2 As 227/2024- 59 - text
2 As 227/2024 - 60
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: N. K., zast. Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 53, Pardubice, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. MmP 49315/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2024, č. j. 52 A 24/2024
52,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Úřad městského obvodu Pardubice V uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Žalobkyně se dopustila hrubého jednání vůči své sousedce paní H. tím, že úmyslně strkala do otevřeného křídla její brány, narušila její osobní zónu tím, že se k ní přiblížila na dotek a vytrhla jí z ruky mobilní telefon, se kterým se zavřela ve svém osobním vozidle a vrátila jej až po příjezdu policie. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který žalobu zamítl.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti převážně zopakovala svá žalobní tvrzení, která se týkala především zjišťování skutkového stavu. O průběhu skutkového děje podle ní vypovídají dvě protichůdná skutková tvrzení. Tvrzení paní H. však není podpořeno dalšími důkazy. Podle stěžovatelky nelze uzavřít, že by sousedce vzala mobilní telefon a narušila její osobní zónu. V takovém případě by přece sama nevolala Policii ČR. Vysvětlení, jak se ke stěžovatelce dostal sousedčin mobilní telefon, není absurdní ani nelogické. Úřední záznam Policie ČR neuvádí nic z toho, co tvrdila paní H. Rozpory však neřešily správní orgány ani krajský soud. Z úředního záznamu byla vybrána selektivně jedna okolnost v neprospěch stěžovatelky. Krajský soud převzal argumentaci správních orgánů. Celé jednání kladené stěžovatelce za vinu je navíc založeno jen na tvrzení poškozené.
[4] Podle stěžovatelky žalovaný také opomněl využít zásadu in dubio pro reo, ačkoli pochybností v řízení je celá řada. Stěžovatelka rovněž krajskému soudu vytkla, že se nevypořádal s její námitkou, podle níž některá nepřesná prohlášení mohla být důsledkem šoku z napadení a také hypoglykémie.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s krajským soudem. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a prokázaly stěžovatelčino přestupkové jednání.
[6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není
li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021
28, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[7] Kasační námitky jsou projednatelné, pokud kvalifikovaně zpochybňují rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu, a z kterých konkrétních důvodů považuje závěry soudu za nezákonné (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 Azs 299/2020
41, bod 10). Konkrétní kasační námitky proto nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání či v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím než proti napadenému rozsudku (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006
58).
[8] Námitka týkající se toho, že žalovaný opomněl využít zásadu in dubio pro reo, je doslovně převzatá z žaloby a vůbec nereaguje na to, jak ji vypořádal krajský soud (srov. bod 22 napadeného rozsudku). Tato námitka je tedy nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 téhož zákona.
[9] Pokud jde o kasační námitky týkající se vad skutkových zjištění (srov. výše v bodě [3]), stěžovatelka opakuje svou žalobní argumentaci, k ní však dodává, že nesprávné závěry žalovaného převzal krajský soud. Krajský soud podle stěžovatelky také pochybil, pokud nevysvětlil rozpory z úředního záznamu, které vyznívají v neprospěch tvrzení poškozené paní H. S ohledem na to, že stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že se těmito okolnostmi dostatečně nezabýval, vyhodnotil kasační soud tuto námitku jako námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
[10] Podle NSS krajský soud dostál požadavkům, které klade judikatura na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003
75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004
73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005
44, č. 689/2005 Sb. NSS). V bodech 19 až 26 napadeného rozsudku vyložil, z jakých důvodů považuje stěžovatelčinu argumentaci za nedůvodnou a procesní postup i právní závěry správních orgánů za správné. Soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014
43). Smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, proto lze v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkázat na toto odůvodnění (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005
130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006
86, či ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012
47).
[11] Pokud jde o námitku, podle níž se krajský soud opomněl zabývat tvrzením stěžovatelky o tom, že některá její nepřesná prohlášení mohla být důsledkem šoku z napadení a také hypoglykémie, ani zde NSS neshledal nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. V bodě 19 napadeného rozsudku totiž krajský soud na toto žalobní tvrzení výslovně reaguje.
[12] Lze uzavřít, že se krajský soud nedopustil žádné vady spočívající v zásadním pochybení s možným dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatelky či v nerespektování ustálené judikatury. Proto NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2024
Tomáš Kocourek
předseda senátu