U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 o
dovolání obviněného M. J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.
12. 2015, sp. zn. 9 To 435/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 11/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. o d m í t
á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 14 T 11/2015,
byl obviněný M. J. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle § 287
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 287 odst. 2
tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku bylo současně vysloveno zabrání věcí, zajištěných při prohlídce jiných
prostor – velkoskladu společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. v Praze 3,
Nákladové nádraží Žižkov, blíže specifikovaných na str. 2 až 20 výroku
rozsudku.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 se obviněný dopustil
trestné činnosti v podstatě tím, že od blíže neurčené doby, nejméně však v
období od 19. 7. 2013 do 27. 1. 2014, v P. , v ulici J. Ž. , kde je v areálu
Žižkovského nádraží umístěn velkosklad internetového obchodu společnosti
NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., IČO:27128946, se sídlem Křižíkova 180/28, Praha
8, a odkud společnost NATURAL TECINOLOGIES, s. r. o. fakticky řídil a rovněž
přes svůj internetový on-line velkoobchod „.....“ či maloobchodní prodejnu
e-shop „.....“ a „.......“, kdy na webových stránkách „.....“, byl uveden odkaz
na webové stránky „........“ a „.........“, jako jediný společník a jednatel
společnosti NATURAL TECHNOLOGIES. s. r. o ., prostřednictvím veřejně dostupné
počítačové sítě nabízel, veřejně prezentoval a prodával kompletní sortiment
zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem THC, jako např.
feminizovaná semena speciálně vyšlechtěných odrůd rostlin konopí s garancí
vysokého obsahu THC, k tomu potřebnou osvětlovací a pěstební techniku, včetně
zeminy, hnojiv, zavlažovací techniky a měřicích přístrojů, vzduchotechniky
včetně vzduchových filtrů, kdy obsahem těchto stránek byla především propagace
nejvhodnějšího způsobu užití těchto prostředků k pěstování konopí skrytým
indoorovým způsobem, tedy aby bylo minimalizováno odhalení tohoto jednání a
přitom bylo docíleno maximálního výnosu s co největším množstvím THC ve
výsledném produktu, přičemž zde též byly uváděny specifikace účinků takto
vypěstovaných rostlin konopí na lidský organizmus, především omamné a
psychotropní účinky při jejich užití kouřením včetně specifikace chutí a vůní,
při kterých bylo používáno výrazů a slovních spojení svádějících a vybízejících
ke konzumaci této drogy, bez objektivních informací o negativním působení, což
bylo též podporováno prodejem tzv. kuřáckých potřeb, kdy se jednalo především o
předměty umožňující konzumaci konopí kouřením a drtičky k přípravě sušiny
vrcholíků konopí ke kouření, kdy tímto úmyslným jednáním vzbuzoval u zákazníků
rozhodnutí návykovou látku vypěstovat a následně užít a takto provozovaná
činnost se dá vnímat jako systematická s dosahem na co možná nejširší okruh
veřejnosti,
přičemž THC (obecně známý jako marihuana) je uveden v příloze č. 4 k zákonu č.
167/1998 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jako psychotropní látka
zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhlášky č.
62/1989 Sb.), a s účinností od 1. 1. 2014 je THC (obecně známý jako marihuana)
uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č.453/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o
psychotropních látkách (vyhlášky č. 62/1989 Sb.).
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Městský soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 9
To 435/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný M. J.
prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g), l), j) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto
o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu,
přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b
odst. 1 písm. g), j) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o uložení
ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho
uložení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že na
základě skutkových zjištění neměl být shledán vinným žádným trestným činem.
Nesprávné právní posouzení svého jednání spatřuje ve skutečnosti, že nemohl
předpokládat, že jeho podnikatelská činnost, do té doby považovaná za legální,
bude orgány veřejné moci, aniž došlo v rozhodné době ke změně zákona a změnil
se pouze jeho výklad, nově považována za protiprávní, neboť se spoléhal na
předvídatelnost práva, právní jistotu a legitimní předvídatelnost postupu
orgánů veřejné moci jako základních atributů právního státu. Domnívá se, že
pokud jednal v důvěře v text a do té doby trvající výklad relevantního právního
předpisu orgány veřejné moci, měla být jednání učiněnému v důvěře v právo
poskytnuta ochrana. V tomto směru odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 610/06 ze dne 22. 6. 2009 a sp. zn. I. ÚS 520/06 ze dne 23. 1. 2008. Konstatuje, že prostřednictvím společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o.,
provozoval velkoobchodní prodej (elektronický obchod „......“ je on-line obchod
uvedeného velkoobchodu), ve kterém mohli zboží nakoupit pouze podnikatelé a
nezávisle na něm další obchody. Odmítá závěr soudu prvního stupně, podle něhož
není podstatné, že si ucelený sortiment nezbytný pro pěstování konopí na
jednotlivých doménách nemohl maloobchodní zákazník zakoupit či zda si jej
osoby, jejichž rozhodování mělo být ovlivňováno, zakoupit mohly, když
podstatným shledal, že ostatní nabízený sortiment byl na webech prezentován
současně se semeny konopí, neboť jednotlivé weby byly v rozhodné době z
podstatné části vzájemně prostupné, přičemž nabídka e-shopu „........„ se kryla
s částí nabídky e-shopu „ .........“. Obviněný se naopak domnívá, že podstatné
by mělo být, zda u zákazníků vzbuzoval rozhodnutí návykovou látku skutečně
vypěstovat, a protože jeho zákazníci byli především podnikatelé, kteří sami
návykovou látku vypěstovat nechtěli, je absurdní, že by v nich mohl toto
rozhodnutí vzbuzovat. Zákazníci si mohli z jeho širokého sortimentu vybrat
zboží podle zaměření svých obchodů, přičemž je zřejmé, že v jednotlivostech
(nebo dle oboru) je nabízení takového zboží legální (např. hnojiva,
literatura), problematické má být až jejich nabízení dohromady. Je tedy
otázkou, zda by velkoobchod, který dodává různé zboží do různých obchodů dle
jejich zaměření byl způsobilý prostřednictvím své nabídky ovlivňovat rozhodnutí
koncového zákazníka, který nemá důvod internetové stránky velkoobchodu
navštívit. Podle obviněného nemohlo dojít k naplnění žalované skutkové
podstaty, neboť každý z jeho internetových obchodů nabízel pouze omezený
sortiment, ze kterého nebylo možno sestavit jednotku pro vypěstování konopí. Znovu tak zdůrazňuje, že v žádném z obchodů nebyl nabízen kompletní sortiment
zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí. Je-li mu kladeno za vinu, že
označené elektronické obchody byly vzájemně propojené, pak k tomu uvádí, že na
příslušných stránkách nebyly nikdy propagovány další dva internetové obchody
společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. a na stránkách nebyly umístěny žádné
internetové odkazy k dalším dvěma internetovým obchodům směřujícím.
Neměl být
shledán vinným, pokud si někdo, kdo konopí skutečně chce vypěstovat, zakoupí u
některého z odběratelů společnosti zboží do jeho obchodu dříve dodané a toto
užije k vypěstování či užití konopí, neboť je stíhán proto, že měl v jiných
vzbudit rozhodnutí konopí pěstovat. Nemohl ovlivnit rozhodnutí koncových
zákazníků, kteří možnost od společnosti zboží nakoupit nemají, neboť s těmito
do styku přicházel pouze zprostředkovaně, přesněji vůbec, a nemohl tak
předpokládat, jak tito se zbožím naloží. Domnívá se tedy, že se žádného
protiprávního jednání nedopustil, a to ani na základě nového výkladu právních
předpisů, neboť hranice trestnosti předmětného jednání nejsou jasně dány. S
odkazem na ustanovení § 19 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož, kdo při spáchání
trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se
omylu vyvarovat, dovolatel namítá, že skutek byl nesprávně právně posouzen,
neboť jednal v právním omylu negativním ve smyslu § 19 tr. zákoníku, což
vylučuje jeho úmyslné zavinění, ať již formou úmyslu přímého či nepřímého. Dlouhou dobu byl orgány veřejné moci utvrzován v přesvědčení, že jeho činnost
je legální, přičemž ke změně přístupu došlo neočekávaně, bez nastavení jasných
hranic a aniž byl o této změně vyrozuměn, aby měl možnost se s novými pravidly
seznámit a na tyto adekvátně reagovat. Podotýká, že ani nyní nejsou tato
pravidla jasně definována a nemůže si tak být jistý, jak má případně
modifikovat své podnikání, aby jeho jednání nebylo shledáno protiprávním. Ačkoliv se pokoušel adekvátně reagovat např. tím, že nejprve z maloobchodního
prodeje stáhl konopná semena, nebylo ani toto opatření dostačující. Rovněž
poukazuje, že ačkoliv se mezi zabranými věcmi konopná semena neobjevují, přesto
byl shledán vinným tím, že veřejně prezentoval a prodával kompletní sortiment
zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem THC.
Výtky dovolatele směřují rovněž proti uloženému ochrannému opatření ve formě
zabrání věcí podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zajištěných při
prohlídce jiných prostor, pro nějž podle jeho názoru nebyly splněny zákonné
podmínky. Pokud z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se má jednat o věci
a předměty snadno využitelné k pěstování konopí a jeho dalšímu zpracování do
podoby tzv. marihuany, z provedeného dokazování závěry, že tyto věci ať již
jednotlivě či v souhrnu mají takovou povahu, aby ohrožovaly bezpečnost lidí
nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo by hrozilo nebezpečí, že budou
sloužit ke spáchání zločinu, nevyplývají. Zastává názor, že ochranné opatření
zabrání věci by mělo být uloženo v souvislosti se spáchaným zločinem a ne
proto, že by možná v budoucnu s nějakým zločinem mohlo souviset. Za stěžejní
považuje, že se mezi zabranými věcmi neobjevují konopná semena, která jsou pro
pěstování a zejména vypěstování konopí zcela zásadní, neboť měly-li být věci
zabrány proto, že je lze využít k pěstování konopí, měla by možnost ze
zabavených věcí konopí skutečně vypěstovat alespoň teoreticky existovat, což ze
zabraných věcí nelze. Současně zdůrazňuje, že vlastníkem zabraného zboží není
on sám, ale jeho převážnou většinu vlastní společnost NATURAL TECHNOLOGIES, s.
r. o., IČ: 27128946, se sídlem Minská 774/6, Praha 10 a část společnost TMS
group, s. r. o., IČ: 27868214, se sídlem Děkanská vinice I 828/14, Nusle, 140
00 Praha 4. Pokud se orgány činné v trestním řízení nezabývaly tím, kdo je
vlastníkem zabraných věcí a nepostupovaly ve vztahu k zúčastněným osobám v
souladu s ustanovením § 42 tr. ř., porušily jak práva těchto osob, tak i
procesní předpisy. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015,
sp. zn. 9 To 435/2015, i rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující,
včetně rozhodnutí o zabrání věci, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl
tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno
v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a
bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst.
1 písm. g), j), l) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného spočívající v nesprávném právním
posouzení subjektivní stránky přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť jednal v právním omylu negativním, v
zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud
však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou neopodstatněné.
Přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu
nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo
šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně
přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině
připomenout, že objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti
a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek
jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v § 130 tr. zákoníku
tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní
látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo
rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie
podle § 287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich
pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí
reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav
směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba,
aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být
kterákoliv fyzická osoba. Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou
povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo
šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný
účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující
použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i
veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně
se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou
náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle
může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností,
ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v
jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový
projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol
lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob
tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu
(ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i
skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování
návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev
vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u
svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u
těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha:
C. H. Beck, 2012, s. 2903).
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v
trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl
přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může
takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím
srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním
zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. [§ 15 odst. 2
tr. zákoníku].
Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném
výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl
je výslovně upraven trestním zákoníkem. Podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku se
omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin
je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2
téhož zákonného ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost
seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo
jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu
rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako
nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí
protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných
skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané.
V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní omyl negativní o
protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních
právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních
znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle zásad platných
pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové
podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah
zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení
trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem
dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov.
č 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska
zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto
znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje
takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je
třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel
měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy
upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké
funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem
nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a
výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany
povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr
vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr.
Spornou otázkou, která je rozhodující pro zodpovězení toho, zda obviněný jednal
zaviněně (a tudíž jej stíhá trestní odpovědnost za spáchání žalovaného
přečinu), či naopak nezaviněně, jak tvrdí obviněný, je to, zda se mohl tohoto
(tvrzeného) omylu vyvarovat, či nikoli. Jinými slovy vyjádřeno, zda se obviněný
v žalobním návrhu popsaného jednání dopustil v právním negativním omylu
omluvitelném, který ve smyslu § 19 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje jeho zavinění,
či v takovém omylu (právním negativním) neomluvitelném, který nemá vliv na jeho
trestní odpovědnost, a jenž by bylo lze zohlednit jen při úvaze o trestu.
Pokud se týče otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze
skutkových okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta
alternativa obsažená v ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího
případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li
pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“.
Obecně lze konstatovat, že možnost pachatele protiprávnost činu rozpoznat bez
zřejmých obtíží bude třeba posuzovat především podle jeho subjektivní situace
před nebo při páchání činu. V posuzované věci je nezbytné možnost obviněného
vyvarovat se svého omylu posoudit toliko v takto vymezeném rámci, tj. bez
nutnosti zvažování významu a uplatnění se zákonem upravených zdrojů takové
povinnosti (zákona nebo jiného předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, jeho
zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce), neboť tyto zvláštní vyjmenované
zdroje se v případě jednání obviněného neuplatňují.
V případě, kdy vyjmenované zdroje povinnosti obviněného předcházet jednání pod
vlivem omylu v konkrétní věci nepřicházejí v úvahu nebo neexistují, posuzuje se
„zřejmost“ případných obtíží, bránících pachateli v seznámení se s příslušnou
právní úpravou, s ohledem na jejich objektivní povahu, jakož i na jejich
subjektivní posuzování pachatelem za situace, v níž se nacházel před nebo při
páchání činu.
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud
konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě
výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (viz její doslovná citace v
úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,
jehož se dopustil tím, že „jiného podněcoval ke zneužívání jiné návykové látky
než alkoholu a spáchal takový čin veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Je
třeba připomenout, že soudy nižších stupňů výstižně vyjádřily znaky předmětného
přečinu tak, že obviněný jako jediný společník a jednatel společnosti NATURAL
TECHNOLOGIES, s. r. o. fakticky řídil a rovněž přes svůj internetový on-line
velkoobchod „.........“, či maloobchodní prodejnu e-shop „......“ a „......“,
kdy na webových stránkách „......“, byl uveden odkaz na webové stránky „......“
a „.......“, prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě nabízel, veřejně
prezentoval a prodával kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování
konopí s vysokým obsahem THC, jako např. feminizovaná semena speciálně
vyšlechtěných odrůd rostlin konopí, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým
obsahem účinné látky tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“), která je uvedena v
příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění
pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle
Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak i ucelený
sortiment evidentně sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí. Znak
podněcování pak konkrétně naplnil tím způsobem, že především prostřednictvím
domén „........“ a „.......“ nabízel k prodeji především feminizovaná semena
kultivarů konopí indického, která nebyla určena k léčebným či technickým
účelům, ale ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, přičemž
takto zjištěná a provozovaná obchodní činnost směřovala k prodeji semen konopí
za účelem jeho pěstování k toxikomanickým účelům, kdy obsahem těchto stránek
byla především propagace nejvhodnějšího způsobu užití těchto prostředků k
pěstování konopí skrytým indoorovým způsobem, tedy aby bylo minimalizováno
odhalení tohoto jednání a přitom bylo docíleno maximálního výnosu s co
největším množstvím THC ve výsledném produktu. Byly zde též uváděny specifikace
účinků takto vypěstovaných rostlin konopí na lidský organizmus, především
omamné a psychotropní účinky při jejich užití kouřením včetně specifikace chutí
a vůní, při kterých bylo používáno výrazů a slovních spojení svádějících a
vybízejících ke konzumaci této drogy. Účelem popisků jednotlivých semen konopí
indického bylo seznámit zákazníka s možnostmi získání publikovaných prožitků z
psychotropních účinků konkrétního druhu semene a dát mu vodítko k jejich
výběru. Obviněný však neuváděl žádné odrazující ani objektivní informace o
negativním působení a zdravotních důsledcích užívání marihuany.
Tímto úmyslným
jednáním vzbuzoval u zákazníků rozhodnutí návykovou látku vypěstovat a následně
užít, a takto provozovaná činnost se dá vnímat jako systematická s dosahem na
co možná nejširší okruh veřejnosti. V tomto ohledu je nerozhodná obhajoba
obviněného, že materiály k šíření jiné návykové látky než alkoholu lze získat i
volně na internetu, neboť to neznamená, že nejsou způsobilé přispívat k šíření
toxikomanie či podněcovat ke zneužívání návykových látek, přičemž lze odkázat
na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012,
podle něhož: „společenskou škodlivost uvedeného trestného činu nevylučuje
skutečnost, že propagační materiály k šíření jiné návykové látky než alkoholu
bylo možno volně získat na internetu. O společenské škodlivosti pak může
svědčit též okolnost, že pachatel koncentruje nabídku jiné návykové látky než
alkoholu na jedno místo (např. do tzv. growshops)“. Pokud jde o tvrzení
obviněného, že nepropagoval užívání konopí jako drogy, ale naopak se zajímá o
problematiku léčivých účinků konopí, z kontextu nabízeného sortimentu je naopak
zřejmé, že nabízená semena nebyla zjevně určena k léčebným nebo technickým
účelům, ale k využití k toxikomanii pro pěstitele a konzumenty marihuany,
přičemž informace uváděné na stránkách jeho internetového obchodu byly zaměřeny
na specifický okruh zákazníků, tj. tyto informace byly adresovány poučeným
lidem, pro něž mohou být důležité konkrétní informace o jednotlivých
specifických odrůdách rostlin. I pokud byla v nabídce semena kultivarů s údajně
léčivými účinky, je z prezentace charakteru a vlastností rostliny zřejmé, že
také měla být užívána usušená kouřením. Bezpochyby je tak dána zřejmá
souvislost s využitím všech přípravků a produktů zásadně k toxikomanii, nikoli
např. k léčebným nebo technickým účelům. Navíc jako doplňkový obviněný nabízel
celý sortiment zboží, které je určeno k pěstování, následnému zpracování či
užívání konopí, konkrétně mobilní pěstírny, prostředky k podpoře růstu (zeminu,
hnojiva, květináče, zavlažovací systémy, tepelná a světelná zařízení, filtry,
technologie pro ventilaci, spínací a časovací hodiny a ventilátory), jakož i
propagační materiály s obrázky květů marihuany ve spojení s informacemi o
účinku jednotlivých odrůd konopí včetně způsobu jejich užívání a kuřácké
potřeby pro kouření marihuany, kdy se jednalo především o předměty umožňující
konzumaci konopí kouřením a drtičky k přípravě sušiny vrcholíků konopí ke
kouření. Jednalo se tak o internetový obchod, v němž si zákazníci mohli koupit
vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy – marihuany. Sám obviněný v
rozhovoru na ............, že impulsem pro založení společnosti NATURAL
TECHNOLOGIES, s. r. o. v roce 2004 byla absence kvalitního zboží nabízeného v
growshopech v Holandsku, tedy rostlinného materiálu a prostředků a zařízení
umožňujících jeho produkci pro účely toxikomanie.
Je tedy zjevné, že obviněný
vyvíjel takovou činnost, při jejímž provozování věděl, že může ovlivnit
rozhodnutí jiných osob k tomu, aby si koupily semena, která nabízel, rovněž i
zařízení, které k pěstování ve své prodejně měl k dispozici, a to v celém
uvedeném sortimentu. Tím, že zájemcům, svým zákazníkům, předkládal jednoduchý
návod a možnost zakoupit si v jeho obchodě v zásadě vše, co je k pěstování
konopí a k vypěstování této rostliny zapotřebí, a to i tím, že vedle těchto
prostředků směřujících k pěstování konopí současně nabízel i další prostředky
sloužící ke kouření marihuany, snažil se v potenciálních zájemcích vyvolávat
zcela konkrétní a zřejmé nutkání uvedené zboží zakoupit a vlastním přičiněním
si posléze tuto rostlinu pro její využití jako drogy bez větších potíží
vypěstovat. Je třeba zdůraznit, že jeho jednání směřovalo vůči osobám
zajímajícím se o marihuanu a podněcovalo je k vlastnímu pěstování konopí jako
rostliny způsobem, jenž měl jeho pěstitelům zajistit maximální možný výnos, a
tudíž co možná největší množství z rostlin získané drogy v co možná nejlepší
kvalitě, přičemž k tomu, jak mají zájemci postupovat, měli rovněž od pachatele
vcelku jasný návod. Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se
snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k
tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí
kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl
tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové
látky THC, což lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
V tomto kontextu lze upozornit též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014, z něhož vyplývá, že: „pro naplnění znaku
podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, jenž
je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji
prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež
předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují (např. listy konopí s vysokým
obsahem THC), ale postačí, pokud veřejně prezentují ucelený sortiment takových
produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a
psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní
látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (např.
znázorněním kvetoucího nebo plodonosného vrcholíku rostliny konopí).
Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém
souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky
jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k
takovému účinku skutečně došlo (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, a
již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
Jednání obviněného bylo cílené a směřovalo k osobám, které si mohly
prostřednictvím internetu zakoupit komplexně vše, co bylo třeba k vypěstování,
výrobě i následnému užití marihuany, když tímto způsobem poskytl morální i
materiální podporu a ovlivňoval rozhodování předem neurčeného okruhu osob k
tomu, aby zneužívaly návykovou látku, jakou nepochybně marihuana je. V
posuzovaném případě byly v rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěry se
plně ztotožnil i soud odvolací, bezezbytku naplněny i přiléhavě vyjádřeny znaky
objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty, neboť pakliže obviněný popsané
prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní
informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj.
právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně
poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových
látek, poskytl tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich
zneužívání návykové látky THC, lze toto jeho počínání jednoznačně chápat jako
podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2.
2014, sp. zn. III. ÚS 934/13, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo
1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, sp. zn. 11 Tdo
879/2015 a č. 34/2015-I. Sb. rozh. tr.). Lze dodat, že s účinností od 1. 4.
2013 jakákoliv legalizace pěstování a distribuce konopí se vztahuje pouze k
jeho léčebnému využití a tedy jen pro léčebné účely, k němuž mají povolení jen
právnické nebo podnikající fyzické osoby, kterým byla k této činnosti udělena
licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv (§ 24a zákona č. 167/1998 Sb., ve
znění pozdějších předpisů), kterým však obviněný nedisponoval.
Nejvyšší soud považuje za nutné nad rámec již dříve uvedeného k námitkám
obviněného zdůraznit, že oba soudy zcela správně ve svých úvahách pro právní
závěry vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především
posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu
reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně
postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti, že nabízené zboží má
za účel přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické
užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. Navíc z propagačních
materiálů, které obviněný umísťoval na své internetové stránky, mu muselo být
známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s mimořádně vysokým obsahem
THC. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, bylo
podle Nejvyššího soudu v jednání obviněného správně oběma soudy shledáno
zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
které kromě shora uvedeného jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné
činnosti, kdy se nejednalo o jednorázový či náhodný čin, nýbrž o promyšlené a
komplexní jednání, které nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle
obviněného. Tyto úvahy soud prvního stupně doplnil konstatováním, že: „v
celkovém kontextu je zřejmé, že se jedná o systematickou, a též dlouhodobou
činnost, tedy jde o úmyslné, záměrné a plánovité jednání. Nelze opomenout, že
toto jednání nebylo prováděno např. z přesvědčení o léčivých účincích konopí,
ale za účelem propagace k rozsáhlejšímu zneužívání konopí jako drogy ve
společnosti, a z tohoto jednání následně získávat prodejem prostředků k
pěstování a užívání konopí finanční prospěch“ (str. 28 odůvodnění rozsudku).
V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud
bezpředmětnou shledal námitku obviněného, že jednal v právním omylu negativním
ve smyslu § 19 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se domníval, že sortiment jím
nabízeného zboží, způsob jeho prezentace, jakož i skladba tohoto sortimentu
odpovídá platným právním předpisům, a že se touto činností nedopouští žádného
protiprávního jednání, přičemž jeho zavinění nemůže vyloučit ani distancování
se od případného zneužívání konopí koncovými zákazníky ani to, že se
nedomníval, že se dopouští trestné činnosti mimo jiné i proto, že byl dlouhou
dobu orgány veřejné moci, které měly přehled o jeho činnosti, utvrzován v
přesvědčení, že je tato legální. S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší
soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují
všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je tak možno
učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn,
nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá
všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá
logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými
skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé,
přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadené rozhodnutí
soudů obou stupňů netrpí hmotněprávní vadou, s níž obviněný spojoval nesprávné
právní posouzení předmětného skutku.
V dovolání obviněný uplatnil také důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm.
j) tr. ř., který dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného
opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, v
jehož rámci uplatnil námitky proti výroku o uložení ochranného opatření zabrání
věci, a to věcí, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor –
velkoskladu společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., v Praze 3, Nákladové
nádraží Žižkov, spočívající v tvrzení, že pro uložení tohoto opatření nebyly
splněny podmínky stanovené v § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Protože vadu
spočívající v nedodržení zákonných podmínek pro ukládání ochranného opatření
lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. podřadit, Nejvyšší
soud konstatuje, že tyto námitky důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j)
tr. ř. obsahově naplňují, považuje je však za zjevně neopodstatněné.
K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v
obecné rovině) uvést, že podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
platí, že nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 1, může
soud uložit, že se taková věc zabírá, ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku,
popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání
zločinu.
Zabrání věci (§ 101 tr. zákoníku) je jedním z druhů ochranných opatření (§ 98
odst. 1 tr. zákoníku). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je
dán nesplněním zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranných opatření.
Zabrání věci je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného,
které poskytuje ochranu společnosti tím, že odnímá pachatelům, ale i jiným
osobám obecně nebezpečné věci (zbraně, střelivo, výbušniny, jedy, atd.) nebo
jiné věci sloužící k páchání trestných činů anebo odčerpává výnosy z trestné
činnosti s cílem odstraňovat prostředky sloužící k páchání nebo podporování
trestné činnosti. Zabrání věci je druhem ochranného opatření, jehož podstatou
je, že se výrokem soudu odnímá vlastnické právo pachatele nebo jiné osoby k
věcem, které jsou v určitém vztahu, byť zprostředkovaném, k jím spáchanému
trestnému činu (k činu jinak trestnému), a toto vlastnické právo či obdobné
právo přechází na stát. U možnosti uložení ochranného opatření podle písmene c)
§ 101 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodný vztah zabírané věci, ohledně níž
přichází v úvahu její zabrání, k projednávanému trestnému činu, a nevyžaduje
se, aby věc nebo jiná majetková hodnota náležela pachateli (srov. § 135 tr.
zákoníku), proto může náležet komukoli, bez ohledu na to, zda měl vůbec nějaký
vztah k trestnému činu a jeho pachateli. Podmínkou zde však je, aby taková věc
splňovala kritéria uvedená v § 70 odst. 1 tr. zákoníku a aby se ve smyslu § 101
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nejednalo o věc, která přešla do vlastnictví
státu podle jiného právního předpisu. Pro to, aby mohlo být toto ochranné
opatření uloženo, je dále nutné, aby byla splněna některá z dalších dvou
alternativně stanovených podmínek, a to jednak, že taková věc ohrožuje
bezpečnost lidí nebo majetku, popř. společnosti, vyjadřující zájem jednotlivců
a společnosti na ochraně těchto statků, jež je třeba chránit zabráním takových
věcí, a jednak že jde o věc, která slouží ke spáchání zločinu.
Pokud obviněný v dovolání namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro
uložení ochranného opatření ve formě zabrání věcí zajištěných při prohlídce
jiných prostor podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť uložení tohoto
ochranného opatření nevyžadovala bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě
společnosti anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu, k tomu
je třeba uvést, že stanovená zákonná podmínka, že „jde o věc, která slouží ke
spáchání zločinu“ neznamená, že takové věci již pachatel k činu, kterým byl
uznán vinným, užil, ale vyjadřuje se v ní obecná možnost, že s uvedenými věcmi
může být nějaký jiný závažný trestný čin – zločin spáchán. Vychází se přitom z
povahy, konkrétního určení a účelu věci, k němuž svou povahou slouží. Právě
charakter a z něho vycházející předpoklad užití takové věci může být pro
spáchání kdykoliv jindy a kýmkoliv jiným určující.
Uvedení zmíněné podmínky podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do trestního
zákoníku jako kritéria pro uložení ochranného opatření rozšířilo původní
možnosti zabírat věci. Záměrem zde byla právě snaha využití tohoto ochranného
opatření u drogových deliktů, ale i jiných závažných trestných činů (např.
dětské pornografie), aby byla pokryta potřeba zabrat i věci (popř. jiné
majetkové hodnoty), které sice bezprostředně neohrožují bezpečnost lidí nebo
majetku, popř. společnosti, ale jsou určeny nebo mohou být určeny k spáchání
zločinu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1201). K tomu srov. též rozhodnutí pod č.
34/2015-II. Sb. rozh. tr.
Není pochyb, že věci, které byly v projednávané věci při prohlídce
jiných prostor zajištěny a jsou ve výroku o uložení uvedeného ochranného
opatření vymezeny (viz jejich specifikace na č. l. 2 – 28 výroku rozsudku),
mohou sloužit ke spáchání např. zločinů podle § 283 odst. 2, 3, 4, 5 tr.
zákoníku (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy), event. přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284
odst. 4 tr. zákoníku, nebo zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku, apod.
Takový závěr lze učinit z povahy konkrétního určení a účelu věcí, které byly
zabrány, byť se mezi těmito věcmi jak obviněný namítá, konopná semena
neobjevují, neboť z charakteru a množství těchto věcí je zřejmé, že by jejich
případné užití mohlo vést k činům svojí povahou i rozsahem dosahujícím
nebezpečnosti naznačených kvalifikovaných trestných jednání, tj. zločinů (k
tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo
1217/2014). Na základě provedeného dokazování dospěl nalézací soud ke správnému
závěru, že je proto namístě zasáhnout postupem podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku a ve výroku rozsudku uvedené věci postihnout ochranným opatřením
zabrání věci.
Na základě těchto právních úvah Nejvyšší soud dospěl ke shodnému závěru, který
soudy obou stupňů učinily v napadených rozhodnutích (srov. např. odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně na straně 29 a odůvodnění usnesení odvolacího
soudu na str. 25), a to, že jde o věci a předměty snadno využitelné k pěstování
konopí a jeho dalšímu zpracování do podoby tzv. marihuany, kdy vzhledem k
množství těchto předmětů by bylo možné uvažovat o produkci konopí v podstatě
průmyslovým způsobem. V daném případě tedy množství a charakter zabraných věcí
představuje hrozící nebezpečí, že budou využity ke spáchání výše již označených
zločinů. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu tak lze uzavřít, že zákonné
podmínky vyplývající z ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku byly
ve věci splněny. Nejvyšší soud proto shledal i v tomto směru napadená
rozhodnutí zcela správnými a korespondujícími se zákonem (viz též nález
Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 12/03).
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze
dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou
alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento
dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím
napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byly dány
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř.]. Uplatnění tohoto
dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Lze tak konstatovat, že vzhledem k tomu, že obviněný svými výhradami nenaplnil
uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., nemohl být
dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jím užité druhé
alternativě.
Jelikož Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí ani řízení jim
předcházející netrpí vytýkanými ani jinými právně relevantními vadami, dovolání
obviněného M. J. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší
soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu