovaný případ. Důvodnost obavy, že obviněný uprchne či že se bude skrývat, je dána nejen nepravomocným odsouzením pro závažný úmyslný trestný čin, za který lze podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s ustanovením § 108 odst. 1 tr. zákoníku uložit vysoký trest odnětí svobody, ale je též umocněna zejména povahou a rozsahem trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán, zištným motivem jejího páchání, jakož i jeho výrazným podílem na předmětné trestné činnosti, které se měl dopouštět jako člen organizované zločinecké skupiny a rovněž tím, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno výhradně v neprospěch obviněného.
36. Podle názoru Nejvyššího soudu lze konstatovat, že z výše uvedených a objektivně zjištěných okolností vyplývá důvodná obava, že v současné fázi trestního řízení v případě propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu, bude obviněný mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V takovém případě by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně ztížen.
37. Obviněný, k jehož osobě bylo z opisu Rejstříku trestů zjištěno, že má sklony k páchání trestné činnosti, byl dříve soudně trestán pro násilnou trestnou činnost a před spácháním činů, pro něž nyní stojí před soudem, byl potrestán rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 4/2012 pro trestnou činnost drogového charakteru podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku citelným trestem podnětí svobody v trvání 7 let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn 27. 4. 2016. Lze konstatovat, že ani potrestání dlouhodobým trestem odnětí svobody jej od spáchání nyní posuzované trestné činnosti neodradilo (tento závěr není nijak zpochybněn faktem, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 99/2023 ze dne 20. 10. 2023 není v právní moci, když dovolání Nejvyššího státního zástupce, na základě něhož byl rozsudek odvolacího soudu Nejvyšším soudem zrušen, bylo podáno v neprospěch obviněného a vina obviněného ohledně skutků, jež vyplývají z rozsudku soudu prvního stupně, nebyla nijak rozporována).
38. Jsou tak dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují zákonné důvody pro jeho vzetí do vazby ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. řádu. Nejvyšší soud proto podle § 265l odst. 4 tr. řádu rozhodl tak, že se obviněný D. T. bere z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu do vazby.
39. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 72a odst. 5 věty první tr. řádu platí, že doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 tr. řádu a § 265o odst. 2 tr. řádu), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3 tr. řádu), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 tr. řádu a § 287 tr. řádu), po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1 tr. řádu) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1 tr. řádu), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Podle § 72b tr. řádu se pak doba vazby po vyhlášení nepravomocného odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za zvlášť závažný úmyslný trestný čin nezapočítává do celkové doby trvání vazby ve smyslu § 72a odst. 1 tr. řádu.
VII. Závěrečné hodnocení
40. Nejvyšší státní zástupce přiléhavě uplatnil v této věci dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a Nejvyšší soud mu přisvědčil, že na správně zjištěný skutkový stav navázal odvolací soud nesprávnou právní kvalifikací jednání obviněného, které mělo být správně posouzeno i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, když skupina, jejímž byl obviněný D. T. členem, vykazovala znaky organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 129 tr. zákoníku.
41. V návaznosti na úspěšně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je důvodný i druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, protože je zjevné, že při ukládání trestu za trestnou činnost spáchanou v rámci organizované zločinecké skupiny je třeba ukládat trest v trestních sazbách stanovených podle § 107 tr. zákoníku a § 108 tr. zákoníku.
42. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 13 To 61/2024, v celém rozsahu a současně zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
43. Věc se vrací do stádia odvolacího řízení, na odvolacím soudu je, aby odvolání obviněného D. T. znovu projednal a rozhodl, přičemž je vázán právním názorem Nejvyššího soudu, pokud jde o otázku právní kvalifikace jednání obviněného a následnou aplikaci norem hmotného práva při ukládání trestu.
44. Po zrušení rozsudku odvolacího soudu bylo třeba v dovolacím řízení rozhodnout o vazbě obviněného. Nejvyšší soud proto za splnění podmínek uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu vzal podle § 265l odst. 4 tr. řádu obviněného do vazby, když s ohledem na okolnosti dané věci, jakož i osobní poměry obviněného v současné době neshledal za splněné zákonné podmínky pro nahrazení vazby některým z alternativních opatření ve smyslu § 73 a 73a tr. řádu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce