11 Tdo 879/2015-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července
2015 o dovolání obviněného F. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
15. 12. 2014, sp. zn. 8 To 537/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Sokolově pod sp. zn. 2 T 93/2014, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 T 93/2014,
byl obviněný F. M. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, na podkladě skutkového zjištění v rozsudku
uvedeném, za což byl odsouzen podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání osmnácti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl současně
vysloven trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 až 5
výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v
Plzni rozsudkem ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 8 To 537/2014, podle § 258 odst. 1
písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a podle § 259 odst. 3 tr. ř.
znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem šíření toxikomanie podle
§ 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to
na podkladě skutkového zjištění, že obviněný jako majitel a prodavač v kamenném
obchodě GROW SHOPU v Chodově, T. .... v okrese S., a na veřejně přístupných
internetových stránkách www.growshop-ok.cz, nejméně od 31. října 2012 do 4.
listopadu 2013 nabízel k prodeji semena kultivarů konopí indického, ze kterých
lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, což je psychotropní látka uvedená
v seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a současně nabízel materiál
určený pro pěstitele a konzumenty marihuany, konkrétně mobilní pěstírny,
prostředky k podpoře růstu (zeminu, hnojiva, květináče, zavlažovací systémy,
tepelná a světelná zařízení, filtry, technologie pro ventilaci, spínací a
časovací hodiny a ventilátory), a dále propagační materiály s obrázky květů
marihuany, kuřácké potřeby pro kouření marihuany, informace o době růstu, o
způsobu pěstování, o vlastnostech a účincích semen, včetně obecného či
konkrétního budoucího obsahu THC v rostlině, a činil tak proto, aby v
zákaznících vzbudil chuť koupit si semena konopí, pěstovat rostlinu konopí a
pak kouřit marihuanu,
Za toto jednání obviněného odsoudil podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v
trvání osmnácti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku současně
vyslovil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 až 5
výroku rozsudku.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého
obhájce dovoláním, v němž uplatil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vytýká, že skutek
popsaný v rozsudku odvolacího soudu není možno podřadit pod ustanovení § 287
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dle jeho mínění podněcování spočívá v
tom, že někdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění
důležité povinnosti podle zákona. Podněcovatel se neobrací na individuálně
určenou osobu, ale na větší počet anonymních osob, což je rozdíl oproti návodu
k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pokud v případě
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
má podněcování vést k páchání některých z trestných činů uvedených v hlavě VII.
(§§ 283, 284, 285, 286 popř. dalších), pak z žádného jeho projevu nelze
dovodit, že by k páchání takovýchto trestných činů podněcoval. Pokud jakýmkoliv
způsobem inzeroval, co může nabízet k prodeji ve svém obchodě, dával pouze
případným budoucím zákazníkům na vědomí, jaké konkrétní zboží je jim schopen
prodat. Jestliže se zmiňoval o indickém konopí, toto nevlastnil, ať již ve
formě semen nebo rostlin, a tudíž je nemohl ani nabízet. Rovněž věci, ohledně
nichž byl v napadeném rozsudku krajského soudu vysloven trest propadnutí věci,
je možno koupit v jakémkoliv obchodě jejich prodejem se legálně zabývajícím. Z
ničeho není rovněž zřejmé, že i kdyby vlastnil a prodával semena či rostliny
konopí, že by je prodal komukoliv, kdo o ně projevil zájem, aniž by přitom
zkoumal, zda kupující má oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními
látkami dle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb. v platném znění. Závěr krajského
soudu, že chtěl v zákaznících vzbudit chuť koupit si semena konopí, pěstovat
rostlinu konopí a pak kouřit marihuanu, označil za nepodloženou spekulaci.
Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 8
To 537/2014, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k
dovolání obviněného uvedl, že námitky, jimiž na podkladě soudy zjištěného
skutkového stavu zpochybnil právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uplatněnému
dovolacímu důvodu odpovídají, dovolání však považuje za neopodstatněné. Pokud
obviněný odmítl interpretaci pojmu podněcování tvrzením, že takové jednání by
mělo směřovat k páchání jím vyjmenovaných tzv. drogových trestných činů, tento
předpoklad státní zástupce označil za nesprávný, neboť se pojí spíše s pojmem
podněcování ve smyslu ustanovení § 364 tr. zákoníku. Zdůraznil, že smyslem
zakotvení skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie je primárně ochrana
společnosti před obecně škodlivými důsledky zneužívání návykových látek, nikoli
ochrana společnosti před pácháním trestných činů bezprostředně souvisících s
výrobou, distribucí a jiným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy. V tomto ohledu připomněl vymezení pojmu podněcování ve vztahu k § 287 tr. zákoníku v Komentáři k tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903). Současně dovodil, že byť lze obecně
s obviněným souhlasit, že z jeho projevu podněcování k páchání jiných
„drogových trestných činů“ nevyplývá, pro jeho trestní odpovědnost za šíření
toxikomanie je to však bezvýznamné. Rovněž tvrzení, že semena konopí
nevlastnil, nemá podle státního zástupce na jeho trestní odpovědnost
bezprostřední vliv, neboť obsahem skutkové podstaty daného přečinu je
podněcování ke škodlivému zneužívání návykových látek, nikoli obchod s
komoditami, jež mohou sloužit k nedovolenému pěstování konopí. Obviněnému byl
uvedený přečin přisouzen ve variantě, že měl jiného podněcovat ke zneužívání
jiné návykové látky než alkoholu a takový čin spáchal veřejně přístupnou
počítačovou sítí. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že smyslem činnosti
obviněného byla podpora užívání konopí (jež je samo o sobě omamnou látkou ve
smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013), obsahující účinnou látku tetrahydrocannabinol, jež je látkou
psychotropní ve smyslu zákona o návykových látkách. Znak podněcování obviněný
konkrétně naplnil tím, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí
nabízel i semena rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které nebyly určeny k
technickým účelům a současně nabízel materiály evidentně určené pro pěstitele a
konzumenty marihuany. Popsané prostředky nabízel v nezaměnitelném kontextu,
jenž zcela zjevně směřoval k podpoře pěstování a užívání konopí, a to právě
specificky pro jeho psychoaktivní účinky. Skutečnost, že obdobné předměty je
možno získat i jinde a jiným způsobem není významná, neboť od běžného prodeje
pěstitelských potřeb jednání obviněného odlišoval právě specifický úmysl
spočívající v podněcování k produkci a zneužívání konopí právě pro jeho
psychoaktivní účinky. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
8 Tdo
1217/2014 státní zástupce konstatoval, že obviněný svým jednáním naplnil
objektivní stránku přisouzeného přečinu, neboť již samo nabízení uvedených
předmětů vyjadřovalo vůli obviněného, aby si další osoby takové předměty
pořídily ke škodlivému zneužívání dané návykové látky. S odkazem na závěry
Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002 podotkl, že obviněný své
námitky uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se jimi
podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Závěrem proto
navrhl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v
zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a
bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv.
skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného týkající se nesprávné právní
kvalifikace jeho jednání jako přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení
skutku a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně
neopodstatněné.
Přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než
alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak
podněcuje nebo šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí,
veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině
připomenout, že objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti
a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek
jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v § 130 tr. zákoníku
tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní
látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo
rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie
podle § 287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich
pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí
reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav
směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba,
aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být
kterákoliv fyzická osoba. Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou
povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo
šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný
účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující
použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i
veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně
se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou
náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle
může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností,
ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v
jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový
projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol
lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob
tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu
(ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i
skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování
návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev
vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u
svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u
těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha:
C. H. Beck, 2012, s. 2903).
Podle § 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku platí, že trestný čin je spáchán
úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit
nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může
takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím
srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření
pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo
ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud
konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě
výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz její doslovná citace v
úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,
jehož se dopustil tím, že „podněcoval jiné ke zneužívání jiné návykové látky
než alkoholu a dílem čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Na tomto
místě je třeba připomenout zjištění soudů nižších stupňů, které výstižně
vyjádřily znaky předmětného přečinu tak, že obviněný ve svém kamenném obchodě
GROW SHOP a na veřejně přístupných internetových stránkách www.growshop-ok.cz,
nabízel k prodeji jednak feminizovaná semena kultivarů konopí indického, ze
kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem účinné látky
tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“), která je uvedena v příloze č. 4 k
zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních
látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak i ucelený sortiment evidentně
sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí. Znak podněcování pak konkrétně
naplnil tím způsobem, že k prodeji nabízel především feminizovaná semena
kultivarů konopí indického, která nebyla určena k technickým účelům, ale ze
kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, přičemž takto zjištěná a
provozovaná obchodní činnost směřovala k prodeji semen konopí za účelem jeho
pěstování k toxikomanickým účelům. Obviněný na svých stránkách rovněž tento
prodej podporoval podrobným popisem u jednotlivých rostlin zahrnující podíl
THC, účinky konopí, způsob pěstování, produkci omamné látky na jednu rostlinu,
u každé nabízené odrůdy konopí na internetových stránkách navíc uvedl fotku
vzrostlých rostlin ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých odrůd konopí
včetně způsobu jejich užívání a vychvalování vlivu na lidský organismus. Neuváděl však žádné odrazující informace ani objektivní informace o negativním
působení a zdravotních důsledcích užívání marihuany. Účelem popisků
jednotlivých semen konopí indického bylo seznámit zákazníka s možnostmi získání
publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního druhu semene a dát
mu vodítko k jejich výběru. V tomto ohledu je nerozhodné, zda obviněný text
popisků sám vymýšlel či zda jej pouze kopíroval z jiného dostupného zdroje. Rovněž je zřejmé, že nabízená semena nebyla zjevně určena ke sběratelským
účelům, ale pro pěstitele a konzumenty marihuany, přičemž informace uváděné na
stránkách jeho internetového obchodu byly zaměřeny na specifický okruh
zákazníků, tj. tyto informace byly adresovány poučeným lidem, pro něž mohou být
důležité konkrétní informace o jednotlivých specifických odrůdách rostlin.
V
uvedených popiscích obviněný totiž rovněž pochvalným způsobem hodnotil nejen
rychlost dosažení výpěstku v počtu dnů, produkci rostliny, ale zejména obsah
THC ve výpěstku a konkrétní účinky vypěstované drogy. Obviněný navíc jako
doplňkový nabízel celý sortiment zboží, které je určeno k pěstování, následnému
zpracování či užívání konopí, konkrétně mobilní pěstírny, prostředky k podpoře
růstu (zeminu, hnojiva, květináče, zavlažovací systémy, tepelná a světelná
zařízení, filtry, technologie pro ventilaci, spínací a časovací hodiny a
ventilátory), jakož i propagační materiály s obrázky květů marihuany a kuřácké
potřeby pro kouření marihuany. Je tedy evidentní, že se jednalo o obchod, v
němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy -
marihuany, nikoliv o obchod pro sběratele, přičemž obrat z této jeho činnosti
činil 1/3 celkového obratu všech jeho podnikatelských aktivit. Je tedy zjevné,
že obviněný vyvíjel takovou činnost, při jejímž provozování věděl, že může
ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby si koupily semena, která nabízel,
rovněž i zařízení, které k pěstování ve své prodejně měl k dispozici, a to v
celém uvedeném sortimentu. Tím, že zájemcům, svým zákazníkům, předkládal
jednoduchý návod a možnost zakoupit si v jeho obchodě v zásadě vše, co je k
pěstování konopí a k vypěstování této rostliny zapotřebí, a to i tím, že vedle
těchto prostředků směřujících k pěstování konopí současně nabízel i další
prostředky sloužící ke kouření marihuany, snažil se v potencionálních zájemcích
vyvolávat zcela konkrétní a zřejmé nutkání uvedené zboží zakoupit a vlastním
přičiněním si posléze tuto rostlinu pro její využití jako drogy bez větších
potíží vypěstovat. Je třeba zdůraznit, že jeho jednání směřovalo vůči osobám
zajímajícím se o marihuanu a podněcovalo je k vlastnímu pěstování konopí jako
rostliny způsobem, jenž měl jeho pěstitelům zajistit maximální možný výnos, a
tudíž co možná největší množství z rostlin získané drogy v co možná nejlepší
kvalitě, přičemž k tomu, jak mají zájemci postupovat, měli rovněž od pachatele
vcelku jasný návod. Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se
snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k
tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí
kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl
tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové
látky THC, což lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
V tomto kontextu lze upozornit též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014, z něhož vyplývá, že: „pro naplnění znaku
podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, jenž
je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji
prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež
předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují (např. listy konopí s vysokým
obsahem THC), ale postačí, pokud veřejně prezentují ucelený sortiment takových
produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a
psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní
látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (např.
znázorněním kvetoucího nebo plodonosného vrcholíku rostliny konopí).
Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém
souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky
jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k
takovému účinku skutečně došlo (k tomu obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo
1218/2014, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném
případě byly znaky objektivní stránky obviněnému přisouzené skutkové podstaty
bezezbytku naplněny a v rozsudku odvolacího soudu i přiléhavě vyjádřeny. Po
subjektivní stránce bylo v jednání obviněného správně shledáno zavinění ve
formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, což
koresponduje s tím, že chtěl své výrobky za účelem zisku (byl jednatelem i
vlastníkem obchodní firmy Centrální Krušnohoří, s. r. o.) prodávat, a může
svědčit o tom, že jeho prvotním záměrem nebylo přímo chtěně navádět jiné ke
toxikomanii, ale činil tak v nepřímém úmyslu, jímž jiné podněcoval k
toxikomanii, protože byl srozuměn s tím, že k takovému účinku může ze všech
výše rozvedených důvodů dojít. Nejvyšší soud nižším soudům přisvědčil, pokud
takto zjištěné skutkové okolnosti shodně vyhodnotily ve smyslu znaků skutkové
podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku, jež považovaly za naplněné zejména pro povahu celého
nabízeného sortimentu.
Nejvyšší soud, který se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, považuje za
nutné nad rámec již dříve uvedeného k námitkám obviněného zdůraznit, že soudy
zcela správně ve svých úvahách vycházely z povahy všech zjištěných skutečností,
když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky
určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou
stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti
obviněného, že nabízené zboží má za účel přilákat především zájemce o marihuanu
jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé
rostliny. Jestliže obviněný namítá, že žádná semena nevlastnil ani neprodal,
Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným názorem státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání a s odkazem na již výše
citovanou judikaturu Nejvyššího soudu konstatuje, že ačkoliv nebylo prokázáno,
že by nějaká semena konopí indického prodal, nemá tato skutečnost na jeho
trestní odpovědnost bezprostřední vliv, neboť obsahem skutkové podstaty
předmětného přečinu není vlastní obchod s komoditami, jež mohou sloužit k
nedovolenému pěstování konopí, ale podněcování ke škodlivému zneužívání
návykových látek. Podstatné totiž je, že možnost prodat zmíněná semena konopí
měl, ač k tomu nedisponoval nutným oprávněním a musel tedy vědět, že svým
jednáním obchází zákon č. 167/1998 Sb. Navíc z propagačních materiálů, které
obviněný stahoval z internetu a umísťoval na vlastní stránky, mu muselo být
známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s mimořádně vysokým obsahem
THC. Věděl tedy, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem,
a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn. Ve shodě se závěry soudů
nižších stupňů Nejvyšší soud bezpředmětnou shledal též námitku obviněného, že
propagační materiály k pěstování indického konopí volně přístupné na
internetových sítích nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie či
podněcovat ke zneužívání návykových látek, stejně jako tvrzení, že věci,
ohledně nichž bylo vysloveno propadnutí, jsou běžně dostupné ke koupi v
jakémkoli obchodě.
Nadto je třeba zdůraznit, že citované námitky obviněný uplatnil již v
předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou učinil v řízení
před soudy obou stupňů, a především byly podstatou odvolání, které podal proti
rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby,
se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v
podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a
správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve
smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor
rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková
zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro
posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí
žádnou z hmotně právních vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní
posouzení předmětného skutku.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl
oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík