USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o
dovolání obviněných V. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu
odnětí svobody ve Věznici Příbram, a L. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č.
ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 5 To 13/2019, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 9/2018, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné L. K.
odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. G.
odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 40 T
9/2018-2096, byli obvinění V. G. a L. K. pod bodem I. uznáni vinnými jednak
zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr.
zákoníku, dále přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a),
písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem kuplířství podle §
189 odst. 1 tr. zákoníku. Všechny tři trestné činy spáchali obvinění ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný V. G. odsouzen
podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl
odsouzen rovněž k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných
ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu.
2. Stejným rozsudkem byla obviněná L. K. uznána vinnou rovněž jednáním
popsaným pod bodem IV. naplňujícím zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za
toto jednání, jakož i jednání popsané pod bodem I. pak byla odsouzena podle §
168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání pěti a půl let, pro jehož výkon byla zařazena do
věznice s ostrahou.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli odsouzeni také
obvinění M. D. a D. B., když M. D. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem
ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (skutky popsané pod body I.,
III., IV.), za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi
let a k trestu propadnutí věci. Obviněná D. B. pak byla uznána vinnou spácháním
přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem
samostatně a dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (skutky
popsané pod body I. a II.), za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání sedmi let a k trestu propadnutí věci.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni čtyři
obvinění. Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr.
řádu z podnětu odvolání obviněných V. G. a L. K. napadený rozsudek částečně
zrušil, a to ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a za
splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. řádu obviněnému G. podle § 168
odst. 3 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nově uložil úhrnný trest odnětí
svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněné L. K. podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr.
zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku Vrchní soud v Olomouci uložil úhrnný trest
odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s
ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněných M. D. a D. B. odvolací soud jako
nedůvodná zamítl.
5. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obvinění V. G. a L. K.
předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
I. obvinění V. G., L. K., D. B. a M. D.
v době od září 2015 do 6. 4. 2017 v XY, okres Znojmo, v objektu, který měla od
1. 9. 2015 od jeho vlastníka firmy Immobilia spol. s r. o. v nájmu S. G., zde
obviněný V. G. na základě ústního zplnomocnění od své dcery S. G. provozoval
noční klub S., v němž nejpozději od jara 2016 do podzimu 2016 působil jako
tichý společník obviněný M. D., od poloviny září 2015 do počátku září 2016 jako
barmanka obviněná L. K. a nejméně od poloviny prosince 2015 do počátku září
2016 se s ní střídala na pozici barmanky obviněná D. B., která zde pak sama
jako barmanka působila až do 6. 4. 2017, kdy byl noční klub S. uzavřen, přičemž
tento klub byl svojí vnitřní dispozicí zařízen a přizpůsoben k provozování
prostituce, když na vnitřním chodu tohoto klubu se podíleli společně obvinění
tak, že obvinění V. G. a M. D. zajišťovali zejména zásobování klubu nápoji,
potravinami a dalšími spotřebními předměty, dále zajišťovali společně s
obviněnou D. B. vhodné ženy jako společnice pro provozování prostituce,
obviněný M. D. příležitostně zajišťoval i dopravu některých žen do tohoto
klubu, obviněné L. K. a D. B. jako barmanky připravovaly nápoje pro zákazníky a
jejich společnice, které v klubu působily, určovaly těmto společnicím a jejich
zákazníkům konkrétní pokoje, hlídaly dodržování času zaplaceného zpravidla
předem, na který byl zákazníkům a jejich společnicím pokoj poskytnut, vedly
evidenci u každé společnice o počtu jejích zákazníků a konzumaci nápojů, a to
pro účely vyplacení provizí za sexuální služby, které společnice zákazníkům
poskytovaly a provizí za zkonzumované nápoje, přičemž každá ze společnic musela
odevzdávat barmance částku vždy 20 Euro za hodinu nebo půl hodiny a 10 Euro za
20 minut poskytovaných sexuálních služeb, když takto získané finanční
prostředky používali všichni obvinění pro svoji potřebu; kromě toho obviněná D.
B. a obviněný M. D. prodávali společnicím v tomto baru psychotropní látku
pervitin, který obviněný M. D. do klubu sám přivážel a v některých případech
obviněný M. D., případně obviněný V. G. dávali společnicím pervitin zdarma; v
uvedeném období zde sexuální služby za úplatu poskytovaly nejen zletilé
společnice, ale také tři společnice, o nichž všichni obvinění věděli, že jim
ještě není 18 let, přičemž obvinění jednali tak, že:
1. nejméně od jara 2016 do konce června 2016, přiměli nezletilou AAAAA
(pseudonym),
nar. XY, o které věděli, že dosud nedosáhla věku 18 let, pracovat v tomto
nočním klubu S., využili její finanční tísně, umožnili jí a případně sjednali
poskytování placených sexuálních služeb, když obvinění D. B., M. D. a V. G.
nezletilé AAAAA v době jejího pobytu nabídli a následně prodali psychotropní
látku pervitin, a to tak, že obviněná D. B. jí prodala nejméně v 15 případech
0,2 g pervitinu v částce 250 Kč za 0,1 g, tj. celkově minimálně 3 g pervitinu
za částku 7.500 Kč, obviněný M. D. jí prodal nejméně 1,5 g pervitinu za částku
nejméně 200 Kč za 0,1 g, tj. celkově nejméně za částku 3.000 Kč, přičemž
nejméně ve dvou případech jí byla částka odečtena z vydělaných peněz za
poskytnuté sexuální služby v ten konkrétní den, a to ve prospěch obviněného M.
D., když v jednom případě jí dávku cca 0,1 g pervitinu poskytl zdarma a
obviněný V. G. jí prodal nejméně 1 g pervitinu, za který mu zaplatila mladistvá
AAAAA zálohu ve výši 800 Kč,
2. v přesně nezjištěné od 6. 5. 2016 do 19. 6. 2016 přiměli nezletilou
BBBBB (pseudonym), nar. XY, o které věděli, že dosud nedosáhla věku 18 let,
pracovat v tomto nočním klubu S., a následně ji sem obviněný M. D. opakovaně
dopravoval, zde jí umožnili, případně zejména obviněné D. B. a L. K. jí
sjednávaly poskytování placených sexuálních služeb, když obviněný M. D.
nezletilé BBBBB v době jejího pobytu v nočním klubu S. každý den nabídl a
následně prodal psychotropní látku pervitin, a to v množství cca 0,1 g denně,
tj. celkem 4 g pervitinu za částku nejméně 200 Kč za 0,1 g pervitinu, tj.
celkově nejméně za 8.000 Kč, přičemž nezletilé BBBBB každý večer z peněz
vydělaných za poskytnuté sexuální služby odečetl částku za ten den odebraný
pervitin,
3. v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny května 2016 do konce
června 2016, přiměli nezletilou CCCCC (pseudonym), nar. XY, o které věděli, že
dosud nedosáhla věku 18 let, aby nejdříve docházela a později i bydlela v
nočním klubu S., kdy využili její závislosti na užívání psychotropních látek,
zejména pervitinu, umožnili jí a případně sjednali poskytování sexuálních
služeb za úplatu a dále obviněný M. D. nezletilé CCCCC v době jejího pobytu v
nočním klubu S. každý den nabídl a následně prodal psychotropní látku pervitin,
a to v množství až 0,5 g pervitinu denně, za částku nejméně 100 Kč za 0,1 g
pervitinu, tedy celkem nejméně 10 g pervitinu za celkovou částku nejméně 10.000
Kč, když v případě, že nezletilá CCCCC u sebe neměla potřebnou finanční
hotovost odečetl jí cenu za ten den odebraného množství pervitinu z peněz,
které vydělala za poskytnuté sexuální služby a dále obviněná D. B. nezletilé
CCCCC prodala nejméně 1 g pervitinu za částku 200 Kč za 0,1 g, tedy celkově za
částku nejméně 2.000 Kč a obviněný V. G. nezletilé poškozené CCCCC dal v jednom
případě pervitin v množství 0,1 g,
a takto obvinění V. G. D. B., M. D. jednali přesto, že neměli povolení k
disponování s omamnými a psychotropními látkami a s jedy,
a dále v tomto nočním podniku pracovalo od září 2015 do 6. 4. 2017, kdy byl
podnik uzavřen, jako společnice poskytující sexuální služby za úplatu nejméně
sedmnáct žen vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
IV. obvinění M. D. a L. K.
v přesně nezjištěné době od září 2016 do května 2017 L. K., která v té době
bydlela ve společné domácnosti s M. D., opakovaně, minimálně však jednou
měsíčně, prostřednictvím mobilní aplikace Viber, kterou měla nainstalovanou ve
svém mobilním telefonu, kontaktovala nebo byla kontaktována osobou R. C., nar.
XY, občan Rakouské republiky, a to za účelem nákupu psychotropní látky pervitin
od M. D., kdy veškerá komunikace probíhala prostřednictvím L. K., docházelo k
prodeji psychotropní látky pervitin a ve "větrolamu", který se nachází směrem
od XY do XY, M. D. osobě R. C. opakovaně prodal 5 g pervitinu za částku 1.200
Kč za gram, tedy minimálně 40 g pervitinu v celkové částce 48.000 Kč, a tyto
peníze následně použil k financování společné domácnosti vedené s L. K., která
si byla vědoma toho, jakým způsobem je M. D. získal, a uvedeného jednání se
dopustili s vědomím, že se o takovou látku jedná, a to i přesto, že
nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními
látkami.
V podrobnostech popisu průběhu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na
předmětný rozsudek soudu prvního stupně.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. 5
To 13/2019-2229, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11.
2018, č. j. 40 T 9/2018-2096, podali obvinění V. G. i L. K. prostřednictvím
svých obhájců dovolání.
7. Obviněný V. G. napadl rozsudek vrchního soudu v celém jeho rozsahu, a
to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke spáchání trestných činů obchodování s
lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ohrožování
výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), b, c), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku a kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku dovolatel vznesl celou
řadu námitek, jež v podaném dovolání blíže rozvedl. V prvé řadě zdůraznil, že
nepřiměl, nezjednal, nezlákal a ani nesvedl žádnou dívku k provozování
prostituce, neboť mladé ženy přicházely do podniku S. zcela dobrovolně, a pokud
se jim zde líbilo, tak sem přiváděly další své kamarádky. Nebylo proto nutné,
aby se staral o přísun žen do klubu, a již vůbec ne pod fyzickým či psychickým
nátlakem.
8. Dovolatel akcentoval, že bylo pouze na ženách přítomných v klubu,
kterak se bavily s návštěvníky klubu a na čem se spolu domluvili. Některé z žen
se věnovaly pouze návštěvníkům u baru, jiné s nimi chodily i na pokoj, za jehož
použití platily poplatek ve výši 10 Eur nebo 20 Eur, a to v závislosti na čase
zde stráveném. Tyto částky byly následně využity k úklidu pokoje a zajištění
dalšího provozu. Těžiště činnosti podniku však spočívalo v provozování baru a v
prodeji alkoholických nápojů, což bylo také jediným příjmem obviněných. Ceny
byly vysoké, pročež ženy dostávaly z prodeje alkoholu určité provize. Taktéž
dopravu do podniku a zpět si dívky zajišťovaly samy, jen výjimečně jim s
odvozem obviněný pomohl.
9. Dle dovolatele nikdo z obviněných nevěděl, že se v klubu zdržují i
ženy mladší než osmnáct let. O AAAAA se obviněný dozvěděl až v okamžiku, kdy
zde slavila své osmnácté narozeniny, BBBBB nikdy neviděl, a pokud jde o CCCCC,
ta vypadala na 20 let a o jejím skutečném věku se dozvěděl až po jejím odchodu
z klubu. Dotčený klub navíc pravidelně kontrolovali příslušníci policie, kteří
obviněnému nikdy nevytkli, že by se dopouštěl jakékoli protiprávní činnosti.
10. Mimo to se dovolatel v klubu zdržoval velmi sporadicky, neboť od
září 2016 až do svého zadržení pracoval v Rakousku. Před touto dobou provozoval
restaurace v XY, v XY, vinárnu v hotelu D. ve Znojmě a bar v XY. Celkově byla
činnost klubu ztrátová, pročež jeho provoz vyrovnával z příjmů těchto dalších
provozoven. Navíc dovolatel namítl, že byl odsouzen za distribuci drog,
přestože aktivně bránil tomu, aby se v nočním podniku drogy objevovaly. I
přesto mu byla distribuce pervitinu přisouzena, a to na základě dvou zcela
ojedinělých tvrzení svědkyň AAAAA a CCCCC.
11. Dovolatel také s odkazem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku namítl, že i
přesto, že soudy vyložily zjištěný skutkový stav způsobem, který odůvodňoval
použité právní kvalifikace, přesto činnost obviněných byla v klubu prováděna
tak, aby nedošlo k páchání trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu.
Kluby, jako byl S., v celé České republice zcela běžně fungují a ze strany
orgánů činných v trestním řízení není v jejich činnosti nikterak bráněno, pouze
ve výjimečných případech jsou jejich provozovatelé trestně stíháni. Dovolatel
se svým dovoláním údajně nedomáhá nového hodnocení důkazů, ale nového
hmotněprávního posouzení.
12. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1
tr. řádu s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadený rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. 5 To 13/2019-2229, v celém
jeho rozsahu, a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
13. Obviněná L. K. napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Brně, a to v celém rozsahu. Odkázala přitom na
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, ježto má za to, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení a rovněž je přesvědčena o tom, že v
napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Konkrétně pak uvedla,
že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení jejích
základních práv a svobod, především požadavků spravedlivého procesu.
14. Dovolatelka předně zdůraznila, že projednávanou trestnou činnost
sama oznámila policistovi, který i v řízení před soudem potvrdil její aktivní
spolupráci při odhalování předmětné trestné činnosti. K oběma dovolacím důvodům
pak uvedla, že její postavení mělo být řešeno státním zástupcem, který věc
dozoroval, a měla být vyslechnuta k možnosti stát se tzv. spolupracující
obviněnou, k čemuž však nedošlo. To však považuje za procesní pochybení, které
se mohlo projevit ve výši uloženého trestu.
15. Dále je obviněná přesvědčena, že v rámci nalézacího řízení byly
porušeny základní zásady trestního řízení, a to jednak zásada zjištění
skutkového stavu mimo rozumnou pochybnost (§ 2 odst. 5 tr. řádu), jakož i to,
že orgány činné v trestním řízení se vůbec zabývaly jejím procesním postavením,
ačkoli trestnou činnost oznámila, plně se k ní doznala a podstatnou měrou se
podílela na jejím odhalení. I přesto, že stále apelovala na to, že chce získat
postavení tzv. spolupracující obviněné, nebyla jí tato pozice přiznána. Za
tohoto stavu tak má za to, že soudy nižších stupňů se důsledně nezabývaly všemi
důkazy a skutečnostmi, ani tím, že po jejím poučení a výslechu mělo být
rozhodnuto o jejím specifickém postavení. V návaznosti na to dovolatelka
zdůraznila, že není možné, aby soudy některé důkazy opominuly a své rozhodnutí
řádně neodůvodnily. Ve vztahu k uloženému nepodmíněnému trestu obviněná namítá,
že oba nižší soudy měly vzít v úvahu její roli spolupracující osoby. Ačkoli si
je dovolatelka dle svého tvrzení vědoma toho, že prostřednictvím dovolání
nemůže vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních, upozorňuje v tomto smyslu
na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že z neúplných skutkových
zjištění nelze vyvodit správný právní závěr (srov. např. rozhodnutí Ústavního
soudu sp. zn. IV. ÚS 802/02 a sp. zn. ÚS 669/05), neboť v opačném případě se
jedná o porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny
základních práv a svobod.
16. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle
§ 265k odst. 1 tr. řádu zrušil z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a
k) tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a poté ve věci sám
rozhodl, a to tak, že podle § 265l odst. 1 tr. řádu zrušuje napadené rozhodnutí
o trestu uloženém její osobě a podle § 265k odst. 1, 3 tr. řádu přikazuje
provedení dalších důkazů v rámci nového projednání věci. Současně dovolatelka
žádá, aby Nejvyšší soud rozhodl o jejím propuštění z výkonu trestu.
17. K oběma podaným dovoláním zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) své stanovisko ze dne 24.
9. 2019, sp. zn. 1 NZO 815/2019-19, když ve vztahu k dovolání obviněného V. G.
uvedl, že ten ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu napadl především skutková zjištění soudů nižších stupňů. V
rámci svých námitek pak odmítl, že by bylo prokázáno, že v nočním klubu
docházelo k provozování prostituce, které poskytovaly nejen dospělé, ale i
nezletilé dívky. Státní zástupce tyto skutkové námitky odmítl s tím, že nejsou
relevantně podřaditelné pod obviněným uplatněný dovolací důvod, a poté se
zabýval jen hmotněprávními námitkami dovolatele. Mezi ty patří snaha obviněného
o zpochybnění správnosti právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu
kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že nikoho k
provozování prostituce nenutil. Tuto námitku obviněného však státní zástupce
odmítl, neboť prokázanému jednání obviněného G. zcela odpovídá naplnění
objektivní stránky tohoto trestného činu, neboť ta není nikterak založena na
páchání násilí nebo užití pohrůžek. Naopak k formám, kterými pachatel druhého
přiměje k trestné činnosti, patří i prostá žádost či přemlouvání.
18. Podobně také státní zástupce odmítl námitku dovolatele stran vadné
právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §
201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pokud tvrdí, že
dívky provozující prostituci již byly mravně narušeny z doby, kdy nepracovaly v
klubu, pročež je nemohl svádět k zahálčivému nebo nemravnému životu. Pro
naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu totiž dle státního zástupce
postačí, aby pachatel svým působením utvrzoval poškozené dívky v jejich
negativních návycích. Jelikož bylo prokázáno, že obviněný svým jednáním umožnil
nezletilým dívkám získávat finanční prostředky prostitucí, a z toho kořistil,
nepochybně svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty i tohoto
trestného činu.
19. Ve vztahu k dovolání obviněné L. K. státní zástupce uvedl, že její
námitky nelze podřadit ani pod jeden z jí uplatněných dovolacích důvodů, neboť
obviněná nenapadla hmotněprávní posouzení skutků, kterými byla uznána vinnou,
nýbrž údajně vadný procesní postup státního zástupce, který ji neoznačil za
spolupracující obviněnou podle § 178a tr. řádu. K tomu státní zástupce
zdůraznil, že postup podle tohoto ustanovení je ryze fakultativní, pročež si
jeho aplikaci nelze nárokovat. Mimo to v projednávaném případě nebyly pro
postup podle tohoto ustanovení dány ani zákonné podmínky, neboť zločin, pro
který byli všichni obvinění stíháni, nebyl spáchán členy organizované skupiny,
v důsledku čehož ani nebylo možné postupovat podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku.
Skutečnost, že v daném případě nebylo postupováno podle § 178a tr. řádu, tak s
přihlédnutím k výše uvedenému logicky nelze označit za chybějící nebo neúplný
výrok ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
20. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného V. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a
dovolání obviněné L. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně
navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v
souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě
podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných
ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
23. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší
soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán
tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích
lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze
podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v
judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
24. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně
nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy
neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.
2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí
založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i
v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací
soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části
odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy
provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v
souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě
trestného činu.
25. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím
uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný
skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným
činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění
nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu,
jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný
namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není
vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo
574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb.
rozh. tr.
26. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze
relevantně vznést takové námitky, ve kterých dovolatel namítá, že ve věci
některý výrok chybí nebo je neúplný. Tak je tomu v případech, kdy v napadeném
rozhodnutí buď nebyl určitý výrok učiněn vůbec a jeho absence činí výrokovou
část rozhodnutí neúplnou, anebo určitý výrok sice učiněn byl, avšak je neúplný.
Za chybějící je přitom považován takový výrok, který není obsažen v rozhodnutí,
přestože jej měl soud podle zákona do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku
pak spočívá v absenci či neúplnosti obligatorních náležitostí výrokové části
rozsudku a jeho jednotlivých výroků, uvedených zejména v ustanoveních § 120
odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až § 124 tr. řádu nebo ve výrokové části
usnesení uvedené v § 134 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
27. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i
Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. G. a L. K. splňují kritéria
jimi uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
V.
Dovolání obviněného V. G.
28. Nejvyšší soud po prostudování dovolání a připojeného spisového
materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky odpovídají
uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen
částečně. Dovolatel totiž část svých námitek zaměřil proti provedeným důkazům,
které jej z trestné činnosti usvědčily, a v návaznosti na to i proti uloženému
trestu. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal
žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Obviněný G. ve svém dovolání usiloval především o zpochybnění
skutkového závěru, že v nočním klubu S. docházelo k provozování prostituce,
když se hájil tím, že dívky pracovaly v klubu dobrovolně a bylo pouze na nich,
na čem se s klientem domluvily. O tom, že v klubu pracují ženy mladší než
osmnáct let, nevěděl, neboť se zde téměř nevyskytoval. Klub byl ztrátový a
jediné, na čem profitoval, byl prodej alkoholických nápojů. Z výše uvedeného
plyne, že obviněný své námitky znovu postavil na odmítnutí všech klíčových
skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k závěru o jeho
vině. Tímto postupem však usiloval o opětovné prosazení vlastní skutkové verze,
ve které tvrdí, že provoz klubu byl zcela legální, přičemž on sám pouze
poskytoval podnikajícím společnicím prostory a sám profitoval toliko na provozu
baru.
30. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším
soudem zcela irelevantní. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je
dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem
prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvého a druhého
stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to
odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní
posuzované věci zcela zjevně nejedná.
31. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud vyhodnotil
jako relevantní jen ty námitky, ve kterých dovolatel zpochybnil naplnění
skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku a
trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm.
d) tr. zákoníku, s poukazem na to, že k provozování prostituce dívky (zletilé i
nezletilé) nikterak nenutil a z jimi provozované prostituce neměl žádný
finanční prospěch. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
32. Obecně platí, že objektivní stránka přečinu kuplířství podle § 189
odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku je naplněna tím, že pachatel poškozenou osobu
přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce. Současně
platí, že naplnění znaku „přiměje“ není nikdy založeno na násilném jednání
kuplíře. Formy jednání, za pomoci kterých pachatel poškozenou osobu přiměje k
prostituci, mají různé podoby, zpravidla jde o různé druhy přemlouvání,
přesvědčování a žádostí. Vždy však jsou tyto aktivity prosté agresivních
výhrůžek či násilného donucování. Pokud by bylo prokázáno použití násilí, byla
by tímto jednáním pachatele naplněna skutková podstata trestného činu
obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr.
zákoníku. Také ke „zjednání“, „najmutí“ či „svedení“ jiného zcela postačuje
konkludentní dohoda mezi kuplířem a osobou provozující prostituci, jejímž
obsahem je právě provozování jakýchkoli sexuálních praktik za úplatu (k tomu
srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 62/2010 Sb. rozh. tr.).
33. Objektivní stránka tohoto přečinu v rámci § 189 odst. 1 alinea 2 je
pak naplněna tím, že pachatel „kořistí z prostituce provozované jiným“. K
naplnění tohoto znaku však zákon nevyžaduje, aby pachatel výslovně požadoval
nebo si jakýmkoli způsobem vynucoval hmotný prospěch z poskytování sexuálních
služeb. K naplnění tohoto znaku objektivní stránky zcela postačí, aby bylo
prokázáno opakované přijímání úplaty za to, že provozování prostituce umožnil
(k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 11/1978 Sb. rozh.
tr.).
34. V nyní projednávaném případě přitom z provedených důkazů jednoznačně
vyplynulo, že obviněný V. G. v klubu S. zastával pozici šéfa tohoto podniku,
neboť (společně se spoluobviněným M. D.) činnost klubu fakticky organizoval.
Jeho řídící funkce spočívala v tom, že zajišťoval vhodné ženy pro práci
sexuálních společnic, a dále klub zásoboval vším, co bylo k jeho provozu
nezbytné, přičemž příležitostně zde i sám pracoval jako barman. Jeho nabídku
práce v nočním klubu u soudu potvrdila celá řada svědkyň (např. svědkyně U.,
D., B., K., N., H.). Svědkyně H. a K. uvedly i to, že obviněný G. je do klubu
přijímal a svědkyni L. seznamoval s fungováním daného podniku. Svědkyně B., N.
a N. pak potvrdily i to, že je obviněný G. ráno vyplácel. Z těchto důkazů tedy
jednoznačně vyplynulo, že dovolatel aktivně vyhledával ženy a dívky, a ty
formou nabídek a přesvědčování přiměl k práci společnice, často k tomu
využívajíc jejich finanční tísně. O tom, že toto přesvědčování nebylo vždy
seriózní, jak se dovolatel hájí, vypověděla mimo jiné svědkyně CCCCC, která
přiznala, že byla k poskytování sexuálních služeb hrubě nucena i v období, kdy
měla „ženské problémy“ a bylo jí špatně (viz č. l. 1959). Těmito svědectvími
byla tedy jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že mladé ženy přicházely
do klubu dobrovolně, a pokud se jim zde líbilo, tak sem přiváděly i své
kamarádky, pročež nebylo vůbec nutné, aby se jakkoli staral o přísun žen do
klubu.
35. Z provedených důkazů je zcela zjevná rovněž finanční
zainteresovanost obviněného G. na provozu tohoto nočního podniku, neboť
jednotlivé svědkyně (konkrétně svědkyně B., B., H., K., L., N., N., U., V., D.)
shodně potvrdily předem stanovený ceník, jakož i skutečnost, že za každého
klienta, kterému v pronajatém pokoji poskytly sexuální služby, odváděly klubu
buď částku ve výši 10 Eur za 20 minut, nebo 20 Eur za půlhodinu až hodinu.
Svědkyně BBBBB pak k tomu uvedla, že klient si na baru zaplatil pokoj na určitý
čas a ona jej poté následovala. Výdělek pak inkasovala až druhý den ráno na
baru a zahrnoval i provize ze zkonzumovaného alkoholu (viz č. l. 1956). Těmito
svědectvími byla tedy zcela jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že z
provozované prostituce nikterak nekořistil, resp. že tyto částky vybíral pouze
za ubytování klientů a využíval je k úklidu pronajatého pokoje. Soud prvního
stupně k tomu z hlediska formální logiky dodal, že pokud by si klient zaplatil
pokoj na noc (tedy minimálně na 8 hodin), zaplatil by za pronájem částku
převyšující 4.000 Kč, čemuž však rozhodně neodpovídal ubytovací standard.
Příjmy obviněného G. přitom byly doloženy rovněž díky důsledné evidenci
jednotlivých společnic a jejich klientů, což bylo úkolem barmanek, tj.
spoluobviněných L. K. a D. B. Ty podle záznamů v tzv. knize ubytovaných
prováděly na konci každé „směny“ vyúčtování. Tímto způsobem byla jako
nevěrohodná vyhodnocena i další tvrzení obviněného, dle kterých pro něho bylo
údajně výhodnější, když společnice seděly s klientem na baru a konzumovaly
alkohol, resp. že provoz celého podniku byl ztrátový a obviněný jej musel
dotovat z jiných jím provozovaných podniků.
36. Za neopodstatněnou vyhodnotil Nejvyšší soud i dovolatelovu námitku,
ve které usiloval o zpochybnění naplnění skutkové podstaty trestného činu
ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm.
a) tr. zákoníku, když tvrdil, že nevěděl o tom, že společnice AAAAA, BBBBB a
CCCCC byly nezletilé (ve smyslu zákonné dikce děti) a navíc je ani nemohl
svádět k zahálčivému nebo nemravnému životu, neboť tyto dívky byly již mravně a
morálně narušené z předchozího období svého života.
37. V souvislosti s těmito námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná
obecně platné pravidlo, že objektivní stránka trestného činu ohrožování výchovy
dítěte je naplněna tím, že pachatel prokazatelně ohrozil rozumový, citový nebo
mravní vývoj dítěte tím, že jej svedl k zahálčivému nebo nemravnému životu a
umožnil mu takový život vést, stejně jako mu umožnil, aby si opatřoval (pro
sebe nebo pro jiného) prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným
způsobem. Ve vztahu k výše uvedené námitce obviněného je podstatné to, že
naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu není nikterak vyloučeno
tím, že tři dívky mladší než osmnáct let, jež v klubu S. pracovaly jako
společnice, již v minulosti vedly sexuální či nemravný život, tedy se
dopouštěly takového jednání ještě před působením obviněného. Objektivní stránka
tohoto trestného činu je totiž vždy naplněna i v případě, že pachatel svým
jednáním tyto negativní návyky v dívkách utvrzoval a posiloval (k tomu srov.
rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 65/1999 Sb. rozh. tr).
38. V nyní projednávaném případě přitom bylo dostatečně prokázáno
(zejména výpověďmi spoluobviněné K., jakož i poškozených nezletilých dívek), že
obviněný G. dobře věděl, že tři dívky pracující v jím provozovaném klubu jsou
mladší než osmnáct let. Všechny společnice totiž na začátku svého působení
předkládaly občanské průkazy a všechny byly vzhledem ke svému věku poučeny o
tom, že tuto informaci nemají nikomu říkat, aby nebyly vyvolány jakékoli
problémy. V případě, že by do klubu vstoupila policejní hlídka, pak měly hned
utéci zadním vchodem mimo objekt (viz výpovědi svědkyně BBBBB na č. l. 1955,
svědkyně CCCCC na č. l. 1959 a 1961, svědkyně AAAAA na č. l. 1964). Dovolatel
tak využíval zkušeností nezletilých dívek ze závadného prostředí k jejich
zapojení do provozu klubu, čímž pokračoval, resp. prohloubil jejich nežádoucí
návyky k dalšímu vedení zahálčivého a nemravného života. K tomu přitom využil
jejich finanční nezabezpečenosti, jakož i zkušenosti s občasným užíváním
omamných látek. Podporování těchto škodlivých návyků potvrdila ve své výpovědi
např. svědkyně CCCCC, když uvedla, že předtím, než pracovala v klubu S., brala
pervitin cca 1x za měsíc, avšak po příchodu do klubu, když poskytovala sexuální
služby za úplatu, což jak sama uvedla „psychicky nezvládala, hnusilo se jí to“,
pročež musela brát pervitin každý den, aby mohla v poskytování sexuálních
služeb pokračovat. V této souvislosti svědkyně dodala, že „když si dala
pervitin, tak nebyla sama sebou a tolik nevnímala, že něco takového dělá“ (č.
l. 1960). Podobně i svědkyně AAAAA užívala pervitin maximálně jednou do měsíce
(č. l. 1963), avšak poté, co začala v klubu pracovat „si dala většinou před
směnou, protože jinak by do toho asi nešla“ (č. l. 1964). Z těchto výpovědí je
tak zcela zjevná intenzita, jakož i devastující charakter jednání, kterým
dovolatel razantně zasáhl do citového, rozumového i mravního života nezletilých
dívek, jež se v nočním klubu S. pohybovaly.
39. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odmítl dovolatelovo tvrzení o
tom, že byl odsouzen pro distribuci drog, ačkoli aktivně bránil tomu, aby se v
klubu takové látky objevovaly. Dovolatel a jeho obhajoba patrně přehlédli, že
ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy byli Krajským soudem v Brně uznáni vinnými
pouze spoluobvinění M. D., D. B. a za pomoc k tomuto trestnému činu také
spoluobviněná L. K. Mimo to Vrchní soud v Olomouci dovolateli svým rozsudkem
snížil trest odnětí svobody z původně uložených devíti let na konečných sedm
let, v souvislosti s čímž konstatoval, že obviněný V. G. se jako jediný
nepodílel na výrobě a následné distribuci pervitinu, tedy na trestné činnosti
popsané pod body II. až IV., na rozdíl od ostatních spoluobviněných.
IV.
Dovolání obviněné L. K.
40. Obviněná L. K. napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Brně v celém rozsahu, přičemž své námitky
podřadila pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Ve
svém dovolání namítla, že předmětnou trestnou činnost sama oznámila policii,
pročež měla být vyslechnuta k možnosti stát se tzv. spolupracující obviněnou.
To, že se tak nestalo, je podle jejího názoru procesním pochybením, v důsledku
kterého byly porušeny základní zásady trestního řízení, zejména její právo na
spravedlivý proces. Mimo to obviněná dodala, že soudy se nezabývaly všemi
důkazy a skutečnostmi, některé důkazy opominuly a svá rozhodnutí řádně
neodůvodnily. Všechny tyto vady se pak dle obviněné projevily ve výši uloženého
nepodmíněného trestu.
41. V prvé řadě je zřejmé, že dovolatelka své námitky podřadila pod
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně, neboť
v rámci zvolené dovolací argumentace ve své podstatě nenapadla hmotněprávní
posouzení skutků, jimiž byla uznána vinnou, nýbrž procesní postup státního
zástupce, který ji v probíhajícím řízení neoznačil za tzv. spolupracujícího
obviněného. Ustanovení § 178a tr. řádu však jednoznačně uvádí, že státní
zástupce může v obžalobě v rámci v řízení o zločinu označit obviněného za
spolupracujícího, pokud oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou
způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované
skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované
zločinecké skupiny a zaváže se podat (jak v přípravném řízení, tak i v řízení
před soudem) úplnou a pravdivou výpověď, zároveň se dozná k činu, pro který je
stíhán a prohlásí, že souhlasí se svým označením za spolupracujícího
obviněného.
42. V nyní posuzované věci je klíčové, že na straně dovolatelky nebyly
splněny všechny zákonem předepsané podmínky pro přiznání statusu tzv.
spolupracující obviněné, a to zejména proto, že zločin, pro který byli všichni
obvinění stíháni, nebyl spáchán členy organizované skupiny. Za tohoto stavu
také nemohly soudy prvního a druhého stupně při ukládání trestu odnětí svobody
postupovat v souladu s § 58 odst. 4 tr. zákoníku, který upravuje podmínky
ukládání trestu tzv. spolupracujícímu obviněnému. Vzhledem k zákonné definici
institutu spolupracujícího obviněného také nelze dané označení obviněného u
příslušného soudu jakkoli nárokovat, neboť postup podle § 178a tr. řádu je ryze
fakultativní, a tedy závislý toliko na úvaze státního zástupce, zda konkrétního
obviněného jako spolupracujícího v podané obžalobě označí. Z uvedeného tak
plyne, že dovolatelka nemohla být procesně úspěšná, pokud se před soudy nižších
instancí dožadovala takovéhoto označení.
43. Pakliže obviněná v rámci provedeného dokazování namítla, že se soudy
nižších stupňů nezabývaly všemi důkazy a skutečnostmi, některé důkazy opominuly
a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, Nejvyšší soud tuto námitku odmítl hned z
několika důvodů. V prvé řadě v rámci uplatněného dovolacího důvodu již nelze
relevantně namítat procesní pochybení, neboť pro Nejvyšší soud je skutkový stav
zjištěný v rámci nalézacího, popř. doplněný v rámci odvolacího řízení již daný.
Dovolatelka přitom svojí námitkou stran porušení práva na spravedlivý proces de
facto implicitně vznesla námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými
důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními
závěry na straně druhé. Z jejích námitek však takový zásadní exces, který by
odůvodnil výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších
instancí, nebylo možné dovodit. Tak závažný rozpor je dán pouze tehdy, pokud
skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na
provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů
jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým
opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Je sice pravdou, že
dovolatelka formálně vytkla logicky vadné hodnocení důkazů provedených nižšími
soudy, nicméně nevznesla žádnou konkrétní námitku, ze které by takovýto exces
skutečně vyplynul.
44. Mimo to Nejvyšší soud odmítl námitku vadně provedeného dokazování i
proto, že dovolatelka nikterak neupřesnila, které důkazy měly soudy nižších
stupňů opomenout nebo v jaké části svého rozhodnutí své skutkové závěry
dostatečně neodůvodnily. Za takové situace Nejvyšší soud není oprávněn si
jakkoli domýšlet či odhadovat argumentaci obviněné. Studiem přiloženého
spisového materiálu přitom ověřil, že výše vznesené výhrady jsou z pohledu
uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů
prvního a druhého stupně, se kterými se obviněná neztotožnila. Obsahově však
neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr.
řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
45. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody Nejvyšší soud především
uvádí, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod
předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon
nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním
zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněná neodkázala. Především však
Nejvyšší soud vyhodnotil postup Vrchního soudu v Olomouci zcela správným, když
v souvislosti se svými úvahami stran druhu a výše ukládaného trestu oproti
Krajskému soudu v Brně docenil, že dovolatelka z vlastní vůle oznámila páchání
předmětné trestné činnosti, na které se sama podílela, policejním orgánům.
Tímto postupem nejenže usvědčila z trestné činnosti spoluobviněné G., B. a D.,
ale usvědčila i sebe sama se všemi důsledky, které z toho vyplynuly pro ni i
pro její dvě nezletilé děti. Současně nelze ignorovat ani to, že bez jejího
oznámení by k odhalení trestné činnosti v dané chvíli nedošlo, neboť orgány
činné v trestním řízení měly v tomto okamžiku stran předmětné trestné činnosti
jen velmi málo indicií.
46. Přestože postavení spolupracujícího obviněného státní zástupce
dovolatelce nepřiznal, Vrchní soud v Olomouci zcela správně zohlednil její
významnou nápomoc při objasňování trestné činnosti jako okolnost hodnou
zvláštního zřetele. Ačkoli byla obviněná L. K. reálně ohrožena sazbou trestu
odnětí svobody v rozmezí od 5 do 12 roků, byl jí, a to s přihlédnutím k její
aktivní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, jakož i méně významnému
zapojení do trestné činnosti, dobrovolnému upuštění od dalšího páchání trestné
činnosti po jejím oznámení, jakož i vzhledem k její rodinné situaci, vyměřen
nový úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. V této
souvislosti platí, že námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu, který byl
uložen ve prospěch obviněné pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není
podřaditelná pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu, a tedy ani
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zejména však není
pravdou tvrzení obviněné obsažené v jí podaném dovolání, že jí byl i Vrchním
soudem v Olomouci uložen trest nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, neboť ve
vztahu k její osobě odvolací soud s přihlédnutím ke všem okolnostem daného
případu, jakož i jejím osobním poměrům aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr.
zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné
trestní sazby. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud danou námitku
obviněné jako zcela irelevantní odmítl.
47. Na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr.
řádu, v rámci kterého lze relevantně namítnout, že v napadeném rozhodnutí
některý výrok chybí nebo je neúplný, dovolatelka odkázala pouze proto, že se
nesmířila s tím, že oba soudy nižších instancí nepostupovaly podle § 178a tr.
řádu a nepřiznaly jí status tzv. spolupracující obviněné. Jelikož však v nyní
posuzované věci nebyly splněny všechny formální podmínky předpokládané tímto
ustanovením, oba soudy nižších stupňů podle tohoto zákonného ustanovení zcela
správně nepostupovaly a při ukládání trestu odnětí svobody osobě obviněné
správně neaplikovaly § 58 odst. 4 tr. zákoníku. Za tohoto stavu tak Nejvyšší
soud námitku obviněné, že výrok napadeného rozhodnutí je neúplný díky
absentujícímu odkazu na ustanovení § 178a tr. řádu, odmítl jako zcela
nepřípadnou.
V. Závěr
48. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší
soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu
dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý
proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo
na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je
zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní
všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními
principy. Nejvyšší soud však neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování
práva obou obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury
Ústavního a Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl
porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn.
I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
49. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu podaných
mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci
dovolání obviněného V. G. nedošlo ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo toto dovolání,
opírající se zčásti o námitky hmotněprávního charakteru, v souladu s § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Ve věci
obviněné L. K. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani v jejím případě
nedošlo ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm.
g) a k) tr. řádu k porušení zákona. Jelikož však bylo její dovolání podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud její dovolání
odmítl, a to v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. O odmítnutí obou
dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík