20 Cdo 104/2022-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých
Budějovicích, F. A. Gerstnera č. 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201,
zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č.
1096/8, proti povinné CLEVER MONEY GROUP s.r.o. se sídlem v Hradci Králové,
Vocelova č. 1135/4, identifikační číslo osoby 28849922, zastoupené JUDr.
Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických
vězňů č. 27, pro 88 910 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 31 EXE 150/2019, o dovolání oprávněné proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2021, č. j. 26 Co 182/2021-164,
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2021, č. j. 26 Co
182/2021-164, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k
dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 5. 2021, č. j. 31
EXE 150/2019-115, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Ze spisu Okresního
soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 C 240/2018 zjistil, že vzhledem k tomu,
že povinná nereagovala na předžalobní výzvu oprávněné ze dne 22. 3. 2018,
podala oprávněná dne 22. 5. 2018 žalobu proti povinné o zaplacení částky 88 910
Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky
elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 15. 7. 2016, č. 9550968084, povinné v
období od 15. 7. 2016 do 12. 2. 2018 dodávala elektřinu do odběrného místa na
adrese Čáslavsko 34, přičemž povinná z dlužných 142 648 Kč zaplatila jen 53 738
Kč. Okresní soud v Českých Budějovicích předmětnou žalobu a elektronický
platební rozkaz doručil do datové schránky povinné dne 30. 5. 2018 a povinná
proti elektronickému platebnímu rozkazu podala neodůvodněný odpor; soud proto
ve věci vydal exekuční titul – rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích
ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 C 240/2018-40. Proti němu podala povinná neúplné
odvolání, a protože ani k výzvě soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. 17 C
240/2018-46, neuhradila soudní poplatek za podané odvolání, bylo řízení
usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2018, č. j. 17
C 240/2018-48, zastaveno; toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2018. Z
usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Královéhradeckého kraje, Územní odbor, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne
28. 1. 2019, č. j. KRPH-24231-27/TČ-2019-050281 – dále jen „usnesení Policie
České republiky“, soud zjistil, že policie odložila trestní věc podezření ze
spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se
měl dopustit neznámý pachatel tím, že se v době od 15. 7. 2016 do 12. 2. 2018,
s předchozím úmyslem nezaplatit, přihlásil jako plátce spotřeby elektrické
energie za povinnou s odběrným místem Čáslavsko 34, a to bez jejího vědomí a
souhlasu. Nepodařilo se totiž zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní
stíhání. Soud uvedl, že dle ustálené soudní praxe v exekučním řízení již nelze
věcně přezkoumávat exekuční titul a nelze přihlédnout ani k případným vadám
řízení, jež jeho vydání předcházely. S odkazem na judikaturu Nejvyššího i
Ústavního soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20
Cdo 2162/2020, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18)
uzavřel, že v dané věci nejde o takový mimořádný případ, kdy by tato zásada
měla být prolomena a exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
měla být zastavena. Je zcela nepochopitelné, proč povinná v nalézacím řízení za
stavu, kdy jí byla doručena žaloba a elektronický platební rozkaz, neodůvodnila
podaný odpor proti platebnímu rozkazu, po vydání exekučního titulu nedoplnila
odvolání, nereagovala ani na výzvu k zaplacení soudního poplatku a nebránila se
proti usnesení o zastavení odvolacího řízení.
2. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným a dovoláním
napadeným usnesením změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se předmětná
exekuce zastavuje (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení před exekučním ani odvolacím soudem (výrok II.), a že
povinná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 24
515,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). Odvolací soud
doplnil dokazování a uvedl, že zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) je možné i
v mimořádném případě, kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) znamenal popření
základních principů právního státu. Důvod pro zastavení exekuce podle
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je naplněn i tehdy, je-li exekuční
titul vydán bez reálného hmotněprávního nároku. V dané věci je nesporné, že
elektrická energie byla na adresu Čáslavsko 34 dodávána na základě objednávky,
která byla učiněna emailem bez ověřeného podpisu objednatele – což je v rozporu
s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. a oprávněná se ani jinak nepokusila ověřit
identitu jednající osoby. Ani k výzvě odvolacího soudu nebyla oprávněná schopna
doložit, že elektrická energie byla objednána či odebírána povinnou. Současně z
usnesení Policie České republiky vyplývá, že věc byla odložena nikoli proto, že
by se skutek nestal, ale proto, že se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by
opravňovaly zahájit trestní stíhání dle § 130 trestního řádu proti konkrétní
osobě. K zastavení exekuce proto musí dojít i v případě, že nárok uplatněný
proti povinné není co do základu dán, protože bylo třetí osobou zneužito jméno
povinné a stalo se tak bez jejího zavinění. Za situace, kdy z žádné dosud známé
skutečnosti nelze dospět k závěru, že základ nároku je vůči povinné dán, má
odvolací soud za to, že realizace exekuce by v tomto případě byla v rozporu s
principy právního státu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, neboť má
za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu a nesprávně vyložil judikaturu dovolacího soudu, na kterou v napadeném
usnesení odkazuje. Namítá, že odvolací soud neměl dokazování týkající se
existence hmotněprávního nároku v rámci exekučního řízení vůbec provádět.
Aplikace § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. představuje mimořádný důvod pro
zastavení exekuce, kterým je prolomena zásada, že exekuční řízení je ze své
podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, a nikoliv pro
autoritativní nalézání práva, které přísluší nalézacímu soudu. Povinná byla
navíc v rámci nalézacího řízení prakticky nečinná a rozhodné skutečnosti na
svoji obranu vznesla až v rámci exekučního řízení. Judikatura, na kterou
odvolací soud poukazuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn.
20 Cdo 2131/2008, ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 139/2012, a nález
Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16) připouští zastavení
exekučního řízení v mimořádných případech, kdy by vedení exekuce znamenalo
popření základních principů právního státu, a to i v případech, kdy se povinný
v nalézacím řízení řádně nebránil vydání exekučního titulu. Mezi takové
mimořádné okolnosti se řadí např. situace, kdy vydání exekučního titulu
oprávněný dosáhl trestným činem, přičemž vymáhaná povinnost z objektivních
důvodů vzniknout nemohla. Takovou mimořádnou okolnost je však vždy třeba
prokázat závazným rozhodnutím, a nikoliv běžným dokazováním, které mělo být
předmětem nalézacího řízení. Pokud takové rozhodnutí neexistuje, nemůže být
návrh povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. považován za důvodný. Usnesením Policie České republiky se takový důvod
pro zastavení exekuce osvědčit nepodařilo, neboť takovým důvodem by mohlo být
až pravomocné rozhodnutí, kterým by orgán činný v trestním řízení závazně
rozhodl, že přečin podvodu spáchala konkrétní osoba; takový závěr se z
uvedeného usnesení nepodává. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
4. Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že má za to, že dovolání je
podáno z nepřípustného důvodu. Povinná zastává stejný názor jako odvolací soud,
že se na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze v exekučním
řízení „vrátit“ do řízení nalézacího a napravit nespravedlnost, která zde byla
povinné učiněna a která by vedla k porušení principů právního státu. Pouhá
nečinnost povinné v nalézacím řízení nevede k nemožnosti nápravy a neodůvodňuje
vedení exekučního řízení tam, kde je (stejně jako v tomto řízení) prokázáno, že
povinný není dlužníkem oprávněného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2.
2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, a ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo
1394/2012), přičemž pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm.
h) o. s. ř. není potřeba, aby byla třetí osoba pravomocně odsouzena. Odvolací
soud dostatečně odůvodnil, na jakém základě rozhodl a proč, když se v tomto
případě jedná o zjevnou nespravedlnost, neboť povinná dlužníkem oprávněné nikdy
nebyla a ani být nemohla. Navzdory tomu bylproti ní vydán exekuční titul.
Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítnul a přiznal
povinné náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl
dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud se
neřídil zcela ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
6. Z rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že ve
vykonávacím řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat
věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj
vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20
Cdo 3538/2021, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod
číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp.
zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod
číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 23. 5. 2019, sp.
zn. 20 Cdo 1556/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I.
ÚS 871/11, či ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11).
7. Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu zároveň připustila, že zcela
výjimečně může dojít k prolomení této zásady, jestliže by exekucí došlo k
takovému zásahu do práv povinného, jenž je v rozporu se samotnými základy
demokratického právního státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo
4022/2017, nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod
IV, ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, a ze dne 1. 4. 2019,
sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nepostačí tedy pouhé zjištění, že plnění uložené
exekučním titulem zcela nebo zčásti není v souladu s hmotným právem. Při
zvážení, zda došlo k naplnění takové výjimky je na místě zohlednit konkrétní
okolnosti případu, jakož i aktuální poměry a postavení účastníka, který má být
nucenou realizací exekučního titulu poškozen. Na jedné straně totiž stojí téměř
bezvýjimečná potřeba respektu k pravomocnému a vykonatelnému exekučnímu titulu
ve formě rozhodnutí soudu, na straně druhé nutnost zabránit nucenému průchodu
zcela zjevného a s ohledem na okolnosti případu a poměry účastníků zásadního
bezpráví. Nelze tedy jinak, než při řešení konkrétní posuzované situace provést
tzv. test proporcionality (k testu proporcionality srov. např. nález Ústavního
soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02). V poměrech rozhodování o návrhu
na zastavení exekuce půjde o posouzení, zda v daném případě je přiměřené
zastavit exekuci vykonatelného rozhodnutí soudu, o němž bylo dodatečně
zjištěno, že je v rozporu s hmotným právem, a tím de facto setřít rozdíl mezi
nalézacím a vykonávacím řízením. Nadužívání takového postupu by totiž bylo v
rozporu s principem právního státu a potřebou respektu k pravomocným a
vykonatelným rozhodnutím nalézacích soudů.
8. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu se podává, že exekuční titul,
jenž mý být vykonán, byl vydán v rozporu s hmotným právem, neboť povinná jím
uložené plnění oprávněné nikdy nedlužila. Proto lze uvažovat o tom, zda je na
místě exekuci zastavit, ovšem s tím, že rozpor exekučního titulu s hmotným
právem sám o sobě ještě k závěru o takové potřebě nevede.
9. Odvolací soud zjistil, že povinná je obchodní korporací, tedy
subjektem práva, který nelze pokládat za osobu, která požívá zvláštní ochrany,
ani za osobu, jež by trpěla zvláštním fyzickým nebo právním handicapem v rámci
společenských nebo soukromoprávních vztahů. Exekučním titulem (rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 C
240/2018-40) byla povinné uložena povinnost k zaplacení částky 88 910 Kč s
příslušenstvím za údajnou dodávku elektrické energie ze strany oprávněné.
Povinnost k plnění, jež má být vykonána, tedy nedosahuje výše, která by měla
být pro právnickou osobu, jakou je povinná, za běžných okolností likvidační.
Povinná v nalézacím řízení nedbala svých procesních práv a povinností, když
sice dosáhla zrušení původního platebního rozkazu podáním neodůvodněného
odporu, avšak následně zůstala nečinná a skrze její procesní pasivitu došlo k
vydání tzv. fiktivního rozsudku pro uznání za použití ustanovení § 114b o. s.
ř. Soud prvého stupně navíc zjistil, že povinná se sice proti rozsudku
odvolala, ale nedoplnila odvolání, nereagovala na výzvu k zaplacení soudního
poplatku, a proto bylo odvolací řízení zastaveno. Dosud nebylo zjištěno, zda
povinná disponuje legitimním odůvodněním své zásadní procesní nečinnosti, jež
by mohlo třeba i ve spojení s ostatními okolnostmi případu vyústit v náhled, že
povinné je třeba poskytnout ochranu skrze zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř.
10. Dosud zjištěné okolnosti případu, jakož ani osoba povinné, tedy
prozatím nevedou k závěru o přiměřenosti postupu, jenž by vyvrcholil zastavením
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Takový zcela výjimečný přístup,
jenž by setřel rozdíl mezi nalézacím a vykonávacím řízením, neboť by vedl k
faktickému popření a revizi exekučního titulu ve formě pravomocného a
vykonatelného soudního rozhodnutí, neopodstatňuje ani to, že dluh uložený
povinné ke splnění byl podle zjištění odvolacího soudu způsoben trestnou
činností třetí neustanovené osoby na základě elektronicky uzavřené smlouvy,
jejíž autenticitu oprávněná nijak neověřovala.
11. Je věcí povinné, aby tvrdila a případně prokazovala další okolnosti,
pro které by mělo dojít ke zcela výjimečnému zastavení exekuce podle § 268
odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tyto případné nové skutečnosti odvolací soud
vyhodnotí ve výše uvedených intencích.
12. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení
odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle
ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Hradci
Králové) vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní
bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu