20 Cdo 1397/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné TERASYS LIMITED, se sídlem v Kyperské
republice, Nicosia, Avlonos 1, Maria House 1075, registrační číslo 32822901,
zastoupené Mgr. Josefem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č.
620/29, proti povinné Ž. N., L., pro 109 450 Kč s příslušenstvím a smluvní
pokutu ve výši 121 000 Kč, vedené u soudní exekutorky Mgr. Martiny Havlové,
Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 183 Ex 2394/16, o dovolání oprávněné
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5.
ledna 2017, č. j. 29 Co 429/2016-33, takto:
Dovolání oprávněné se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání oprávněné v
záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Martiny
Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 183 Ex
2394/16-18, kterým byl co do smluvní pokuty ve výši 121 000 Kč zamítnut
exekuční návrh ze dne 12. října 2016. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, které je podle jejího
názoru přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky (resp. otázek), zda lze na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dle
§ 71a odst. 1 notářského řádu, ve kterém zavázaný účastník svolil, aby byla dle
tohoto notářského zápisu nařízena a provedena exekuce k vymožení smluvní
pokuty, na jejíž zaplacení vznikne oprávněné osobě nárok v případě porušení
povinností ze strany zavázaného účastníka po sepisu notářského zápisu, nařídit
a provést exekuci k vymožení pohledávky oprávněné osoby, a zda závazkový právní
vztah, ze kterého vyplývá povinnost zavázaného účastníka splnit peněžitý dluh,
může být založen ujednáním zavázaného účastníka a oprávněné osoby obsaženým v
příloze notářského zápisu, která podle dovolatelky nebyla v judikatuře
dovolacího soudu dosud řešena. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 71a
notářského řádu, a to zejména ustanovení § 71a odst. 1, což mělo za následek
chybné rozhodnutí ve věci, když zcela opominul skutečnost, že povinná v
notářském zápisu podle názoru dovolatelky svolila k přímé vykonatelnosti nejen
podle ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu, ale i podle ustanovení § 71a
odst. 1 notářského řádu. Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. července
2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237
o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně
Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v
procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012
vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a
předtím například usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a
ze dne 24. května 2007, sp. zn.
29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu
nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež
nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na
právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014. Předestřela-li dovolatelka k řešení podle svého názoru dovolacím soudem dosud
neřešenou otázku, zda závazkový právní vztah, ze kterého vyplývá povinnost
zavázaného účastníka splnit peněžitý dluh, může být založen ujednáním
zavázaného účastníka a oprávněné osoby obsaženým v příloze notářského zápisu,
nejde o otázku, která by mohla otevřít přípustnost dovolání podle ustanovení §
237 o. s. ř., neboť jde o otázku jednoduchou, jejíž řešení vyplývá z právní
úpravy, a proto není zapotřebí její řešení v rozhodovací praxi soudů. Podle ustanovení § 71a odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „notářský řád“), notářský zápis o právním jednání, ve
kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh vyplývající ze zakládaného
závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může
obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a
proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis
exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem
právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být i výše dluhu a
lhůta pro plnění. Podle ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním
jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného
účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí
(vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže
svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je
takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu
dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka
zaplatit dluh ve lhůtě. Ze znění § 71a odst. 1 notářského řádu jednoznačně vyplývá, že svolení
zavázaného účastníka, aby byl podle zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí
(vedena exekuce) a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou
povinnost řádně a včas nesplní, se může týkat pouze peněžitého dluhu
vyplývajícího ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o
kterém je notářský zápis. Je proto zjevné, že není možné, aby tento vztah byl
založen ujednáním osob, které nejsou účastníky notářského zápisu. Jednostranné
uznání dluhu z již založeného závazkového právního vztahu umožňuje pouze
ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu. V řešeném případě je nadto v samotném
notářském zápisu uvedeno, že jde o prohlášení vykonatelnosti podle ustanovení §
71a odst. 2 notářského řádu. Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti
dovolání tak není dán. Formuluje-li dále dovolatelka otázku, zda lze na základě notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst.
1 notářského řádu, ve kterém zavázaný
účastník svolil, aby byla dle tohoto notářského zápisu nařízena a provedena
exekuce k vymožení smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikne oprávněné osobě
nárok v případě porušení povinností ze strany zavázaného účastníka po sepisu
notářského zápisu, nařídit a provést exekuci k vymožení pohledávky oprávněné
osoby, která podle její názoru nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud
řešena, nemůže být ani prostřednictvím této otázky přípustnost dovolání
založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Tuto otázku
odvolací soud vůbec neřešil, neboť správně uvedl, že jde o notářský zápis podle
ustanovení § 71 odst. 2, a nikoliv odst. 1 notářského řádu. Nejvyšší soud
zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že
dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel
jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku
hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí
(shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29
Cdo 2376/2013). Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání oprávněného podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.