USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněného A. H. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 12 To 52/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 77/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 1 T 77/2023, byl obviněný A. H. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem III. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem IV. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 (padesáti čtyř) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byla zabrána ve výroku rozsudku specifikovaná puška.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že I. v dosud přesně nezjištěné době nejméně v průběhu roku 2022 do doby svého zadržení dne 5. 2. 2023 na různých dosud přesně nezjištěných místech v soudním XY, opakovaně neoprávněně vyráběl drogu pervitin z různých léků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin a z dalších chemikálií a věcí potřebných k výrobě, které si opatřoval, vyrobenou drogu částečně užíval pro vlastní potřebu a částečně ji neoprávněně poskytl další osobě, a to P.
F., kterému opakovaně prodal dosud přesně nezjištěné množství drogy pervitin nejméně v jednom případě dne 17. 1. 2023 množství 2 gramy za částku 3 000 Kč u prodejny Albert v XY a v lednu 2023 množství 5 gramů za částku 5 000 Kč v Praze na XY u kostela, a za účelem distribuce drogy pervitinu v přesně nezjištěné době do svého zadržení dne 5. 2. 2023 v XY, v době silniční kontroly hlídkou Mobilního dohledu Celního úřadu pro Středočeský kraj, přechovával v zavazadlovém prostoru vozidla pod zavazadlovým krytem rezervního kola v látkovém příručním batohu drogu pervitin, a to 8 ks plastových sáčků s obsahem mokré čpící mírně nažloutlé sypké krystalické látky v celkovém množství 395,5791 gramu (po dosušení množství 337,9583 gramu), ve které byla zjištěna účinná látka metamfetamin v koncentraci 80,30%, tedy 271,38 gramu, a u sebe uschovanou drogu pervitin v 1ks plastového sáčku o hmotnosti 1,2185 gramu (po dosušení množství 1,1424 gramu), ve které byla zjištěna účinná látka metamfetamin v koncentraci 80,22%, tedy 0,92 gramu, tedy celkové zjištěné množství látky metamfetamin bylo 272,30 gramu, výše popsaného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem soudce Okresního soudu v Kladně ze dne 9.
5. 2019, sp. zn. 1 T 80/2019, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2019, odsouzen pro spáchání zločinu dle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 19. 12. 2021, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, II. dne 5.
2. 2023 ve 13:05 hodin v XY, řídil motorové vozidlo tovární značky BMW 330XD combi, registrační značky XY, jehož vlastníkem je jeho matka C. L., přestože věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 T 98/2018, který nabyl moci dne 1. 10. 2018, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců, přičemž jeho běh započal dne 1. 10. 2018, a následně byl přerušen z důvodu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v době od 19.
12. 2018 do 19. 12. 2021, a dále jeho běh pokračoval od 19. 12. 2021, přičemž ke dni 5. 2. 2023 nebyl vykonán, a dále věděl, že mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to na dobu 24 měsíců byl uložen i dalším rozsudkem a to rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 1 T 160/2018, který nabyl právní moci dne 12. 12.
2018, jehož běh započal dne 12. 12. 2018, a následně byl přerušen z důvodu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v době od 19. 12. 2018 do 19. 12. 2021, a dále jeho běh pokračoval od 19. 12. 2021, tedy ke dni 5. 2. 2023 nebyl taktéž vykonán,
III. v přesně nezjištěné době do 5. 2. 2023, kdy byl zadržen, si dosud nezjištěným způsobem opatřil řidičský průkaz Slovinské republiky, č. XY, na jméno A. N. s datem narození XY a s datem platnosti od 17. 11. 2021 do 17. 11. 2031, a průkaz totožnosti občana Slovinské republiky, č. XY na jméno A. N. s datem narození XY a s datem platnosti od 22. 9. 2021 do 22. 9. 2031, přičemž na obou dokladech je umístěna reálná fotografie obviněného, tyto doklady přechovával u sebe a dne 5. 2. 2023 při kontrole hlídkou Mobilního dohledu Celního úřadu pro Středočeský kraj, ve 13:05 hodin v XY, se těmito doklady prokázal, přičemž oba doklady jsou padělky,
IV. od přesně nezjištěné doby do 19:58 hodin dne 17. 1. 2023 přechovával u sebe na různých přesně nezjištěných místech bez povolení pušku obojetnici typu Lankaster německé výroby, složenou ze dvou zbraní, se stopami mechanického opotřebení a po korozi, kdy zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví balistika, bylo zjištěno, že zbraň je v předloženém stavu funkční a střelbyschopná, patří do skupiny dlouhých palných zbraní kombinované ráže kulová a broková, a podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, se jedná o dlouhou palnou střenou zbraň, která dle § 3 a § 6 téhož zákona odpovídá svou konstrukcí a provedením zbraním řazeným do kategorie C, tedy jde o zbraň, kterou může vlastnit, držet a nosit, na základě ohlášení, pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo držitel zbrojní licence a taková zbraň musí být zaregistrována, přičemž obžalovaný žádný průkaz ani licenci nevlastní, zbraň není v centrálním registru zbraní evidována, a tuto zbraň obžalovaný prodal dne 17.
1. 2023 v XY v místě bydliště obžalovaného jako historickou zbraň na ostré náboje za částku 25 000 Kč P. F., který ji následně odevzdal Policii České republiky.
3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 12 To 52/2024, o odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům pod body I. a IV., které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný v dovolání konkrétně namítal, že ve věci zcela absentují jakékoliv právně i skutkově relevantní přezkoumatelné důkazy o jeho vině. Soudy nižších stupňů porušily základní zásady trestního řízení vyjádřené především v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., jeho právo na spravedlivý proces a stejně tak i princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. Obviněný je přesvědčen, že v jeho věci je dána existence extrémního rozporu.
6. Ve vztahu k jednání označenému pod bodem I. soud prvního stupně i soud odvolací rezignoval na bližší zkoumání naplnění znaků trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V rozporu se zákonem obecné soudy vycházejí ve svých rozhodnutí z důkazů, které nebyly řádným způsobem v rámci hlavního líčení provedeny. Ačkoli nedošlo k návrhu obhajoby na provedení dalších podstatných důkazů, které by jistě ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. skutkový stav věci pro účely rozhodnutí lépe rozkryly, došlo zcela nepochopitelně i k zamítnutí obžalobou navrhovaných důkazů. Dovolatel rozporuje od počátku hlavního líčení naplnění subjektivní stránky trestného činu a uvádí konkrétní jméno osoby (N. G.), která měla předmětný osobní automobil v užívání. Soudy nepřivolily k ověření takové skutečnosti jeho výslechem. Za další podstatné opomenutí soudu prvého stupně obviněný považuje zamítnutí návrhu na výslech svědkyně Bacílkové, která se mohla vyjádřit ke způsobu kontrol a ztotožňování osob nakupujících v prodejně DORAPIS a odstranit pochybnost plynoucí z výpovědi obviněného stran způsobu ztotožňování kupujících na jednotlivá IČ. Uvedené je s ohledem na charakter věci zcela neopomenutelným důkazem. Další dovolatelem tvrzenou pochybností je opomenutí výslechu policistů z místně příslušné SKPV, kteří měli z místa činu odvážet zajištěnou krystalickou látku, kdy s ohledem na tvrzení jak obviněného, tak těchto svědků, je evidentní, že došlo k pochybení v rámci zajišťování věcné stopy, kterou je předmětná krystalická látka. V rámci manipulace s uvedenou látkou došlo podle názoru obviněného k nedostatečnému zajištění stopy, která nebyla odborným způsobem zapečetěna a uložena do příslušného sáčku. Dovolatel má za to, že odvolací soud pochybil, neboť měl dospět s ohledem na zásadu in dubio pro reo k závěru o nutnosti vrácení věci k doplnění dokazování soudu prvého stupně nebo měl sám na podkladě zjištěného skutkového stavu rozhodnout při zrušení rozsudku soudu prvého stupně ve vtahu k dovolateli zprošťujícím rozsudkem.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 To 52/2024-393, zrušil, podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby Okresnímu soudu v Kladně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že Okresní soud v Kladně realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal.
9. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování uvedla, že rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, když s návrhy obviněného na doplnění dokazování se soudy obou stupňů velmi podrobně vypořádaly.
10. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
14. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
15. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2 odst. 6
tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.
17. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
18. Podle názoru Nejvyššího soudu v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. rovněž bod 11 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně) a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 23 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Námitky dovolatele již byly rozebrány v rámci nalézacího a potvrzeny v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy se jimi dostatečně zabývaly. Lze tak jen ve stručnosti připomenout, že jednání obviněného bylo prokázáno výpovědí svědka P. F., prvotním záznamem o kontrole vozidla, které řídil obviněný, kdy se ve vozidle nalézala řada nádob s látkami, které se běžně k výrobě metamfetaminu užívají. Nadto je třeba doplnit, že pokud se týká naplnění subjektivní stránky jednání obviněného, lze plně odkázat na body 24 a 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ve vztahu k namítanému způsobu zajištění věcí a následnému nakládání se zajištěným materiálem se Nejvyšší soud plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v bodě 24 a odvolacího soudu v bodě 13 odůvodnění jejich rozhodnutí. Provedenými důkazy tedy byla trestná činnost obviněného plně prokázána s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
19. Nejvyšší soud v návaznosti na shora uvedené považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na skutková zjištění plynoucí z provedených důkazů a jejich právní hodnocení, jak je zachytil soud prvního stupně zejména v bodech 23 a násl. odůvodnění svého rozhodnutí a odvolací soud v bodech 12 a násl. odůvodnění svého rozhodnutí.
20. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně (k tomu srov. rekapitulaci odvolání obviněného v bodě 5 odůvodněné rozhodnutí odvolacího soudu), je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakujeli obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech. Soudy proto nepochybily, pokud neaplikovaly pravidlo in dubio pro reo.
22. Nejvyšší soud dále doplňuje, že z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy nižších stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného.
23. Nelze tedy přisvědčit obviněnému ani ve vztahu k těm námitkám, v nichž uváděl, že v projednávané věci existují extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které z nich oba soudy vyvozují a že postup soudu druhého i prvního stupně při hodnocení důkazů je nepřezkoumatelný.
24. Nejvyšší soud tedy po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace v podstatě pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.
25. V rámci své námitky směřované vůči procesu dokazování obviněný rovněž namítl vadu v podobě existence tzv. opomenutých důkazů.
26. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.
27. Podle zjištění Nejvyššího soudu je v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy, resp. návrh na jejich opětovné provedení, by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů (viz body 18–21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 9 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
28. Námitku obviněného stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí návrhů obhajoby na provedení důkazu opětovným výslechem některých svědků je na místě označit za zcela irelevantní, jelikož podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu vyplynulo, že soudy nižších stupňů nikterak neopomenuly rozhodnout o každém z důkazů, jejichž provedení obviněný či jeho obhajoba výslovně žádali, když odmítnutí obhajobou učiněných důkazních návrhů také dostatečně odůvodnily.
29. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zapsal, že podané dovolání směřuje rovněž ve vztahu ke skutku označeném pod bodem IV. rozsudku soudu prvního stupně, aniž by však uvedl jakékoliv konkrétní námitky. Nejvyšší soud ovšem není oprávněn za obviněného domýšlet a dotvářet dovolací argumentaci, neboť odpovědnost za formulaci dovolání leží primárně na obviněném, a proto z hlediska jen formálně uvedeného napadení skutku pod bodem IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně, se bez konkrétních námitek v této části přezkoumávaným rozhodnutím nezabýval.
30. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 To 52/2024-393, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 1 T 77/2023-361, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného A. H. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31.10.2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu