20 Cdo 1248/2024-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné REVITEA WINE, s. r. o., se sídlem v Šatově 404, identifikační číslo osoby 07539967, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti povinným 1) I. K., a 2) M. K., oběma zastoupeným JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 306/34, pro 11 174 950 Kč s příslušenstvím, zřízením exekutorského zástavního práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 111 EXE 914/2020, o dovolání povinného 1) proti unesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2023, č. j. 12 Co 200/2023-264, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2023, č. j. 12 Co 200/2023-264, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
1. Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 111 EXE 914/2020-147, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 3. 2023, č. j. 111 EXE 914/2020-151, zamítl návrh povinných ze dne 31. 7. 2020 na zastavení exekuce a uložil povinným zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 89 697,30 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 11 174 950 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, jímž je směnečný platební rozkaz vydaný dne 26.
6. 2017 Městským soudem v Praze, č. j. 55 Cm 112/2017-25, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Cm 112/2017-115 (a dále ve spojení s usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 99/2019-479, a ze dne 19. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 99/2019-537). Exekuční titul byl vydán na základě směnky vlastní vystavené na řad České spořitelny, a. s., dne 23. 3. 2015, kterou se společnost Víno Lechovice spol. s r. o. zavázala uhradit dne 6. 1. 2017 částku 11 174 950 Kč s tím, že povinní převzali za výstavce směnečné rukojemství.
Následně byla dne 20. 3. 2015 mezi společností Central-Therm a. s. jako slibující a povinným 1) jako příjemcem slibu podepsána listina nazvaná „slib odškodnění“, ze které se podává, že v případě, že bude příjemce slibu povinen plnit z výše uvedené směnky a smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. S/245/15/LCD, zastoupí ho v jeho povinnosti slibující, a to v celém rozsahu plnění, slibující nahradí náklady a veškerou škodu, které by příjemci slibu vznikly v souvislosti s jednáním, o něž jej slibující požádala, a slibující uhradí směnečnou sumu i s příslušenstvím ze směnky.
Stejná listina byla podepsána mezi společností Central-Therm a. s. jako slibující a povinnou 2) jako příjemcem slibu. Mezi společností Central-Therm a. s. jako pronajímatelem a společností Víno Lechovice spol. s r. o. jako nájemcem byla sjednána smlouva o nájmu nemovitostí v k. ú. XY od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2022 za nájemné ve výši 1 Kč. Proti společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. je v současné době vedeno insolvenční řízení.
2. Soud prvního stupně předně zdůraznil, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet; argumentace sliby odškodnění je ve své podstatě zpochybněním věcné správnosti exekučního titulu a s ohledem na datum popisu těchto slibů (20. 3. 2015) mohla a měla být uplatněna již v řízení nalézacím (směnečném), nikoli až v řízení exekučním. Nadto předložené sliby odškodnění měly být poskytnuty společností Central-Therm a. s., tedy osobou odlišnou od osoby oprávněné v této exekuci, a oprávněnou nijak nezavazují; povinní ostatně ani netvrdili, že by je oprávněná akceptovala, naopak oprávněná zpochybnila nejen platnost slibů odškodnění, ale též pravost a správnost následného zápisu z valné hromady společnosti Central-Therm a. s., na které měly být tyto sliby schváleny. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na usnesení Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 19. 1. 2021, č. j. 12 Co 450/2020-114, vydané ve věci týchž účastníků a vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 1142/2020, v němž odvolací soud vyjádřil pochybnost o tom, o jaké právní jednání se má v případě listin označených jako „slib odškodnění“ vůbec jednat, neboť formulace „v případě, že bude příjemce slibu plnit, zastoupí ho v jeho povinnosti, a to v celém rozsahu plnění, slibující“, se příčí smyslu a účelu institutu slibu odškodnění podle § 2890 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
3. Soud prvního stupně dále uvedl, že povinnými zmíněná osobní propojenost oprávněné se společností Central-Therm a. s. sama o osobě nezakládá žádný rozpor postupu oprávněné s dobrými mravy. Kromě toho je zřejmé, že osobní propojenost v minulosti byla také mezi společností Central-Therm a. s., Víno Lechovice spol. s r. o. a povinnými – povinní např. podepsali sliby odškodnění jak za příjemce slibu, tak za stranu slibující, a směnka, která je podkladem exekučního titulu, byla podepsána povinnou 2) jako jednatelkou společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. Povinní si tedy jako osoby pohybující se v prostředí korporací a na korporacích osobně zúčastněné museli být vědomi důsledků podepsání předmětné směnky na pozici avalů (tedy že pokud dluh ze směnky nebude uhrazen, může být plnění vymáháno na nich). Námitka rozporu s dobrými mravy ohledně pořadí zajišťovacích instrumentů byla uplatněna již v nalézacím řízení, kde ji soud shledal nedůvodnou. Povinní doposud nesplnili povinnost uloženou jim exekučním titulem a postup oprávněné, která podala k vymožení této povinnosti exekuční návrh, nelze sám o sobě považovat za rozporný s dobrými mravy. Povinní se navíc mohou plnění ze slibů odškodnění domáhat v samostatném civilním řízení přímo proti osobě ze slibů zavázané.
4. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a povinným uložil nahradit oprávněné na nákladech odvolacího řízení částku 59 798,20 Kč. Odvolací soud se zcela z totožnil se závěry soudu prvního stupně, a to jak z hlediska hodnocení exekučního titulu v rámci exekučního řízení z pohledu jeho věcné správnosti, tak i z pohledu uplatnění námitky, že jednání oprávněné při podání exekučního návrhu bylo v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud doplnil, že pokud povinní v odvolání argumentovali tím, že v době nalézacího (směnečného) řízení neměli důvod uplatnit námitku spojenou se sliby odškodnění, neboť v té době slibující společnost Central-Therm a. s. sami ovládali, a jejich procesní obrana tak dostačovala k pravděpodobnému úspěchu ve věci, a také tím, že v rámci snahy o smírné vyřešení věci (uzavřením Dohody o společném postupu ze dne 3. 12. 2019) vzali zpět podané odvolání a směnečný platební rozkaz nabyl právní moci, pak ani tyto skutečnosti svým charakterem nepřestavují žádné zcela výjimečné okolnosti, které by zde mohly být důvodem pro aplikaci § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Povinnými zvolený postup v nalézacím řízení nemůže jít k tíži oprávněné, povinní v rámci své obrany v námitkovém řízení zcela z vlastní vůle neuplatnili sliby odškodnění a vzali zpět i své odvolání proti rozsudku, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. V postupu oprávněné, která exekuční návrh podala po zjištění, že povinní (ani nikdo jiný za povinné) neuhradili exekučním titulem přisouzenou pohledávku, nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud rovněž neshledal, že by okolnosti případu představovaly naplnění kritéria „zjevné nespravedlnosti“ či že by exekuce byla dokonce v rozporu s principy právního státu.
5. Povinný 1) rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: a) zda je možné v rámci exekučního řízení hodnotit i zásadní vady exekučního titulu v případě zneužití práva na soudní ochranu podáním tzv. šikanózního exekučního návrhu; b) zda je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud je exekuce zahájena a vedena v rozporu s účelem, který se vedením exekuce sleduje – totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu.
6. Dovolatel uvedl, že směnka, jež byla podkladem exekučního titulu a povinnými byla v pozici avalů jako blankosměnka podepsána, zajišťovala úvěr, který poskytla Česká spořitelna, a. s., jako věřitelka společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. jako hlavnímu dlužníku za účelem rekonstrukce budovy ve vlastnictví společnosti Central-Therm a. s. Jako spoludlužník úvěru k závazkům hlavního dlužníka přistoupila společnost Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o. Úvěr byl dále zajištěn zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví společnosti Central-Therm a.
s. Povinní byli ujišťováni, že jejich povinnost k úhradě by nastoupila až v případě, že by se splnění dluhu nepodařilo vymoci na dlužníkovi, spoludlužníkovi ani zástavním dlužníkovi. Central-Therm a. s. poskytla povinným slib odškodnění spočívající v tom, že se zavázala nahradit povinným škodu, pokud jim vznikne z toho, že podepsali blankosměnku, a povinní byli přesvědčeni, že dlužník, spoludlužník i zástavní dlužník jsou schopni řádně plnit závazky z poskytnutého úvěru. Následně došlo k tomu, že povinní byli zbaveni svých podílů ve společnostech Vinné sklepy Lechovice, spol.
s r. o. (spoludlužník) a Central-Therm a. s. (zástavní dlužník); v případě společnosti Central-Therm a. s. soud rozhodl, že zbavení bylo protiprávní. V mezidobí, kdy povinní nemohli ovlivnit řádné splácení úvěru, došlo k jeho zesplatnění a věřitelka Česká spořitelna, a. s., mj. podala na hlavního dlužníka Víno Lechovice spol. s r. o. insolvenční návrh. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na oprávněnou REVITEA WINE, s. r. o., která insolvenční návrh vzápětí vzala zpět. Dovolatel se domnívá, že exekuce se ve skutečnosti příčí svému účelu (zajistit efektivní splnění povinnosti) a vede ke zjevné nespravedlnosti, neboť oprávněné nejde o uspokojení své pohledávky, ale sleduje jiný neoprávněný účel, jímž je zmocnění se veškerého majetku povinných.
Oprávněná se svým pasivním, ale i zcela aktivním jednáním (zpětvzetím insolvenčního návrhu) zcela zbavila možnosti vymáhat dluh po dlužníkovi (Víno Lechovice spol. s r. o.), spoludlužníkovi (Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o.) i po zástavním dlužníkovi (Central-Therm a. s.), jelikož svou pohledávku za nimi nechala promlčet. Tímto postupem úmyslně zavinila, že pohledávka nemůže být uspokojena těmito osobami.
7. Dovolatel dále poukázal na skutečnost, že dne 3. 12. 2019 byla za účasti povinných a oprávněné uzavřena Dohoda o společném postupu, kdy jedním z jejích účelů byl zánik závazku povinných ze směnky (odst. 1.3 dohody). Oprávněná se zavázala nezahájit exekuční řízení za účelem vymožení směnečné pohledávky [odst. 1.1 písm. (l) dohody] a tento svůj závazek následně porušila. Naopak povinní podle dohody vzali zpět své odvolání proti exekučnímu titulu, který tak nabyl právní moci. Poctivé plnění uzavřené dohody by mělo za následek zánik závazků povinných ze směnky.
Povinní mají za to, že dohodu neporušili a tato dále trvá. Povinní byli připraveni plnit na dluh oprávněné, a to převodem pozemků povinného 1) na oprávněnou, což oprávněná akceptovala. Aby byly pozemky převedeny, bylo třeba nejprve vymazat poznámku z katastru nemovitostí o nařízeném předběžném opatření. Doložku právní moci se však nepodařilo včas získat podle smlouvy a Ing. Zdeněk Palát jednostranně od dohody odstoupil, přestože postačovalo, aby oprávněná postupem podle odst. 2.2 dohody poskytla minimum nezbytné součinnosti, kdy by strany uzavřely příslušný dodatek, jímž by byla posunuta lhůta stanovená dohodou k získání doložky právní moci, jejíž vyznačení nezaviněně na smluvních stranách trvalo Městskému soudu v Praze neúměrně dlouho.
Dovolatel má za to, že poskytnutí ochrany zjevnému šikanóznímu exekučnímu návrhu je porušením práva povinného na spravedlivý proces, neboť smyslem exekučního řízení je vymožení práva, nikoli potrestání dlužníka v prodlení. Podle dovolatele je postup oprávněné spočívající ve vymáhání pohledávky vůči povinným v rozporu s dobrými mravy, neboť jednání oprávněné je vedeno s jednoznačným cílem poškodit povinné a zmocnit se jejich majetku, nikoli primárně uspokojit svou pohledávku. Veškeré nároky oprávněné mohly být na základě slibu odškodnění uspokojeny z majetku společnosti Central-Therm a.
s. Současným předsedou představenstva Central-Therm a. s. je přitom Ing. Zdeněk Palát, který je též jednatelem oprávněné (REVITEA WINE, s. r. o.) a spoludlužníka (Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o.); je tedy osobou určující, zda bude exekvovaná pohledávka uspokojena (ovlivňuje dodržení slibu odškodnění a zda spoludlužník splní svůj závazek vůči oprávněné).
8. Dovolatel uvedl, že skutečnosti způsobující nesprávnost exekučního titulu nastaly až po jeho vydání a nebylo možné je zohlednit v rámci opravných prostředků. V době nalézacího (směnečného) řízení povinní neměli důvod uplatnit námitku spojenou se sliby odškodnění, neboť v té době společnost Central-Therm a. s. ovládali a jejich procesní obrana dostačovala k pravděpodobnému úspěchu ve věci. Až uzavřením Dohody o společném postupu vzali zpět své odvolání a směnečný platební rozkaz nabyl právní moci. Poctivé plnění této dohody by mělo za následek zánik závazků povinných ze směnky, Ing. Palát však povinným sdělil, že tuto dohodu považuje za neplatnou z důvodů, které dovolatel pokládá za zástupné. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na dovolatelem předložených otázkách, jelikož odvolací soud výslovně připustil, že k zastavení exekuce může dojít jak z hlediska hodnocení exekučního titulu v rámci exekučního řízení z pohledu jeho věcné správnosti, tak i z hlediska uplatnění námitky, že jednání oprávněné při podání exekučního návrhu je v rozporu s dobrými mravy. V posuzovaném případě ale odvolací soud z provedeného dokazování nezjistil konkrétní skutečnosti, které by povinnými navrhovaný postup podle § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. odůvodňovaly. Dále se oprávněná vyjádřila k jednotlivým skutkovým tvrzením povinného 1), která považuje za vytržená z celkového kontextu či přímo nepravdivá, a zdůraznila, že není pravdou, že by zahájením exekuce sledovala jiný účel než úhradu své pohledávky. K Dohodě o společném postupu oprávněná uvedla, že jejím účelem byl zánik exekvované pohledávky oprávněné prostřednictvím převodu části pozemků povinného 1), který by naopak získal jiné pozemky od společnosti Vinné sklepy Lechovice spol.
s r. o. Povinný 1) v rozporu s dohodou nepředložil ve sjednaném termínu a ani nikdy poté dohodu uzavřenou se společností Agentura VINSIDE s. r. o., na jejímž základě by byly mimo jiné od počátku zrušeny všechny kupní smlouvy o převodu pozemků, které byly předmětem Dohody o společném postupu. Již z tohoto důvodu došlo podle čl. 1.2 ke zrušení dohody, a oprávněná tak mohla zahájit exekuci. Povinný 1) dále v rozporu s dohodou nezajistil, aby u části převáděných pozemků nebyla zapsána žádná omezení ve prospěch České republiky.
Došlo sice k prodlení při vyznačení doložky právní moci na soudním rozhodnutí za účelem výmazu poznámky o předběžném opatření z katastru nemovitostí, zahájení exekuce ale nebylo oprávněnou iniciováno pouze z důvodu pozdního podání návrhu na výmaz poznámky – povinný 1) totiž nezajistil ani výmaz ostatních zápisů, byť se k tomu v dohodě zavázal. Oprávněná přesto nadále s povinnými jednala o možnosti dosažení původního účelu dohody (převodu pozemků se zánikem pohledávky povinných). Následně však došlo k postižení předmětných pozemků, které měl povinný 1) převést, exekučním příkazem prodejem nemovitých věcí v rámci exekuce oprávněného P.
P. proti povinnému 1), a dohoda by tak zanikla z důvodu této exekuce (pokud by již nezanikla z předchozích důvodů). K povinnými tvrzeným slibům odškodnění oprávněná uvedla, že společnost Central-Therm a. s. nebyla oprávněna je povinným poskytnout, neboť by to znamenalo porušení úvěrové smlouvy uzavřené s Českou spořitelnou, a. s., za účelem výstavby FVE. Ing. Zdeněk Palát jako předseda představenstva společnosti Central-Therm a. s. proto odmítl závazky z těchto slibů plnit, jelikož měl pochybnost o jejich platnosti.
Ostatně povinní by byli při vystavení tvrzených slibů ve zjevném střetu zájmů, protože by je podepisovali za věřitele a současně za dlužníka.
10. Oprávněná zdůraznila, že podání exekučního návrhu nebylo z její strany učiněno z protiprávních či nečestných pohnutek, naopak se do poslední doby snažila s povinnými nalézt a realizovat smírné řešení. Povinní však opakovaně nedodržují uzavřené dohody. Námitku týkající se slibů odškodnění povinní poprvé vznesli až v rámci tohoto exekučního řízení a při jednání ohledně dohody oprávněnou na jejich existenci neupozornili. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného 1) odmítl, případně zamítl.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část
první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné.
12. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021), připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
13. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2245/2020, ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). Důvodem pro zastavení exekuce tedy může být jednání či naopak nečinnost oprávněného před zahájením exekuce, pokud v přímém spojení s exekučním návrhem vede nikoliv k prosazení práva stanoveného exekučním titulem, ale sleduje se jím zcela jiný účel, jímž je poškození povinného jiným způsobem než samotnou realizací exekučního titulu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018). Jedná se např. o situaci, kdy byl povinný objektivně připraven dobrovolně plnit exekučním titulem uloženou povinnost, avšak oprávněný tomu prokazatelně bránil, ať již neposkytnutím smluvní či zákonné součinnosti (např. u platební povinnosti sdělením čísla bankovního účtu či adresy, na níž lze plnit poštovní poukázkou) nebo nedodržením povinným žádané a z hlediska již existujícího prodlení akceptovatelné lhůty k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, či ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021).
14. Nejvyšší soud se ztotožňuje se soudem odvolacím, resp. soudem prvního stupně (jehož závěry odvolací soud převzal), že povinnými tvrzená skutečnost spočívající v poskytnutí slibů odškodnění ze strany společnosti Central-Therm a. s. není okolností, která by v této věci způsobila, že by exekuce byla ve (zjevném) rozporu s principy demokratického právního řádu, ani nevede k závěru o šikanózní podstatě exekučního návrhu. Podle tvrzení povinných má být sliby odškodnění vázána společnost Central-Therm a.
s. a nikoli oprávněná z exekučního titulu (REVITEA WINE, s. r. o.) či původní žalobkyně (Česká spořitelna, a. s.). Dosavadní skutková zjištění soudů neodůvodňují závěr o jiné motivaci oprávněné, než právě vymoci svou soudem pravomocně přiznanou pohledávku. Není významné, že existuje (či existoval) okruh dalších subjektů, jež byly povinny stejnou pohledávku hradit, neboť povinnými z exekučního titulu jsou jednoznačně právě povinní a je zcela na vůli oprávněné, zda pohledávku bude či nebude vymáhat současně či výlučně po jiných osobách než po povinných.
15. Nejvyšší soud dále v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rušivou okolností při provádění exekuce, a tedy důvodem k jejímu zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dohoda účastníků, že oprávněný svou titulem přisouzenou pohledávku nebude vymáhat v exekuci, případně že se takového práva vzdává. Povinný musí uzavření takové dohody prokázat v řízení o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 868/2012, ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1169/2012, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3915/2018, a ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2804/2023).
16. V souladu s § 254 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se v exekučních věcech v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení). K novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, (jen) jestliže je účastník v odvolacím řízení uplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5384/2014, či ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3547/2019).
17. V projednávané věci povinní v odvolacím řízení tvrdili, že mezi stranami byla dne 3. 12. 2019 uzavřena Dohoda o společném postupu, na jejímž základě se povinní zavázali vzít zpět své odvolání proti exekučnímu titulu a oprávněná se zavázala nezahájit exekuční řízení za účelem vymožení směnečné pohledávky, přičemž povinní mají za to, že dohoda nadále trvá (viz odst. VI doplnění odvolání ze dne 18. 4. 2023 na č. l. 157 soudního spisu); uzavření této dohody potvrdila a k důkazu ji navrhla ve svém vyjádření k odvolání též oprávněná, která se však domnívá, že v důsledku porušení dohody ze strany povinných došlo k jejímu zániku [viz odst. I písm. b) vyjádření k odvolání ze dne 10.
5. 2023 na č. l. 165 soudního spisu]. Z rozhodnutí odvolacího soudu není patrné, zda se odvolací soud existencí a právními důsledky takové dohody zabýval, resp. neodůvodnil, proč dohodu neprovedl k důkazu, a její existenci zmiňuje pouze v souvislosti s pokusem o smírné vyřešení věci mezi stranami; rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v tomto ohledu neúplné, a tím nesprávné.
18. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.), v němž se odvolací soud bude zabývat tvrzením dovolatele, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle níž se oprávněná měla zavázat, že pohledávku nebude exekučně vymáhat. Pokud by soud dospěl k závěru, že oprávněná podala exekuční návrh v rozporu s touto dohodou, je to důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
19. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu