USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 o
dovolání obviněných 1) P. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve
výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 2) M. K., nar. XY ve XY, trvale
bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 15 To 24/2018, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec pod
sp. zn. 57 T 3/2013, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K.
odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. R.
odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne
28. 11. 2017, č. j. 57 T 3/2013-3841, byl obviněný P. R. pod body I. a II.
uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložen rovněž
trest propadnutí věci, a to zelené rostlinné hmoty o hmotnosti 4,54 g a
metamfetaminu o celkové hmotnosti 15,98 g, jakož i finanční částky ve výši
226.700 Kč, uložené na bankovním účtu č. 6015-3024411/0710.
2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec byl
obviněný M. K. pod body I. a IV. uznán vinným zvlášť závažným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za
to byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku
odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku odsouzen
k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové
části citovaného rozsudku krajského soudu. Současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 5. 2015, č. j. 6 T 196/2013-408,
ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze
dne 6. 8. 2015, č. j. 55 To 287/2015-434 (jímž byl jmenovaný obviněný uznán
vinným přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §
49 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen rovněž
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15
měsíců.
3. Za identickou trestnou činnost byli týmž rozsudkem krajského soudu
odsouzeni rovněž spolupracující obviněný F. H., obviněná N. M., roz. K. a
obviněný J. J.
4. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
Liberec podali odvolání jak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství
v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, tak obvinění P. R., M. K., J. J. a N. M.
5. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2018, č. j. 15 To
24/2018-3999, z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu prvního
stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil ohledně obviněných P.
R., M. K., J. J. a N. M., a to v celém rozsahu, a podle § 261 tr. řádu též
ohledně spolupracujícího obviněného F. H. Poté podle § 259 odst. 3 tr. řádu při
zachování výroku o vině nově rozhodl o trestu ve vztahu k osobě obviněného P.
R. tak, že jej podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí
svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Současně mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí
věci, zahrnující metamfetamin o celkové hmotnosti 15,98 g, peněžní prostředky
ve výši 226.700 Kč uložené na bankovním účtu č. XY a částku ve výši 101.200 Kč
uloženou na bankovním účtu č. XY. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
vrchní soud vylovil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věci, a to zelené
rostlinné hmoty o hmotnosti 4,54 g.
6. Týmž rozsudkem vrchního soudu byl obviněný M. K. při zachování výroku
o vině odsouzen podle § 284 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku se
zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, v podobě věcí taxativně
vyjmenovaných ve výrokové části citovaného rozsudku odvolacího soudu. Mimo to
vrchní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne
26. 5. 2015, č. j. 6 T 196/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v
Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 55 To 287/2015,
jímž byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) a podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §
73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců.
7. Týmž rozsudkem vrchního soudu pak bylo nově rozhodnuto i ohledně
trestů uložených ve vztahu k osobám spolupracujícího obviněného F. H., stejně
jako obviněných N. M. a J. J.
8. Pro úplnost je vhodné dodat, že výše uvedená rozhodnutí nebyla v dané
trestní věci jediná, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o vině i
trestu ve vztahu k výše uvedeným obviněným již rozsudkem ze dne 13. 6. 2014, č.
j. 57 T 3/2013-2732. Tento rozsudek však byl následně napaden odvoláním státní
zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci (podaným jednak v neprospěch obviněných P. R., M. K., M. K., J. J. a N.
M., jakož i ve prospěch spolupracujícího obviněného F. H.), stejně jako
odvoláními obviněných P. R., M. K., F. H., N. M. a M. K. O těchto řádných
opravných prostředcích přitom rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19.
1. 2015, č. j. 11 To 114/2014-2972, a to tak, že z podnětu podaných odvolání
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu v celém rozsahu
zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad
Labem – pobočce Liberec k novému rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky Liberec ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 57 T 3/2013, byla
trestní věc obviněného M. K. podle § 23 odst. 1 tr. řádu posléze vyloučena k
samostatnému projednání, když do současné doby nebylo o vině tohoto obviněného
pravomocně rozhodnuto.
9. Podle skutkových zjištění krajského soudu, která po doplněném
dokazování doplnil Vrchní soud v Praze, se obvinění P. R. a M. K. společně s
dalšími výše uvedenými obviněnými dopustili předmětné trestné činnosti tím, že:
I. obvinění P. R., M. K. a F. H.
od září 2010 do 13. února 2012 M. K., který byl vyloučen k samostatnému
projednání a rozhodnutí, od září 2010 do svého zadržení dne 8. 6. 2011, N. M.
od června 2011 do 13. 2. 2012, J. J. od května 2011 do 13. 2. 2012, na různých
místech v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou, každý svým jednáním, přispěli
k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem
pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výroby a distribuce
psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž P. R. jednak obstaral
efedrin v době od září 2010 do března 2011, jednak financoval nákup pomůcek,
chemikálií, které na živnostenský list ve firmě V. nakupoval F. H., dále P. R.
financoval nákup léčiv s obsahem prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu
potřebných k výrobě pervitinu, pro které do Polska do května 2011 jezdil M. K.
a další neustanovené osoby, od června 2011 pak F. H. jako řidič, který přes
hraniční přechod XY vozil do Polska N. M., která před cestou převzala od P. R.
a M. K. peníze na nákup léčiv a nákup předem telefonicky domluvila, v Polsku
léčiva zakoupila a spolu s H. je dovezla do ČR, kde je předala výrobcům
metamfetaminu, přičemž M. K. a M. K. s pomocí J. J. vyráběli metamfetamin
přesně podle objednávek P. R. na různých místech v Libereckém kraji, nejvíce
uvnitř pronajatého bytu v XY, ulici XY, dále v pronajatých prostorách v XY,
ulici XY, v areálu firmy B. v Jablonci nad Nisou, ulici XY, v garáži u domu č.
p. XY, a v pronajatých prostorách v Liberci – XY., ulici XY v řadové
dvojgaráži, kdy po ukončení proces a výroby získaný metamfetamin z větší části
předávali P. R., který jej dále distribuoval a z menší části si jej nechávali
pro vlastní potřebu a pro své další prodeje drobným uživatelům, jak je
konkrétně popsáno níže:
1) v přesně nezjištěné době od září 2010 do března 2011 v Liberci – XY, ulici
XY, v řadové dvojgaráži M. K. společně s M. K. na amatérské chemické laboratoři
za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu,
kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor
hydrochlorid pseudoefedrinu, případně z efedrinu, uskutečnili nejméně 5 varů,
kdy vyrobili neoprávněně psychotropní látku metamfetamin (pervitin) po 800 g,
tedy v celkovém množství nejméně 4.000 g, tedy 2.000 násobek množství
považovaného za množství větší než malé, z takto vyrobené látky pervitin pak
předal obviněný M. K. v Jablonci nad Nisou v bydlišti obviněného R., XY ul.,
větší část obviněnému R., který ji dále distribuoval a zbytek si ponechal,
2) v přesně nezjištěné době od března 2011 do dubna 2011 v XY, ulici XY, v
prostorách areálu firmy B., které jim pronajal F. H., M. K. společně s M. K. na
amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného,
červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků
obsahujících prekursor hydrochlorid pseudoefedrinu nejméně 2x do měsíce
neoprávněně vyrobili psychotropní látku metamfetamin (pervitin) nejméně po 653
g, tedy v celkovém množství nejméně 2.613 g, tedy 1.306 násobek množství
považovaného za množství větší než malé, z takto vyrobené látky pervitin pak
předal obviněný M. K. v Jablonci nad Nisou v bydlišti obviněného R., XY ul.,
větší část obviněnému R., který ji dále distribuoval a zbytek si ponechal,
3) v přesně nezjištěné době od května 2011 do července 2011 v Hrádku nad Nisou,
ulici XY, v prostorách areálu firmy B., které jim pronajal F. H., M. K.
společně s J. J., který se podílel na extrahování efedrinu z roztoku
připraveného z rozmixovaných léčiv na amatérské chemické laboratoři za pomoci
toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny
fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících prekursor hydrochlorid
pseudoefedrinu nejméně 2x do měsíce neoprávněně vyrobili psychotropní látku
metamfetamin (pervitin) po 800 g, tedy v celkovém množství nejméně 4.800 g,
tedy 2.400 násobek množství považovaného za množství větší než malé, z takto
vyrobené látky pervitin pak předal obviněný M. K. v Jablonci nad Nisou v
bydlišti obviněného R., XY ul., větší část obviněnému R., který ji dále
distribuoval a zbytek si ponechal,
4) v přesně nezjištěné době od září 2011 do konce listopadu 2011 v Liberci,
ulici XY v bytě č. p. 352/2 nejméně v 8 případech a od konce listopadu 2011 do
počátku prosince 2011 v Jablonci nad Nisou, ulici XY, v garáži u domu č. p. XY,
nejméně ve 2 případech M. K. společně s J. J., který se podílel na extrahování
efedrinu z roztoku, připraveného z rozmixovaných léčiv na amatérské chemické
laboratoři za pomoci toluenu, acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu,
jódu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a léků obsahujících
prekursor hydrochloridu pseudoefedrinu neoprávněně vyrobili psychotropní látku
metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 1.600 g, tedy 800 násobek
množství považovaného za větší než malé, z takto vyrobené látky pervitin pak
předal obviněný M. K. v Jablonci nad Nisou v bydlišti obviněného R., XY ul.,
větší část obviněnému R., který ji dále distribuoval a zbytek si ponechal,
5) v přesně nezjištěné době od ledna 2012 do 13. 2. 2012 v XY, ulici XY, v
prostorách areálu firmy B., které jim pronajal F. H., M. K. společně s J. J.,
který se podílel na extrahování efedrinu z roztoku, připraveného z
rozmixovaných léčiv na amatérské chemické laboratoři za pomoci toluenu,
acetonu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, kyseliny fosforečné,
kyseliny chlorovodíkové a léku obsahujících prekursor hydrochloridu
pseudoefedrinu nejméně v 5 případech neoprávněně vyrobili psychotropní látku
metamfetamin (pervitin) po 800 g, tedy v celkovém množství nejméně 4.000 g,
tedy 2.000 násobek množství považovaného za větší než malé, z takto vyrobené
látky pervitin pak předal obviněný M. K. v Jablonci nad Nisou v bydlišti
obviněného R., XY ul., větší část obviněnému R., který ji dále distribuoval a
zbytek si ponechal,
6) v přesně nezjištěné době od června 2011 do února 2012 nejméně ve 23
případech P. R. sám nebo prostřednictvím M. K. předal N. M. finanční hotovost
nejméně 100.000,- Kč na nákup léků, ta následně telefonicky domluvila jejich
nákup v Polsku, kam ji odvezl F. H., přičemž částka ve výši 2.300.000,- Kč
odpovídá průměrnému množství 195.661 kusů tablet léku Cirrus s obsahem
prekursoru hydrochloridu pseudoefedrinu v množství 120 mg v jedné tabletě,
celkem tedy 23.479,32g hydrochloridu pseudoefedrinu, kdy hydrochlorid
pseudoefedrinu je uveden pro účely zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, jako prekursor v příloze I, kategorii 1 přímo použitelného předpisu
Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog a z uvedeného množství tablet
lze reálně s 80% výtěžností vyrobit nejméně cca 15.026,7648 g metamfetaminu,
tedy 7.513 násobek množství považovaného za množství větší než malé, následně s
léky N. M. nasedla jako spolujezdec do vozidla s německou registrační značkou
patřící neustanovené osobě a nechala se pod dohledem F. H. převést přes
hraniční přechod mezi Polskem a Českou republikou v XY, kde si v XY nebo v XY
před restaurací O. přesedla zpět k F. H. a tablety dovezla a předala výrobcům
M. K. a J. J.
přičemž tohoto jednání se dopustili bez příslušného povolení Ministerstva
zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy
psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních
látkách, který je uveden v příloze č. 5 ? zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků.
II. obviněný P. R. sám
1. v přesně nezjištěné době od roku 2007 do června 2012 v Jablonci nad Nisou,
ulici XY, v Liberci, ulici XY a dále na různých místech v Liberci, v
nezjištěném množství případů neoprávněně prodal D. B., nar. XY, psychotropní
látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 400 g,
2. v přesně nezjištěné době v únoru 2012 v Liberci, ulici XY v bytě č. p.
268/1, v jednom případě nechal na stole v kinder vajíčku Z. K., nar. XY,
psychotropní látku metamfetamin (pervitin) celkovém množství nejméně 1 g,
3. v přesně nezjištěné době od listopadu 2011 do 4. 7. 2012 v Jablonci nad
Nisou, ulici XY č. p. XY, v XY, ulici XY, ve XY u pekárny M., v Liberci XY, v
XY pod sjezdovkou a dále na různých místech Libereckého kraje nejméně ve 32
případech neoprávněně částečně prodal a částečně předal zdarma J. Š., nar. XY,
psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém množství nejméně 400 g,
4. od přesně nezjištěné doby do 9:35 hod. dne 10. 7. 2012, kdy byl zadržen
Policií ČR, v Liberci v ulici XY před domem č. p. XY neoprávněně přechovával
pro M. K., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém
množství nejméně 17,4 g,
přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva
zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy
psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních
látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků,
IV. obviněný M. K. sám
1. v přesně nezjištěné době od září 2011 do února 2012 v Liberci, ulici XY a
dále na různých místech v Liberci, v cca 20 případech částečně neoprávněně
prodal a částečně vyměnil za věci pocházející z trestné činnosti Š. Č., nar.
XY, (osoba dle §55 odst. 2 tr. řádu), psychotropní látku metamfetamin
(pervitin) po 5 - 10 g týdně, v celkovém množství nejméně 100 g,
2. v přesně nezjištěné době od srpna 2011 do února 2012 v Liberci, ulici XY v
bytě č. p. 268/1 a v Liberci, ulici XY, v přesně nezjištěném množství případů
neoprávněně předal zdarma Z. K., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin
(pervitin) v celkovém množství nejméně 10 g,
3. v přesně nezjištěné době od března 2011 do února 2012 v Liberci, ulici XY a
dále na různých místech v Liberci, v přesně nezjištěném množství případů
neoprávněně prodal J. N., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v
celkovém množství nejméně 8 g,
4. v přesně nezjištěné době od ledna 2012 do února 2012 v Liberci, ulici XY, v
přesně nezjištěném množství případů neoprávněně prodal po 10 g týdně za 8.000,-
Kč A. R., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin (pervitin) v celkovém
množství nejméně 80 g,
přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva
zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy
psychotropní látku zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních
látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků.
V podrobnostech popisu skutkového děje celé organizované skupiny přitom
Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na výrokovou část předmětného rozsudku
odvolacího soudu.
II.
Podaná dovolání a vyjádření k nim
10. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, č. j. 15
To 24/2018-3999, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky Liberec ze dne 28. 11. 2017, č. j. 57 T 3/2013-3841, podali obvinění P.
R. a M. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
11. Obviněný P. R. napadl rozsudek vrchního soudu v celém jeho rozsahu,
a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, neboť má za
to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a
současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
12. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
obviněný (pod bodem III. odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku)
namítl, že postupem odvolacího soudu byla porušena ustanovení o přítomnosti
obviněného u veřejného zasedání. Konkrétně k tomu došlo tím, že dne 18. 6. 2018
bylo u odvolacího soudu nařízeno jednání, ke kterému měl být předvolán. Místo
toho však byl o konání tohoto zasedání toliko vyrozuměn. V důsledku toho má
dovolatel za to, že mu odvolací soud odepřel právo vyjádřit se k prováděným
důkazům, čímž měla být porušena jeho zákonná práva, včetně ústavně zaručeného
práva na spravedlivý proces.
13. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
obviněný (pod body IV. až XI. odůvodnění podaného mimořádného opravného
prostředku) nejprve obecně namítl, že odůvodnění napadeného rozsudku nevyhovuje
zákonným požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. Dovolatel v tomto
odůvodnění postrádá podrobný rozbor skutkové podstaty, provázanost mezi
provedenými důkazy, přičemž namítá mimo jiné i vyvozování závěrů soudu z
pouhých premis. Vrchní soud rovněž pochybil, když zrušil rozsudek nalézacího
soudu, načež však ve svém rozhodnutí na jeho závěry odkazoval. Obviněný má za
to, že soud měl na hodnocení důkazů nalézacím soudem pouze navázat a připojit k
nim vlastní hodnocení provedených důkazů, což však odvolací soud neučinil.
Konkrétně pak dovolatel namítl, že v nyní projednávané věci došlo k porušení
zásad spravedlivého důkazu ze dvou důvodů, a to jednak s ohledem na tzv.
opomenutý důkaz, jakož i pro extrémní nesoulad skutkových zjištění s
provedenými důkazy.
14. Za opomenutý důkaz dovolatel považuje opětovné nevyslechnutí svědka
V. z Národní protidrogové centrály. V této souvislosti dovolatel uvedl, že jeho
obhajoba trvala na tom, aby měla k dispozici spisový materiál, ve kterém je
zachycena jeho činnost informátora, kterou vykonával právě pro jmenovaného
svědka. K tomuto spisu se však obhajoba dostala až po výslechu tohoto svědka v
řízení před soudem prvního stupně. Obviněný je však přesvědčen, že vložením
tohoto důkazu do spisu se zásadně změnila situace jeho obhajoby, která však
neměla možnost se tohoto svědka dotázat na důležité skutečnosti. Ačkoli
obviněný opakovaně žádal, aby tento svědek byl znovu vyslechnut – naposledy
během veřejného zasedání o odvolání dne 18. 6. 2018, byl jeho návrh vždy
zamítnut.
15. K námitce tzv. extrémního nesouladu obviněný namítl, že soudy
prvního i druhého stupně dospěly k závěru, že jako informátor předával zprávy
z drogového prostředí, zároveň však konstatovaly, že vyhodnocením těchto
informací bylo zjištěno, že obviněný předával informace stran úplně jiné
trestné činnosti. Dovolatel však namítá, že z předmětného spisu je zjevné, že
již od května (nikoli až od září) 2010 svým jednáním přispíval k fungování
organizované skupiny vytvořené za účelem výroby a distribuce metamfetaminu.
Zdůraznil také, že od počátku postupoval výhradně na základě příkazů V., jakož
i pod vlivem jím učiněného příslibu beztrestnosti. V důsledku toho také V.
podrobně informoval o průběhu trestné činnosti, přičemž akcentuje, že nikdy
nejednal z vlastní vůle.
16. Ve vztahu ke svému postavení je dovolatel stále přesvědčen o tom, že
požíval zákonné ochrany a pokud by tomu tak nebylo, dopustil se uvedeného
jednání v negativním právním omylu, který je omluvitelný. Navíc přiložený
policejní spis GIBS č. j. GI TC 633/2012 (který obsahuje např. vzájemnou
e-mailovou korespondenci) dokládá, že se tohoto omylu nemohl vyvarovat, neboť
skutečně věřil, že jedná v postavení policejního agenta. Dovolatel proto
shrnul, že bez přičinění V. by z jeho strany nedošlo k páchání trestné
činnosti, pročež je přesvědčen, že z jeho strany se jednalo o policejní
provokaci. Ačkoli si je obviněný vědom toho, že tato námitka je procesního
charakteru, přesto lze v tomto případě hovořit o takové vadě, jež svojí
intenzitou zasahuje do práva obviněného na spravedlivý proces.
17. Závěrem obviněný R. doplnil, že při rozhodování o vině a trestu měl
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec zrušit rovněž výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2018, č. j. 31 T
79/2015-1511, kterým byl uznán vinným přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
za jednání spáchané od r. 2014 do 8. 12. 2014, za které mu byl uložen peněžitý
trest. Vzhledem k tomu je dovolatel přesvědčen, že mu měl být ve vztahu k
tomuto odsuzujícímu rozhodnutí uložen souhrnný trest, když v nyní projednávané
věci byl vyhlášen rozsudek Krajským soudem v Liberci dne 13. 6. 2014 a další
rozsudek dne 28. 11. 2017, nicméně oba tyto rozsudky byly následně zrušeny
napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 18. 6. 2018. Jelikož tak v době
vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem neexistovalo v předmětné
věci žádné odsuzující rozhodnutí, měl být podle dovolatele uložen souhrnný
trest a v důsledku toho měl být zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního
soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2018, č. j. 31 T 79/2015-1511.
18. S ohledem na výše uvedené obviněný R. navrhl, aby Nejvyšší soud v
souladu s § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soud v
Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 15 To 24/2018, a podle § 265k odst. 2 tr.
řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l
odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřeném rozsahu
znovu projednal a rozhodl (pokud Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozhodnutí
nerozhodne sám ve smyslu § 265m tr. řádu).
19. K podanému dovolání obviněný P. R. následně doplnil přípis psaný
vlastní rukou ze dne 24. 11. 2018, v němž uvedl, že krajský i vrchní soud ve
svých rozhodnutích konstatovaly, že se v jeho případě o policejní provokaci
nejednalo. Proti tomu citoval část, o které se domnívá, že policejní provokaci
popisuje, když v rozsudku vyhlášeném ve věci vedené pod sp. zn. 57 T 3/2013 je
na straně 25 odůvodnění uvedeno, že soud provedl důkaz přepisem odposlechu z
akce Duch 1 a Duch 2. Z jejich obsahu je zřejmé, že mělo jít o předání 750 g
metamfetaminu ze strany obviněného osobě pod jménem P. Z SMS zpráv ze dne 11.
1. 2011 vyplývá, že obviněný spolupracuje s policií, konkrétně s V. a v
souvislosti s touto akcí nebude zadržen. Z další komunikace je nicméně zjevné,
že obviněný R. se vymkl kontrole, neboť k předávce došlo mimo kontrolu řídicího
orgánu, což tedy potvrzuje výpověď svědka V. Podle tvrzení dovolatele šlo
jednoznačně o prodej omamných a psychotropních látek řízený Policií ČR, když
fakt, co konkrétně bylo ono „vymknutí se kontrole“, soudy nezjišťovaly, ačkoli
tak činit měly.
20. Obviněný M. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6.
2018, č. j. 15 To 24/2018-3999 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky Liberec ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 57 T 3/2013) v celém
jeho rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že dotčené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze v podstatě vytkl věcně nesprávné
rozhodnutí o vině i trestu, neboť jak tvrdí – „nedopustil se jednání tak, jak
je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, a to podle právní kvalifikace soudu
druhého stupně“.
21. Na úvod odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel
poznamenal, že Vrchní soud v Praze poté, co rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí, pověřil krajský soud, aby
se opětovně zabýval skutečnostmi uváděnými obviněným H. ve vztahu k dalším
skutkovým zjištěním, a teprve na základě hodnocení těchto skutečností by měl
vyvodit řádně odůvodněný závěr. Podle obviněného však soud prvního stupně tento
závazný pokyn odvolacího soudu nesplnil, neboť nezjistil, jaké množství
pervitinu mělo být obviněným vyrobeno, přičemž se nezabýval znaleckým posudkem,
ani výslechem znalce RNDr. Michala Romana, CSc., aby zjistil množství
pervitinu, které mohlo být vyrobeno z tablet Cyrrus a Sudafet. Dovolatel tak
akcentuje, že ani jeden ze soudů nižších stupňů se komplexně nevypořádal s
otázkou celkového množství vyráběného pervitinu. Krajský soud ohledně této
otázky primárně vycházel z výpovědi obviněného H., a to přesto, že ten svoji
výpověď během řízení měnil. Vrchní soud tuto výpověď označil v kontextu
ostatních důkazů za osamocenou, nicméně stávající důkazní situaci
nepřehodnotil. Dovolatel je však přesvědčen, že v jeho kauze došlo k obratu,
který s sebou přináší nutnost nového zhodnocení všech provedených důkazů
jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K tomu však ani ze strany odvolacího
soudu nedošlo.
22. Ve vztahu k otázce množství vyrobeného metamfetaminu dovolatel
rovněž zdůraznil, že v prodejně V. bylo prokazatelně zakoupeno celkem 8 kg
jodu, přičemž ze znaleckého posudku vyplývá, že z 1 g elementárního jodu je
získáno 0,8 g metamfetaminu, pročež je jednoznačné, že celkově mohlo dojít
maximálně k výrobě 6,4 kg pervitinu. Nižší soudy však nezohlednily, že část
jodu, který obviněný H. ve V. zakoupil, byl určen pro jiné osoby, než které
byly v této věci odsouzeny, tzn. že ani tato skutečnost nebyla v rámci
uplatnění procesní zásady in dubio pro reo zohledněna.
23. Dovolatel rovněž namítl, že během dokazování nebyl proveden žádný
důkaz (např. odposlech telekomunikačního provozu), který by potvrdil existenci
organizované skupiny, navíc působící ve více státech. Ani spojitost mezi
dovolatelem na straně jedné a obviněnými M. K. a J. J. na straně druhé nebyla
provedenými důkazy dostatečně podložena.
24. Závěrem dovolatel znovu konstatoval, že jelikož odvolací soud
vyhodnotil výpověď obviněného H. jako nevěrohodnou, mělo dojít k novému
komplexnímu přehodnocení důkazů. K tomu však nemohlo dojít na základě jediného
veřejného zasedání, pročež i nadále přetrvává řada důvodných pochybností – a to
nejen ve vztahu k údajům o dovezených tabletách a zakoupených surovinách
(určených k výrobě drogy), ale především ve vztahu k možnému množství
vyrobeného pervitinu spolu s vyřešením otázky, kam tato látka následně zmizela.
Od toho se logicky odvíjí i otázka skutečného naplnění zákonného znaku užité
skutkové podstaty trestného činu „ve velkém rozsahu“. Vzhledem k řadě
přetrvávajících pochybností tak dovolatel závěrem podaného mimořádného
opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 15 To 24/2018, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.
57 T 3/2013, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
25. K oběma podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce činný
u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve
svém stanovisku ze dne 3. 1. 2020, sp. zn. 1 NZO 1038/2018-59, uvedl, že obě
dovolání obviněných i přes svůj rozsah ve většině námitek obsahově nenaplnily
žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
26. Většinu dovolacích námitek obviněného P. R. státní zástupce
vyhodnotil jako obsahově neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům podle §
265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. V prvé řadě státní zástupce odmítl námitku
konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, popsanou v bodě III.
podaného dovolání, neboť právě proto, že obviněný byl soudem o konání veřejného
zasedání toliko vyrozuměn, nebyla jeho účast nutná. Navíc v tomto veřejném
zasedání odvolací soud některé důkazy opakoval a na jejich podkladě dospěl ke
skutkovým zjištěním výhradně ve prospěch obviněných. Z materiálního hlediska
tak nemohla být dotčena práva obviněného na projednávání věci.
27. Námitky obviněného prezentované v bodech IV. a V. podaného dovolání
státní zástupce označil jako nepřípustnou polemiku s obsahem odůvodnění
napadeného rozsudku. Za vadu pak státní zástupce nepovažuje ani odkaz rozsudku
odvolacího soudu na dílčí pasáže jím zrušeného rozsudku soudu prvního stupně,
kdy z důvodu procesní hospodárnosti již neopakoval jednou formulované
odůvodnění v rozsahu, v jakém se s ním odvolací soud ztotožnil. Státní
zástupce odmítl i výhrady popsané v bodě VI. dovolání, neboť z odůvodnění
napadeného rozsudku je zřejmé, v jakém směru se odvolací soud odchýlil od
skutkových zjištění soudu prvního stupně a na podkladě jakých skutečností tak
učinil. Navíc odvolací soud toliko korigoval celkový objem vyrobeného
pervitinu, přičemž ve zbytku akceptoval podstatná skutková zjištění nalézacího
soudu, jak byla ustálena po předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu.
28. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného popsanou v
bodě VII. podaného dovolání, pokud zde dovolatel namítl existenci tzv.
opomenutého důkazu. Není totiž patrné, v jakém směru se má jednat o opomenutý
důkaz, pokud byl V. jako svědek v řízení již dříve vyslechnut. Jde-li o námitku
existence policejní provokace, popsanou pod bodem VIII. podaného dovolání,
státní zástupce konstatoval, že pokud soudy vyloučily, že by obviněný jednal
pod vlivem činnosti svědka V., postrádá dovolatelův výklad policejní provokace
jakékoli opodstatnění. Pakliže obviněný v této souvislosti předestřel úvahy o
možném právním omylu v důsledku údajného slibu beztrestnosti ze strany svědka
V. (viz bod IX. dovolání), ani v tomto směru se obsahově nejedná o námitku
nesprávného právního posouzení, neboť tato námitka je založena na skutkové
verzi obhajoby, že takový příslib byl dán, což však soudy nižších stupňů
vyloučily. Shrnuje-li obviněný v bodě X. svého dovolání judikatorní nároky na
posouzení existence policejní provokace, má státní zástupce za to, že
rozhodnutí nižších soudů stran těchto nároků zcela dostála, neboť k ingerenci
policejního orgánu do skutkového děje nedošlo.
29. Za obsahově relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak státní zástupce vyhodnotil pouze
námitku uvedenou pod bodem XI. podaného dovolání, která směřuje proti
neuložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad
Labem ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 31 T 79/2015. Ani v tomto směru se však s
argumentací obviněného R. neztotožnil, neboť trestní věc vedená u Okresního
soudu v Ústí nad Labem nebyla doposud pravomocně skončena, pročež nebylo ani
možné v nyní předkládané věci uložit souhrnný trest. Z těchto důvodů státní
zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. R. odmítl jako zjevně
neopodstatněné, a to podle s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
30. K námitkám obviněného M. K., podřazeným pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce konstatoval, že dovolatel v
nich setrval na své obhajobě z předchozích fází trestního řízení, přičemž
přehlíží, že náležitému objasnění množství pervitinu se již podrobně věnoval
odvolací soud, který v tomto směru dostatečně zkorigoval skutková zjištění
soudu prvního stupně, a to ve prospěch všech obviněných.
31. Státní zástupce se neztotožnil ani s obviněným vznesenou námitkou o
nenaplnění znaku „spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“
podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nenaplnění tohoto znaku totiž
obviněný dovozuje pouze z hodnocení provedených důkazů nižšími soudy, se
kterými se subjektivně neztotožnil. Mezi jednotlivými obviněnými jako členy
skupiny však byla zcela evidentní dělba úkolů a bez zřejmých pochybností byly
zjištěny i aktivity této skupiny na území Polska. Přisouzená právní kvalifikace
je tak ve světle skutkových zjištění správná. Pokud jde o vlastní právní úvahy,
státní zástupce odkázal na dostatečně výstižné odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně.
32. Státní zástupce se neztotožnil ani s výhradami dovolatele k rozsahu
doplnění dokazování po prvém kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ani
tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Navíc je to
právě odvolací soud, který sám dospěl k závěru, že jeho předchozí pokyny
splněny byly, pročež v takovém závěru nelze spatřovat vadu, kterou by bylo
možno úspěšně uplatňovat v dovolacím řízení.
33. Vzhledem k tomu, že obviněný M. K. ve svém dovolání nevznesl žádné
relevantní námitky hmotněprávní povahy, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud jeho dovolání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
34. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v
souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě
podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných
ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
36. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší
soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán
tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích
lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze
podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v
judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
37. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně
nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy
neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.
2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí
založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i
v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací
soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části
odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy
provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v
souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě
trestného činu.
38. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím
uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný
skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným
činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění
nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu,
jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný
namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není
vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo
574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb.
rozh. tr.
39. O výjimečné naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu se jedná pouze tehdy, pokud objektivně existuje extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, který se zásadním způsobem
odrazil v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. K tomu by však došlo
pouze při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich
plynoucích hmotněprávních závěrech), nebo při objektivně zjištěné a zcela
zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, event. v případě, pokud by
zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chyběla vzhledem k absenci
příslušných důkazů (popř. by daná zjištění byla založena na důkazech, které
zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování,
či by dokonce byly pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování).
40. Obviněný P. R. ve svém dovolání odkázal rovněž na existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obecně platí, že
tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavní
líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se
zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné
zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení aplikace
ustanovení § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání § 263 tr.
řádu). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo
na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit
ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení
zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a
předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, §
233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě tento
dovolací důvod.
41. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných P. R. a M. K. splňují kritéria
jimi uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
V. A
Dovolání obviněného P. R.
42. Nejvyšší soud po prostudování obsahu podaného dovolání a připojeného
spisového materiálu dospěl k závěru, že námitka obviněného P. R. podřazená jím
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu tomuto důvodu sice
obsahově odpovídá, nicméně ji s ohledem na níže uvedené skutečnosti vyhodnotil
jako zjevně neopodstatněnou. Podle tvrzení dovolatele (viz bod III. odůvodnění
podaného dovolání) Vrchní soud v Praze porušil ustanovení o jeho přítomnosti u
veřejného zasedání tím, že dne 18. 6. 2018 nařídil veřejné zasedání o odvolání,
ke kterému měl být předvolán, avšak místo toho byl o jeho konání toliko
vyrozuměn, v důsledku čehož mu odvolací soud odepřel právo vyjádřit se k
prováděným důkazům.
43. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že zákonné podmínky pro konání
veřejného zasedání o odvolání jsou nastaveny méně striktně než je tomu v
případě konání hlavního líčení, neboť přítomnost obviněného již není v této
fázi řízení natolik nezbytná. V tomto smyslu zákon (tj. trestní řád) skýtá
příslušnému soudu možnost, aby byl obviněný o veřejném zasedání pouze
vyrozuměn, čímž se mu dává možnost, nikoli povinnost, se ho zúčastnit. Jiná
situace nastane, pokud odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání předvolá,
neboť tím mu dá najevo, že nemůže jednat v jeho nepřítomnosti, ježto hodlá ve
veřejném zasedání provádět dokazování (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněná pod č. 38/2003 a č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). V takovýchto případech
tedy skutečně není vyloučeno případné naplnění tohoto dovolacího důvodu.
44. Nejvyšší soud z příslušného spisového materiálu ověřil, že Vrchní
soud v Praze nařídil veřejné zasedání o odvolání nejprve na den 21. 5. 2018
(které bylo odročeno bez jednání - viz č. l. 3985), a poté na den 18. 6. 2018,
v rámci kterého provedl doplnění dokazování, a po přednesu závěrečných návrhů
všech přítomných procesních stran, popř. jejich zástupců, vyhlásil dovoláním
napadený rozsudek. Jelikož obviněný R. byl tohoto času ve výkonu vazby ve
Vazební věznici Praha-Pankrác, byl k tomuto veřejnému zasedání řádně předvolán
(za užití vzoru č. 8 doporučeného sdělením Ministerstva spravedlnosti) a
následně eskortován, zatímco ostatní obvinění byli o jeho konání pouze
vyrozuměni (za užití vzoru č. 7a doporučeného sdělením Ministerstva
spravedlnosti). Ostatně i z obsahu pořízeného protokolu o konání veřejného
zasedání ze dne 18. 6. 2018 je zcela zřejmé, že dovolatel se tohoto jednání
osobně zúčastnil, a to včetně svého obhájce (viz č. l. 3986). Pouze na okraj
lze doplnit, že mimo obviněného R.a se tohoto veřejného zasedání osobně
zúčastnil ještě (předem vyrozuměný) obviněný J. J. (který se dostavil po jeho
zahájení, nicméně ještě dříve, než odvolací soud počal doplňovat dokazování),
zatímco (předem vyrozuměný) obviněný M. K. požádal o konání veřejného zasedání
ve své nepřítomnosti (viz jeho žádost na č. l. 3975), což odvolací soud také
následně akceptoval, a (předem vyrozuměná) obviněná N. M. se naopak k danému
jednání vůbec nedostavila a nikterak se z něho ani neomluvila.
45. Jak bylo již výše zmíněno, Vrchní soud v Praze se neztotožnil se
závěry krajského soudu v otázce zjištění celkového množství pervitinu
vyrobeného v rámci každého jednotlivého varu (což mělo vliv na celkové množství
vyrobeného pervitinu), pročež během tohoto veřejného zasedání zopakoval k této
otázce některé důkazy. Jednalo se však o důkazy provedené již dříve v rámci
hlavního líčení konaného před nalézacím soudem, k nimž se již měl obviněný
možnost se vyjádřit, a to jak v minulosti, tak i nyní během tohoto veřejného
zasedání. Z protokolu o konání veřejného zasedání o odvolání ze dne 18. 6. 2018
je přitom zřejmé, že obviněný R. této zákonné možnosti nevyužil (č. l. 3987
verte). Nelze také přehlédnout, že na základě nového zhodnocení provedených
důkazů dospěl odvolací soud ke skutkovým zjištěním stran objemu vyrobené a
distribuované drogy, které vyzněly pro obviněného výhradně v jeho prospěch.
46. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že konání veřejného
zasedání v nepřítomnosti obviněného zákon nikterak nevylučuje, a proto je pouhé
vyrozumění obviněného o tomto úkonu fakticky možné. Nicméně námitku obviněného,
že měl být předvolán, avšak místo toho byl toliko vyrozuměn, v důsledku čehož
mu odvolací soud odepřel právo vyjádřit se k prováděným důkazům, Nejvyšší soud
odmítl pro její nepravdivost, neboť z obsahu příslušného spisového materiálu
vyplývá pravý opak. Z těchto důvodů Nejvyšší soud konstatuje, že v daném
případě nebylo detekováno jakékoli porušení příslušného ustanovení trestního
řádu o účasti obviněného u veřejného zasedání ze strany odvolacího soudu,
pročež nebyl dán ani obviněným namítaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. d) tr. řádu.
47. Další řadu námitek obviněný P. R. podřadil pod dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V prvé řadě namítl, že se soudy nižších
stupňů dopustily extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich
plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na
straně druhé. Tento zásadní rozkol dovolatel spatřuje v tom, že i přesto, že
byl prokazatelně policejním informátorem, který Policii ČR prostřednictvím
zprostředkovával zprávy z drogového prostředí, tak oba nižší soudy
konstatovaly, že jeho informace se netýkaly nyní projednávané trestné činnosti.
S tím však dovolatel vyjádřil zásadní nesouhlas a naopak se hájí tvrzením, že
se do této trestné činnosti zapojoval výhradně na základě pokynů V., a to za
příslib zajištění své beztrestnosti. Za daného stavu se tak stal ze strany
tohoto policisty obětí policejní provokace, pročež jednal v tzv. negativním
právním omylu.
48. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že takové námitky mají výhradně
skutkovou povahu, a proto jsou v řízení před Nejvyšším soudem zcela
irelevantní. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba připomenout,
že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v
řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř.
korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§
259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů
prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela
výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci
se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
49. Otázka policejní provokace je z pohledu judikatury již kvalitně
propracovaná, o čemž svědčí teoretická východiska, kterými se zabýval i Vrchní
soud v Praze v bodech 10 a 11 odůvodnění svého rozhodnutí. Z tohoto důvodu také
Nejvyšší soud na tomto místě pouze stručně uvádí, že policejní provokací se
rozumí aktivní činnost policejního orgánu směřující k podněcování určité osoby
ke spáchání konkrétního trestného činu. Rozhodující při zvažování, zda jde o
policejní provokaci či nikoli, je skutečnost, zda na počátku existoval úmysl
pachatele spáchat trestný čin či zda tento úmysl pachatel pojal až v důsledku
aktivity policie (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1340/2012).
50. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že se oba soudy nižších
instancí námitkou policejní provokace (na které obviněný R. postavil celou
svoji obhajobu) velmi podrobně zabývaly, neboť k ní provedly obsáhlé
dokazování. To zahrnuje nejen výpověď samotného obviněného a svědků V. a V.,
ale také důkaz spisem Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS)
č. j. GI TC 633/2012, s kompletně zdokumentovanou komunikací mezi V. a
dovolatelem (zahrnující zejména e-mailovou korespondenci, telefonní odposlechy
a SMS zprávy). Skutečnost, že by V. vyprovokoval obviněného R. k páchání
drogové kriminality však z žádného z provedených důkazů nevyplynulo – byť je
pravdou, že v minulosti bylo proti M. V. vedeno trestní stíhání pro trestný čin
vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, ve kterém
figuroval P. R. jako poškozený. Vrchní soud však ověřil, že podstata tohoto
skutku nespočívala v nucení obviněného k páchání drogové či jiné trestné
činnosti, ale měla být zaměřena k případné výpovědi obviněného proti svědku V.
Navíc V. byl z tohoto skutku v souladu s ustanovení § 226 písm. a), b) tr. řádu
zproštěn obžaloby (viz bod 12 rozsudku Vrchního soudu v Praze).
51. Z těchto důvodů byla námitka obviněného o policejní provokaci
vrchním soudem zcela správně odmítnuta, stejně jako jeho navazující tvrzení, že
během svého zapojení do organizované skupiny postupoval výhradně na základě
příkazů V., pročež jednal ve stavu právního omylu. Z provedených důkazů naopak
vyplynulo, že to byl právě dovolatel, který nejen jmenovaného svědka informoval
o úplně jiné trestné činnosti, ale během rozhodné doby využíval z terénu
získaných informací ve prospěch vlastních drogových aktivit, což se mimo jiné
projevilo v tom, že spoluobviněné před policií několikrát varoval, nebo že
zajistil přemístění surovin k výrobě pervitinu na jiné bezpečné místo. Obviněný
si byl jist, že za své informační aktivity ve vztahu k Policii ČR skryje své
vlastní „podnikání“ na nelegálním trhu s omamnými a psychotropními látkami,
zahrnující jednak nákup prekurzorů a dalších chemických látek, jakož i následné
zajištění výroby pervitinu a jeho distribuci. Právě těmito ryze soukromými
aktivitami se obviněný „vymkl kontrole“ policejních orgánů. Nicméně z páchání
této trestné činnosti byl na základě provedených důkazů bez důvodných
pochybností spolehlivě usvědčen.
52. Z výše uvedeného také vyplývá, že obviněný svými skutkovými
námitkami nejenže nenaplnil dovolací důvod, na který odkázal, ale navíc jeho
výhrady mají charakter neseriózní diskuse, v rámci které zdůrazňuje pouze
skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela
ignoruje závažná skutková zjištění, která jej z trestné činnosti usvědčují. K
tomuto však dovolací soud připomíná, že k jednotlivým skutkovým zjištěním nelze
přistupovat výběrově či izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových
souvislostí. Takový přístup se tedy v rámci dovolacího řízení nemohl setkat s
úspěchem už jen proto, že v nyní posuzované věci je mezi provedenými důkazy na
jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé dána nezpochybnitelná
logická návaznost.
53. Z procesního hlediska dovolatel dále namítl, že měl být opětovně
vyslechnut jako svědek, neboť obhajoba získala k dispozici výše uvedený spisový
materiál GIBS až poté, co byl tento svědek vyslechnut soudem prvního stupně, v
důsledku čehož obviněný neměl možnost mu klást otázky v souvislosti s těmito
skutkovými zjištěními. Tuto výhradu však Nejvyšší soud rovněž odmítl, a to
nejen proto, že se jedná o námitku proti porušení procesních předpisů, která
stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, ale také proto, že zamítnutí
návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu.
54. Obecně platí, že přestože má každý obviněný nepochybně právo
navrhovat u soudu konkrétní důkazy na podporu svých stanovisek, tak soud
projednávající daný případ je povinen u každého takového návrhu posoudit nejen
věrohodnost nabízeného důkazu, ale i nezbytnost jeho provedení, a to s ohledem
na celkovou důkazní situaci. Pakliže soud vyhodnotí tento důkaz jako
nadbytečný, je povinen provedení navrhovaného důkazu odmítnout.
55. V nyní projednávaném případě se však o opomenutý důkaz nikterak
nejedná, neboť V. v procesním postavení svědka ve věci vypovídal. Právě
rozsáhlé odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze jednoznačně odůvodnilo
odmítavé stanovisko tohoto soudu k opětovnému výslechu tohoto svědka, neboť vše
podstatné svědek uvedl v rámci hlavního líčení a provedené důkazy jednotlivě i
ve vzájemných souvislostech odůvodnily skutkový stav věci, o kterém soudy již
neměly důvodné pochybnosti. Mimo to skutečnost, že obhajoba měla na tohoto
svědka další otázky, na které nedošlo během jeho řádného výslechu, nemůže být
předmětem uplatněného dovolacího důvodu. Za tohoto stavu tak Vrchní soud v
Praze nepochybil, pokud odmítl dotčený výslech znovu provést. Naopak, opětovným
provedením takového důkazu, o jehož nadbytečnosti neměl pochybností, by se
provinil proti procesní zásadě rychlosti řízení. Z těchto důvodů tedy ze strany
odvolacího soudu nedošlo k žádnému zkrácení obviněného P. R. na jeho právu na
obhajobu ve smyslu konání spravedlivého procesu.
56. Námitku obviněného, podle které odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v
Praze nevyhovuje zákonným požadavkům § 125 tr. řádu, Nejvyšší soud rovněž
odmítl pro její neoprávněnost. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu naopak
zcela odpovídá všem předepsaným zákonným ustanovením, přičemž je argumentačně
velmi podrobné a přehledné. Pokud se dovolatel pozastavil nad tím, že ačkoli
vrchní soud zrušil rozsudek nalézacího soudu, nicméně ve svém rozhodnutí na
jeho závěry na několika místech odkázal, Nejvyšší soud k této námitce pouze ve
stručnosti dodává, že takovýto postup je zcela v souladu s posílením apelačního
principu v rámci odvolacího řízení. Není proto jakkoli chybné, pokud se soud
druhého stupně jasně odvolal na skutková zjištění soudu prvního stupně, se
kterými se plně ztotožnil a stejně tak dostatečně popsal, na podkladě jakých
skutečností se od zbývající části skutkových zjištění odchýlil. Naopak, takový
postup je zcela běžným projevem procesní ekonomie, v rámci které je zcela
logické neopakovat již jednou formulované části odůvodnění nalézacího soudu, se
kterým se odvolací soud ztotožnil. Jinými slovy, v nyní projednávaném případě
vrchní soud pouze korigoval údaje o celkovém objemu vyrobeného pervitinu,
zatímco ostatní skutkové závěry krajského soudu plně akceptoval, pročež na ně v
odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně ve stručnosti odkázal.
57. Jedinou výhradou obviněného P. R., která je hmotněprávní povahy, a
tudíž je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu relevantní, je námitka
směřující proti neuložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního
soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 31 T 79/2015. Ani s touto
námitkou se však Nejvyšší soud neztotožnil, neboť nebyly splněny podmínky § 43
odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu ve vztahu k předmětnému
rozhodnutí. Přiložený spisový materiál totiž jasně dokládá, že rozsudek
okresního soudu vyhlášený pod sp. zn. 31 T 79/2015 byl následně rozhodnutím
Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k
novému projednání a rozhodnutí, načež bylo trestní stíhání obviněného R. soudem
prvního stupně zcela zastaveno. Jelikož v den konání veřejného zasedání o
odvolání v nyní posuzované věci ještě nebyla odděleně vedená věc u okresního
soudu pravomocně skončena, nebyl Vrchní soud v Praze ani oprávněn dovolateli v
rámci svého rozsudku podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložit souhrnný trest. Z
tohoto důvodu Nejvyšší soud vyhodnotil předmětnou námitku obviněného jako
zjevně neopodstatněnou.
V. B
Dovolání obviněného M. K.
58. Obviněný M. K. své námitky rovněž podřadil pod dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když zpochybnil to, že by soudy nižších
stupňů spolehlivě zjistily množství pervitinu, který měl vyrobit. Podle
dovolatele stále přetrvává řada důvodných pochybností, od kterých se odvíjí i
nesprávná hmotněprávní kvalifikace projednávaného skutku ve znacích „velkého
rozsahu“ vyrobené drogy a spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech“. Přestože dovolatel explicitně nevznesl námitku tzv.
extrémního rozporu, implicitně z jeho podání vyplývá.
59. V prvé řadě je z podaného dovolání zjevné, že obviněný v rámci své
argumentace znovu zopakoval své základní námitky, a to přesto, že se s nimi
dostatečně vypořádal již Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, jakož
i Vrchní soud v Praze. Přesto se obviněný znovu zaměřil na intenzivní
zpochybňování skutkových zjištění, které podle jeho názoru nemají žádnou
obsahovou souvislost s provedenými důkazy. Tímto postupem se však zcela minul
s předepsaným zákonným požadavkem o výhradním uplatnění hmotněprávních
pochybení v dovolacím řízení. Kterak bylo podrobně rozebráno výše, ke skutkovým
výhradám dovolatele totiž Nejvyšší soud nemá právo přihlížet.
60. O výjimečné naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu se jedná pouze tehdy, pokud objektivně existuje extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, který se zásadním způsobem
odrazil v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. Tak zásadní pochybení
však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s
jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, pokud mezi provedenými důkazy na jedné
straně a skutkovými zjištěními na straně druhé existuje nezpochybnitelná
logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat mimo jiné na usnesení
Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že
právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá
deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno
„pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady
soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Pokud tedy
dovolatel pod předmětný dovolací důvod podřadil pouze námitky skutkového
charakteru, postavil celé své dovolání na chybných základech, díky čemuž nemohl
dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obviněného K. je však neoprávněné nejen
z hlediska ústavněprávního a procesně právního, nýbrž i z hlediska věcného (tj.
z hlediska skutkových námitek).
61. Otázku skutečného množství vyrobeného pervitinu dovolatel založil na
vlastní polemice s výpovědí spolupracujícího obviněného F. H. Přitom však
účelově přehlíží, že této klíčové otázce se věnovaly oba soudy nižších stupňů,
zvláště pečlivě pak soud odvolací (viz odůvodnění jeho rozhodnutí v bodech 14
až 15). Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Vrchní soud v Praze v
odvolacím řízení především důkladně zrevidoval výsledky provedeného dokazování
krajského soudu ve vztahu k objemu vyrobeného pervitinu při jednom varu, stejně
jako k celkovému množství vyrobené drogy. Poté během veřejného zasedání
zopakoval rozhodné důkazy z předchozích fází trestního řízení, přičemž
zaznamenal rozpor mezi skutečnostmi uváděnými obviněným H. stran množství
pervitinu vyrobeného při jednom varu a odborným vyjádřením z oboru
kriminalistika, odvětví chemie ohledně reálné výtěžnosti z léku Cyrrus (který
obsahuje dvojnásobné množství pseudoefedrinu než lék Sudafet). Při následných
opravných výpočtech vrchní soud vycházel též z tvrzení obviněného K. o tom, že
výroba pervitinu z léků byla prováděna buď z 300 balení léku Cyrrus nebo z 500
balení léku Sudafet. Na základě hodnocení všech takto získaných skutkových
zjištění pak odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru, že při jednom varu
bylo vyrobeno nejméně 288 g pervitinu, načež vynásobením tohoto množství počtem
varů dospěl k celkovému množství vyrobeného pervitinu.
62. Z těchto úvah je patrné, že vrchní soud provedl velmi podrobný
rozbor skutkových zjištění, na jejichž základě dospěl k celkově nižšímu
množství vyrobeného pervitinu. Zcela nepochybně tedy postupoval ve smyslu
procesní zásady in dubio pro reo, i když snížený objem vyrobené drogy neměl
vliv na změnu hmotněprávní právní kvalifikace skutku podle § 283 odst. 1, odst.
3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a tedy ani na výši uloženého
nepodmíněného trestu. Pokud obviněný namítl, že množství 8 kg zakoupeného jódu
nekoresponduje s množstvím vyrobeného pervitinu, není zcela jasné, v jakém
smyslu má tato okolnost ovlivnit přisouzenou právní kvalifikaci dotčeného
skutku, ježto i samotným obviněným připuštěné množství 6,4 kg vyrobeného
metamfetaminu bezpečně naplňuje znak „velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku.
63. Nejvyšší soud odmítl rovněž námitku dovolatele K. ve vztahu k
údajnému nenaplnění zákonného znaku dotčeného jednání podle § 283 odst. 4 písm.
c) tr. zákoníku, tedy „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech“. I u této námitky platí, že má ryze skutkový charakter, neboť obviněný
nenaplnění tohoto znaku dovodil pouze z hodnocení provedených důkazů soudy
nižších stupňů, se kterými se subjektivně neztotožnil. Mimo to není pravdivé
tvrzení, že nebyl proveden žádný důkaz, který by potvrdil existenci této
skupiny, když z četných skutkových zjištění naopak vyplynulo, že skupinu
tvořili obvinění P. R., M. K., F. H. a obviněný K., přičemž se do její činosti
cca od května až června 2011 zapojili také obvinění J. J. a N. M. V rámci
rozdělení úkolů bylo zjištěno, že celou skupinu řídil a organizoval obviněný P.
R., na jehož pokyn obviněný H. nakupoval na své živnostenské oprávnění v
prodejně V., s. r. o. potřebné chemikálie a laboratorní pomůcky, které P. R.
financoval, stejně jako nákup léků s obsahem prekursoru, pro které jezdil na
území Polska nejprve dovolatel K. a další neustanovené osoby a od června 2011
F. H. a N. M. Ta nákupy předem telefonicky domluvila, od obviněných R. a K. za
tímto účelem převzala peníze, následně léčiva zakoupila a poté je spolu s F. H.
dovezla do České republiky, kde je předala obviněným K., K. a J., kteří drogu v
závislosti na objednávkách P. R. vyráběli.
64. Lze tedy uzavřít, že ve světle skutkových závěrů nižšími soudy
přisouzená právní kvalifikace dotčeného jednání zcela odpovídá příslušným
ustanovením trestního zákoníku, přičemž mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nebyl
zjištěn žádný, natož extrémní rozpor. Pokud se obviněný K. v této souvislosti
dovolává respektování procesní zásady presumpce neviny, není z textu jeho
podání zjevné, v čem konkrétně měly soudy nižších stupňů v tomto ohledu
pochybit.
65. V závěru svého dovolání obviněný dále namítl, že nalézací soud po
prvním kasačním rozhodnutí nedoplnil dokazování podle závazného pokynu
odvolacího soudu. V této souvislosti tvrdí, že odvolací soud tuto skutečnost
řádně nalézacímu soudu vytknul, ale poté se „snažil s tímto úkolem vypořádat
sám, čímž přejal úlohu soudu prvního stupně, aniž by využil možnost opětovně
rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit k dalšímu rozhodování“.
66. Kterak je však patrné z dovoláním napadeného rozhodnutí, Vrchní soud
v Praze při svém přezkumu konstatoval, že soud prvního stupně v obnoveném
hlavním líčení dodržel zásadní rámec požadavků odvolacího soudu sumarizovaných
v jeho předchozím kasačním rozhodnutí ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 11 To
114/2014 (viz bod 9 odůvodnění). Výhrady tohoto soudu k tomu, kterak soud
prvního doplněné důkazy zhodnotil v rámci celé důkazní situace, a to především
ve vztahu jak k objemu vyrobeného pervitinu při jednom varu, tak i k celkovému
množství vyrobeného pervitinu, se však nemohou stát ze strany obviněného
relevantním důvodem pro odkaz na hmotněprávní povahu dovolacího důvodu ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
67. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že dovolatel M. K. své
námitky podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
pouze formálně, když v rámci zvolené dovolací argumentace vznesl pouze
irelevantní skutkové a procesní námitky, čímž ani nevytvořil procesní prostor k
přezkumu hmotněprávního posouzení projednávané věci. Z pohledu uplatněného
dovolacího důvodu však výše vznesené výhrady představují pouhou polemiku se
skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se obviněný
subjektivně neztotožnil. Obsahově naopak neodpovídají žádnému ze zákonem
taxativně stanovených dovolacích důvodů, pročež byly Nejvyšším soudem
odmítnuty.
VI. Závěr
68. S ohledem na shora uvedené lze závěrem konstatovat, že Nejvyšší soud
v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obou
obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního i
Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl porušen (k tomu
srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04,
nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
69. Lze tedy shrnout, že po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu
podaných mimořádných opravných prostředků Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému
závěru, že ve věci dovolání obviněného P. R. nedošlo k porušení zákona ve
smyslu některého z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d)
a g) tr. řádu, pročež bylo jeho dovolání, opírající se zčásti o námitky
hmotněprávního charakteru, v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
70. Ve věci obviněného M. K. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani
v jeho případě nedošlo ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona. Jelikož však bylo jeho dovolání
podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, Nejvyšší
soud jej odmítl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
71. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení,
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu