2 Azs 22/2025- 22 - text
2 Azs 22/2025 - 23 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Lenky Kaniové v právní věci žalobce: O. C., zast. opatrovnicí Mgr. Evou Láskovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 687/24, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2024, č. j. KRPB 199650
43/ČJ
2024
060028
SVZ, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2025, č. j. 22 A 30/2024 22,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené opatrovnici žalobce Mgr. Evě Láskové, Ph.D., advokátce, se přiznává odměna za zastupování ve výši 5 070 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně bránil proti rozhodnutí, jímž jej žalovaná podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajistila za účelem správního vyhoštění. Dobu zajištění stanovila žalovaná na 50 dnů od doručení rozhodnutí o zajištění.
[2] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že již uplynula lhůta dobrovolné realizace správního vyhoštění. Žalobce prohlásil, že se do země původu nechce vrátit. Nevycestoval ani po neúspěchu svých opakovaně podávaných žádostí o mezinárodní ochranu. Jelikož mařil výkon úředního rozhodnutí, byl mu dokonce uložen trest vyhoštění. Žalobce opakovaně uváděl nepravdivé údaje týkající se své totožnosti i státní příslušnosti, aby se vyhnul realizaci správního vyhoštění. Krajský soud podrobně a s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) vyložil, proč nebylo v tomto případě namístě přistoupit k uložení zvláštních opatření.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti vyslovil přesvědčení, že byly splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 písm. a), c) a d) zákona o pobytu cizinců. Žalobce doložil potvrzení o zajištění ubytování na adrese v B. – K., kde by se zdržoval u kamaráda (nájemce bytu). Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, který vyslovil důvodné obavy, že takový postup nebude účinný. Uvedl li žalobce, že nechce opustit Českou republiku, neznamená to, že dobrovolně nevycestuje. Stěžovatel dále namítl nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, a to jako celku i ve vztahu k jeho bodu 25, resp. 29.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[6] NSS připomíná, že správní soudy jsou povinny při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění cizince, které vyplývají z unijního práva, přihlížet z moci úřední k vadám a nezákonnostem rozhodnutí o zajištění, které zjistí, případně které vyjdou v řízení najevo, přestože nejsou součástí uplatněných žalobních bodů (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C 704/20 a C
39/21; rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021 39, č. 4456/2023 Sb. NSS, bod 44). Podle NSS tomuto požadavku krajský soud dostál; ostatně se k němu výslovně přihlásil (bod 7 napadeného rozsudku).
[7] NSS neshledal, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Krajský soud shrnul obsah správního spisu (body 8 až 11), zabýval se přezkoumatelností rozhodnutí žalované a dostatečností zjištěného skutkového stavu (body 12 a 13) a následně se podrobně věnoval nezbytnosti zajištění stěžovatele a nemožnosti využití jednotlivých zvláštních opatření (body 14 až 31). Posouzení věci krajským soudem vychází z obsahu správního spisu a pobytové historie stěžovatele, je dostatečně individualizované a konkrétní. Krajský soud se detailně zabýval všemi v úvahu připadajícími alternativami zajištění.
[8] Ani v odůvodnění nemožnosti užití zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců v bodě 25 napadeného rozsudku nespatřuje kasační soud nic nepřezkoumatelného. Podle stěžovatele krajský soud pominul, že bylo doloženo potvrzení o místě jeho pobytu. Tuto okolnost krajský soud v uvedené pasáži svého rozsudku výslovně zohlednil, avšak zároveň zdůraznil, že stěžovatel v minulosti pobýval na různých místech České republiky, projevil vůli nerespektovat rozhodnutí o správním vyhoštění a uváděl nepravdivé údaje o své totožnosti. Z napadeného rozsudku je tedy podle NSS zřejmé, proč považoval námitky stěžovatele za nedůvodné (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS).
[9] Totéž platí i o bodu 29 napadeného rozsudku. Stěžovatel sice namítá, že krajský soud v této pasáži bez bližšího odůvodnění uvedl, že mu nelze věřit, že by zvláštní opatření respektoval, pomíjí však, že tento závěr je výsledkem podrobných úvah zohledňujících dřívější chování a pobytovou historii stěžovatele v odůvodnění rozsudku jako celku. Jestliže krajský soud v podrobnostech blíže odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalované k totožné otázce, jde o postup zcela legitimní (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2005, č. j. 8 Afs 75/2005 130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[10] Pokud jde o stěžovatelovy věcné argumenty, veškerá jeho kasační argumentace se týká otázky nepoužití zvláštních opatření za účelem vycestování. Správní orgán je povinen před zajištěním cizince zvážit využití mírnějších opatření v podobě zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců (rozsudky NSS ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011 51, nebo ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 As 107/2012
40). Povinností správního orgánu je v těchto případech zvážit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s řízením o správním vyhoštění, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy Evropské unie (usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016 38, č. 3559/2017 Sb. NSS).
[11] Žalovaná i krajský soud se možností uložit zvláštní opatření řádně zabývaly. Dospěly přitom k závěru, že stěžovatel dosavadním jednáním neposkytoval dostatečnou záruku umožňující uplatnění zvláštního opatření za účelem vycestování a mírnější donucovací opatření by nebyla účinná. Stěžovatel nemá na území České republiky hlášenou adresu pobytu, v době vydání napadeného rozhodnutí byl umístěn v zařízení pro zajištění cizinců. Potvrzení o zajištění ubytování doložil až v soudním řízení, nedoložil však nájemní smlouvu a uvedl, že nájemné neplatí pravidelně.
V minulosti pobýval na různých místech v České republice. Stěžovatel nedisponuje finančními prostředky. Vzhledem k jeho pobytové historii nelze očekávat, že by spolupracoval s policií. V minulosti uváděl nepravdivé údaje o své totožnosti a státní příslušnosti a opakovaně nerespektoval rozhodnutí o povinnosti vycestovat. Jinak řečeno, nic nenasvědčovalo možné snaze stěžovatele spolupracovat s tuzemskými orgány a neohrozit výkon správního vyhoštění (rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 171/2015 52, č. 3429/2016 Sb. NSS).
[12] Kasační soud připomíná, že zákon nevyžaduje, aby před přistoupením k zajištění cizince bylo vždy třeba využít zvláštních opatření (rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2012, č. j. 8 As 36/2011
83, bod 16). Opakované nerespektování správních rozhodnutí a právních předpisů České republiky je přitom okolností svědčící pro nezbytnost zajištění cizince (rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2012, č. j. 7 As 154/2011 56). Obdobně se kasační soud vyslovil i ve vztahu k zastírání totožnosti ze strany zajišťovaného cizince (přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Azs 237/2017
20, bod 28). Kasační soud dokonce v minulosti uvedl, že v případě důvodu zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je za situace, kdy cizinec nevycestoval ve lhůtě stanované v rozhodnutí o správním vyhoštění, v zásadě vyloučeno, aby správní orgán přistoupil namísto jeho zajištění k uložení zvláštního opatření (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2014, č. j. 9 Azs 192/2014 29, bod 22).
[13] NSS dospěl k závěru, že krajský soud věc posoudil v souladu s relevantní judikaturou a nedopustil se zásadního pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nevznikly náklady nad rámec její běžné činnosti.
[15] Krajský soud ustanovil stěžovateli neznámého pobytu k ochraně jeho práv opatrovnici, jež je advokátkou; toto ustanovení trvá i v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). NSS přiznal ustanovené opatrovnici odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu). K tomu náleží advokátce paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Stěžovatelova opatrovnice není plátkyní daně z přidané hodnoty, její odměna proto činí 5 070 Kč a bude jí vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu NSS.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. února 2025
Sylva Šiškeová předsedkyně senátu