20 Cdo 1595/2020-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezletilé M. S., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené matkou M. K., bytem tamtéž, proti povinnému P. S., narozenému dne XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, pro výživné, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 6/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. října 2019, č. j. 8 Co 566/2019-47, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. října 2019, č. j. 8 Co 566/2019-47, odmítl odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. ledna 2019, č. j. 19 E 6/2019-11, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí k uspokojení dlužného výživného od 1. 1. 2017 do 16. 1. 2019 ve výši 80 000 Kč, běžného výživného od 1. 2. 2019 ve výši 2 000 Kč měsíčně a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 300 Kč, a to srážkou z pracovní odměny, která povinnému přísluší proti Věznici Plzeň za konané práce. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2014) přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do citovaného § 30 z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Jelikož v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věci výživného pro nezletilé dítě, upravené v hlavě páté části druhé z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.), a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 6. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu